Bezpečnostní prostředí včera, dnes a zítra – pohled z Prahy

Vývoj jakékoliv společnosti je vždy ovlivňován bezpečností prostředí, ve kterém se realizuje. Stav bezpečnosti v rámci prostředí je určen konkrétní mírou ohrožení stability, funkčnosti či dokonce existence prvků a procesů v tomto prostředí, vznikající v důsledku působení relevantních bezpečnostních hrozeb. Nalezení adekvátních schopností eliminace bezpečnostních hrozeb je životním zájmem každé společnosti.

Bezpečnostní prostředí ve 20. století prošlo prudkým a složitým vývojem. V prvnípolovině století vedl tento vývoj dokonce ke dvěma světovým válkám s mnoha miliony obětí. Tyto události také zásadně ovlivnily vývoj československého státu, který vznikl v roce 1918 a poměrně brzo po svém vzniku musel řešit i zcelafatální otázky v oblasti své existence a bezpečnosti.

Ve 2. polovině minulého století a na počátku 21. století byl dalšívývoj globálního bezpečnostního prostředí sice klidnější, ale objevily se nové bezpečnostní hrozby a rizika, které mohou další vývoj bezpečnostního prostředí v 21. století zásadně ovlivnit, a to ne v pozitivním směru.

Vývoj bezpečnostního prostředí od 2. světové války – 3 etapy

Etapa 1 – Bipolární svět (1945-1990)

Etapa 2 – Multipolární svět (1990-2010)

Etapa 3 – Svět globální krize (2010 - …)

Bipolární svět (ideologický střet)

Zabránění 3. světové válce (obavy z použití ZHN)

Pokračující regionální a lokální bezpečnostní konflikty (mimo Evropu)

Budování nových bezpečnostních institucí

Nevídaný technologický rozvoj bezpečnostních schopností

Globalizace

Multipolární svět

Pokračující regionální a lokální bezpečnostní konflikty (i v Evropě)

Posilování vlivu mezinárodních institucí

Outsourcing bezpečnosti

 

Globální krize

Fragmentace a následná defragmentace světa

Pokračující regionální a lokální bezpečnostní konflikty (i v Evropě)

Pokles vlivu i schopností mezinárodních institucí

Privatizace bezpečnosti

 

 

Česká republika (jako novodobý nástupce československého státu vzniklého v roce 1918) se po svém vzniku v roce 1993 stala novým samostatným prvkem nejenom globálního bezpečnostního prostředí, ale především vzhledem ke své zeměpisné poloze i evropského bezpečnostního prostředí. To významně ovlivnilo prostor i čas, ve kterém Česká republika začala realizovat své vlastní bezpečnostní zájmy.

Evropské bezpečnostní prostředí bylo v 90. letech minulého století, kdy došlo ke vzniku samostatné České republiky, ve srovnání s jinými světovými regiony z dnešního pohledu velmi bezpečné. Po dvou světových válkách v první polovině 20. století nastalo totiž v evropských dějinách ve druhé polovině minulého století doposud nevídané období míru a stability.

V procesu zajištění evropské i globální bezpečnosti ve druhé polovině 20. století sehrálo po 2.světové válce zásadní úlohu vytvoření NATO a Evropské unie jako nových mezinárodních bezpečnostních institucía nástrojů k zajištění kolektivní bezpečnosti vytvořených v souladu s Chartou OSN. Právě tyto instituce v období bipolárního velmocenského uspořádání světa po 2. světové válce především díky rostoucí vojenské síle USA a dalších evropských států dokázaly udržet potenciální vojenskou konfrontaci na evropském území pouze ve stavu studené války. Jistě k tomu přispěla i hrozba možné jaderné konfrontace na území Evropy, ke které by zřejmě došlo při otevřeném vojenském střetu USA a Sovětského svazu. Vzhledem k závěrům Jaltské dohody o poválečném uspořádání Evropy se Československo (předchůdce České republiky), které bylo přiřazeno do východního poválečného bloku a následně se stalo i členem mocenského bloku Varšavské smlouvy, samozřejmě nemohlo svobodně zapojit do tohoto vývoje.

Po pádu „železné opony“ a rozpuštění Varšavské smlouvy se Česká republika konečně mohla svobodně zapojit do činnosti mezinárodních institucí kolektivní bezpečnosti a hledat v jejich rámci optimální řešení zajištění své vnitřní a především vnější bezpečnosti.

V 90. letech minulého století se bohužel ukázalo, že bezpečnostní prostředí se z různých důvodů stává opět méně bezpečným a to v důsledku vznikajících nových lokálních a regionálních konfliktů. Hlavními příčinami těchto konfliktů jsou nejenom dlouhodobé sociální a náboženské konflikty uvnitř některých zemí, ale také prosazování rozličných účelových ekonomických a politických zájmů různých států a zejména velmocí ve stále více se globalizujícím světě. I Evropa není v té době ušetřena takových konfliktů a to díky ozbrojeným konfliktůmv prostoru Balkánského poloostrova, do jejichž řešení se zapojila i Česká republika nasazením svých vojenských i dalších bezpečnostních sil na území bývalé Jugoslávie. Ani jiné části světa nebyly těchto konfliktů v posledních 25 letech ušetřeny. Většina z nich se odehrála spíše uvnitř různých států než mezi nimi, a většinu obětí tvořili civilisté. Do řešení některých z těchto konfliktů v různé míře přispěla i Česká republika

Na počátku 21. století se klíčovým faktorem ovlivňujícím bezpečnost většiny států stává pokračující globalizace světového prostoru. Po konci studené války nastala totiž doba postupného otevírání hranic pro pohyb kapitálu, zboží a osob, což vedlo mimo jinéi k tomu, že vnitřní a vnější aspekty bezpečnosti států už jsou neoddělitelně propojeny. Zejména velmocím a globálním obchodním subjektům to sice přináší obrovské zisky, menším a zejména chudým státům pak spíše sociální napětí a rostoucí zadlužení, které posiluje pocity zklamání a nespravedlnosti.

Předpokladem rozvoje každého státu je bezpečnost. Bezpečnostní a vojenské konflikty neničí pouze infrastrukturu, včetně infrastruktury sociální, ale podněcují rovněž kriminalitu, odrazují investory a znemožňují běžnou hospodářskou činnost. Řada zemí a regionů se pohybuje v začarovaném kruhu konfliktů, nedostatku bezpečnosti a chudoby.

Kromě světové globalizace i boj o přírodní zdroje, zejména o vodu, se v průběhu příštích desetiletí v důsledku globálního oteplování ještě přiostří a povede v různých regionech pravděpodobně k dalším turbulencím, bezpečnostním konfliktům a migračním přesunům.

To vše se již nyní projevuje v dalším nárůstu nejrůznějších bezpečnostních konfliktů zejména na území Asie a Afriky. Od roku 1990 zahynulo ve válečných konfliktech po celém světě několik milionů lidí, přičemž většina z nich byli civilisté. Miliony lidí na celém světě rovněž opustily své domovy v důsledku různých bezpečnostních konfliktů.

Tento vývoj dokonce i u jinak vcelku prosperující Evropy,v souvislosti s probíhající ekonomickou a hospodářskou integrací,zvýšil její závislost na propojené globální infrastruktuře zejména v oblasti dopravy, energetiky a informací, a tím zvětšil i její zranitelnost z pohledu různých globálních hrozeb.

Obzvláště palčivě pociťuje Evropa problém energetické závislosti. Náš kontinent je největším dovozcem ropy a plynu na světě. Většina energetických surovin je dodávána do Evropy z oblasti Perského zálivu, Ruska a severní Afriky a zmenšení nebo dokonce zastavení těchto dodávek energetických surovin by fatálně ohrozilo většinu států v Evropě.

I přes vše výše uvedené, je rozsáhlý vojenský ozbrojený útok proti jakémukoli evropskému státu včetně České republiky v dnešní době velmi nepravděpodobný.

Místo toho dnes Evropa čelí a bude i v dalších letech čelit novým hrozbám, které jsou rozmanitější, méně viditelné a hůře předvídatelné. Za hlavní bezpečnostní hrozby, které budou v dalším období především ohrožovat Českou republiku i Evropu, lze označit následující:

1) Regionální konflikty:

Společenské konflikty, vznikající často z historicky nedořešených či špatně vyřešených politických, ekonomických, národnostních, náboženských a sociálních problémů v rámci různých států či mezi nimi, jsou stále příčinou narušení stability či dokonce ozbrojených střetů v rámci některých světových regionů (Blízký a Střední východ, Korejský poloostrov, Indočína, region bývalého Sovětského svazu, Afrika). Tyto konflikty mají stále více charakter tzv. hybridních válek, což bylo konstatováno i na posledním summitu NATO ve Walesu. Tyto konflikty kromě ozbrojených střetů mohou vést i k následnému sílícímuextrémismu, terorismu či nárůstu příležitostí pro organizovanou trestnou činnost. Nedostatečná úroveň zajištění bezpečnosti států v některých regionech může podnítit i jejich zájem o získání zbraně hromadného ničení jako zásadního prvku pro dosažení strategické bezpečnostní převahy.

2) Selhání států:

Nefungující ústavní systém a veřejná správa, korupce a zneužívání moci může spolu s různými občanskými konflikty narušitfungování některých států zevnitř tak, že dojde k jejich postupnému zhroucení. Zhroucení států pak většinou vede i k následným ozbrojeným střetům uvnitř nich. Nejznámější příklady z nedávné doby jsou Libye, Irák, Somálsko a Afghánistán pod vládou Tálibánu či dnešní Ukrajina. Selhání jakéhokoliv státu je vždy alarmující jev, který zejména při nevhodném mocenském řešení vzniklých krizí vždy zvyšuje regionální i globální bezpečnostní nestabilitu.

3) Selhání mezinárodních institucí a mezinárodního práva:

Mezinárodní instituce a mezinárodní právo jsou základní nástroje kolektivního zajišťování bezpečnosti v rámci současného světového řádu. Pokud dojde k narušení jejich nezávislosti, či omezování účelu jejich činnosti z důvodů prosazování specifických zájmů jejich členů, může dojít k zásadnímu omezení bezpečnostních garancí, které poskytují svým členům, a tím je vystavit ohrožení jejich bezpečnosti ve všech jejích dimenzích a nutnosti hledat alternativní zajištění jejich mezinárodní bezpečnosti na bilaterálním základě (se zajišťováním bezpečnosti státu na bilaterálním základě má Česká republika bohužel opravdu velmi špatné historické zkušenosti a právě tuto bezpečnostní hrozbu proto vnímá velmi citlivě).V současné době lze takový vývoj sledovat nejenom u OSN, a bohužel aktuálně i u NATO i EU. Lze také sledovat účelovou interpretaci nerespektování mezinárodního práva různými státy a porušování principu „měření stejným metrem“ v rámci mezinárodních vztahů.  

4) Outsourcing a privatizace bezpečnosti:

Mnoho desítek let svět usiluje o zákaz působení žoldnéřů při realizaci bezpečnostních zájmů států. Bohužel v posledních 30 letech lze sledovat stálé rozšiřování komerčních aktivit v oblasti zajišťování bezpečnosti států, které jsou stále hlavními garanty globální bezpečnosti. Rozšiřování tohoto fenoménu, jenž je další možnou formou pokračující nepřijatelné privatizace veřejných finančních prostředků i cílem a možná i prostředkem dalšího rozvoje globálního spekulačního businessu, může významně ovlivnit budoucí globální bezpečnost.

5) Terorismus:

Terorismus je založen na prosazování specifických společenských zájmů prostřednictvím veřejného násilí. Nejnovější vlna terorismu, která zasáhla celý svět, je spojena především s násilným náboženským extrémismem. Její příčiny jsou komplexní – patří k nim společenské tlaky související s nevydařenou či pomalou společenskou modernizací, kulturními, společenskými a politickými krizemi a odcizení mladých lidí žijících v cizích společnostech. Dnešní Evropa slouží tomuto druhu terorismu jako cíl i jako základna: evropské země jsou cílem útoků a již byly napadeny. Logistické základny pro buňky sítě Al-Kajdá byly objeveny ve Spojeném království, Itálii, Německu, Španělsku a Belgii. Potenciál ohrožení ze strany teroristických skupin zvyšuje i snadný přístup ke konvenčním zbraním, potenciální možnost získání ZHN, ovládnutí schopností pro realizaci kybernetických hrozeb či propojení se strukturami organizovaného zločinu. I malá teroristická skupina dnes může způsobit škodu v rozsahu, jaký byl dříve možný pouze pro státy a armády.

 

Klíčové budoucí bezpečnostní hrozby

 

Regionální konflikty

Zhroucení států

Selhání mezinárodních institucí a mezinárodního práva

Outsourcing a privatizace bezpečnosti

Terorismus

Nevyřešené nebo špatně vyřešené historické konflikty

Mocenské střety (ekonomické důvody)

Transfer bezpečnostních hrozeb

Hybridní charakter bezpečnostních střetů

Vnitřní zhroucení států

Obchodní či bezpečnostní akvizice států

Zhroucení bezpečnostního systému států

Narušení mezinárodních vztahů

Zvyšující se cena obnovení fungování státu

Rozpory mezi zájmy členů mezinárodních institucí (zájmy velmocí a jejich vliv na fungování mezinárodních institucí)

Omezené bezpečnostní schopnosti mezinárodních institucí

Účelové interpretace mezinárodního práva

Snižování schopností států zajistit vlastními silami a prostředky svou bezpečnost

Nový obchodní globální prostor

Zvyšování vlivu nestátních aktérů

Nedostatečná regulace bezpečnostního prostředí

 

Vysoce efektivní asymetrická forma prosazování zájmů bezpečnostních aktérů

Globalizace terorismu

Růst technologických schopností terorismu

Integrace terorismu a organizovaného zločinu

 

Výše uvedeným klíčovým bezpečnostním hrozbám bude v následujících letech nepochybně čelit i Česká republika. Má-li jim být schopna účelně a efektivně dlouhodobě čelit, bude zejména muset:

a)      odlišit skutečný a objektivní vývoj bezpečnostního prostředí od jeho účelových a často virtuálních mediálních či politických interpretací;

b)      dlouhodobě trvat a sama i přispívat k udržování mezinárodní bezpečnostní stability formou bezpečnostní spolupráce a jejího garantování mezinárodními institucemi;

c)      nepřispívat k účelovému zpochybňování či dokonce narušování potřebného prosazovánímezinárodního práva jako základního nástroje pro zajištění globální bezpečnosti;

d)      včas zodpovědně vytvářet vlastní potřebné schopnosti v oblasti prevence a obrany proti působení bezpečnostních hrozeb.

Pokud bude Česká republika takto trvale přistupovat k dalšímu zajišťování bezpečnosti našeho státu a jeho občanů, prokáže i to, že se dokázala poučit ze svých historických omylů a zkušeností a že je schopna reálně přispět k dalšímu udržení globální bezpečnosti v 21. století.

RNDr. Pavel Štalmach, MBA

bývalý první náměstek ministra obrany a předseda Krizového štábu Ministerstva obrany

                                                Celý článek ke stažení zde:CI02_52_53_Bezpečnostní prostředí_CI_SABLONA.pdf