Bezpečná, udržitelná, konkurenceschopná a cenově dostupná energie pro všechny

Energie se používá k vytápění a chlazení domů a přepravě zboží a rovněž táhne ekonomiku. Infrastruktura však stárne, trhy jsou nedostatečně integrované a politická opatření nekoordinovaná, a tak spotřebitelé, domácnosti ani podniky nemají možnost využívat výhod většího výběru či nižších cen za energii. Je načase dokončit evropský jednotný trh s energií. V souladu s klíčovou prioritou, kterou předseda Jean-Claude Juncker stanovil ve svých politických směrech, Evropská komise prezentuje svou strategii k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu.

Energie Unie znamená zejména:

- Solidaritu: snížit závislost na jediném dodavateli a za to se – zejména v případě narušení dodávek energie – plně spoléhat na sousední země. Uzavírat transparentnější obchodní dohody EU o nákupu energie nebo plynu z třetích zemí.

- Volný tok energie jakožto pátou svobodu EU: volný tok energie přes hranice – při důsledném prosazování stávajících pravidel v oblastech, jako je oddělení činností v energetice a nezávislost regulačních orgánů, a to i za cenu právních kroků. Trh s elektřinou se přepracuje tak, aby byl propojenější, více využíval obnovitelné zdroje energie a pružněji reagoval. Dojde k důkladné reorganizaci státních intervencí na vnitřním trhu a postupnému zrušení dotací majících nepříznivý vliv na životní prostředí.

- Prioritní postavení energetické účinnosti: energetická účinnost se zásadně přehodnotí a bude se s ní nakládat jako se samostatným zdrojem energie, aby měla stejné podmínky v konkurenci s výrobní kapacitou.

- Přechod k trvale nízkouhlíkové společnosti: zajistit, aby lokálně vyrobená energie – i ta z obnovitelných zdrojů – mohla snadno a účinně proudit do elektrické rozvodné sítě; podporovat vedoucí postavení EU v oblasti technologií vývojem nové generace technologií na poli obnovitelných zdrojů a vůdčí pozicí v oblasti elektromobility, zatímco evropské podniky rozšíří vývoz a stanou se globálními hráči.

Jádro energetické unie představují její občané. Ceny, které za energii platí, by měly být přijatelné a konkurenceschopné. Energie by měla být bezpečná a udržitelná, konkurence intenzivnější a spotřebitel by měl mít větší možnost volby.

Tyto a další závazky doplňují akční plán na splnění ambiciózních cílů evropské politiky v oblasti energetiky a klimatu.

Předseda Komise Jean-Claude Juncker prohlásil: „Energetika již příliš dlouho chybí ve výčtu základních svobod naší Unie. Současné události ukazují, co všechno je v sázce – mnoho Evropanů se obává, že možná nebudou mít dostatek energie k vytápění svých domovů. To znamená, že Evropa bude muset dlouhodobě jednat jednotně. Chci, aby energetika, která tvoří základ naší ekonomiky, byla odolná, spolehlivá, bezpečná, v rostoucí míře obnovitelná a udržitelná.“

Maroš Šefčovič, místopředseda odpovědný za energetickou unii, k tomu uvedl: „Dnes zahajujeme nejambicióznější evropský projekt v oblasti energie od založení Evropského společenství uhlí a oceli. Projekt, který začlení našich 28 evropských trhů s energií do jedné energetické unie, učiní Evropu méně energeticky závislou a dá investorům možnost předvídat další vývoj – té je nutně zapotřebí k vytváření pracovních míst a podpoře růstu. Dnes uvádíme do pohybu zásadní přechod k nízkouhlíkovému hospodářství šetrnému k životnímu prostředí, směrem k energetické unii, která staví občany na první místo a poskytuje jim dostupnější, bezpečnější a udržitelnější energii. Spolu se všemi ostatními komisaři, kteří s projektovým týmem úzce spolupracovali, a za podpory celé Komise, jsem odhodlán nyní tuto energetickou unii realizovat.“

Evropský komisař pro opatření v oblasti klimatu a energetiku Miguel Arias Cañete prohlásil: „Pusťme se do práce. Dnes jsme vytvořili podmínky pro propojený, integrovaný a bezpečný trh s energií v Evropě. Přikročme tedy od slov k činům. Naše cesta ke skutečné energetické bezpečnosti a ochraně klimatu začíná zde u nás. Proto se zaměřím na budování našeho společného trhu s energií, zvýšení úspory energie, rozvoj obnovitelných zdrojů energie a diverzifikaci dodávek energie. Po desetiletích odkládání nesmíme promarnit další příležitost vybudovat energetickou unii. Junckerova Komise ví, co je důležité.“

Základní údaje

- EU je největším světovým dovozcem energie – dováží 53 % své energie a ročně za ni vynaloží prostředky ve výši přibližně 400 miliard EUR.

- Dvanáct členských států EU1 nesplňuje cíle minimálního propojení – alespoň 10 % instalované kapacity na výrobu elektřiny by totiž mělo být k dispozici přeshraničně. EU zaznamenala 137 projektů v oblasti elektrické energie, z nichž 35 se týká propojení sítí elektrické energie: Díky nim by se tento počet dal snížit z dvanácti členských států na dva.

Adekvátně propojené evropské energetické sítě by spotřebitelům pomohly ušetřit až 40 miliard EUR ročně.

-6 členských států EU2 odebírá veškerý zemní plyn od jediného externího dodavatele.

75 % našeho bytového fondu je energeticky neúčinných; 94 % dopravy závisí na ropných produktech, z nichž 90 % dovážíme.

- Jen do roku 2020 bude třeba do energetiky v EU investovat více než 1 bilion EUR.

- Velkoobchodní ceny elektrické energie jsou v Evropě o 30 % vyšší než v USA. U plynu je to více než 100 %.

- Evropské podniky působící v odvětví obnovitelné energie mají celkový roční obrat 129 miliard EUR a zaměstnávají více než jeden milion lidí. Je třeba, aby si Evropa i nadále udržela vedoucí úlohu v globálních investicích do obnovitelných zdrojů energie.

- Emise skleníkových plynů v EU se v období 1990–2011 snížily o 18 %.

- Cílem EU je do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o minimálně 40 %, zvýšit alespoň o 27 % podíl obnovitelných zdrojů a zlepšit energetickou účinnost rovněž nejméně o 27 %.

 

 Co bylo přijato?

Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu. Strategie v podobě pěti dimenzí politiky stanoví cíle energetické unie a uvádí podrobné kroky, které Junckerova Komise podnikne k jejich dosažení, včetně nových právních předpisů o reformě trhu s elektřinou, zajištění větší transparentnosti smluv na dodávky zemního plynu, významného rozvoje regionální spolupráce jako důležitého kroku směrem k integrovanému trhu. Součástí bude mimo jiné silnější regulační rámec, nové právní předpisy, které zaručí dodávky elektřiny a plynu, zvýšené financování EU v oblasti energetické účinnosti, nový balíček v oblasti obnovitelných zdrojů, zaměření energetické strategie v oblasti výzkumu a vývoje a každoroční podávání zpráv o „stavu energetické unie“.

Sdělení o propojení energetických soustav uvádějící opatření, jež jsou nezbytná pro dosažení 10% propojení elektrických sítí do roku 2020, což je minimum potřebné k tomu, aby energie mohla volně proudit a být obchodována mezi členskými státy. Ukazuje, které členské státy v současnosti cíl splňují – a kterých projektů by bylo zapotřebí k překlenutí rozdílů do roku 2020.

Sdělení, které formuluje vizi pro globální dohodu o klimatu v Paříži v prosinci letošního roku. Cílem je uzavřít transparentní, dynamickou a právně závaznou celosvětovou dohodu se spravedlivými a ambiciózními závazky všech smluvních stran. Sdělením se také promítají nová rozhodnutí přijatá během evropského summitu v říjnu 2014 do navrhovaného cíle EU v oblasti snížení emisí (tzv. intended nationally determined contribution – INDC, zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek) v rámci nové dohody.

1/ Kypr, Estonsko, Irsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Španělsko, Spojené království.

2/ Bulharsko, Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Litva, Slovensko.

 

Informativní přehled o energetické unii

Proč Komise nyní navrhuje energetickou unii? Proč ji potřebujeme?

Evropský energetický systém čelí stále naléhavější potřebě zajistit bezpečnou, udržitelnou a cenově konkurenceschopnou energii pro všechny občany. Kvůli přílišné závislosti na omezeném množství zdrojů, zejména zemního plynu, zůstávají země při přerušení dodávek zranitelné. Musíme snižovat svou závislost na fosilních palivech a omezovat emise skleníkových plynů. Domácnosti i podniky mají stále větší zájem na cenové dostupnosti energií a konkurenceschopných cenách.

Pokroku brání přetrvávající překážky pro dosažení skutečné integrace trhu, nekoordinované politiky na vnitrostátní úrovni a neexistence společného postoje vůči třetím zemím. Účinná reakce na tyto výzvy spočívá v soudržnějším souboru opatření v různých oblastech politiky jak na úrovni EU, tak na úrovni jednotlivých členských států. Dohoda týkající se rámce politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky a evropské strategie energetické bezpečnosti dosažená v roce 2014 znamenala významný krok vpřed při budování energetické unie, ale aby bylo možné účinně čelit výzvám, jež před námi stojí, je třeba přijmout nová a posílená opatření.

Strategický rámec pro energetickou unii předkládá vizi do budoucna a sdružuje řadu politických oblastí do jediné soudržné strategie. Zahrnuje synergické iniciativy, které, budou-li provedeny v plné míře, zajistí, že EU bude díky solidaritě a důvěře mezi členskými státy lépe připravena čelit výzvám, před nimiž stojí.

 

Co do energetické unie patří? Proč byly zvoleny právě tyto prioritní oblasti?

Energetická unie je založena na třech dlouhodobých cílech energetické politiky EU: bezpečnosti dodávek, udržitelnosti a konkurenceschopnosti. Aby bylo těchto cílů dosaženo, zaměří se energetická unie na pět vzájemně se doplňujících rozměrů: energetickou bezpečnost, solidaritu a důvěru, vnitřní trh s energií, energetickou účinnost jakožto příspěvek ke snižování poptávky po energii, snižování emisí uhlíku v hospodářství a výzkum, inovace a konkurenceschopnost.

Všechny tyto rozměry představují oblasti, které vyžadují vyšší míru integrace a koordinace. Akční plán připojený k rámcové strategii v rámci těchto rozměrů stanoví konkrétní opatření, jež budou během příštích let připravena a realizována. Tento akční plán bude sledován a postupně přezkoumáván s cílem zajistit, aby nadále reagoval na vznikající výzvy a nový vývoj.

 

Energetická bezpečnost

Co energetická unie navrhuje pro diverzifikaci zdrojů a dodavatelů?

53 % energie, kterou EU spotřebuje, pochází z dovozu. Některé země v dovozu zemního plynu závisejí na jednom hlavním dodavateli. Diverzifikace zdrojů a dodavatelů energie je klíčovým prostředkem, jak zlepšit naši energetickou bezpečnost. Mezi faktory, které přispějí ke zvýšení diverzifikace a bezpečnosti evropské energetiky, patří průzkum nových oblastí pro dodávky paliv, výzkum nových technologií, další rozvoj využívání domácích zdrojů a zlepšení infrastruktury pro přístup k novým zdrojům. Pokud jde o zemní plyn, Komise v této souvislosti vypracuje balíček týkající se odolnosti a diverzifikace dodávek zemního plynu, který bude zahrnovat zejména revizi nařízení o bezpečnosti dodávek plynu. Pokud jde o diverzifikaci, pracuje se na jižním koridoru pro přepravu plynu, vytváří se strategie pro lepší využití potenciálu zkapalněného zemního plynu a jeho skladování a ve střední a východní Evropě a ve Středomoří se budují uzly zkapalněného plynu s více dodavateli.

Podpoří a zjednoduší evropská energetická unie společný nákup zemního plynu?

Komise s oporou v evropské strategii energetické bezpečnosti přijaté v květnu 2014 posoudí možnosti dobrovolného sdružování poptávky za účelem společných nákupů plynu během krize a v případech, kdy jsou členské státy závislé na jediném dodavateli. Tato opatření budou muset být plně v souladu s pravidly WTO a s pravidly EU pro hospodářskou soutěž.

Sdělení zmiňuje transparentnost smluv. O jaké druhy smluv se jedná? O mezivládní dohody a rovněž obchodní smlouvy?

V současné době probíhají kontroly souladu mezivládních dohod až poté, co nějaký členský stát uzavřel dohodu s třetí zemí. V budoucnu by Komise měla být informována o sjednávání mezivládních dohod již od počáteční fáze, aby bylo možné lépe ex ante posoudit slučitelnost mezivládních dohod zejména s pravidly vnitřního trhu a kritérii zabezpečení dodávek. Účast Komise na takových jednáních se třetími zeměmi a zavedení standardních smluvních doložek rovněž účinněji zamezí nepřiměřenému nátlaku a zajistí dodržování evropských pravidel. Komise proto přezkoumá rozhodnutí o mezivládních dohodách a navrhne možnosti, jak zajistit, aby EU v jednáních se třetími zeměmi mluvila jedním hlasem.

V případě obchodních smluv o dodávkách plynu je třeba dále posilovat transparentnost. Komise předloží návrh týkající se této otázky v souvislosti s revizí nařízení o bezpečnosti dodávek plynu.

Co Komise navrhuje pro diverzifikaci dodávek elektrické energie, jestliže jsme se zaměřili především na diverzifikaci dodávek plynu?

Elektřina se vyrábí především v EU a využívá se při tom široké škály zdrojů a technologií. Každý členský stát si zvolil různé možnosti složení zdrojů energie v závislosti na jejich dostupnosti a na svých preferencích. Zásadní je propojení elektrických sítí mezi členskými státy pro přeshraniční výměnu elektřiny, neboť skladba zdrojů energie členských států se často vzájemně doplňuje. Měnící se situace na trhu s elektřinou, zejména zvyšující se podíl obnovitelných zdrojů, vyžaduje další opatření k posílení integrace trhu.

 

Vnitřní trh s energií

Co Komise rozumí novou strukturou trhu? Proč je nezbytná?

Řešení současných problémů trhu s elektřinou, zejména začleňování energie z kolísavých obnovitelných zdrojů a zabezpečení dodávek energie, vyžaduje takovou strukturu trhu, jež zajistí koordinaci kapacit na regionální úrovni, možnosti skladování a větší pružnost při reagování na poptávku. Díky tomu se do trhů budou moci více zapojit spotřebitelé a usnadní se přeshraniční výměna energie. Za tímto účelem Komise stanoví přísnější pravidla pro přeshraniční obchod s energií a navrhne vhodná opatření na podporu producentů energie z obnovitelných zdrojů, aby se lépe začlenili do širšího trhu s elektřinou.

 

Navrhne Komise evropský energetický regulační orgán?

Komise zváží, jak posílit evropský regulační rámec v oblasti energetiky, aby mohla lépe řídit čím dál tím více integrovaný evropský energetický systém. Komise má za to, že regulace jednotného trhu na úrovni EU by měla být posílena významným zvýšením pravomocí a nezávislosti Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER). Je to nezbytné, aby agentura mohla účinně dohlížet na vývoj vnitřního trhu s energií a souvisejících tržních pravidel a zabývat se veškerými přeshraničními problémy, s nimiž je třeba se v zájmu hladkého fungování vnitřního trhu vypořádat.

 

Jak hodlá Komise posílit investice do energetické infrastruktury?

Obvykle se energetická infrastruktura financuje prostřednictvím trhu a ze sazeb hrazených uživateli sítí. Pouze malý počet projektů infrastruktury v Evropě bude ke své realizaci vyžadovat dotace v rámci nástroje pro propojení Evropy (CEF). Jedná se o projekty, které nejsou obchodně životaschopné, avšak jsou nezbytné z důvodu externalit, které generují: zabezpečení dodávek, solidarity nebo technologických inovací.

Mnohé další projekty by mohly využívat jiné způsoby financování, které skýtají větší pákový efekt než dotace/přímé finanční podpory. V tomto ohledu je třeba zmínit finanční nástroje, jež jsou součástí nástroje pro propojení Evropy, ale zejména Evropský fond pro strategické investice (EFSI), což bude velmi důležitý nástroj, který doplní nástroj pro propojení Evropy, pokud jde o financování projektů energetické infrastruktury v Evropě. Využije se v případech, kdy projekt nelze financovat z jiných zdrojů za přiměřených podmínek při vyšším riziku.

Navrhne Komise energetické daně?

Rámcová strategie pro energetickou unii neobsahuje žádné nové iniciativy týkající se zdanění energie na úrovni EU. Komise vyzývá členské státy, aby se ještě jednou zamyslily nad možností zdanění energie, a to jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni. Politiky členských států v oblasti daní by měly nalézt rovnováhu mezi pobídkami na udržitelnější využívání energie na jedné straně a potřebou zajistit cenově konkurenceschopnou a dostupnou energii pro všechny spotřebitele na straně druhé. Komise bude jednou za dva roky vypracovávat zprávy o cenách energie s důkladnou analýzou úlohy daní, poplatků a subvencí, aby se zvýšila transparentnost nákladů na energie a cen.

 

Energetická účinnost

Jaká konkrétní opatření Komise navrhuje, aby se zvýšila energetická účinnost ve stavebnictví?

Počet modernizovaných budov je nedostačující, přičemž tempo investování do energetické účinnosti budov je zvláště pomalé v případě vlastníků nebo nájemníků s nízkými příjmy. Vytápění a chlazení představuje v Evropě i nadále největší díl poptávky po energii. Komise proto přezkoumá směrnice o energetické účinnosti a o energetické náročnosti budov s cílem vytvořit patřičný rámec pro další pokrok v oblasti zvyšování energetické účinnosti budov. Na základě praktických zkušeností v členských státech Komise podpoří metody usnadňující přístup k stávajícím finančním prostředkům určeným na zvýšení energetické účinnosti budov. Investice do energetické účinnosti budov dnes patří mezi ty, z nichž mají občané i průmysl největší užitek.

 

Jaká opatření Komise navrhuje pro boj proti energetické chudobě a na podporu zranitelných odběratelů?

Energetickou chudobu způsobuje většinou kombinace nízkého příjmu a obecné chudoby, nehospodárných obydlí a systému držby nemovitostí, jež nepodporují energetickou účinnost. Nejlépe ji proto lze řešit kombinací opatření, přičemž nejlepším dlouhodobým řešením je zvyšování energetické účinnosti. Pokud je nezbytné chránit zranitelné odběratele prostřednictvím sociálních politik v rámci pravomoci orgánů na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni, měla by tato ochrana být přednostně poskytována prostřednictvím systému všeobecného sociálního zabezpečení. Pokud ji zajišťuje trh s energií, například formou „solidární sazby“ či slev z účtů za energie, musí být takový systém dobře cílený, aby se omezily i celkové náklady a z toho vyplývající dodatečné náklady odběratelů, kteří na takovou podporu nemají nárok.

 

Snižování emisí uhlíku

Jaké jsou plány Komise, aby se z Evropy stala vůdčí síla v oblasti obnovitelných zdrojů energie?

Energetická unie zajistí, že energie z obnovitelných zdrojů přestane být považována za okrajovou záležitost a bude zcela integrována do plně udržitelného, bezpečného a nákladově efektivního energetického systému. EU si tak zachová vůdčí světové postavení na poli konkurenceschopných technologií a inovací v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, jakož i inteligentních a flexibilních energetických systémů a služeb.

Za tímto účelem Komise:

- plně provede stávající právní předpisy a zavede nová tržní pravidla s cílem efektivně začlenit výrobu z obnovitelných zdrojů na trh, a to i rozvojem nové infrastruktury, zejména propojení,

- usnadní spolupráci a sbližování vnitrostátních politik a režimů podpory v oblasti obnovitelných zdrojů energie v souladu s rozvojem vnitřního trhu a zejména novou strukturou trhu s elektřinou, což zajistí spravedlivou hospodářskou soutěž mezi všemi výrobními zdroji i poptávkou a povede k nárůstu přeshraniční výměny energie z obnovitelných zdrojů,

- podpoří cílenější výzkum v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a související demonstrační činnosti, a to i z účelových fondů EU,

- zajistí, aby k energetické bezpečnosti EU výrazně přispívalo odvětví vytápění a chlazení využívající obnovitelné zdroje,

- urychlí snižování emisí uhlíku v odvětví dopravy (též podporou elektrifikace odvětví dopravy a investicemi do výroby moderních biopaliv) a posílí integraci energetických a dopravních systémů.

Tím se sníží celkové náklady na financování projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie a usnadní dosažení cílů stanovených pro roky 2020 a 2030.

Proč se vedoucí představitelé EU dohodli na snížení domácích emisí do roku 2030 alespoň o 40 %?

 Snížení domácích emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 40 % ve srovnání s úrovní roku 1990 je hlavním cílem politiky EU v oblasti změny klimatu, který lídři EU schválili v říjnu 2014.

Na úrovni EU jde o nákladově efektivní cíl, který nás drží na správné cestě k přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku do roku 2050. Na mezinárodní úrovni bude cíl snížení domácích emisí alespoň o 40 % podkladem pro příspěvek EU do mezinárodních jednání o nových klimatických opatřeních v Paříži v prosinci 2015 a podpoří nezbytná opatření k udržení globálního zvyšování teplot pod 2 °C ve srovnání s teplotami před průmyslovou revolucí.

Cíle snížit emise skleníkových plynů alespoň o 40 % bude v EU dosaženo při co nejnižších nákladech. To bude vyžadovat snížení emisí v odvětvích, v nichž se obchoduje s CO2 (systém EU pro obchodování s emisemi – ETS), ale i v ostatních odvětvích (odvětví mimo ETS). Do roku 2030 je třeba dosáhnout ve srovnání s rokem 2005 snížení o 43 % v rámci ETS a o 30 % mimo ETS. Jelikož je cíl snižování emisí domácí povahy, lze jej dosáhnout pouze snížením emisí v samotné EU.

 

Jaké jsou náklady a přínosy cíle snížit emise alespoň o 40 % pro EU, její občany a podniky?

 Cíl snížit emise alespoň o 40 % přispívá k uskutečnění priorit Junckerovy Komise v oblasti posílení růstu, zvýšení konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst pro občany EU. Tento cíl je realistický a očekává se, že zvýší naši energetickou bezpečnost a účinnost využívání zdrojů, přičemž zároveň posílí zelený růst a konkurenceschopnost, nastartuje investice do nízkouhlíkových technologií, zvýší poptávku i výnosy odvětví, která je produkují, a vytvoří „zelená“ pracovní místa v nových odvětvích s potenciálem růstu, jako jsou strojírenství, základní zpracovatelský průmysl, dopravní zařízení, stavebnictví a obchodní služby.

Kromě zásadního významu pro politiku EU v oblasti klimatu má dosažení tohoto cíle i mnoho energetických, ekonomických a environmentálních přínosů. Z energetického hlediska se splněním cíle v oblasti snižování emisí sníží i spotřeba fosilních paliv. Tím se zase sníží míra vystavení našeho hospodářství nejistotě dodávek paliv a vysokým nákladům na jejich dovoz. Úspora paliv se během příštích dvaceti let odhaduje na alespoň 18 miliard EUR[1]. Kromě toho se náklady v souvislosti s přechodem na nízkouhlíkovou ekonomiku příliš neliší od nákladů, které by bylo tak či onak třeba vynaložit na obnovu stárnoucího energetického systému. Z hlediska životního prostředí se splněním cíle rovněž sníží znečištění ovzduší.

Jaké další kroky Komise učiní ke splnění cíle snížit domácí emise skleníkových plynů alespoň o 40 %?

 Rámec politik v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 je nedílnou součástí energetické unie a přispívá k přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku.

Po schválení Evropskou radou bude muset EU přijmout prováděcí předpisy k mnohým aspektům zmíněného rámce.

Hlavní prioritou je přijetí návrhu Komise o rezervě tržní stability, čímž se zlepší fungování systému EU obchodování s emisemi, jenž je hlavním nástrojem politiky EU v oblasti klimatu. Následně se Komise bude věnovat právním předpisům o revizi směrnice o systému EU pro obchodování s emisemi na období po roce 2020, včetně úniku uhlíku.

V roce 2015 Komise rovněž zahájí práci na analýze a posouzení dopadu vnitrostátních cílů snižování emisí v odvětvích mimo ETS včetně vylepšených mechanismů flexibility v těchto odvětvích a zahrnutí využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce na rok 2030, přičemž záměrem je předložit legislativní návrh nebo návrhy začátkem roku 2016.

 

Komise plánuje změny systému obchodování s emisemi. Co zahrnují? Proč jsou potřebné nyní?

 Na základě návrhu Evropské komise z roku 2014 v současné době Evropský parlament a Rada projednávají právní předpisy pro reformu systému EU ETS zavedením rezervy tržní stability, která má do budoucna má posílit odolnost systému EU ETC vůči šokům. Zároveň umožňuje neutralizovat negativní vlivy přetrvávajícího výrazného tržního přebytku na stimulaci investic do nízkouhlíkových technologií. Spoluzákonodárci v současnosti jednají o koncepčních prvcích rezervy tržní stability, které určí rychlost převádění přebytečných povolenek do rezervy tržní stability.

Vedle této reformy navrhne Komise i další změny právních předpisů, jakmile dojde k dohodě na právních předpisech o rezervě tržní stability. Tyto další změny jsou nezbytné pro realizaci strategických pokynů vedoucích představitelů EU o tom, jak by měl systém EU ETS fungovat v letech 2021–2030. Součástí je i zvýšení lineárního redukčního koeficientu (míry meziročního omezování emisního stropu) z 1,74 % na 2,2 % počínaje rokem 2021.

Kromě toho dojde ke změně právních předpisů, která průmyslovým odvětvím umožní využívat opatření v oblasti úniku uhlíku a přidělování bezplatných povolenek po roce 2020 v souladu se zásadami, na nichž se dohodli vedoucí představitelé EU.

Dojde rovněž ke změně směrnice o ETS s cílem položit právní základ pro vytvoření fondu pro inovace a fondu pro modernizaci. Oba finanční nástroje budou financovány z výnosů povolenek vydaných v letech 2021 až 2030. Z fondu pro inovace se podpoří předvádění nízkouhlíkových technologií v celé EU a z fondu pro modernizaci zase modernizace energetických systémů v členských státech s nízkým příjmem.

 

 

Jaká opatření se přijmou obecně v silniční dopravě a konkrétně v souvislosti s automobily?

 Doprava je v EU po energetice druhým odvětvím s nejvyššími emisemi skleníkových plynů. Představuje zhruba pětinu všech emisí a z toho na silniční dopravu připadá zhruba 80 %. EU již zavedla řadu politik a právních předpisů zaměřených na snížení těchto emisí a omezení jejich dopadu na změnu klimatu, včetně:

- povinných cílů v oblasti emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel,

- strategie na snížení spotřeby paliva a emisí CO2 z nákladních vozidel a autobusů,

- cílů v oblasti zvýšení podílu obnovitelných paliv v dopravě a snížení emisí skleníkových plynů z paliv používaných v silniční dopravě,

- požadavku, aby veřejné orgány při nákupu vozidel zohledňovaly využívání energie a emise CO2,

- předpisů, ve kterých se od členských států požaduje vytvoření vnitrostátních politických rámců pro rozvoj trhu s alternativními palivy a příslušné infrastruktury.

Vedoucí představitelé EU vyzvali ke komplexnímu a technologicky neutrálnímu přístupu v zájmu podpory snižování emisí a energetické účinnosti dopravy, elektrické dopravy a obnovitelných zdrojů energie v dopravě i po roce 2020. Komise nyní přezkoumá nástroje a opatření k snižování emisí uhlíku v silniční dopravě, přičemž naváže na dosavadní úspěchy.

V červnu 2015 Komise uspořádá konferenci zúčastněných stran o dalším postupu při snižování emisí uhlíku v silniční dopravě.

 

Řízení

Jaké nástroje má Komise k dispozici pro zajištění správného provedení příslušných návrhů a přijetí následných kroků členskými státy a dalšími aktéry?

Pro zajištění toho, aby všechna energetická opatření na evropské, regionální, státní a místní úrovni soudržně přispívala k cílům energetické unie, se zavede spolehlivý, transparentní a integrovaný systém jejího řízení. Tento systém řízení by měl zajistit dosažení cílů energetické unie – zejména vytvoření vnitřního trhu s energií a splnění cílů rámce politik v oblasti klimatu a energetiky na období do roku 2030. Rovněž by měl přinést dlouhodobou jistotu investorům. Proces řízení by měl přitom zefektivnit stávající mechanismy plánování a vykazování v rámci politik v oblasti energetiky a klimatu, snížit nadbytečnou administrativní zátěž a sledovat uplatňování acquis communautaire. Zároveň by systém řízení měl prohloubit spolupráci mezi členskými státy a s Komisí. Komise bude každý rok zveřejňovat zprávu o stavu energetické unie s cílem řešit hlavní otázky, předkládat nezbytné výstupy a usměrňovat politickou diskusi.

 

Jak k programu energetické unie přispějí výzkum a inovace?

Výzkum a inovace v oblasti energetiky jsou základním stavebním kamenem vznikající energetické unie. Ve stále větší míře jsou koordinovány Evropskou unií i členskými státy. Nejnovější objevy na poli energetického výzkumu přinášejí nové příležitosti pro bezpečnější, udržitelnější a konkurenceschopnější energetický systém budoucnosti.

Výzkum a inovace vzhledem ke své průřezové povaze přispějí ke všem rozměrům energetické unie a pomohou Evropě dosáhnout ambiciózních cílů v oblasti klimatu a energetiky.

Zásadním přínosem k cílům energetické unie bude provedení programu Horizont 2020, rámcového programu EU pro výzkum a inovace o objemu téměř 80 miliard EUR. Tato finanční podpora bude významným katalyzátorem a hybnou silou při vývoji bezpečných, čistých a účinných energetických technologií budoucnosti. Téma „Energetika“ – jedna z klíčových společenských výzev, kterým se program věnuje – má velký záběr a dosah, neboť pomůže zlepšit životy lidí, chránit životní prostředí a zvýšit udržitelnost i konkurenceschopnost evropského průmyslu.

 

 

Jak ke strategii energetické unie přispěje evropská politika soudržnosti?

Politika soudržnosti sehraje velkou roli při samotné realizaci energetické unie v praxi – v projektech, které v oblasti energie přinesou občanům hmatatelný užitek. S nezanedbatelnými finančními prostředky vyčleněnými na investice do přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku (zhruba 38 miliard EUR na roky 2014–2020) pomůže politika soudržnosti členským státům, regionům, místním vládním institucím i obcím uskutečnit velmi potřebné investice do energetické účinnosti budov, obnovitelných zdrojů energie, inteligentních sítí či udržitelné městské dopravy. V souladu s některými z klíčových cílů energetické unie tedy naše investice pomohou snížit dovoz drahé energie, diverzifikovat zdroje energie, bojovat proti energetické chudobě, snížit emise, vytvořit pracovní místa a podpořit malé a střední podniky.

Komise v současné době pracuje na další podpoře členským státům v podobě technické pomoci – zejména pokud jde o finanční nástroje, které budou rovněž klíčové při řešení problémů v oblasti energetické účinnosti.

1 Posouzení dopadu rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, tabulka 14, s. 78.

 

 

EU propojí trhy s energií, aby zabezpečila dodávky, integraci trhu a rozsáhlé využívání obnovitelných zdrojů energie

Co znamená „cíl propojení elektrických sítí“?

 V říjnu 2014 vyzvala Evropská rada všechny členské státy, aby do roku 2020 dosáhly cíle spočívajícího v propojení alespoň 10 % jejich instalované kapacity pro výrobu elektrické energie. To znamená, že každý členský stát by měl mít zavedeny elektrické kabely, které umožní, aby alespoň 10 % elektrické energie vyráběné v jeho elektrárnách bylo možno přepravit přes hranice do sousedních zemí.

 

Proč je nutné, aby byly elektrické sítě v zemích EU vzájemně propojeny?

V případě poruchy elektrárny nebo extrémních povětrnostních podmínek musí mít členské státy možnost spolehnout se na dovoz potřebné elektřiny od svých sousedů. Bez infrastruktury však není možné elektřinu přes hranice nakupovat ani prodávat. Z toho důvodu má propojení izolovaných elektrizačních soustav zásadní význam pro zabezpečení dodávek a pomůže vybudovat skutečně integrovaný celounijní trh s energií, který je klíčovým faktorem energetické unie.

Zjednodušeně řečeno dobré propojení mezi sousedy zajistí, že:

- elektrizační soustavy budou spolehlivější a sníží se riziko výpadků,

- ušetříme finanční prostředky, protože bude třeba stavět méně nových elektráren,

- spotřebitelé budou mít širší výběr, což vyvolá tlak na snížení cen za elektřinu pro domácnosti,

- elektrické sítě mohou lépe zvládat rostoucí objemy energie z obnovitelných zdrojů, zejména energie s kolísavou dostupností, jako je větrná nebo sluneční energie.

Více obnovitelných zdrojů rovněž znamená více pracovních míst – v roce 2012 zaměstnávaly společnosti působící v oblasti obnovitelných zdrojů energie a souvisejících technologií v EU přibližně 1,2 milionu lidí.

 

Odrazí se dosažení cíle na našich účtech za energii?

Ano. Dobře propojené evropské energetické sítě přinesou spotřebitelům přímé úspory. Podle nedávné studie EU by spotřebitelé mohli každoročně ušetřit 12 až 40 miliard EUR, pokud by trhy s energií byly plně integrované.

 

Proč neexistuje podobný cíl pro zemní plyn?

 Plyn se dováží ve zkapalněné formě (LNG) nebo velkými plynovody, které často procházejí několika hranicemi, než se dostane ke konečným zákazníkům. Z tohoto důvodu by podobný cíl pro zemní plyn neměl smysl. Namísto toho EU zavedla zvláštní pravidla pro zabezpečení dodávek plynu vycházející z řízení rizika narušení plynárenské infrastruktury. Členské státy budou muset být schopny zvládnout situaci, kdy největší prvek jejich plynárenské infrastruktury, například plynovod, vypadne z provozu.

 

Které členské státy nejsou dnes dobře propojeny s ostatními?

V současnosti není v EU s trhem s elektrickou energií dostatečně propojeno 12 členských států. Jsou to: Itálie, Irsko, Rumunsko, Portugalsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Spojené království, Španělsko, Polsko, Kypr a Malta.

 

Bude cíl 10 % stačit?

Tento cíl stanoví požadovanou minimální úroveň vzájemného propojení, které by všechny členské státy měly dosáhnout do roku 2020. V závislosti na zeměpisné poloze země a skladbě jejích zdrojů energie, například podílu obnovitelných zdrojů, nemusí být dosažení pouze nezbytného 10% minima dostačující. EU proto zvažuje zvýšit tento cíl do roku 2030 na 15 %. Pokud by si však v některých členských státech dosažení 15% cíle vyžadovalo investice, které by již nebyly ekonomicky opodstatněné, je důležité problematická místa zvážit, a vyšší cíle pak stanovovat případ od případu.

 

Jakým konkrétním způsobem bude tohoto cíle dosaženo?

Hlavním nástrojem pro dosažení tohoto cíle je seznam infrastrukturních „projektů společného zájmu“. První seznam byl přijat v roce 2013 a obsahuje 248 projektů. Z toho u 37 se jedná o projekty týkající se propojení elektrických sítí v členských státech, které nedosahují cílových 10 %. Všechny tyto projekty využívají zrychlené postupy pro udělování licencí, mají lepší regulační podmínky a některé z nich budou mít přístup k finanční podpoře. Projekty společného zájmu přispějí k dosažení cíle významnou měrou. V roce 2020, kdy budou dokončeny plánované projekty, dosáhnou cíle 10 % všechny členské státy (s výjimkou Španělska a Kypru).

Seznam projektů společného zájmu bude aktualizován každé dva roky, aby se do něj začlenily projekty nové a odstranily projekty, které již byly dokončeny.

 

Co se bude dít v případě, že velkou část investic musí uskutečnit společnosti v jednom členském státě, zatímco výhody poplynou přes hranice do jiného členského státu?

Touto otázkou se zabývá nařízení o transevropských energetických sítích z roku 2013. Nařízení zavádí možnost rozdělit náklady přes hranice na základě výhod, které z nich plynou dotyčnému členskému státu.

 

Kolik peněz bude třeba k dosažení cíle 10% propojení?

Evropská komise odhaduje, že do roku 2020 bude k dosažení cíle 10 % v celé EU zapotřebí přibližně 40 miliard EUR.

 

Odkud se peníze vezmou?

Zaprvé, většina projektů společného zájmu má solidní ekonomické základy a může být financována za běžných tržních podmínek, především prostřednictvím sazeb. Některé projekty, pokud splňují přísné podmínky a pomohou zlepšit zabezpečení dodávek energie, mohou využít grantu z nástroje pro propojení Evropy (CEF). Pro projekty týkající se energetické infrastruktury je v rámci CEF na období 2014–2020 vyčleněna částka 5,35 miliardy EUR. Financování z nástroje pro propojení Evropy představuje sice pouze přibližně 3 % všech prostředků, které je potřeba do roku 2020 investovat do odvětví elektrické energie, ale i do plynárenské infrastruktury, s využitím finančních nástrojů, jako jsou projektové dluhopisy, však může aktivovat další finanční prostředky.

Aby granty z CEF měly očekávaný účinek, musí být spojeny se snahou regulačních orgánů a vlád financovat projekty prostřednictvím síťových sazeb a případně s využitím nových evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF).

 

Odrazí se tento cíl v investiční iniciativě předsedy Junckera?

Ano. Evropské strukturální a investiční fondy jsou hlavním nástrojem balíčku Komise pro růst, zaměstnanost a investice. Jednou z priorit evropských strukturálních a investičních fondů jsou energetické infrastruktury. Tyto fondy by mohly zahrnovat projekty společného zájmu nebo jiné projekty v oblasti propojení elektrických sítí, a tak urychlit a doplnit stávající strukturu podpory v rámci projektů společného zájmu i mimo ně. Fondy ESIF zaktivují nejméně 315 miliard EUR soukromých a veřejných investic v celé EU.

 

Jednou z hlavních překážek budování nové infrastruktury jsou zdlouhavé postupy pro udělování povolení. Existuje nějaké řešení?

Získání nezbytných povolení dnes skutečně může trvat v průměru 10 až 13 let. Nařízení TEN-E zavádí pro udělování povolení závaznou celkovou lhůtu 3,5 let. Nařízení stanoví, že pro udělování všech povolení bude jako kontaktní místo sloužit jediný vnitrostátní příslušný orgán. Tato kontaktní místa by měla být ve všech členských státech zřízena nejpozději do jara 2015.

 

Jak Evropská unie zaručí, že nové elektrické sítě neohrozí životní prostředí nebo zdraví občanů EU?

Již nyní platí v Evropské unii v oblasti ochrany životního prostředí ty nejpřísnější předpisy. Nařízení TEN-E kromě toho stanoví nová pravidla pro intenzivnější konzultace a větší transparentnost, aby se občané mohli lépe zapojit do plánování. Cílem je zefektivnit plánování a zároveň zachovat přísné normy EU na ochranu životního prostředí.

 

Jaké budou další kroky Komise?

Komise zintenzívní podporu hlavních projektů prostřednictvím několika cílených opatření. Posoudí každý projekt, aby určila případné překážky a rizika, jež by mohly budování sítí a infrastruktury pozdržet, a přispěje k jejich odstranění. Pomůže navázat kontakty mezi jednotlivými předkladateli infrastrukturních projektů, čímž přispěje k řešení technických, plánovacích, projekčních a realizačních otázek, a usnadní jim kontakty s Evropskou investiční bankou a dalšími bankami.

Komise bude sledovat provádění všech příslušných právních předpisů EU v členských státech, zejména nařízení TEN-E. Bude úzce spolupracovat s Agenturou pro spolupráci energetických regulačních orgánů a s členskými státy, aby zajistila, že se projekty realizují v řádném termínu. K zajištění lepší spolupráce členských států, i v budování infrastruktury, sehrávají významnou úlohu regionální fóra.

Komise bude o provádění projektů společného zájmu a o pokroku při dosahování cíle 10 % každoročně podávat zprávu Evropské radě.

Ještě letos zorganizuje Komise první fórum pro infrastrukturu, na němž se bude diskutovat o problémech, které jsou společné pro všechny regiony v Evropě, a kde se bude hledat jejich řešení.

 

Pařížský protokol – plán boje proti globální změně klimatu po roce 2020

Co je cílem sdělení?

Sdělení představuje vizi EU o transparentní a dynamické, právně závazné dohodě OSN o změně klimatu, jež světu umožní zabránit, aby globální oteplování dosáhlo nebezpečné úrovně. Mezinárodní jednání, která právě probíhají, by měla být dokončena na konferenci OSN o klimatu, jež se uskuteční v Paříži v prosinci 2015.

Sdělení převádí rozhodnutí přijatá na evropském summitu v říjnu 2014 do podoby cíle, který EU navrhuje zařadit do nové dohody coby nástroj pro snižování emisí (tzv. zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek).

 

Jak toto sdělení zapadá do dnes ohlášené strategie evropské energetické unie?

Sdělení je klíčovým prvkem realizace priority Junckerovy Komise, kterou je vytvořit odolnou energetickou unii založenou na prozřetelné politice v oblasti změny klimatu.

V říjnu 2014 se vedoucí představitelé EU kromě dalších hlavních prvků politického rámce do roku 2030 dohodli na snížení domácích emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 40 %. Záměrem je, aby byly hospodářství a energetický systém Evropské unie konkurenceschopnější, bezpečnější a udržitelnější a aby bylo zároveň do roku 2030 dosaženo cíle v oblasti obnovitelné energie a úspor energie ve výši alespoň 27 %. Součástí legislativního rámce po roce 2020 bude i revize systému EU pro obchodování s emisemi.

Boj proti změně klimatu si žádá mezinárodní politickou reakci. Evropská unie produkuje přibližně 10 % světových emisí a tento podíl se v nadcházejícím desetiletí dále sníží. V roce 2011 se 196 smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu rozhodlo vypracovat do konce roku 2015, kdy se v Paříži uskuteční konference o změně klimatu, novou, univerzální dohodu. Ve sdělení jsou navrženy hlavní prvky této dohody.

Proč potřebujeme novou dohodu o klimatu?

Mezinárodní společenství uznalo vědecké důkazy o tom, že aby změna klimatu nedosáhla nebezpečné úrovně, je třeba globální průměrný roční nárůst teploty držet v porovnání s teplotou před průmyslovou revolucí výrazně pod 2 °C (3,6 °F). Dosavadní opatření přijatá na mezinárodní úrovni jsou však nedostatečná: odhaduje se, že v roce 2100 se bude průměrný celosvětový nárůst teploty zemského povrchu pohybovat mezi 3,7 a 4,8 °C nad průměrem v období let 1850 až 1900, přičemž v současnosti činí 0,85 °C.

Z nejnovějšího klimatologického hodnocení Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) vyplývá, že chceme-li udržet teplotní nárůst pod hranicí 2 °C, musíme si pospíšit. K omezení nárůstu teploty je nutné zásadní a trvalé snížení emisí skleníkových plynů ve všech zemích. Odkládání opatření povede k jejich prodražení a větší technologické náročnosti, a navíc bude méně možností, jak emise účinně snížit a připravit se na důsledky změny klimatu.

Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), k níž přistoupily téměř všechny státy světa (má 196 smluvních stran včetně EU), se od roku 1994 zaměřuje na otázku, jak zabránit nebezpečným zásahům člověka do globálního klimatického systému. Prvním důležitým krokem byl Kjótský protokol, který však sdružoval pouze 39 průmyslových zemí a od něhož se nikdy neočekávalo, že daný problém sám vyřeší. Po kodaňské konferenci se do roku 2014 ke snížení emisí do roku 2020 dobrovolně zavázalo více než 90 vyspělých i rozvojových zemí, ale ani to nestačí k dosažení dohodnutého cíle nepřekročit 2 °C.

Země, které přistoupily k UNFCCC, proto zahájily v roce 2011 jednání o nové právně závazné dohodě, která se bude vztahovat na všechny smluvní strany a světu umožní dosáhnout cíle udržet nárůst teploty pod 2 °C. Dohoda by měla být uzavřena v Paříži v prosinci 2015 a vstoupit v platnost v roce 2020.

Evropská unie je názoru, že nový protokol by měl obsahovat právně vymahatelné závazky týkající se snížení emisí, jež budou pro vlády, trhy i veřejnost nejjasnějším signálem, že smluvní strany protokolu jsou odhodlány bojovat proti změně klimatu, a nejpřesvědčivějším důkazem politické vůle jednotlivých států dostát svému slovu. Tyto závazky rovněž zajistí nezbytnou předvídatelnost a jistotu pro všechny veřejné a soukromé subjekty a v kontextu domácích politických změn zaručí stálost. Toho všeho lze dosáhnout pouze novou dohodou, jež se bude vztahovat na všechny smluvní strany.

 

Jaké jsou hlavní prvky sdělení?

Hlavní prvky sdělení:

Převádí rozhodnutí přijaté vedoucími představiteli EU na evropském summitu v říjnu 2014 do podoby cíle, který EU navrhuje zařadit do nové globální dohody o změně klimatu coby nástroj pro snižování emisí. Tento cíl byl stanoven v souladu s požadavky na informace dohodnutými v Limě. Evropská unie je připravena předložit svůj příspěvek sekretariátu úmluvy UNFCCC do konce března 2015.

Vyzývá všechny země, aby předložily své navrhované cíle v oblasti snižování emisí na období mezi lety 2020 až 2025, případně 2030, s dostatečným předstihem před pařížskou konferencí. Především Čína, USA a další země skupiny G20 by tak měly být schopny učinit již do konce prvního čtvrtletí 2015.

Sdělení načrtává vizi EU o transparentní a dynamické, právně závazné dohodě, jež bude obsahovat přiměřené a ambiciózní závazky všech smluvních stran s ohledem na vývoj geopolitické situace. Společně by tyto závazky – v souladu s vědeckými zjištěními – měly světu umožnit v roce 2050 snížit globální emise alespoň o 60 % pod úroveň v roce 2010.

Navrhuje, aby měla letošní dohoda pokud možno podobu protokolu k UNFCCC a vstoupila v platnost, jakmile bude ratifikována zeměmi, jejichž emise dosahují celkem 40 gigatun ekvivalentu CO2, což odpovídá přibližně 80 % globálních emisí v roce 2010. Evropská unie, Čína a USA by měly jít příkladem a připojit se k protokolu co nejdříve.

Na základě nového protokolu by se kromě dodržování závazků v oblasti snižování emisí měly všechny země podílet na financování opatření v oblasti změny klimatu, vývoji a transferu technologií a budování kapacit.

Aby země dosáhly udržitelného rozvoje odolného vůči změně klimatu, měly by být v protokolu posíleny závazky, podle nichž budou muset smluvní strany přijímat adaptační opatření, spolupracovat a podporovat účinné a efektivní využívání strategií ke snižování emisí a přizpůsobení se nepříznivým důsledkům změny klimatu.

Sdělení zdůrazňuje, že protokol musí vyžadovat snižování emisí skleníkových plynů ve všech odvětvích včetně letecké a lodní dopravy, jakož i snižování emisí fluorovaných plynů. Patřičné kroky by měly v těchto oblastech do konce roku 2016 učinit Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), Mezinárodní námořní organizace (IMO) a smluvní strany Montrealského protokolu.

Upozorňuje na to, jak mohou další politiky EU, např. pokud jde o obchod, vědecký výzkum, technologický rozvoj a inovace a hospodářskou a rozvojovou spolupráci, podpořit a posílit mezinárodní politiku EU v oblasti klimatu.

Sdělení doplňuje akční plán diplomacie v oblasti klimatu, jehož cílem je v rámci příprav na pařížskou konferenci zintenzivnit aktivní působení EU a budovat spojenectví s ambiciózními partnerskými zeměmi mimo EU.

 

Proč by měly přispět všechny země a jakým způsobem?

Nový protokol musí odrážet měnící se úlohy jednotlivých států v rámci světové ekonomiky, jakož i současnou geopolitickou situaci a schopnost zemí přispět ke společnému úsilí.

V listopadu 2014 následovaly Čína a USA, dvě země, jež produkují nejvíce emisí na světě, příklad EU a oznámily, jaké cíle si stanovily na období po roce 2020. Tyto cíle se však společně vztahují pouze na přibližně polovinu současných globálních emisí. Aby byl nový protokol účinný, musí mít co nejširší zeměpisné pokrytí a být co možná nejambicióznější. Nejvýrazněji by měly přispět země s největší odpovědností a kapacitami, ale spolupracovat a být ochotné se zapojit musí všechny státy. Příspěvek každé ze stran by měl být mnohem ambicióznější a mít větší záběr než její současný závazek a mělo by z něj být patrné směřování k nízké úrovni celkových emisí a k postupnému zlepšení jejich intenzity.

 

Jak může nová dohoda pomoci mobilizovat finance na opatření v oblasti klimatu?

Přechod k ekonomikám vyznačujícím se nízkými emisemi a odolností vůči změně klimatu bude vyžadovat rozsáhlé změny investičních modelů. Důležitou úlohu bude přitom hrát jak veřejné, tak soukromé financování. Nový protokol by měl stranám poskytnout rámec pro mobilizaci investic do programů a projektů zaměřených na nízké emise a odolnost vůči změně klimatu. Všechny strany nového protokolu by se v této souvislosti mohly například zavázat posílit tzv. příznivější prostředí na podporu investic do nízkoemisních technologií odolných vůči změně klimatu. Vytvoření vhodných místních specifických podmínek – právních, organizačních, daňových, informačních i politických – je pro přilákání takových investic nezbytné. Strany nového protokolu by se také měly zavázat, že budou otázku klimatu začleňovat do svých politik, rozvojových strategií a investic, aby využily řady synergií mezi financováním rozvoje a opatření v oblasti klimatu. Celkový objem financí potřebných k přizpůsobení se změně klimatu a jejímu zmírňování po roce 2020 bude jasnější po zveřejnění většiny zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků a národních adaptačních plánů.

 

Bude EU nadále podporovat opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích?

Ano, EU je odhodlána rozvojové země nadále podporovat. Vyvinula celou řadu finančních nástrojů, které řeší potřebu financování v různých zemích a odvětvích. Nejméně rozvinuté a nejohroženější země budou mít i nadále přednostní přístup ke grantovému financování, např. prostřednictvím globální aliance EU pro boj proti změně klimatu nebo jejích programů spolupráce s konkrétními zeměmi a regiony. Kromě grantového financování usnadňuje EU mobilizaci úvěrů a soukromých investic prostřednictvím regionálních investičních nástrojů. Díky těmto nástrojům se od roku 2007 podařilo zkombinovat přibližně 1 miliardu EUR grantových zdrojů EU s více než 6 miliardami EUR ve veřejných úvěrech, což vedlo k celkovému financování ve výši více než 25 miliard EUR, jež bylo použito na více než 120 projektů v oblasti klimatu v rozvojových zemích. Mnoho členských států EU navíc rozvojové země podporuje v rámci velmi významných dvoustranných programů spolupráce a vícestranných fondů, jako je Zelený klimatický fond a Světový fond životního prostředí. Jen v roce 2013 poskytly EU a její členské státy společně na podporu opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích granty a úvěry ve výši přibližně 9,5 miliardy EUR (zhruba 12 miliard USD).

 

Jak se připravují a shromažďují příspěvky k letošní dohodě týkající se snižování emisí?

Zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek vypracuje na vnitrostátní úrovni každá smluvní strana UNFCCC, tak jak již učinila EU a její členské státy. V tzv. výzvě z Limy pro oblast klimatu, jež byla dohodnuta na konferenci o klimatu v Peru v prosinci 2014, jsou stanoveny požadavky na informace použité při popisu navrhovaných cílů, jež musí být podány jasným, transparentním a srozumitelným způsobem.

Všechny strany musí předložit své příspěvky v dostatečném předstihu před pařížskou konferencí. Evropská unie očekává, že všechny země skupiny G20, ostatní významné ekonomiky a další země, jež mají tuto možnost, tak učiní do konce prvního čtvrtletí 2015.

Navrhovaný příspěvek EU je obsažen ve sdělení. Cíl snížení emisí je prezentován ve formě zamýšleného vnitrostátně stanoveného příspěvku v souladu s dohodnutými požadavky, který se EU chystá předložit do konce března.

Sekretariát UNFCCC vytvořil zvláštní portál, prostřednictvím kterého mohou smluvní strany nahrávat své příspěvky. Ty pak budou zveřejněny na internetových stránkách UNFCCC. Na základě pověření z konference o klimatu v Limě vypracuje UNFCCC do 1. listopadu 2015 souhrnnou zprávu o kumulativním účinku navrhovaných příspěvků, jež strany předloží do 1. října 2015.

 

Čím EU přispěje k nové dohodě?

Příspěvkem EU k pařížské dohodě, jež bude uzavřena v tomto roce, bude závazný cíl snížit do roku 2030 domácí emise skleníkových plynů v rámci celého hospodářství „alespoň o 40 %“. Aby se podařilo dosáhnout tohoto celkového cíle, bude třeba v odvětvích, na něž se vztahuje systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS), do roku 2030 snížit emise v porovnání s rokem 2005 o 43 %. Emise v odvětvích mimo systém EU ETS se budou muset snížit o 30 % pod úroveň v roce 2005. Omezit emise „alespoň o 40 %“ je ambiciózní a přiměřený cíl, který je v souladu s úsilím o nákladově efektivní snížení domácích emisí do roku 2050 alespoň o 80 %.

 

Co když příspěvky navržené s ohledem na pařížskou konferenci nebudou společně stačit k dosažení dohodnutého cíle nepřekročit 2 ˚C?

Pokud by společné závazky stanovené v Paříži nestačily k realizaci opatření, jež jsou podle vědců nezbytná k udržení teplotního nárůstu pod 2 ˚C, měly by nový protokol a rozhodnutí přijatá na konferenci zajistit, aby se svět co nejdříve vydal správným směrem.

Zaprvé je nutné, aby dohoda byla dynamická a obsahovala postup pravidelného přezkumu a posilování závazků týkajících se zmírňování změny klimatu, a to v souladu s dlouhodobým cílem a nejnovějšími vědeckými poznatky. Jestliže se společné celosvětové úsilí ukáže jako nedostatečné, měl by tento pětiletý postup strany povzbudit, aby si v následujících obdobích stanovily v porovnání se stávajícími závazky ambicióznější cíle. Pětiletý postup přezkumu by měl být zahájen v roce 2020 a měl by přispět k transparentnosti, jasnosti a srozumitelnosti závazků v oblasti zmírňování změny klimatu, jež strany přijmou coby svůj příspěvek k dosažení cíle nepřekročit 2 °C. Strany by měly být na základě přezkumu vyzvány k objasnění pokroku, kterého dosáhly při plnění svých závazků, a důvodů, pro něž považují svá opatření za přiměřená a ambiciózní. V rámci tohoto postupu je třeba rovněž přihlížet k měnící se kapacitě, odpovědnosti a vnitrostátním podmínkám.

Zadruhé je v Paříži nutné rozhodnout o postupu, který by se začal realizovat v roce 2016 a jehož cílem by bylo identifikovat oblasti s vysokým potenciálem pro zmírnění změny klimatu a zužitkovat nevyužité příležitosti prostřednictvím mezinárodní spolupráce, např. pomocí Zeleného klimatického fondu.

Zatřetí je třeba dále zintenzivnit opatření na nižší než celostátní úrovni státní správy, ze strany nevládních organizací a v soukromém sektoru, která by doplňovala činnost vlád. Mnoho iniciativ již bylo zahájeno na summitu o klimatu, který v září 2014 pořádal generální tajemník OSN, a na konferenci o změně klimatu v Limě.

 

Jak budeme vědět, jestli země plní své cíle?

Dosáhnout potřebné důvěry v nový protokol se dá pouze tehdy, jestliže bude zahrnovat spolehlivý systém transparentnosti a odpovědnosti. Součástí tohoto systému musí být společná a pro všechny strany právně závazná pravidla vyhodnocování, vykazování, ověřování a započítávání a související postup pro zajišťování souladu.

Společný rámec vyhodnocování, vykazování, ověřování a započítávání zajišťuje zachování integrity závazků, neboť smluvní strany mohou díky němu transparentně a důsledně podávat důkazy o tom, že své závazky plní a že vykázané výsledky jsou reálné. Tento rámec stranám umožní rovněž prokázat, jakého pokroku společně dosáhly, a poskytne informace nezbytné pro vytváření účinných domácích politik v oblasti zmírňování změny klimatu. Postup pro zajišťování souladu bude podporovat a usnadňovat včasnou a efektivní realizaci závazků všemi stranami, posilovat důvěru v to, že každá ze stran se podílí na společném úsilí, a zaručovat právní jistotu a předvídatelnost. To je pro postupné dosažení cíle omezit teplotní nárůst pod 2 °C naprosto zásadní.

 

Jakou úlohu hraje v nové dohodě o klimatu adaptace?

Ambiciózní kroky ke snížení emisí jsou sice nezbytné, ale stejně důležitá jsou individuální a kolektivní opatření s cílem připravit se na nepříznivé důsledky změny klimatu a přizpůsobit se jim. Adaptace bude tedy klíčovým prvkem nového protokolu. Protokol by měl klást důraz na to, aby se všechny země zavázaly podniknout opatření k dosažení přiměřené adaptace, začlenit adaptaci do příslušných vnitrostátních a regionálních procesů plánování a spolupracovat v zájmu zajištění udržitelného rozvoje odolného vůči změně klimatu.

Aby bylo možné posuzovat pokrok při plnění cíle úmluvy, měl by protokol zefektivnit podávání informací o účinnosti adaptace a poznatcích získaných při zvyšování odolnosti prostřednictvím národních sdělení. Protokol by měl rovněž zajistit výraznější pomoc pro regiony a země, jež jsou obzvláště ohrožené nepříznivými důsledky změny klimatu, včetně poskytování finanční a technické podpory a budování kapacit.

 

Jaká je šance, že se podaří dosáhnout globální dohody?

Šance je velká. Důležité bude zajistit, aby nový protokol plnil svůj účel mnoho let. Proto musí být ambiciózní, spolehlivý, dynamický a schopný zaručit, že svět bude dále směřovat k dosažení cíle udržet teplotní nárůst pod 2 °C.

Evropská unie věří, že nový protokol výrazně posílí a rozšíří mezinárodní spolupráci v boji proti změně klimatu. V posledních dvanácti měsících získává ochrana klimatu větší celosvětovou veřejnou a politickou podporu. Všeobecné odhodlání jasně dokazuje říjnová dohoda vedoucích představitelů EU o snížení domácích emisí skleníkových plynů „alespoň“ o 40 % a následné oznámení USA a Číny, že přijímají vlastní emisní limity. Na konferenci o klimatu v Limě padl příslib, že do Zeleného klimatického fondu, který bude používán na pomoc rozvojovým zemím, bude poskytnuto více než 10 miliard USD, přičemž téměř polovina těchto prostředků bude pocházet od členských států EU.

Zásadní je, že podle páté hodnotící zprávy IPCC je dosažení cíle omezit nárůst teploty pod 2 °C stále realistické, ačkoli, jak zpráva zároveň zdůrazňuje, je naléhavé okamžitě podniknout ambiciózní společné kroky na celosvětové úrovni.

K dosažení účinné dohody bude potřeba silná politická vůle všech stran, zejména skupiny G20 a dalších zemí s vysokými a středními příjmy.

 

Co bude následovat?

Sdělení bude předáno ministrům životního prostředí členských států EU na jejich zasedání dne 6. března. V nadcházejících týdnech EU svůj příspěvek k nové globální dohodě o klimatu dokončí a do konce března jej předloží sekretariátu úmluvy UNFCCC.

Mezi priority EU v příštích měsících patří nutnost zajistit intenzivní dialog a spolupráci s partnerskými zeměmi a přimět skupinu G20 a další ekonomiky s vysokými a středními příjmy, aby šly příkladem a včas předložily ambiciózní příspěvky, především v rámci Fóra největších světových ekonomik a summitu skupiny G20 a G7.

Evropská komise uvažuje o tom, že ještě před pařížskou konferencí zorganizuje zvláštní mezinárodní konferenci, jejímž cílem bude lépe navzájem porozumět rozsahu navrhovaných příspěvků a zhodnotit přiměřenost společných ambicí.

 

Kdo bude mít z přijatých opatření prospěch?

Nedosáhne-li změna klimatu nebezpečné úrovně, budou z toho mít prospěch všechny země světa a jejich občané. V páté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu jsou uvedeny negativní důsledky, jimž bychom čelili, pokud bychom nedokázali změnu klimatu účinně řešit.

Kromě omezení důsledků změny klimatu mezi konkrétní hospodářské a environmentální přínosy pro EU patří:

- větší bezpečnost dodávek energie, zejména v souvislosti s méně intenzivním využíváním a dovozem fosilních paliv,

- vyšší energetická účinnost než za současných politik, což přispěje k nižším nákladům, tvorbě pracovních míst a výraznější konkurenceschopnosti,

- menší znečištění ovzduší příznivé pro lidské zdraví,

- z hlediska zaměstnanosti se očekává, že v nových odvětvích s potenciálem růstu budou vznikat příležitosti v oblastech, jako je strojírenství, základní výroba, dopravní zařízení, výstavba a služby podnikům.

Celý článek ke stažení zde:

CI01_2015_55_61_Bezpečná, udržitelná, konkurenceschopná_CI_SABLONA.pdf (381497)