Akumulátor elektrický

Roku 1801 pozoroval pařížský učitel hudby N. Gautherot při svých pokusech s článkem ze stříbrného a platinového drátku, ponořených do solného roztoku, že když tímto článkem prošel proud, nabil se sám po kratičkou dobu. První skutečný a. s olověnými deskami sestrojil voj. lékař W. F. Sinsteden r. 1854. Prakticky vhodný olověný a. sestrojil franc. fyzik G. Planté r. 1859. Aby se elektřina nahromaďovala na deskách rychleji, opatřil je G. Faure již napřed suříkem (patent z r. 1881). Lepší lpění suříku na deskách zajistil angl. vynálezce J. Swan zavedením desek mřížkových. R. 1899 si dal patentovat E. V. Jungner lehčí a. stříbroměďnatý, mezi desky byl vložen asbestový papír nasáklý roztokem louhu T. A. Edison po četných pokusech vytvořil r. 1901 akumulátor železoniklový.