Bavorsku bude ubývat vlastní elektřina

Bavorsku bude ubývat vlastní elektřina

Bavorský premiér Horst Seehofer se už v roce 2011 pustil s velkým elánem do „Energiewende“ v Bavorsku. O dva roky později jej posílila ministryně hospodářství Ilse Eignerová. Ani spojenými silami ale pravděpodobně nedosáhnou deklarovaných hlavních cílů uskutečnění Energiewende v Bavorsku – soběstačnosti ve výrobě elektřiny a stabilizace jejích cen. Po odstavení poslední jaderné elektrárny bude s velkou pravděpodobností Bavorsko nuceno kolem roku 2025 dovážet až polovinu elektřiny pro vlastní spotřebu. A ceny elektřiny od roku 2011 silně vzrostly.

Aktualizace rozvoje bavorské energetiky

V říjnu letošního roku zveřejnila ministryně hospodářství Eignerová „Aktualizaci energetického programu pro Bavorsko“ a obratem sklidila vlnu kritiky nejen ze strany opozice, ale také z vlastních řad. V bavorském kabinetu i ve frakci CSU se objevilo reptání ohledně nedostatečnosti dokumentu v některých jeho částech. Ministryně Eignerová při prezentaci programu ujišťovala, že obsahuje „ambiciózní cíle“ – hlavně výstavbu kapacit na výrobu obnovitelné energie a snížení emisí CO2. Vztaženo k roku 2025 by se měly emise CO2 snížit z 6,1 na 5,5 tun na obyvatele, spotřeba primárních energií by měla klesnout o deset procent proti roku 2010 a podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů by měl vzrůst z 65 procent na 70 procent (obě čísla „očištěna“ od aktuálního podílu jaderné energie ve výši 47 procent). Podíl regenerativních energií na konečné bavorské spotřebě energie se má zvýšit na 20 procent. Nový model se opírá o tři základní pilíře: energetickou efektivnost, trvale udržitelnou výrobu elektřiny a zajištění potřebného transportu elektřiny – hlavně ze severního Německa.

Šéf frakce Zelených Hartmann považoval hlavně předpokládaný průměrný růst podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů 0,5 % ročně nikoliv za ambiciózní, ale „žalostný“, už jen s přihlédnutím k téměř čtyřprocentnímu ročnímu růstu tohoto ukazatele v roce 2014. Sociální demokracie zaujala stejný postoj a navíc požadovala bavorský zákon na ochranu klimatu a urychlené umožnění zapojení občanů do nových podzemních vedení elektřiny – tedy podporu „občanské“ Energiewende. Také politické sdružení Svobodných voličů je toho názoru, že bez přímého zapojení občanů do Energiewende hrozí „zabetonování staré závislosti na velkých koncernech“.

Rámcové podmínky brzdí Energiewende

Ministryně Eignerová se kritice bránila tvrzením, že podmínky pro výstavbu kapacit na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou aktuálně „velmi špatné“, hlavně kvůli postupnému krácení spolkovou vládou garantovaných výkupních cen od roku 2005. K největšímu poklesu výkupních cen došlo novelou zákona o podpoře výroby energie z obnovitelných zdrojů tzv. EEG, platnou od srpna 2014. Spolková vláda omezila výši výkupních cen poté, co náklady spojené s obnovitelnou energií razantně stoupaly. Existovalo reálné nebezpečí ztráty akceptance Energiewende u obyvatelstva, postiženého nejvíce zvyšujícími se cenami elektřiny. Ministryně je odhodlána čelit špatným rámcovým podmínkám například požadavkem na třicetiprocentní kvótu pro jižní Německo na výstavbu zařízení k výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů. To se týká položek, u nichž garantovaná

výkupní cena platí jen do určitého celkového objemu zprovozněných nových kapacit v megawattech za rok. Ani s tímto vysvětlením se opozice v bavorském parlamentu nespokojila. Předhodila ministryni za CSU desetileté spoluvládnutí její strany v koalici s CDU ve spolkové vládě.

Protivítr u větrné energie

Bavorsko si ovšem splňování cílů u obnovitelné energie komplikuje částečně i samo. Zejména CSU prosadila koncem roku 2014 do Bavorského zemského stavebního nařízení kontroverzní ustanovení tzv.„10-H Regelung“. To v praxi znamená, že každá větrná elektrárna musí zachovat odstup k nejbližší obytné budově odpovídající nejméně desetinásobku své výšky. Při běžné výšce moderních větrných turbín okolo 200 metrů to znamená odstup minimálně dva kilometry. Obce sice mohou udělit výjimku, případně rozhodnout na základě obecního referenda, ale určitě se nejedná o žádné zjednodušení povolovacího procesu. Kritici zejména z řad opozice to považují za faktické zastavení výstavby větrných elektráren v Bavorsku, neboť plocha, na které je možno při aplikaci tohoto ustanovení postavit větrnou elektrárnu, se snížila na méně než jedno procento území Bavorska. CSU je nicméně přesvědčena o tom, že spolurozhodování občanů a obcí je důležité pro posílení místní samosprávy v citlivých otázkách, které přímo ovlivňují jejich život. Rozestavěné projekty větrných elektráren, viditelné podél dálnic v Bavorsku, vzbuzují naději, že problematické ustanovení zatím skutečně rozvoj větrné energetiky neumrtvilo.

Drahý kompromis u přenosové soustavy

Ani příprava a plánování trasy přenosových vedení ze severního Německa do Bavorska nebyly jednoduchou záležitostí. Kvůli mimořádně silnému odporu občanských iniciativ proti plánovaným „monstrózním trasám“ vedení vysokého napětí a tlaku bavorské vlády byl nakonec po mnoha měsících diskuzí dohodnut v létě letošního roku „drahý kompromis“ – tedy částečné využití stávajících tras přenosové soustavy a vedení zbývajícího úseku podzemním kabelem. Odborníci odhadují, že toto řešení bude o tři až osm miliard euro dražší než konvenční vedení na povrchu. To budou muset domácnosti, ale i průmysl zaplatit ve formě zvýšených síťových poplatků. Odborníci dále upozorňují, že s tak dlouhými trasami vysokého napětí, vedeného podzemím – zde v celkové délce zhruba 600 km - je ve světě jen velmi málo zkušeností. Jednotlivé části vedení dlouhé maximálně kilometr jsou spojovány speciálním propojením, kterého se tedy na trasách bude vyskytovat zhruba 600 kusů. To se může projevovat ve vyšší náchylnosti k vadám a v rostoucích nákladech na opravy. Už nyní je jasné, že se do roku 2022 – kdy má být odpojena poslední jaderná elektrárna z bavorské sítě – nestihne obě hlavní trasy vysokého napětí vybudovat.

Bavorský premiér Seehofer je ale s výsledkem, který považuje za „epochální“ - protože zajišťuje potřebnou energii a zroveň nezatěžuje obyvatele a přírodu - spokojen a odhaduje přirážku na pouhý 1 cent na kilowatthodinu – u průměrné domácnosti zhruba 10 euro ročně. „Natolik bychom si měli cenit lidí i přírody“ poznamenal k tomu Seehofer. U dvou hlavních tras „Südlink“ a „Südost-Passage“ nicméně bude muset proběhnout nový plánovací proces, což může vést ke zpomalení a také zdražení projektu.

Odstraněním „úzkých míst“ v elektrické síti se totiž mohou zjednodušit a zlevnit opatření k její nutné stabilizaci v důsledku kolísání dodávek elektřiny z větrné a sluneční energie. Náklady na tato opatření - tzv. „redispatch“- odhaduje provozovatel sítě 50 Hz v Německu jenom letos na 500 milionů eur.

STOP pro přečerpávací elektrárny

Také plány na vybudování dalších přečerpávacích elektráren ke stávajícím deseti v Bavorsku – hlavně k vyrovnávání kolísajících dodávek elektřiny z obnovitelných zdrojů - nevyšly. Koncem roku 2014 byly pozastaveny veškeré úvahy o výstavbě přečerpávacích elektráren v Bavorsku. Hlavním důvodem je nemožnost zajistit jejich hospodárný provoz při současných rámcových podmínkách a dále jejich negativní dopad na životní prostředí. Soukromí investoři nemají zájem o investici do přečerpávacích elektráren bez silné finanční podpory státu, který ji odmítá poskytnout. Navíc se zformovalo v Bavorsku silné občanské hnutí, které se aktivně snaží všechny podobné plány zhatit.

Regionální kooperace

Jednou reálnou a už teď fungující alternativou se jeví pokračování a další rozvoj spolupráce s Rakouskem, které je už nyní plně zapojeno do Energiewende v Německu, podobně jako Švýcarsko.

Například rakouský provozovatel sítí Austrian Power Grid – APG a její kontrolní centrum u Vídně má v tomto směru bohaté zkušenosti. Během letošního slunného léta vypadal typický průběh dne takto: během dne byly přebytky z masívní bavorské výroby elektřiny, zejména z fotovoltaiky, odvedeny do přečerpávacích elektráren v Rakousku a kolem 18. hodiny se tok elektřiny změnil na ‚reexport‘ do Bavorska. Během některých slunečných dnů putuje denně oběma směry i více než 1000 MW. Není divu: „V létě již vidíme až 20 GW elektřiny z fotovoltaiky v Německu,“ říká k tomu člen představenstva APG Gerhard Christiner a dodává: „Německá Energiewende stoprocentně zasahuje i Rakousko“. Obě země jsou propojeny vedením s dostatečnou kapacitou. Přesto investuje během deseti let APG okolo 2 miliard eur do dalšího posilování sítí. Christiner to charakterizuje slovy: „Při výstavbě sítí musíme uvažovat evropsky. Během deseti let se bude 90 procent transakcí odehrávat v „Intraday“ nebo v „Dayahead“. To bude fungovat pouze tehdy, pokud bude vybudována dostatečná soustava sítí v EU“. Velký význam se přičítá hlavně regionálním kooperacím, kterých mohou vznikat v rámci EU desítky. Jedna z nich byla založena v květnu letošního roku mezi Německem, Rakouskem, Francií a státy Beneluxu. Bude zapotřebí výstavbu sítí také výrazně zrychlit, aby stačila tempu rozvoje obnovitelných energií. Stavba větrné farmy trvá přibližně jedenapůl roku, zřízení vedení 380 kV trvá i deset let.

V roce 2025 – po odpojení všech jaderných elektráren - se mají na zbývající, oproti dnešku zhruba poloviční produkci elektřiny v Bavorsku, podílet ze 70 procent obnovitelné energie – z toho po 25 % vodní a solární elektrárny,15-16 % biomasa a 5-6 % větrné elektrárny.

Jedno je dnes už jisté – uskutečňování Energiewende v Bavorsku nebude levné ani jednoduché.

 

 

Dipl.-Ing. Zdeněk Fajkus

Mnichov

Foto APG

 

 

 

 

Popisky

Řídicí centrála společnosti APG

Celý článek ke stažení zde:

CI1504_34_35_Bavorsku bude_CI_SABLONA.pdf (428254)