Audit národní bezpečnosti ENERGETICKÁ, SUROVINOVÁ A PRŮMYSLOVÁ BEZPEČNOST

Energetická bezpečnost

I) Narušení dodávek elektrické energie velkého rozsahu

A. Popis a evaluace hrozby a rizik z ní vyplývajících pro ČR

Nejpravděpodobnější příčinou velkoplošného výpadku dodávek elektrické energie je nepředvídatelný obtížně regulovatelný přebytek elektrické energie, technická závada, živelní pohroma, kybernetický nebo teroristický útok, a to především na úrovni přenosové soustavy. V poslední době zpracované studie a průběžný monitoring situace nasvědčují, že pravděpodobnost výskytu velkoplošného výpadku dodávek elektrické energie je relativně nízká. I přesto však k výpadku v řádu několika málo hodin v minulosti došlo, např. na území hl. m. Prahy. V tomto ohledu je však nutné uvést, že při velkoplošném výpadku na celém území státu by velmi pravděpodobně byla postižena celá střední Evropa a pravděpodobně i určitá část západní Evropy a naopak je nutné uvést, že propojenost elektrizačních soustav jednotlivých států a jejich synchronní provoz umožňuje šíření krizových situací do ČR ze sousedních, resp. z jiných evropských států. Pokud by příčinou výpadku byla „pouze“ disproporce mezi výrobou a spotřebou elektrické energie, pak by bylo velmi pravděpodobně možné obnovit fungování elektrizační soustavy v řádu jednotek hodin. Pokud by však např. z důvodu povětrnostních podmínek došlo k pádu stožáru přenosové soustavy nebo pokud by bylo vedení významně poškozeno nebo dokonce zcela zničeno např. teroristickým útokem, pak by bylo možné očekávat významně delší časový horizont potřebný k obnově provozu. V tomto ohledu by bylo velmi pravděpodobně nutné najít co nejrychleji náhradní trasy pro zajištění dodávky elektrické energie. Subjekty, které jsou důležité pro chod státu a zajišťování základních životních potřeb obyvatelstva a subjekty kritické infrastruktury by ve svých prvcích měly mít instalované náhradní zdroje elektrické energie. Je však nutné konstatovat, že ne všechny je v současné době mají a navíc jsou dimenzovány jen na určitou dobu chodu (cca kolem 6 – 8 hodin). Dieselagregáty jsou sice připraveny dodávat elektrickou energii během několika desítek vteřin, ale zásoby paliva podle zátěže vydrží většinou maximálně 8 hodin. To znamená, pokud by došlo k výpadku např. v délce 4 – 5 hodin, mělo by být vše v pořádku, ale pokud by výpadek trval několik dní, nastal by velký logistický problém jak doplňovat pohonné hmoty. Z uvedeného vyplývá, že cca po 8 hodinách by většina dieselagregátů byla mimo provoz. Řešením by bylo, aby legislativa uložila povinnost mít náhradní zdroje elektrické energie a udržovat dostatečné zásoby pohonných hmot (např. v Rakousku je to 72 hodin).

Kybernetické útoky na energetický sektor jsou prováděny stále častěji. Povaha této hrozby se také mění a energetické společnosti se celosvětově potýkají s mnohem inteligentnějšími a složitějšími kybernetickými útoky. Vzhledem k trendu otevřenosti a propojování důležitých průmyslových řídicích systémů (ICS) a SCADA (Supervisory Control and Data Acquisition – dispečerské řízení a sběr dat) s dalšími IT systémy k zajištění vyšší efektivnosti a snížení nákladů, se riziko neustále zvyšuje. Nejen v energetickém sektoru se přitom používají ICS/SCADA s dlouhou provozní životností, které postupem času přestávají vyhovovat požadavkům na kybernetickou bezpečnost. Důsledky útoků na energetický sektor mohou být katastrofální. Koordinované kybernetické útoky na elektrickou síť na Ukrajině z prosince 2015, které způsobily několikahodinový výpadek elektřiny desítkám tisíc domácností, jasně demonstrují aktuální ohrožení.

Pokud by byla elektrizační soustava fyzicky napadena, mohlo by to způsobit vážný problém, ale pouze v případě např. vícenásobného teroristického útoku. Z tohoto důvodu byla zpracována Analýza dopadů vícenásobného teroristického útoku na přenosovou soustavu, resp. narušení či vyřazení její funkcionality velkého rozsahu v důsledku úmyslného jednání útočníka. Bylo vytipováno několik nejcitlivějších míst, při jejichž současném napadení v kritický den s maximálním zatížením vedení a v kombinaci s odstávkami v rámci realizace plánovaného investičního programu by mohlo dojít k velkoplošnému výpadku dodávek elektrické energie. Zpracováním analýzy se podařilo posoudit stávající bezpečnostní dokumenty s cílem zkvalitnit podmínky pro rychlý a efektivní zákrok složek Integrovaného záchranného systému (minimalizovat dojezdový čas, a reakci na signál typu „tíseň“, zkvalitnit krizovou komunikaci a standardizaci bezpečnostních postupů a procedur).

1. V současné době je nejpravděpodobnější možnou příčinou výpadku neočekávaný přetok velkého množství elektrické energie zejména ze severních oblastí Německa, kde jsou rozmístěny intermitentní zdroje velkých výkonů. Elektřina z těchto zdrojů je, částečně přes českou přenosovou soustavu, přenášena do míst spotřeby na jihu Německa a v Rakousku (viz např. mimořádná situace v přenosové soustavě ČR vlivem enormní výroby ve větrných parcích v Německu na přelomu roku 2014/2015). Další příčinou neplánovaných toků elektřiny ohrožujících bezpečnost přenosové soustavy ČR je neexistence koordinovaného alokačního mechanismu přeshraničních kapacit na německo-rakouské hranici. Společná německo-rakouská nabídková (obchodní) zóna umožňuje de facto neomezené obchodní výměny, které převyšují fyzické možnosti propojených soustav Německa a Rakouska. Takový výpadek dodávek elektrické energie by byl zvládnutelný v řádu hodin, protože by zapracovaly elektrické ochrany a zařízení přenosové soustavy by zůstalo nepoškozené.

V případě kumulace poruch či útoků na více místech a následné dezintegrace přenosové sítě musí být garantována včasná obnova dodávky elektřiny pro všechny velké aglomerace. Jeden z nástrojů vymezený ve Státní energetické koncepci ČR proto ukládá zpracování národního programu se zaměřením na zvýšení energetické odolnosti a schopnost ostrovních provozů velkých aglomerací. Mezi priority stanovené Státní energetickou koncepcí ČR potom patří také doplnění územních energetických koncepcí krajů o problematiku zabezpečení ostrovních provozů v nouzových stavech, které v současné době postupně probíhá podle zákona o hospodaření energií.

B. Odpovědné instituce v rámci bezpečnostního systému ČR a základní nástroje (legislativa, strategie, koncepce) pro eliminaci hrozeb a rizik

Odpovědné instituce: MPO, ERÚ, SEI, NBÚ

Základní nástroje (legislativa): zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), vyhláška č. 79/2010 Sb., o dispečerském řízení elektrizační soustavy a o předávání údajů pro dispečerské řízení, vyhláška č. 80/2010 Sb., o stavu nouze v elektroenergetice a o obsahových náležitostech havarijního plánu, vyhláška č. 401/2010 Sb., o obsahových náležitostech Pravidel provozování přenosové soustavy a Pravidel pro provozování distribuční soustavy, zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů, vyhláška č. 316/2014 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a o stanovení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti

Základní nástroje (strategie, koncepce EU): Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/89/ES, o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a sdělení Komise Evropského parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance – Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu (2015).

Základní nástroje (strategie, koncepce ČR): Státní energetická koncepce ČR, Typový plán narušení dodávek elektrické energie velkého rozsahu, Národní strategie kybernetické bezpečnosti na období let 2015 až 2020, Akční plán kybernetické bezpečnosti ČR na období let 2015 až 2020.

C. SWOT analýza

Silné stránky

Vysoká kvalita a spolehlivost dodávek elektrické energie.

  • Relativně příznivý ukazatel dovozní energetické závislosti.

  • Plná soběstačnost ve výrobě elektřiny a tepla.

  • Právní regulace kybernetické bezpečnosti ICS/SCAD1 v energetickém sektoru.

  • Výroba elektřiny/tepla je dosud postavena prioritně /významně na domácích zásobách.

  •  

Slabé stránky

  • Stárnoucí zdrojová základna i síťová infrastruktura.

  • Vnímání samozřejmosti vysokého standardu kvality a spolehlivosti.

  • Používání zastaralých ICS/SCADA systémů nevyhovujících požadavkům na kybernetickou bezpečnost.

  • Nedostatečně rozpracované legislativní pokrytí, technické a technologické předpisy zajišťující kybernetickou bezpečnost v oblasti chytrých sítí (smart grids).

 

Příležitosti

  • Pokračující propojování evropských trhů s elektřinou.

  • Uvedení do provozu transformátorů s regulací fáze na českém území k předcházení krizových stavů na úrovni přenosové soustavy.

  • Vytvořit moderní legislativu zajišťující kybernetickou bezpečnost v oblasti chytrých sítí (smart grids).

  • Podílet se na mezinárodní spolupráci při standardizaci a vytváření technických předpisů a technologických manuálů pro zajištění kybernetické bezpečnosti v oblasti chytrých sítí (smart grids).

  • Zavedení koordinovaného alokačního mechanismu přeshraničních kapacit na německo-rakouské hranici, tj. rozdělení společné německo-rakouské obchodní zóny.

 

Hrozby

  • Nucené ukončení provozu Jaderné elektrárny Dukovany z technických či politických důvodů.

  • Pokračující rozvoj výroby elektřiny z intermitentních zdrojů v severní části Německa s pokračujícím trendem úbytku stabilních zdrojů v místech vysoké spotřeby na jihu při současném zpožďování dostatečného propojení těchto oblastí.

  • Ohrožení funkce chytrých sítí (smart grids) a tím energetické infrastruktury.

 

D. Doporučení k posílení odolnosti

1. V rámci zpracování Národního programu energetické odolnosti definovat společensko-technické standardy (stupně bezpečnosti dodávek elektrické energie) pro normální stav a stav nouze v elektroenergetice.

2. Prověřovat připravenost odvětví elektroenergetiky na řešení případných stavů nouze formou pravidelných cvičení jak na úrovni přenosové soustavy, tak na úrovni distribučních soustav, za účasti regionálních orgánů krizového řízení a složek Integrovaného záchranného systému.

3. Aktualizovat plány krizové připravenosti subjektů kritické infrastruktury k zajištění fyzické ochrany prvků kritické infrastruktury.

4. Aktualizovat územní energetické koncepce se zaměřením na energetickou odolnost a schopnost dodávek elektrické energie v ostrovních provozech.

5. Stanovit povinnost disponovat náhradním zdrojem elektrické energie a udržovat dostatečné zásoby pohonných hmot pro případ déletrvajícího výpadku.

6. Zajistit bezpečné a dostupné komunikační prostředí pro řešení krizových situací zapříčiněných rozsáhlými výpadky dodávek elektrické energie a jeho využití v oblasti preventivního monitoringu.

7. Připravit studii nejvhodnějšího postupu zajištění zásob jaderného paliva v rozsahu stanoveném pro pokrytí jednoho palivového cyklu všech jaderných elektráren.

1ICS – informační a komunikační systémy, SCADA – dispečerské řízení a sběr dat (software, který z centrálního pracoviště monitoruje průmyslová a jiná technická zařízení a procesy a umožňuje jejich ovládání.


 

II) Narušení dodávek plynu velkého rozsahu

A. Popis a evaluace hrozby a rizik z ní vyplývajících pro ČR

Nejpravděpodobnější příčinou výpadku dodávek plynu jsou přírodní pohromy, technologické havárie, terorismus nebo obchodně-politické spory. V závislosti na územním rozsahu a intenzitě působení přírodních pohrom může být narušen mezinárodní tranzit plynu. Jedná se o ohrožení především vrchních přechodů vodních toků záplavami v místech, kde dochází k odplavení nebo sesunutí zeminy. Důsledné zajištění těchto kritických míst toto riziko významným způsobem snižuje. Technologické havárie mohou být rovněž příčinou podstatných změn provozního režimu plynárenské soustavy. Při běžném provozu lze míru těchto rizik eliminovat důsledným dodržováním údržbářských a opravárenských činností dle plánu údržby a stanovených technologických postupů, bezpečnostních předpisů, prováděním inspekcí, kontrol, revizí a zkoušek plynového zařízení včetně periodických školení obsluhy a montážních pracovníků plynových zařízení. Destrukce provozních objektů plynárenské soustavy teroristickým činem by měla přímý vliv na spolehlivost zásobování ČR zemním plynem. Čím vyšší tlakový stupeň plynovodů by byl zasažen, tím větší plošné dopady by havárie měla. Havárie zásobníků plynu by měla podstatný dopad na zásobování zákazníků především v zimních měsících. Míra ohrožení dlouhodobým přerušením dodávek plynu od jednoho zahraničního dodavatele je z pohledu prakticky plné závislosti na dovozu značná. Tuto míru je možné snižovat zajišťováním diverzifikace zdrojů a uzavíráním dlouhodobých smluv s producenty plynu. Zajištění dodávek plynu z více zdrojů a zajištění více než jedné dopravní cesty a také možnosti reverzních toků je i obranou vůči případnému politickému zneužívání a řešením při jakékoli mimořádné situaci. Evropský systém dálkové přepravy plynu se v posledních desetiletích rozvinul do zcela propojené podoby, což je významným předpokladem zajištění spolehlivosti a bezpečnosti dodávek.

Přepravní soustava ČR je robustní, vysoce kvalitní a pečlivě udržovaná a zajišťuje bez problému splnění standardu N-1. Tento standard je dokonce podstatně vyšší než je požadavek nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 994/2010, o opatřeních na zajištění dodávek zemního plynu a o zrušení směrnice Rady 2004/67/ES .

Skladování plynu, které představuje cca 37 % roční spotřeby, významně pomáhá zajištění dodávek plynu koncovým zákazníkům. Skladovací kapacity se v současné době dále rozšiřují a po jejich dokončení bude celková skladovací kapacita odpovídat 40 % roční spotřeby.

ČR využívá diverzifikace dodávek. Přibližně 63,44 % plynu přichází z Ruské federace, 2,95 % z Norského království a 33,59 % z EU.

Dokončena byla i diverzifikace nové trasy, kde zprovozněním plynovodu Nord Stream, návazného plynovodu OPAL a plynovodu Gazelle (HPS Brandov) je možné dodávat plyn do ČR touto novou trasou, která je však primárně určena na tranzit plynu do Německa (tedy z HPS Brandov a HPS Waidhaus). Byly také provedeny investice umožňující reverzní tok plynu ve směru západ – východ, částečně sever – jih (STORK I), i když ne v plném rozsahu. Z analýzy rizik vyplývá, že kumulace poruch, jako je souběžný výpadek dodávek plynu ve dvou hraničních předávacích stanicích, je vysoce nepravděpodobný, stejně jako výpadek možnosti čerpání plynu z několika podzemních zásobníků plynu současně.

Výpadkem plynu není ani ohrožena výroba elektřiny, protože výroba elektřiny v plynových elektrárnách představuje pouze 2,5 % celkové výroby elektřiny. Není však do budoucna vyloučeno, že tento podíl bude dosahovat významně vyšších hodnot v závislosti na vývoji v oblasti výstavby nových elektroenergetických zdrojů. Zemní plyn je však významně využíván zejména ve vytápění a ohřevu teplé vody v sektoru domácností, kdy v roce 2015 bylo podle zprávy Energetického regulačního úřadu registrováno celkem 2 636 189 odběratelů na úrovni domácností. Zemní plyn také hraje významnou roli v průmyslovém sektoru.

Identifikovaná rizika, pokud nastane vždy jen jedno z nich, nezpůsobí ohrožení ani omezení dodávek plynu do ČR. Aby uvedená rizika měla dopad na zásobování zákazníků, musela by nastat alespoň dvě z nich současně, což je vysoce nepravděpodobné, zejména u výpadku HPS Lanžhot a HPS Hora Svaté Kateřiny. Z analýzy rizik vyplývá, že by musely nastat současně nejméně tři nepříznivé okolnosti, tj. výpadek největší infrastruktury, podstatné snížení těžby ze zásobníku plynu, a to vše za nepříznivých klimatických podmínek, které by trvaly delší období.

Nejzávažnější neočekávané neplnění dodávkových povinností ze strany společnosti Gazprom Export bylo zaznamenáno s ohledem na rusko-ukrajinské spory v období leden – únor 2006 a zejména v lednu 2009. V tomto období byly chybějící dodávky kompenzovány dodávkami z podzemních zásobníků plynu a dodávkami realizovanými jinými přepravními trasami, takže žádný ze zákazníků v ČR nebyl ve svých požadavcích na odběr zemního plynu krácen. U norských dodavatelů plynu nebyly zaznamenány žádné podobné případy, neboť mimořádné události (např. z důvodu údržby) jsou hlášeny s dostatečným časovým předstihem, aby bylo možno nakoupit plyn na trhu a tím předejít jeho nedostatku.

B. Odpovědné instituce v rámci bezpečnostního systému ČR a základní nástroje (legislativa, strategie, koncepce) pro eliminaci hrozeb a rizik

Odpovědné instituce: MPO, ERÚ

Základní nástroje (legislativa): zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), vyhláška č. 344/2012, o stavu nouze v plynárenství a o způsobu zajištění bezpečnostního standardu dodávky plynu ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 401/2010 Sb., o obsahových náležitostech Pravidel přepravní soustavy, Řádu provozovatele přepravní a distribučních soustav a Řádu provozovatele podzemního zásobníku plynu a obchodních podmínek operátora trhu.

Základní nástroje (strategie, koncepce EU): Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 994/2010, o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a sdělení Komise Evropského parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance – Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu (2015).

Základní nástroje (strategie, koncepce ČR): Státní energetická koncepce ČR, každoročně aktualizovaný Havarijní plán plynárenské soustavy ČR, Plán opatření pro stav nouze ke zmírnění dopadu narušení dodávek plynu a jeho odstranění v ČR, Plán preventivních opatření nezbytných k odstranění nebo ke zmírnění zjištěných rizik pro zajištění dodávek zemního plynu v ČR, Plán posouzení rizik ovlivňujících bezpečnost dodávek zemního plynu v ČR.

C. SWOT analýza

 

Silné stránky

  • Robustní, vysoce kvalitní a pečlivě udržovaná přepravní soustava.

  • Diverzifikace přepravních tras.

  • Vysoký standard plnění kritéria N-1.

  • Umožnění reverzního toku v tranzitní přepravní soustavě.

  • Vysoká kapacita zásobníků plynu vzhledem ke spotřebě zemního plynu i vysoký parametr jejich maximálního denního těžebního výkonu.

 

Slabé stránky

  • Relativně nízká diverzifikace zdrojů zemního plynu.

  • Komerční provoz zásobníků plynu – vtláčení ovlivněno vývojem spotových cen na evropských burzách.

  • Kontrola GTS soukromou společností orientovanou na zisk.

  • Aplikace pravidel evropské legislativy a důsledný unbundling.

  • Naprostý nedostatek vlastních zdrojů zemního plynu.

  • Nedostatečné propojení přepravních tras zemního plynu ve směru sever – jih.

  • Stát nemá kontrolu nad přepravou plynu.

 

Příležitosti

  • Výstavba nových zásobníků plynu v lokalitách s ukončenou těžbou uhlovodíků či hlubinnou těžbou uranu.

  • Další rozvojové plány s ohledem na posilování infrastruktury.

  • Možnost přístupu ke zdrojům zkapalněného plynu.

  • Vybudování a posílení plynovodů ve směru sever – jih (propojení CZ-AT a CZ-PL).

 

Hrozby

  • Růst podílu zemního plynu na výrobě elektřiny vlivem nepříznivého vývoje v oblasti výstavby jaderných elektráren.

  • Privátní subjekty v plynárenství budou rozvojové investice realizovat pouze v případě zajištění relativně rychlé ekonomické návratnosti investic.

 

D. Doporučení k posílení odolnosti:

1. Navýšení provozního objemu a těžebních kapacit podzemních zásobníků plynu na území ČR.

2. Posílení severo-jižního propojení (Stork II, BACI).

3. Výstavba plynovodu „Moravia“ směrem na severní Moravu pro případ současného výpadku podzemních zásobníků plynu Lobodice, Štramberk a Třenovice.


 

III) Narušení dodávek ropy velkého rozsahu

A. Popis a evaluace hrozby a rizik z ní vyplývajících pro ČR

ČR je závislá na dodávkách ropy ropovody Družba a IKL (trasa Ingolstadt - Kralupy nad Vltavou – Litvínov). Výroba pohonných hmot a dalších ropných produktů v českých rafinériích tedy bezprostředně souvisí s dodávkami ropy ropovody ze zahraničí, a to jak v množství, tak i kvalitě ropy, která je v rafinériích zpracovávána.

V tomto ohledu je nutné zmínit, že ropa dopravována do ČR z různých regionů má do určité míry odlišné vlastnosti. Z Ruské federace je ropovodem Družba přepravována tzv. středně těžká relativně sirnatá ropa. Ropovodem IKL je pak do Česka dopravována ropa zejména z Ázerbájdžánu a Kazachstánu. Z těchto zemí pochází ropa takzvaně lehká a sladká, tedy ropa s vyšším zastoupením méně složitých uhlovodíků a relativně menší sirnatostí. Zatímco rafinérie v Litvínově je nastavena na zpracování ruské ropy, rafinérie v Kralupech nad Vltavou zpracovává zejména ropu z oblasti Kaspického moře.

Tato závislost vytváří riziko vzniku situace, kdy dojde k přerušení dodávek ropy do ČR. Přerušení může být krátkodobé či dlouhodobé. Krátkodobé přerušení zřejmě nebude mít vliv na výraznější snížení produkce ropných produktů. Tento nedostatek ropy potřebné pro výrobu ropných produktů by byl vykrýván rezervami především rafinérií a dalších petrochemických společností a distributorů pohonných hmot, případně státních hmotných rezerv. Při déletrvajícím nedostatku ropy by mohlo dojít k vyčerpání uvedených rezerv. Dlouhodobější nedostatek především pohonných hmot na trhu a předpoklad další eskalace by vytvořil již situaci, kterou by nebylo možné řešit bez zásahu státu a jeho správních úřadů, eventuálně orgánů územní samosprávy. V tomto okamžiku by bylo možné uvedenou situaci klasifikovat jako mimořádnou, která je definována v ustanovení zákona o nouzových zásobách ropy jako situace, kdy nastane nebo hrozí, že nastane ohrožení zásobování trhu ropou nebo ropnými produkty v ČR nebo v jiných členských státech EU nebo v členských státech Mezinárodní energetické agentury.

V situaci další eskalace nedostatku ropy a ropných produktů, zejména pohonných hmot, by vláda mohla vyhlásit stav ropné nouze. V rámci tohoto stavu může vláda stanovit opatření k omezení spotřeby ropy a ropných produktů. Pokud by byly dopady nedostatku pohonných hmot na trhu takového rozsahu, že by uvedené mělo mít vliv i na fungování další infrastruktury, mohlo by být vyhlášení stavu ropné nouze doprovázeno i vyhlášením krizového stavu.

Nejpravděpodobnější příčinou narušení dodávek ropy a ropných produktů by mohlo být zhoršení mezinárodně politické situace, dlouhodobý výpadek těžby a zpracování ropných produktů a distribuce ropných produktů ke spotřebiteli, přerušení provozu ropovodů Družba a/nebo IKL.


 

B. Odpovědné instituce v rámci bezpečnostního systému ČR a základní nástroje (legislativa, strategie, koncepce) pro eliminaci hrozeb a rizik

Odpovědné instituce: MPO, SSHR, NESO

Základní nástroje (legislativa): Zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze (zákon o nouzových zásobách ropy), zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, vyhláška č. 165/2013 Sb., o druzích ropy a skladbě ropných produktů pro skladování v nouzových zásobách ropy, výpočtu nouzových zásob ropy, o skladovacích zařízeních a vykazování nouzových zásob ropy.

Základní nástroje (strategie, koncepce EU): Směrnice Rady 2009/119 ES, kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů, Nařízení Evropského parlamentu a Rady 1099/2006 ES o energetické statistice, Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě – Evropská strategie energetické bezpečnosti, hloubková studie EU k evropské energetické bezpečnosti (2014) a sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance – Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu (2015).

Základní nástroje (strategie, koncepce ČR): Státní energetická koncepce ČR, Typový plán narušení dodávek ropy a ropných produktů velkého rozsahu, Plán opatření při ropné nouzi, Opatření k zavedení přídělového systému při stavu ropné nouze.

C. SWOT analýza

 

Silné stránky

  • Diverzifikace dodavatelů a přepravních tras ropy.

  • Dostatečné nouzové zásoby ropy a ropných produktů.

  • Odpovídající legislativa ropné bezpečnosti a systém reakcí na nouzové stavy.

  • Aktivní zapojení ČR do mezinárodního systému ropné bezpečnosti (IEA, EU).

  • Hustá vnitrostátní produktovodní síť.

  • Ochraňování nouzových zásob státem kontrolovanými subjekty.

  • Skladování a distribuce pohonných hmot ve významném objemu pod kontrolou státu.

Slabé stránky

  • Absence vlastních zdrojů ropy.

  • Omezený vliv státu na rafinérie a jejich nejistá budoucnost.

  • Stát nemá ve svých zásobách nízkosirnou neruskou, tzv. sladkou ropu.

  • Potřeba relativně vysokých investic do rafinérií, u kterých je riziko, že prostředky nemusí být vyčleněny kvůli jiným investičním prioritám soukromého subjektu.

 

Příležitosti

  • Možnost navýšení nouzových zásob při relativně nízkých cenách ropy.

  • Výstavba dalších skladovacích kapacit na ropu nebo pohonné hmoty.

 

Hrozby

  • Pokles státem držených nouzových zásob ropy a ropných produktů k hranici povinných 90 dnů z důvodu růstu domácí spotřeby.

  • Dlouhodobé výpadky výroby ropných produktů v rafinériích.

 

D. Doporučení k posílení odolnosti:

1. Postupné zvyšování nouzových zásob až na 120 dnů průměrného denního čistého dovozu referenčního roku.

2. Zařazení lehké ropy do struktury nouzových zásob.

3. Další diverzifikace přepravních tras (např. projekt společného zájmu EU Litvínov – Leuna).

4. Posílení role státu v českém rafinérském průmyslu (podpora tuzemského zpracování ropy).

5. Pravidelné prověrky plánů a opatření pro stavy ropné nouze.

6. Zajištění dosažitelnosti nouzových zásob ropy skladováním na území ČR.


 

SUROVINOVÁ BEZPEČNOST

A. Popis a evaluace hrozby a rizik z ní vyplývajících pro ČR

Nerostné suroviny reprezentují zcela zásadní vstup pro naprostou většinu průmyslových odvětví a tím i pro celou ekonomiku země a jejich nepřerušované dodávky jsou klíčem k udržení ekonomiky v chodu. Zajištění nediskriminačního přístupu k nerostným zdrojům ať již z domácích zdrojů nebo z dovozu je zásadním parametrem surovinové bezpečnosti státu. Tuto skutečnost si globální hráči velmi dobře uvědomují a státy uvažující strategicky kladou na zajištění dostatku vstupních nerostných zdrojů pro své ekonomiky mimořádný důraz.

V první dekádě 21. století došlo vlivem rozsáhlé modernizace části někdejších rozvojových, zpravidla velmi lidnatých, zemí k překlopení dosavadních principů, na kterých po desetiletí fungoval světový trh s nerostnými surovinami. V důsledku toho se z typických producentů a vývozců nerostných surovin stali postupně v řadě případů jejich spotřebitelé, nebo dokonce dovozci. Tento fakt dodal tradičnímu soupeření o nerostné zdroje mezi globálními hráči novou kvalitu i dynamiku. Tradičně mimořádnou pozornost věnují zabezpečení národních ekonomik nerostnými surovinami asijské státy (Japonsko, Jižní Korea, později i Čínská lidová republika). Evropa jako kontinent se nachází ve velmi nekonformní pozici – je jedním z největších světových spotřebitelů nerostných surovin, současně je však jejich zanedbatelným producentem, takže není schopna ovlivňovat světové trendy v surovinovém průmyslu. Těžební průmysl byl v Evropě v 70., 80. a 90. letech zbytečně rychle utlumen, což se po zásadních změnách na světovém trhu po roce 2003 ukázalo jako strategicky chybné rozhodnutí. V současnosti jsou členské státy EU vysoce závislé na dovozu řady nerostných surovin (včetně strategických komodit) ze zahraničí, což činí EU v této oblasti vydíratelnou. EU tak není schopna jako celek ani svým členům garantovat zajištění odpovídající surovinové a energetické bezpečnosti. V této situaci byla na konci roku 2008 představena integrovaná strategie Raw Materials Initiative, která se snaží tuto situaci řešit. Je postavena na třech vzájemně propojených pilířích:

a) vyšší míra využívání domácích (evropských) nerostných surovin;

b) podpora vzájemně výhodných ekonomických vztahů se zeměmi třetího světa, které mají široký nerostně surovinový potenciál (surovinová diplomacie);

c) podpora materiálově úsporných technologií, např. chytré recyklace.

 

EU v následujících letech vytipovala seznam tzv. kritických (superstrategických) komodit na jejichž dovozu je EU extrémně závislá, které jsou produkovány monopolně jedním či několika málo státy či které jsou do EU importovány z politicky nestabilních oblastí – nejprve se v roce 2011 jednalo o 14 nerostných komodit, později po opětovném vyhodnocení byl tento seznam v roce 2014 rozšířen na celkem 21 komodit. Jedná se o následující komodity: antimon, beryllium, boráty, fluorit, fosfáty, galium, germanium, hořčík, chrom, indium, kobalt, koksovatelné uhlí, kovy platinové skupiny, křemík, lithium, magnezit, niob, kovy lehkých vzácných zemin, kovy těžkých vzácných zemin, přírodní grafit a wolfram.

Přerušení dodávek některé strategické nerostné suroviny by vedlo k ohrožení určité strategické výroby či k poškození konkurenceschopnosti české ekonomiky.

B. Odpovědné instituce v rámci bezpečnostního systému ČR a základní nástroje (legislativa, strategie, koncepce) pro eliminaci hrozeb a rizik

Odpovědné instituce: MPO, SSHR.

Základní nástroje (legislativa): zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Základní nástroje (strategie, koncepce EU): Raw Materials Initiative (2008), Critical Raw Materials (2011; 2014).

Základní nástroje (strategie, koncepce ČR): Surovinová politika ČR v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů (2016), Státní energetická koncepce ČR (2015), Východiska ke koncepci surovinové a energetické bezpečnosti (2011).


 

C. SWOT analýza

 

Silné stránky

  • Relativně dobrá prozkoumanost území ČR tradičními metodami na tradiční suroviny.

  • Solidní zásoby i produkce některých nerudních surovin.

  • Solidní zásoby stavebních surovin.

  • Dobré jméno české/československé geologie ve světě.

  • Vlastní, na evropské poměry solidní zásoby uranové rudy.

  • Vlastní, i když časově/administrativně omezené zásoby hnědého uhlí.

 

Slabé stránky

  • Výsledky průzkumné činnosti jsou staré 30 až 50 let, jejich kvalita, zaměření, vypovídající schopnost a tím pádem využití je v mnoha případech problematické zejména s ohledem na moderní, dříve nedostupné technologie těžby a úpravy.

  • Minimální znalosti o potenciálu území ČR v oblasti nových moderních high-tech surovin.

  • Naprostý nedostatek vlastních ekonomicky těžitelných zdrojů rud i specifické části nerudních surovin.

  • Dosud málo rozvinutá surovinová diplomacie jakožto nedílná součást české ekonomické diplomacie.

  • Preference ekologického pilíře udržitelného rozvoje společností a některými úřady.

 

Příležitosti

  • Využití moderních metod průzkumu pro vyhledání nových surovinových zdrojů na našem teritoriu (např. high tech surovin), včetně využití moderních metod těžby a úpravy.

  • Odstranění části ekologických zátěží z minulosti jejich znovuvyužitím jakožto druhotných ložisek cenných komodit.

  • Zjištění potenciálu ČR v oblasti moderních high tech surovin, např. strategických kovů.

  • Udržení cenného know-how v oblasti těžby a úpravy uranových rud a možnost jeho využití v surovinové diplomacii.

  • Restrukturalizace existujících strategických zásob surovinových komodit ve státních hmotných rezervách bez potřeby značných finančních prostředků ze státního rozpočtu.

  • Předvídavé budování infrastruktury pro dopravu surovin do ČR v časovém předstihu, dopravní kapacitě a s dostatečnou rezervou.

 

Hrozby

  • Ztráta těžební schopnosti některých specifických nerostných komodit – zúžení spektra produkovaných surovin v ČR – zvýšení dovozní závislosti státu.

  • Nedostatečná průběžná náhrada dotěžovaných ložisek novými lokalitami.

  • Ztráta nezbytného know-how v oblasti technických věd.

  • Omezování diverzifikace dodávek strategických surovin do ČR.

  • Ztráta kontroly nad kritickou infrastrukturou dosud patřící státu.

  • Omezování nebo likvidace strategických zpracovatelských kapacit.

  • Trvání nepříznivé situace na světovém trhu černého uhlí, které ohrožuje evropský černouhelný průmysl.

  • Pokles státem držených nouzových zásob ropy a ropných produktů k hranici povinných 90 dnů z důvodu růstu domácí spotřeby.

 

D. Doporučení k posílení odolnosti:

1. Restrukturalizace/modernizace struktury státních hmotných rezerv v oblasti neenergetických komodit.

2. Zjištění skutečného potenciálu českého území v oblasti moderních high-tech surovin, které jsou využívány v průmyslových odvětvích s vysokou přidanou hodnotou.

PRŮMYSLOVÁ BEZPEČNOST

A. Popis a evaluace hrozby a rizik z ní vyplývajících pro ČR

Průmysl tvoří v ČR významné odvětví ekonomiky. Reprezentuje 35 % českého hospodářství a zaměstnává přes 40 % všech ekonomicky aktivních obyvatel země. Mezi hlavní pilíře českého průmyslu patří průmysl strojírenský, hutnický, chemický a potravinářský. Dalšími významnými složkami jsou průmysl energetický, stavební a spotřební. Strojírenský průmysl patří v ČR k nejtradičnějším odvětvím. Jeho nejdůležitější součástí je automobilový průmysl, který se také výrazně podílí na exportu země. Exportní výkonnost je tažena zejména automobilovým, elektronickým, strojírenským a elektrotechnickým průmyslem. Jejich souhrnný podíl na exportu činí více jak 60 %.

Závislost české ekonomiky na exportu do zemí EU se stále udržuje na vysoké úrovni. Do zemí EU míří více jak 80 procent tuzemského vývozu. Ekonomicky se daří střední a severní zóně EU a poptávka po českém zboží roste. Největší obchodní partneři ČR Německo a Slovensko se stále větší měrou podílejí na odběru zboží. Stát přitom podporuje opačný trend – Exportní strategie ČR na roky 2012 až 2020 stanovuje 12 prioritních zemí pro export a všechny jsou mimo EU. Exportéři se však na evropském trhu dobře orientují. Nenarážejí zde na kulturní problémy a administrativa spojená s exportem zboží a služeb je relativně jednoduchá. Udržování zahraniční obchodní sítě není tak časově a finančně náročné v porovnání se vzdálenějšími trhy.

Hospodářský vývoj v ČR a Německu probíhá paralelně. Jestliže se zvyšuje v ročním srovnání HDP v Německu, dochází k obdobnému vývoji i v ČR. ČR kopíruje i opačný směr – snížení přírůstků či absolutní pokles oproti předcházejícímu roku zaznamená česká ekonomika rovněž v témže roce. Vyvodit z toho ale závěr, že české hospodářství je s německým tak úzce propojeno, že německý růst je zárukou českého růstu, by bylo nebezpečným zjednodušením. Tento vzájemný vztah souvisí především se skutečností, že v ČR působí několik set německých podniků, které jsou přímo napojeny na mateřské hospodářství a vyvíjejí se s ním téměř souběžně. Pro podstatnou část českých vývozů do Německa platí, že jejich hlavními aktéry jsou zahraniční firmy se sídlem v ČR. Aktivity těchto firem přispívají značnou měrou k vysokému podílu Německa na českých vývozech. Pokud jde o názor, že je nutno závislost na Německu snížit, je nutno si uvědomit, že exporty zahraničních firem jsou z hlediska českého hospodářství tou nejsnazší a nejlacinější cestou, jak se na německý trh dostat. Důležitost těchto firem v českém zahraničním obchodě však zvyšuje riziko negativního vývoje, pokud by tyto firmy ČR opustily, což lze učinit poměrně snadno. Pro české exportéry je důležité, v jaké pozici se v Německu nacházejí. Vedle firem, které se prosadily konkurenceschopnými finálními výrobky, existuje řada podniků, které jsou integrovány do výrobních procesů v roli subdodavatelů. Kvalitní subdodavatel může mít velmi silné postavení. Příkladem jsou vývozci součástí pro motorová vozidla, kteří jsou nepostradatelnou složkou výrobních struktur. Hodnota jejich exportů přesahuje objem vývozu automobilů. Stabilizace jejich pozice na německém trhu by měla být jedním z cílů podpory exportu. Statistické údaje o vývoji exportů v období krize ukazují, že robustní německá ekonomika stabilizovala v době světového hospodářského útlumu české vývozy, a to mnohem účinněji než tomu bylo v případě prioritních a zájmových zemích. Nelze očekávat, že se hospodářské turbulence nebudou opakovat. Pokud by se zahraniční podniky rozhodly zemi opustit, došlo by i ke snížení objemu českého exportu do Německa. Bez zahraničních firem do Německa směřuje pouze desetina celkových exportů.

Automobilový průmysl tvoří téměř čtvrtinu českého exportu a sedm procent HDP. V oboru pracuje kolem 150 tis. osob. Výrazná návaznost na jedno odvětví může představovat vážné ohrožení pro českou ekonomiku. Automobilový průmysl by se podle expertů mohl dostat do problémů v případě, že klesne poptávka. Pokud by v době krize poptávka klesla, český trh zpomalí. Klesne nejen výroba a zaměstnanost, ale následně i spotřeba domácností, což pocítí firmy i z jiných oborů. Obavy jsou především z velké nasycenosti trhu s automobily v eurozóně. Analytici předpokládají, že dříve nebo později nepochybně dojde k útlumu poptávky, což může být cyklický jev, stejně jako vyvolaný nějakou další krizí. Českým výrobcům v automobilovém průmyslu však díky nízkým mzdovým nákladům, vysoké kvalifikaci části zaměstnanců, moderním výrobním provozům, špičkovým vývojovým pracovištím a příznivé geografické poloze zatím nehrozí. Stejně tak nejspíše ze dne na den nepřijde žádný šok. Nutno uvést, že pokud se hovoří o snižování závislosti na automobilovém průmyslu, musí se přijít s nabídkou nějaké jiné alternativy. V současné chvíli však žádná taková, která by mohla kompenzovat sílu automobilového průmyslu, neexistuje. V budoucnu by jí mohlo být např. strojírenství – od energetiky až po výrobu zdravotnických přístrojů.

Přibližně 98 % průmyslových podnikatelských subjektů je pod domácí kontrolou. Je ovšem třeba zmínit, že v celkovém počtu je obrovské množství malých podniků včetně podnikatelů – fyzických osob. Zahraniční investoři jsou významní především ve větších podnicích, jejichž ekonomický význam přesahuje jejich počet. Podle Českého statistického úřadu dosahují podniky pod zahraniční kontrolou v průmyslu cca 60 % celkových tržeb. Přidaná hodnota vytvořená těmito podniky, která signalizuje význam z hlediska ekonomického výkonu, dosahuje 500 mld. Kč, což je zhruba polovina průmyslu celkem. Podniky pod zahraniční kontrolou hrají nejvýznamnější roli ve výrobě motorových vozidel. Vlastnictví některých klíčových průmyslových firem zahraničním majitelem však může rovněž znamenat bezpečnostní riziko, pokud by tyto osoby konaly v zájmu cizí moci.

Významné riziko pro český průmysl pak mohou představovat vlivové a infiltrační operace zpravodajských služeb cizí moci namířené proti strategickým hospodářským zájmům ČR, průmyslová a vědecko-technická špionáž. V případě státem vlastněných či spoluvlastněných společností se obrana proti takovému jednání odvíjí především od náležitého výkonu jeho vlastnických práv. Zejména u akciových společností s podílem soukromých subjektů je však s ohledem na právní rámec často obtížné v jejich rozhodovacích procesech dostatečně zohlednit bezpečnostní zájmy státu. Významnou příležitostí a výzvou související s hledáním oborových příležitostí odbytu průmyslových komodit bude v příštích letech i realizace procesů spojených s rozvojem digitálního trhu včetně Průmyslu 4.0, čtvrté průmyslové revoluce, založené na komplexním systému změn v řadě činností, a to nejen v průmyslové výrobě. Průmysl 4.0 transformuje výrobu ze samostatných automatizovaných jednotek na plně automatizovaná a průběžně optimalizovaná výrobní prostředí. Vertikální výrobní procesy budou horizontálně propojeny v rámci firemních systémů, které budou v reálném čase pružně reagovat na okamžitou a měnící se poptávku po produktech. Jednou z příležitostí je i vytvoření předpokladů pro duální roli Průmyslu 4.0, tj. podporu moderní průmyslové výroby v ČR, ale i exportu řešení či výsledků výzkumu na světové trhy. Zde se rovněž uplatní využití digitálních technologií v dalších sektorech hospodářství.

Konkurenceschopný obranný a bezpečnostní průmysl je jedním z předpokladů pro zajištění podstatných bezpečnostních zájmů ČR a rozvoje a udržení národních obranných schopností.

Faktorem důležitým pro udržení, resp. zvyšování konkurenceschopnosti obranného a bezpečnostního průmyslu je předvídatelný zdrojový rámec pro oblast obrany, což je zásadní předpoklad nejen pro efektivní fungování ozbrojených sil ČR, ale je i důležitým faktorem právě ve vztahu k českému obrannému a bezpečnostnímu průmyslu. Stabilní rozpočtové prostředí umožňuje střednědobé a dlouhodobé plánování ze strany Armády ČR, a tím dává obrannému a bezpečnostnímu průmyslu možnost na stanovené cíle adekvátně reagovat a v dostatečném časovém předstihu se v oblasti výzkumu a vývoje na jejich naplňování připravit. Jsou tak zesilovány vazby mezi českým obranným a bezpečnostním průmyslem a armádou, jakožto referenčním zákazníkem. Rozhodnutí postupně navyšovat rozpočet MO ve střednědobém horizontu tak, aby mohl v roce 2020 dosáhnout 1,4 % HDP (BS 2015), tak dává obrannému a bezpečnostnímu průmyslu jistou míru perspektivy.

Dalším důležitým faktorem je diverzifikace produkce. Důsledky hospodářských krizí se v oblasti obranného a bezpečnostního průmyslu projevují se zpožděním oproti civilním sektorům. Důvodem je fakt, že odběrateli vojenského materiálu jsou většinou státní subjekty a peníze na zbrojní nákupy tedy pocházejí ze státních rozpočtů, které jsou sestavovány na období jednoho roku, a tudíž nereagují (omezováním rozpočtů na nákup vojenské techniky) na krizi okamžitě. Negativní následky krizí podniky obranného a bezpečnostního průmyslu omezují či zcela eliminují proticyklickou diverzifikací svého výrobního portfolia mezi vojenskou, duální a civilní produkcí a taktéž regionální diverzifikací odbytového zaměření.

Pro české výrobce/vývozce je v současné době největším problémem nedostatek zaměstnanců s technickým vzděláním. Kvůli tomu pravděpodobně poroste export letos pomaleji, což může vést i ke zpomalení české ekonomiky. Nedostatek lidí může odrazovat zahraniční investory. Zaměstnavatelé v průmyslu se potýkají s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků některých technických profesí. Kromě nových investorů může ČR přicházet i o ty současné. Pro nové investory nebo při úvahách o rozšiřování výroby stávajících firem je hledání nových zaměstnanců překážkou, která je může nasměrovat do jiné země. Disproporce mezi počtem odborníků odcházejících do důchodu v nebližších letech a množstvím kvalitních absolventů klíčových oborů středních a vysokých škol by mohla způsobit problémy jak s případným přísunem zahraničních investic, tak v provozu zavedených firem. Z tohoto důvodu je třeba problematiku technického vzdělávání všemi zainteresovanými stranami společně řešit.

Svaz průmyslu a dopravy ČR uvádí, že v průmyslu chybí nejméně 100 tisíc technicky vzdělaných pracovníků. Zároveň v odvětvích jako je strojírenství či automobilový průmysl odejde do roku 2020 kolem 60 tisíc technicky vzdělaných pracovníků do důchodu. Částečně by problém s nedostatkem odborných pracovníků mohli vyřešit cizinci. Spolupráce by se mohla rozvíjet hlavně v zemích východní Evropy. Najmout zaměstnance ze „třetích zemí“ je ale pro firmy administrativně náročné a trvá to v průměru jeden rok.

Zásadním krokem pro zlepšení kvality a atraktivity technických oborů je spolupráce škol a firem, především co největší množství praktické výuky přímo v reálném firemním prostředí. Z tohoto důvodu došlo v roce 2013 ke změně zákona o daních z příjmů a zaměstnavatelé spolupracující se školami mohou od 1. ledna 2014 uplatňovat daňová zvýhodnění na investice do vybavení k výuce a samotnou výuku žáků a studentů na pracovišti.

B. Odpovědné instituce v rámci bezpečnostního systému ČR a základní nástroje (legislativa, strategie, koncepce) pro eliminaci hrozeb a rizik

Odpovědné instituce: MPO, CzechTrade, CzechInvest, MZV

Základní nástroje (strategie, koncepce EU): Dohody o volném obchodu mezi EU a jejími členskými státy na jedné straně a ostatními státy na straně druhé

Základní nástroje (strategie, koncepce ČR: Exportní strategie ČR pro období 2012 až 2020, Národní inovační strategie, Koncepce zahraniční politiky, Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR, Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012 – 2020, Akční plán na podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti, Akční plán pro rozvoj digitálního trhu, Mapa globálních oborových příležitostí

C. SWOT analýza

 

Silné stránky

  • ČR je nejprůmyslovější zemí EU.

  • Moderní výrobní provozy.

  • Špičková výzkumná a vývojová pracoviště.

  • Vysoká kvalifikace části pracovníků.

  • Příznivá geografická poloha.

 

Slabé stránky

  • Nedostatek kvalifikovaných pracovníků některých technických profesí.

 

Příležitosti

  • Udržení postavení ČR v tradičních průmyslových odvětvích.

  • Získání vedoucí pozice v nových průmyslových oborech.

  • Zajištění diverzifikace zahraničních odbytišť české průmyslové produkce.

  • Zajištění zdrojového rámce pro oblast obrany ve výši 1,4 % HDP.

 

Hrozby

  • Výrazná návaznost na jedno průmyslové odvětví – riziko poklesu poptávky po výrobcích automobilového průmyslu.

  • Nedostatečná diverzifikace vývozu průmyslové produkce.

  • Významná role zahraničních investorů ve větších podnicích.

  • Odliv zahraničních investic v důsledku nedostatku kvalifikovaných pracovníků v technických profesích.

 

D. Doporučení k posílení odolnosti:

1. Realizovat pobídky do oborů s vysokou přidanou hodnotou a do regionů s vysokou nezaměstnaností.

2. Vytvářet nová pracovní místa a podporovat růst firem zvýšením obchodu a internacionalizací podnikání, posilovat prestiž ČR ve světě a v mezinárodních organizacích, využívat globální obchodní příležitosti pro růst prosperity ČR.

3. Spolupracovat při zajišťování českých oficiálních účastí na veletrzích a výstavách v zahraničí s oborovými asociacemi, Veletržním výborem při Svazu průmyslu, českými zastupitelskými úřady a jejich ekonomickými úseky v zahraničí, agenturami CzechTrade a CzechInvest včetně jejich zahraničních kanceláří.

4. Realizovat opatření pro zlepšení kvality a atraktivity technických oborů středních i vysokých škol a zvýšit investice do systému vzdělávání.

5. Vytvořit podmínky pro příjem zahraničních středoškolsky a vysokoškolsky technicky vzdělaných pracovníků.

 

 

Celý článek ke stažení zde:

CI0416_52_58_Audit národní bezpečnosti_CI_SABLONA.pdf