Boj se vede hlavně mezi topením horkou vodou a topením parním

Zprávy o týdenních schůzích Spolku architektův  a inženýrů v král. Českém v listopadu 1903
Pan arch. Züngl podal 6. 11. zprávu o sjezdu odborníků pro topení a větrání na výstavě v Drážďanech, kamž vyslán byl jako zástupce obce Pražské.  Z obsáhlé, do detailů propracované přednášky jeho podáváme následující:
V oboru topení a větrání jmenovitě Drážďany postavily se na špici veškerého snažení v tomto oboru. Zavedly zcela nový způsob topení a nazývají jej „Fernheizung“, kterýž název nezdá se býti dosti příhodným a to proto, že novost nespočívá tak v rozvádění tepla, respektive páry, na velkou vzdálenost, nýbrž v tom, že zde bylo použito poprvé přehřáté, nepoužité páry k vytápění. Pára vyvozuje se o přetlaku 8-12 atmosfér a rozvádí do budov k jednotlivým rozdělovačům a tam se pak přímo 
a na ráz redukuje z tohoto napětí na tlak 0,5 atm., pročež správnějším jest název topení parou přehřátou.
Rozvádění páry na mnohem větší distance než v Drážďanech, děje se na dolech, kde velmi často je zapotřebí, by pára mnoho kilometrů proběhla, než se jí upotřebí.
Je známo, že topení parnímu činí se různé výtky, tak zejména, že má malou zásobu tepla, že povrchová teplota těles je nad 100 0C, že způsobuje šramot atd.; jsou to právě přívrženci vodního topení, kteří neradi vidí rozmach topení parních.
V popředí těchto odpůrců topení parního stojí Berlín s prof. Rietschlem a Hatmanem v čele. Oba súčastnili se práce ve výboru tohoto IV. sjezdu a proto asi nepřekvapí, že na prvé místo jednání byla dána rozprava o tom, které z obou těchto způsobů ústředních topení je nejvýhodnějším.
Aby bylo lépe rozuměno podstatě věci samé, dovolím si vytknout následující: Boj se vede hlavně mezi topením horkou vodou o nízkém tlaku a mezi topením parním, rovněž o nízkém tlaku – tak se hlásá – ale vlastní spor má svůj původ v něčem zcela jiném, abych se populárně vyslovil, je to boj nynějšího šlendriánu, jaký se jeví při zařizování ústředních topení, proti snaze postaviti celou věc na dobré, reelní základy. Proto nebudu mluvit o topení vodním ani parním, nýbrž pro krátkost budu jmenovati přívržence topení vodního Berlínem a topení parního Drážďany.
Přistoupíme-li k věci samé, shledáme, že hesla, hlásaná Berlínem jsou velice tolerantní a pro každého lákavá. Tak se tvrdí: 
1. Topení má býti tak zřízeno, aby se mohlo obsluhovati kýmkoli, aby nezáviselo do jisté míry ani na zručnosti, ani na svědomitosti topičově, krátce, aby každé služební děvče bylo s to je obsluhovati. Této zásadě jistou měrou hoví topení vodní. 2. Topení má býti konstruktivně tak zřízeno, aby každý řemeslník mohl je provésti, tedy klempíř, zámečník, strojník. Proto nepřekvapí, setkáváme-li se za těchto okolností se šéfmontéry, již jsou špatně vyučenými zedníky, a vlastní montéři že jsou degradovanými nádeníky.
Stoupenci Drážďan vycházejí z hlediska zcela jiného a možno říci – protichůdného. Dle nich musí býti vše provedeno dle zásad, které dnes platí pro velké kotelny velkých podniků průmyslových s použitím všech nejnovějších vymožeností a za součinnosti nejlepších odborníků při přísném dozoru a pečlivé odborné obsluze. To je umožněno tím, že se používá kotelny společné pro několik budov, a mimo to, že se zpravidla připojuje výroba elektřiny.
Proto setkáváme se tu s kotelnami volně stojícími, řádně osvětlenými denním světlem, kde kotle stojí volně a jsou vyzbrojeny nejlepšími kontrolními přístroji.
Pára přehřátá rozvádí se potrubím, jež jest umístěno v podzemních chodbách, které, kde je to možno, jsou osvětleny i denním světlem. Redukování páry z tlaku 8 – 12 atm. na 0,5 atm. děje se obyčejnými ventily a aby ani isolace nedělala potíže, spojují se trouby thermětem. Potrubí v budovách se vede na povrchu stěn, aby bylo zcela přístupno. Topná tělesa žebrová mají žebra krátká a na palec od sebe vzdálená. Pro hladká tělesa v místnostech používá se trubkovaných těles stojatých, tak že vzduch může po povrchu i uvnitř probíhati. Dávají se výhradně vysoko nad zemi.
To byla by asi charakteristika zásad, jimž se řídí strana druhá, v Drážďanech, a já pevně doufám, že zásady ty plně porazí, třeba by to i něco boje stálo. U nás je zbudována škola u Studánky právě na těchto zásadách a je přirozeno, že náklad na pořízení tlakového topení, jež zavedeno bylo pouze v jedné budově, jevil se proti dřívějším nákladům veliký, ale srovná-li se 
se zařízeními drážďanskými, zajisté obstojí čestně, což je umožněno jedině tím, že máme své továrny.
Na základě tomto mělo býti debattováno.
Topení vodní, tedy směr berlínský, zastával komerční rada Henneberg a topení parní Haller, ředitel firmy bratří Körtingů.
Bohužel rozhovor se nerozvinul, a to proto, že pp. referenti se dostali do sebe.
Druhou přednášku měl tajný vládní rada prof. Rietschel o „Účelnosti zákonných a policejních předpisů pro zařízení topná“ 
a navrhl celou řadu zásadních ustanovení i žádal, aby tato ustanovení byla pojata do policejních přepisů. Řečník má však za to, že uváděti takové případy v zákoně nemá významu, zákon není učebnicí; mimo to i znalost zákonů mnohdy pro jich objemnost bývá více jak chatrnou, a proto jich provádění by věc nad míru stěžovalo.
Daleko lépe a snáze by se přišlo k cíli, kdyby se poznalo, že veškerá zařízení topná, ať slouží účelu jakémukoli, nutno podrobiti úřednímu povolení.
Další přednášku měl ředitel Pfützner o výstavě se stanoviska technické zdravovědy. Výslovně budiž vytknuto, že technické provádění zdravovědy jest ještě všude v plenkách; dosud pouze lékaři znají veškerá pravidla zdravovědy a proto je nezbytně zapotřebí výkonných sil, které by je uplatnily prakticky, aby se stala všeobecně známými.
Každé uplatnění některé ze zásad hygieny nezbytně prodělati musí trnitou cestu vynálezů, kde každý jednotlivý detail musí býti sám o sobě uvažován a žádá jadrného návrhu. Když se dojde k cíli, výsledek ovšem překvapí laika a slouží k veliké cti těm, jež mety této dosáhli, ale kolik je jich?
S tohoto hlediska musí býti pohlíženo na výstavu drážďanskou. Co do rozsahu je malinká a nikterak se nemůže rovnati našim výstavám svou rozlohou, ale vyniká vybraným souhrnem výsledků, dlouhých to studií a úmorné práce, chráněné patenty 
a ochrannými známkami. Toho u nás neznáme; my jsme výtečnými pracovníky, co do pilnosti neúmornými, tak že mnohým sloužíme za vzor, ale práce duševní v životě denním se u nás nežádá, neuznává a tím také nehonoruje.
Velkou vinu měl v tomto ohledu náš nedostatečný řád privilejní, který sloužil k vymáhání poplatku, ale ochrany neposkytl žádné a smutné zkušenosti – Ressl a jiní – jsou toho eklatantním dokladem.
Obdivem musí naplniti každého ohromný rozmach, jenž povstal v průmyslu německém od zavedení nynějšího řízení, a já si dovolím jen citovati zprávu, kterou vydal německý patentní úřad r. 1902 o své činnosti za 10 let.
Ke konci podrobně pojednal p. přednášející o jednotlivých výstavních předmětech, pokud se vztahovaly k topení a ventilování.
Další řečník, p. inž. Voňouček, pojednal hlavně o drážďanských zařízeních na topení do dálky, jež slouží k vytápění celé řady veřejných budov (divadla, kostela, malířské akademie, král. hradu, Zwingeru, celkem 14 budov). Popsal a na nákresech ukázal zařízení a konstrukci strojírny a kotelny a podotknul, že zvláštní pozornost je věnována isolaci potrubí, jímž se pára rozvádí. Zkouškami ukázalo se, že výsledek isolace činí 92 %. Při zařízeních těchto zvláště pečlivě nutno dbáti opatření bezpečnostních apod.; přednášející jmenovitě zmínil se o přístrojích signálových k účelu tomu. Co se týče výsledků hospodářských uvádí, že dle sdělení městského rady Trautmanna stojí výroba 100 000 kalorií 30 pf. Zařízeními těmito získaly veškeré budovy nejen na bezpečnosti požární, ale i v ohledu zdravotním tím, že odpadl všechen kouř, jenž vyskytuje se při topení obyčejném. Vůbec pro celé Drážďany jest charakteristickou známkou téměř úplná bezdýmnost.
Další řečník, p. inž. Krátký, navazuje na tyto výklady podotýká, že, ač nebyl sám na drážďanské výstavě, seznává z dosavadních výkladů, že mnohá zařízení, jež na výstavě byla vystavena, již také u nás dříve byla provedena; tak např. smíchovský pivovar má své topení na dálku, jež se dobře osvědčuje. Pokud se týče odstranění kouře, upozorňuje, že ve spolku již před 3 roky zřízena byla komise za předsednictví p. řed. Jar. Schnircha, která vypracovala rozsáhlé memorandum, týkající se bezdýmného topení, a vyslovuje přání, aby v její práci bylo pokračováno.
P. vrch. inž. Čížek v poznámce jen vyslovil přání, aby pokud se týče zařízení topicích a spalování kouře zavedeny byly kontrolní úřady, jež by měly za povinnost dbáti toho, by všude důležitá tato zařízení racionálně byla prováděna.
Po té ujal se slova p. vrchní inženýr Müller, jenž podal zajímavý přehled o vývoji měst od nejstarší doby až na naše časy 
a poukázal k tomu, že vzrůst velkých měst vyvolal řešení problémů, záležejícího dle prof. Bindingera ve snaze, pro budoucnost pečovati o zachování nejen fyzické síly, ale i morálního života obyvatelstva těchto velikých středisk. Toho dosíci lze přesným dodržováním zdravotních předpisů, zejména při stavbách a zřizování bytů, jež nesmí býti ponecháno jen spekulaci privátní. Majitel domu, jenž pronajímá nezdravý byt, měl by podléhati stejně trestnímu ustanovení jako obchodní, jenž prodává nezdravé potraviny, ne-li ještě více, poněvadž nezdravá potravina jednou koupena a použita má neblahé následky jen u jediné osoby, kdežto nezdravý byt, stále jsa používán, má následky pro celé rodiny a po celá léta. Zajímavo jest, že průměrný počet obyvatelstva v domech měst průmyslových jest menší než ve velkoměstech. Pro Německo zvláště jest charakteristickým ohromný vývoj průmyslových měst apod. a p. přednášejících poukazuje k tomu, že jedině tím celkový blahobyt při úpadku malých řemesel a živnosti byl udržen v rovnováze, že v čas již před desítiletími tyto střední třídy organizací a zřizováním průmyslových podniků byly zachráněny před úplným zaniknutím.
Po té ujal se slova p. inž. Los, jenž přimlouval se za to, aby podobně jako v jiných státech zřizovány byly úřady pro topení a větrání, jež ovšem nesmí býti vedeny duchem byrokratickým, nýbrž účelně tak, aby vývoj zdravotnictví skutečně se podporoval a ne snad stěžoval.
Dále ujal se slova opětně p. vrchní inž. Vaňouček, který poukázal na nedostatek ventilačních zařízení ve školách. Znalosti 
o topení a ventilaci jsou u nás z valné části tak povrchní, že, ač ve stavebním řádu pro král. České pojednáno jest o zařízení topení a ventilaci, ještě nyní na venkově se chybuje při stavbách i nových škol. Vzhledem k tomu, že v místnostech nezdravých a nedostatečně ventilovaných prodlíti musí denně po 5 i více hodin v útlém věku valná část obyvatelstva, má okolnost tato zhoubný vliv na zdraví a na rozvoj duševní dítek. Poněvadž pak náklad na palivo, potřebné k ohřátí čerstvého vzduchu, činí při jedné místnosti školní za celou zimní sezonu průměrně 20 K a investice na zřízení ventilační pro místnost takovou nejvýše 50-100 K, bylo by hříchem, kdyby účelná ventilace ve školách se nezřizovala. Vzhledem k tomu navrhuje p. řečník, aby otázky tyto byly současně řešeny v komitétu, zřízeném spolkem pro spalování kouře.
Po té debata uzavřena a schůzi ukončil předseda, pan cís. rada Jahn, doslovem, ve kterém poukázal na fakt, že spolek již po několik let zabýval se těmito otázkami a že nadále věnuje jim náležitou pozornost.
Následující VII. týdenní schůze byla ještě věnována, byť i nepřímo, výstavě drážďanské; pojednal v ní p. vrchní inž. Dvořák 
„O některých nových úpravách ve přístavu Frankfurtském“. Uvádí, že z exposicí měst, které na výstavě byly v oboru vodních staveb a úzce s nimi spřízněných staveb přístavních, zvláště jej zajímala exposice Frankfurtu. Bylo to jednak proto, že poměry tamní od několika let již dopodrobna zná a tudíž změny nastalé dobře mohl stopovati, hlavně však proto, že všeobecné i poříční poměry města Franfukrtu poměrům pražským ze všech německých měst nejvíce se podobají a možno očekávati s důvěrou, že týž rozkvět plavby i obchodu, který nastal ve Frankfurtu po dokončení kanalizace Mohanu a po otevření nového přístavu r. 1886, aspoň do jisté míry nastane i v Praze, a že dokončí se veliké, právě budované dílo splavnění Dolní Vltavy a Velikého Labe.
Po té podrobně sděluje veškeré číslice, vztahující se k rozsáhlým zařízením stavebním v přístavu. Pojednal o systému, jakým stavby tyto založeny a budovány, jakým děje se ukládání zboží a vytkl náklady s tím spojené. Budeme později moci podati o přednášce této zprávy podrobnou.
V debatě následující poukázal zejména p. stav. rada Rybář k tomu, že by stejná pozornost, jaká se věnuje přístavním stavbám měst německých, měla věnována býti také stavbám budovaným v Terstu, jež jsou rovněž velmi zajímavy. Věc důležitá jest z toho důvodu, že po výstavbě druhého železničního spojení s Terstem bude nutno rozšiřovati značně veškeré přístavní stavby. Bohužel nutno konstatovati, že nákladné stavby tyto buduje cizozemská (vlašská) firma, jež vše obstarává silami cizími, tak že nejen zisk odnáší se do ciziny, ale ani domácí obyvatelstvo a dodavatelé nemají žádného výdělku.
Další řečník, p. vrchní inž. Müller, poukázal k velké podobnosti přístavu Frankfurského s naším v Holešovicích. Také poměry hydrografické na Mohanu jsou podobny našim na Vltavě. Rozdíl jest pouze ten, že Mohan vlévá se do řeky mnohem větší, než jest naše Labe a že tudíž poměry obchodní jsou daleko příznivější než u nás. Příštím rokem vystavěno býti má připojení přístavu k trati železniční a lze doufati, že při této příležitosti bude přístav také úplně vyzbrojen pro nutné účely.
Pan předseda, cís. r. Jahn, v závěrečném slovu poukázal na to, že podrobné výklady, jako onen p. vrch. inž. Dvořáka o zařízeních v přístavu a skladištích frankfurtských, jsou tím důležitější, že mohou sloužiti za podklad při pracích, jež dojista v dohledné době budou vykonány i na přístavu Holešovickém. Aby však naděje nezklamaly, jest nutno, by nejen přístav ten byl náležitě opatřen vším, aby měl spojení se železnicemi a Vltava byla úplně kanalizována, ale jest také třeba, by již nyní zřizovala se obchodní konsorcia, jež by pečovala o to, by domácí průmysl náležitě mohl využíti výhod takto docílených a pro výrobky zdejší nalezena byla místa odbytu. Akce v té věci musí přenechati se obchodním komorám, které zajisté neopomenou učiniti již náležité přípravy. BK
Obr. Vyšehradský tunel v roce 1906