Abychom mohli být nejlepší, ať v tradiční nebo nové energetice, zaměřujeme se na provozní efektivitu

Na otázky CzechIndustry odpovídá Dávid Hajmán, ředitel Strategie Skupiny ČEZ
 
Pane řediteli, evropská energetika prochází rozsáhlými změnami. Které hlavní faktory určují její vývoj?
Pokud bych měl vybrat tři nejdůležitější faktory, které určují vývoj evropské energetiky, jmenoval bych ceny energetických komodit, politická rozhodnutí na úrovni EU a technologický rozvoj.
Ceny energetických komodit nyní spíše stagnují – tedy z dlouhodobějšího pohledu, i když aktuálně ceny ropy, uhlí i elektřiny významněji rostou. Poptávka po nich se sice celosvětově zvyšuje, ale technologické změny v těžbě ji umožňují uspokojit.
Politická rozhodnutí na EU úrovni se následně promítají do pravidel přímo ovlivňujících energetické trhy. Jsme zvědavi na finální podobu „zimního balíčku“, na to, jak bude vypadat konkrétní nastavení klimaticko-energetických cílů pro období do 2030, na to, kolik bude cíl pro růst obnovitelných zdrojů energie a pro energetické úspory. Současná nejistota v tak zásadních číslech ke stabilitě sektoru rozhodně nepřispívá. Každý běžný zdroj energie je plánován s životností násobně delší, než po jakou nyní trh zná základní parametry poptávky po elektřině.
Technologický rozvoj je markantní zejména ve třech oblastech: pronikavé zlevnění energie z obnovitelných zdrojů, rychlý vývoj v oblasti skladování elektřiny a celková digitalizace energetického sektoru.
 
Jakou budoucnost energetiky přinesou tyto faktory?
Důsledkem určujících faktorů vývoje jsou trendy, tedy směřování energetiky. Opět vyberu tři.
Tradiční energetika sice stagnuje, avšak zůstává z řady důvodů nepostradatelnou součástí energetiky. Její pozice je v ČR naprosto dominantní a tuto roli bude ztrácet jen pomalu. Tak, jako by bylo plýtváním sešrotovat pět let staré auto, bylo by i plýtváním zavřít dvacet let „novou“ elektrárnu. Rovněž význam klasické, flexibilní energetiky pro stabilitu sítě je zcela zásadní a pro další desetiletí nezastupitelný.
Růst obnovitelných zdrojů energie a decentralizované energetiky je evidentní. Výstavba obnovitelných zdrojů před deseti lety byla ekonomickým nesmyslem. Dnes jsou fotovoltaika a větrné elektrárny nejlevnějšími zdroji dodatečné elektrické energie…
Avšak dlouhodobým úkolem je, jak tyto obnovitelné a decentrální zdroje zakomponovat do energetické soustavy. Své uplatnění tudíž najdou nejrůznější zdroje -  od využití stávajících elektráren nebo výstavby nových flexibilních zdrojů přes různé technologie akumulace energie až po demand side management. OZE a decentrální řešení představují největší růstovou příležitost v oboru.
A nakonec, zákazníci se zaměřují na stále komplexnější služby spojené s využitím energie. Potřeby zákazníků se mění. Na významu získávají energetické úspory, u velkých zákazníků probíhá outsourcing energetiky a facility managementu jako celku. Do této skupiny patří i rozvoj elektromobility včetně dobíjení.
 
V důsledku toho všeho dochází ke změně trhu s energií, což je ovlivněno zejména růstem obnovitelných zdrojů. Nedochází tak k jeho stále větší deformaci v souvislosti s dotacemi, které jsou určujícím faktorem jejich rozmachu? 
Dlouhodobé strategické zadání bylo jednomyslně odsouhlaseno na summitu všech premiérů členských zemí EU. Jeden z bodů jednoznačně říká, že podíl energie z OZE má být významně navýšen.
Jaký je praktický dopad? Do systému, který žádné velké objemy dodatečné energie nepotřebuje, se musí přidat ještě energie z obnovitelných zdrojů. Je nutno ji tam tedy „nacpat“ pod tlakem, dotacemi. Zadání pro energetiku se změnilo: Už to není „Chceme nejlevnější energii“, ale „Chceme nejlevnější energii při požadovaném růstu obnovitelných zdrojů“. Tržní mechanismus přitom stále funguje: Cena elektřiny je nízká, protože elektrické energie je dostatek či spíše přebytek. Výhledově, za 10-15 let, se postupně dostaneme do situace, že v některých obdobích bude energie přebytek a cena bude velmi nízká nebo nulová. A jindy jí zase bude nedostatek a cena bude velice vysoká. To vytvoří obchodní příležitost pro rychlé a flexibilní zdroje.
K deformacím na velkoobchodních trzích vlivem OZE dochází. Mnoho starších nebo malých obnovitelných zdrojů nemá zodpovědnost za odchylku nebo ani povinnost prodeje na trhu (direct marketing). Omezování podpory při záporných cenách také není uplatňováno vždy. Výsledná podoba „zimního balíčku“ snad přinese mírné zlepšení a nastaví tržnější podmínky zrovnoprávňující všechny zdroje energie.
 
Znamená to, že platby za OZE zase porostou?
To bude záviset na konkrétním nastavení v ČR. EU pravidla obecně připouští dva hlavní způsoby, jak podpořit růst obnovitelných zdrojů. Pro velké OZE jsou to aukce na platbu za energii dodávanou v dalších 15 letech. Pro malé OZE to jsou regulované tarify. Oba způsoby nakonec navýší příspěvek na OZE.
Pro členské státy EU, které mají HDP na hlavu nižší než 60 % průměru Evropské unie (a tedy i pro ČR) přichází do úvahy ještě další možnost: Při udělení derogací za historické emise CO2 může stát požadovat, aby je firmy investovaly mj. i do výstavby obnovitelných zdrojů. Na takto vzniklé obnovitelné zdroje už není možné požadovat další podporu, takže poplatek za OZE se nezvýší.
 
 Vše, co jste uvedl, má dopad na českou energetiku a jejího hlavního hráče, kterým je ČEZ. Jak konkrétně?
Především dochází k řadě změn, ať vlivem technologií, regulace nebo měnících se potřeb a očekávání zákazníků. To vede ke vstupu nových hráčů do energetiky, nových konkurentů. Obecně jsou pro nás relevantní kroky zejména tří skupin konkurence: vybraných tradičních energetických společností, velkých hráčů z jiných trhů (např. ropného), kteří do energetiky přicházejí, a malých technologických společností, které pozice získávají zejména v decentrální energetice.
Z velkých tradičních společností vnímáme jako silné konkurenty především ty, které již dokončily interní restrukturalizaci, např. E.ON s innogy a RWE. Některé opravdu velké společnosti rozšiřují svoji strategii o energetiku. Příkladem mohou být ropné giganty Shell nebo Total, kteří vstupují na trhy OZE včetně rozsáhlých investic do vědy a výzkumu, a vstupují dokonce i do oblasti prodeje elektřiny koncovým zákazníkům. Dokladem technologických společností je Sonnen dodávající a provozující baterie koncovým spotřebitelům nebo TADO, které dodává chytré termostaty.
 
Jakou strategii jste zvolili, abyste obstáli na trhu při sílící konkurenci?
Strategii ČEZ zakládáme na třech pilířích – strategických tezích. Jednak chceme patřit k nejlepším v provozu tradiční energetiky a aktivně reagovat na výzvy 21. století. Přitom chceme nabízet zákazníkům širokou škálu produktů a služeb zaměřených na jejich energetické potřeby. Třetím pilířem je posílení a konsolidace pozice v regionu střední Evropy. Každý pilíř tvoří řada aktivit.
Abychom mohli být nejlepší, ať v tradiční nebo nové energetice, zaměřujeme se na provozní efektivitu. Zajistíme dlouhodobý provoz jaderných elektráren Dukovany a Temelín. Dále zefektivňujeme naše obnovené pánevní uhelné elektrárny, postupně utlumíme starší kondenzační bloky elektráren. Trvalé zvyšování efektivity distribuční sítě umožní reálný pokles distribučních tarifů a současně zajistí stabilní cash flow.
V pilíři zaměřeném na zákazníka chceme dosáhnout špičkové úrovně v prodeji elektřiny, plynu a v péči o zákazníka. Vyvíjíme nové produkty při využití synergie s energetickými komoditami. Na trh uvádíme nové business modely, od dodávky zařízení, přes výrobu, po dodávku elektřiny v místě spotřeby. Investujeme do příležitostí a technologií v raném stádiu, aby si ČEZ vytvářel perspektivní pozice do budoucnosti.
Ve třetím pilíři usilujeme o nákup aktiv anebo společností v zemích se stabilním regulatorním prostředím. Jedná se především o akvizice OZE a společností rozvíjejících nové produkty a služby. Zároveň je potřeba snižovat rizikový profil přes optimalizaci kapitálové a vlastnické struktury, včetně divestic vybraných aktiv.
 
Na 18. energetické kongresu jste ve svém vystoupení mj. uvedl, že trh s energií se mění a stává se komplexní interakcí se zákazníky. Můžete to více rozvinout?
Asi nejlepší je to konkretizovat na příkladech.
V Národním divadle garantujeme roční úsporu bez mála 10 milionů Kč a nižší emise CO2. Jedná se o komplexní řešení na snížení energetické náročnosti pro veřejný sektor formou energetické úspory se zárukou, známou jako EPC. Celkové energetické úspory jsou velmi významné. Ušetří se více než polovina původních nákladů.
Druhý příklad je ze sektoru soukromých firem, z hotelu Jalta na Václavském náměstí v Praze. Postupnou modernizací prošlo celé energetické hospodářství.
Lze to shrnout i tak, že v energetice minulosti si spotřebitel kupoval především energii, zatímco dnes si kupuje zejména službu. A nabídne mu ji právě společnost ČEZ ESCO.
 
Jednotlivé společnosti v rámci Skupiny ČEZ reagují na novou realitu svou specifickou strategií. V čem spočívá?
Strategie ČEZ je jedna, jednotlivé business segmenty mají svoje specifické strategie, kterými naplňují celkovou strategii
V klasické energetice vytrvale usilujeme o co nejlepší provozování našich elektráren.
Rozvoj ESCO služeb postupuje od organického růstu po akvizice firem specializujících se zejména na facility management, klimatizace nebo integrovaná řešení pro bytové domy. Podařila se nám akvizice společnosti ELEVION, jednoho z největších poskytovatelů komplexních energetických služeb v Německu.
ČEZ Prodej je leaderem v počtu instalovaných malých fotovoltaik a rozvíjí nekomoditní služby, zejména servis vytápění a prodej chytrých termostatů TADO. Digitalizujeme služby, což vede k vylepšování zákaznické obsluhy.
Distribuce se má připravit na období smart energetiky a naplnit požadavky, které to s sebou přinese.
V zahraničním OZE se soustředíme zejména na rozvoj pevninských větrných parků, případně fotovoltaiky. Cílem je developovat do roku 2022 objemy na úrovni jednoho z deseti největších developerů ve Francii a Německu. V minulém období se podařilo úspěšně realizovat první projekty.
 
Pokud jde o Skupinu ČEZ jako celek, tak musí plnit nejen obchodní, ale i celospolečenské cíle. Jak se to dá skloubit?
Skupina ČEZ musí plnit řadu cílů. Jedná se zejména o maximalizaci dividendy, naplňování SEK, společenskou zodpovědnost a reakci na změny v energetice.
Maximalizace dividendy je cílem, který je blízký většině akcionářů. Jeho plnění souvisí také se zachováním dobrého ratingu ČEZ.
Naplňování Státní energetické koncepce vyžaduje získat povolení k provozu na všechny bloky Dukovan a Temelína, stejně jako připravovat výstavbu nových jaderných zdrojů. Znamená to také maximálně využít lokální zásoby uhlí.
Společenská odpovědnost ČEZ musí odpovídat jejímu významu pro celé národní hospodářství. Jsme významným zaměstnavatelem, podporujeme inovace, vědu a výzkum v ČR.
Reakce na změny v energetice je imperativem, bez jehož plnění nelze obstát na měnících se trzích. Vyžaduje to rozvíjet obnovitelné zdroje a decentrální energetiku, výhledově i další síťová odvětví, např. plynárenství.
V minulosti se nám dařilo naplňovat všechna očekávání. V současné – rychle se měnící – energetice, je to velice složité. Transformace ČEZ je možným řešením, jak nadále naplňovat mix obchodních a celospolečenských zadání. Mohla by mít i další benefity. Transformace – nejedná se o rozdělení – umožňuje vznik společností s jasným strategickým zaměřením jako reakce na změny v energetice, tj. vznikne „Tradiční Energetika“ se zaměřením na státní energetickou bezpečnost a výstavbu NJZ, a „Nová Energetika“ se zaměřením na růst a inovace. Dále umožňuje plnění Státní energetické koncepce (SEK) a ostatních cílů ČR v oblasti energetické politiky (energetická bezpečnost), tj. kromě alternativy financování nového (jaderného) zdroje, poskytuje státu plnou kontrolu nad zásobami uhlí SKČ. A v neposlední řadě by mohla zvýšit hodnotu společnosti až o desítky miliard korun, tudíž vytváří hodnotu pro všechny akcionáře, včetně státu jako majoritního akcionáře
 
Jste zodpovědný za strategii společnosti ČEZ. Znamená to mít nejen vizi, ale i dostatek potřebných informací o směrech vývoje energetiky na našem kontinentě. Jak vidíte její budoucnost? Nejsme v Evropě příliš zahleděni do sebe a přitom ztrácíme reálný pohled na světový vývoj?
Určující faktory pro vývoj energetiky důkladně sledujeme a analyzujeme. Řada jich je globálních, např. cena většiny energetických komodit nebo rozvoj technologií. Některé faktory jsou spíše evropské, třeba cena povolenek na emise CO2 a většina regulace kolem OZE a energetických úspor. Sledujeme i dopady národních rozhodnutí – např. uzavření jaderných elektráren v Německu, uzavření uhelných elektráren v Nizozemí nebo Itálii nebo francouzskou politiku v oblasti OZE.
Zahledění Evropy do sebe se v ČR někdy zmiňuje v souvislosti s řešením globálního oteplování a dekarbonizace.  Jiný pohled na věc však je, že evropský příklad ve skutečnosti táhne: Jakkoli prezident Trump odmítl Pařížskou úmluvu, řada amerických států ji dobrovolně hodlá naplňovat. Systém obchodování s CO2 má nejen Evropa, ale i několik provincií v Kanadě a několik oblastí v USA, Nový Zéland, Jižní Korea a Čína. Naopak jestli u nás v ČR v něčem ztrácíme reálný pohled na světový vývoj, tak je to vnitřní akceptace budoucí role obnovitelných zdrojů.  Snad vlivem nešťastného fotovoltaického boomu z roku 2008 jsme k  nim maximálně nedůvěřiví. A i přes skepsi je zapotřebí hledět na dnešní realitu, nikoli do jakkoli nepříjemné minulosti.
 
Při nedávném představení World Energy Outlook 2017 v Praze mimo jiné zaznělo, že cena energie v Evropě je vyšší než v USA a z tohoto důvodu některé společnosti z oblasti petrochemického průmyslu a hutnictví tam zvažují přesun výroby. Může takový stav nastat nebo je to spíše brnkání „na nervy“ energetickým společnostem?
Ve Spojených státech mají v řadě oblastí elektřinu levnější díky boomu břidličného plynu. Jako palivo je tam na jednotku energie dokonce levnější než uhlí. Koncová cena elektřiny navíc ve většině států není zatížena tak velkým příspěvkem na OZE jako v Evropě.
Cena energie je ale jen jedna z mnoha složek podnikatelského prostředí. Pro většinu oborů je však mnohem významnější cena práce a míra zdanění nebo predikovatelnost prostředí a vymahatelnost práva.
A v neposlední řadě, my se pohybujeme v elektroenergetice, výroba elektřina je teritoriálně napojena na spotřebu, přesun není možný.
 
Otázka na závěr, z některých studií zpracovaných v Česku vyplývá, že za pár let může nastat situace, kdy se dostaneme do deficitu ve výrobě elektřiny a budeme nuceni ji dovážet. Je důvod k obavám, pokud ano, tak co třeba udělat, abychom se nevrátili do období centrálně řízené ekonomiky, kdy tomu tak bylo?
Předně je potřeba uvést, že obchodování s elektřinou, její vývoz nebo dovoz, jsou zcela běžné. ČR má v rámci EU jednu z lépe propojených soustav s okolními státy a to je určitě dobře. Obchodování přispívá k pokrytí požadované spotřeby.
Nicméně, je velice nepravděpodobné, že se deficit objeví v brzké době. Dnes jsme ve velice luxusní pozici, kdy rezervní výkon dosahuje přes 30 % špičkové poptávky. V důsledku environmentální legislativy (BAT) a s přihlédnutím k vývoji cen CO2 budou některé elektrárny po roce 2020 uzavřeny. Rezervní výkon tak klesne na úroveň 10 % špičkové poptávky, což je stále ještě víc, než mají některé státy EU dnes.   
Současné konvenční elektrárny však stárnou a nové se nevyplatí stavět. Nakonec se nedostatek výkonu – spíše později než dříve – projeví. V jiných státech jsou tomu už mnohem blíže. Řešením jsou různé kapacitní mechanismy, systémy platby za kapacitu, která je k dispozici, byť třeba nakonec není použita. Poměrně dobrým příkladem pro ČR může být Německo, které nedávno u Evropské komise notifikovalo kapacitní rezervu.