Budou-li stroje v budoucnu schopny rozhodovat se a jednat správně i mravně, pak není důvod, proč jim nepřiznat lidskou důstojnost

Na otázky CzechIndustry odpovídá prof. Eva Zažímalová, předsedkyně Akademie věd České republiky
 
Paní profesorko, letošní sté výročí vzniku ČSR je příležitostí i k bilancování české vědy. Které významné momenty v její historii byste především vyzdvihla?
 
Klíčovým okamžikem pro rozvoj české vědy bylo založení České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v roce 1890, na jejímž vzniku měl zásadní podíl architekt, stavitel a mecenáš Josef Hlávka. V letech 1918 až 1952 pak tato Akademie působila pod jménem Česká akademie věd a umění (ČAVU) a byla přímou předchůdkyní pozdější Československé akademie věd (ČSAV), a tedy i dnešní Akademie věd České republiky (AV ČR). Současná AV ČR je tedy přímou nástupkyní „Hlávkovy“ Akademie, a v roce 2015 jsme oslavili 125. výročí svého vzniku. Důležitým mezníkem byl rok 1953, kdy vznikla ČSAV. Důsledkem jejího zřízení bylo zrušení všech dalších tehdejších vědeckých neuniverzitních institucí (ČAVU, Královské české společnosti nauk a Masarykovy akademie práce) a Učené společnosti a na jejich místě byla v rámci centralizace založena zmíněná ČSAV, která zahrnovala jak soubor vědeckých ústavů, tak učenou společnost. Po listopadu 1989 se AV ČR i výzkum na univerzitách plně integrovaly do světové vědy jako rovnocenný partner a české vědecké instituce se zapojily rovněž do budování nových evropských struktur. V květnu 1990 došlo ke zrušení zákonných ustanovení o uplatňování vedoucí role KSČ a o marxisticko-leninském charakteru výzkumu. Tím se podstatným způsobem změnila práce managementu jak na vysokých školách, tak i v AV ČR. Ta se po rozdělení Československa postavila na základě zákona o AV ČR od 1. ledna 1993 na zcela nové základy; již není jedním z nástrojů stranické či státní politiky, ale významnou institucí moderující a ovlivňující dialog nejen mezi svými jednotlivými ústavy, vysokými školami a dalšími vědeckými institucemi v naší zemi i v zahraničí, ale také s českou i mezinárodní veřejností.  AV ČR je dnes přirozeným partnerem vysokých škol ve vzdělávacím procesu, společně usilujeme o praktické uplatnění získaných výsledků a v neposlední řadě o naplňování národních potřeb včetně uchovávání a rozvíjení národního kulturního dědictví.
 
Věda neexistuje takříkajíc sama o sobě, ale vždy je spojena s osobami, které se výrazným způsobem zapsaly do její historie. Pokud jde o českou, koho byste uvedla a proč?
Přestože věda byla až do pádu totalitního režimu v roce 1989 podřízena silnému ideologickému tlaku, udržovala si v řadě případů svou tvůrčí potenci a nalézala tak – i když v jednotlivých oborech a obdobích různě – cestu ke světové vědecké komunitě. Svědčí o tom udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Heyrovskému v roce 1959 nebo světové uznání, kterého se dostalo Ottovi Wichterlovi za vynález měkkých kontaktních čoček. Z dalších vynikajících představitelů české vědy, kteří v minulosti pracovali také v AV ČR, můžeme zmínit např. matematika Eduarda Čecha, teoretického fyzika Václava Votrubu, geofyzika Víta Kárníka, fyziologa Viléma Laufbergera či filozofa a spoluautora Charty 77 Jana Patočku. Otto Wichterle se pak stal prvním předsedou AV ČR po návratu demokracie do naší země. Do této pomyslné síně slávy patří zcela právem i profesor Antonín Holý, jehož objevy přinesly úspěšnou léčbu pro pacienty trpící nemocí AIDS nebo virovou hepatitidou typu B.
 
A pokud jde o současnou podobu Akademie věd ČR?
Není pochyb o tom, že AV ČR jako jediná výzkumná instituce v systému výzkumu, vývoje a inovací České republiky prošla od zahájení své činnosti zásadní transformací po vědecké, personální i organizační stránce a přiblížila se tak standardním podmínkám běžným v institucích neuniverzitního výzkumu v Evropě. Velká pozornost byla věnována navázání úzkých kontaktů s vědou na českých vysokých školách, spolupráci s průmyslem a zapojení našich pracovišť do mezinárodní vědecké spolupráce. V průběhu uplynulých let redukovala AV ČR věd počet svých pracovišť z původních 84 na současných 54. Klíčovým nástrojem této transformace a dalšího vývoje AV ČR je periodické hodnocení pracovišť za účasti mezinárodních expertů s promítnutím jeho výsledků do diferencovaného financování. Jedním z hlavních hodnotících kritérií je množství 
a kvalita dosažených výsledků ve srovnání s úrovní špičkových pracovišť v Evropě a ve světě. AV ČR tak byla vůbec první výzkumnou institucí v České republice, která zavedla praxi hodnocení výsledků výzkumu podle mezinárodně používaných kritérií.
Důležitou součástí transformačního procesu byl i přechod soustavy ústavů AV ČR na veřejné výzkumné instituce v roce 2007. Tímto krokem jsme se přiblížili standardním podmínkám běžným v institucích neuniverzitního výzkumu v Evropě. V průběhu uplynulých let se AV ČR výrazně profilovala i jako instituce vzdělávací a svou účast na vzdělávání považujeme za integrální část svého poslání. V našich ústavech se školí průběžně přes 2000 doktorandů a cca 1000 studentů magisterského studia, 
a vědecko-výzkumní pracovníci AV ČR v současné době odpřednášejí na vysokých školách ročně přes 80 000 hodin. Dokladem naprosto samozřejmé spolupráce AV ČR a vysokých škol je také více než 50 společných pracovišť. Výsledkem našeho dlouhodobého úsilí o vysokou vědeckou kvalitu ústavů je skutečnost, že ačkoli AV ČR představuje pouze malou část výzkumné kapacity ČR, je nejefektivnějším producentem kvalitních výsledků: s pouhými 13 % pracovníků ve výzkumu produkujeme 37 % všech významných výsledků výzkumu v České republice.
 
Jaké akce chystáte k výročí republiky a tím i k propagaci naší vědy a jejích výsledků?
Letos oslavíme hned několik významných výročí: sto let od založení samostatného Československa, padesáté výročí tzv. „pražského jara“ a čtvrtstoletí od vzniku České republiky. AV ČR je připravena podílet se na všech relevantních aktivitách spojených s odkazem těchto významných mezníků české historie a mnoho významných akcí sama organizuje. Mohu například jmenovat konferenci „Československo v proměnách Evropy 20. století“, kterou na konec září tohoto roku připravuje Historický ústav AV ČR v prostorách Senátu Parlamentu ČR za účasti našich historiků a významných politických a diplomatických osobností. Součástí konference bude venkovní výstava ve Valdštejnské zahradě, která bude dokumentovat existenci Československé republiky v letech 1918 až 1992. Půjde o multilingvální projekt, určený českým i zahraničním návštěvníkům. Připomínkou událostí pražského jara roku 1968 bude mezinárodní konference nazvaná „Intelektuálové a moc“, kterou připravuje Filosofický ústav AV ČR. Počítá se s tím, že se jí zúčastní významní zahraniční badatelé (historikové, filosofové či sociologové). Připravujeme také řadu odborných publikací, jejichž cílem bude prezentovat širší domácí i mezinárodní veřejnosti základní obrysy vývoje Československa od jeho vzniku až po jeho dekompozici do dvou nástupnických států. Pro občany, kteří zpravidla nenavštěvují klasické interiérové výstavy, připravujeme tzv. „streetovou výstavu“, jejíž realizace bude probíhat na podzim ve 24 městech České republiky, a která stručným a laicky přístupným provedením přiblíží vznik a vývoj meziválečné Československé republiky. Právě takto zvolená forma by měla oslovit nejširší veřejnost na zajímavých a hojně navštěvovaných veřejných prostranstvích českých měst. Těch akcí je řada, proto doporučuji zájemcům, aby pozorně sledovali internetové stránky AV ČR, kde naleznou detailnější informace.
 
Názory na význam, roli a mezinárodní postavení české vědy se různí: od jedničky s hvězdičkou až po ne příliš lichotivé hodnocení. Takže, jak si stojí ve srovnání se světem. Na co můžeme být pyšní a naopak, kde jsme pozadu?
Mám-li mluvit za AV ČR, tak se nedá říci, že by v ní byl nějaký ústav, kde jsou všechny týmy jen špičkové, ale není to ani obráceně, že by existoval ústav, kde by všechny týmy byly průměrné či podprůměrné. Samozřejmě jsou ústavy, kde je podíl špičkových týmů vyšší – a je to hlavně v oborech, kde máme v rámci celé naší země dlouhou tradici: v matematice, fyzice, organické chemii, biochemii, ale také v dějinách umění, archeologii nebo v ekonomii. Začíná se prosazovat molekulární biologie. Z hlediska světového srovnání pak musím jako zásadní postavy české vědy zmínit především bohužel již zesnulé profesory Antonína Holého a Jana Svobodu, oba považuji za vědce nobelovské třídy. Za současnou českou špičku lze samozřejmě považovat mimo jiné vědce, kteří získali prestižní ERC granty. Kdybych měla jmenovat konkrétně, pak například matematikové Eduard Feireisl a Pavel Pudlák, fyzik Tomáš Jungwirth, biologové Vojtěch Novotný, Petr Svoboda, Pavel Plevka a David Doležel, chemici František Štěpánek, Jan Macák, Milan Vrábel, Jana Roithová, ekonomové Filip Matějka, Jakub Steiner nebo právník David Kosař, a někteří další. Napadají mne také fyzik Marek Piliarik, parazitologové Julius Lukeš a Alena Panicucci Zíková nebo chemička Hana Cahová, kteří získali granty ERC-CZ, nebo Jaroslav Doležel, který je světově uznávaným odborníkem na sekvenaci velkých genomů.  
 
Ústavy Akademie se zabývají především základním výzkumem, který je důležitý, nicméně ekonomické efekty z něj jsou malé. Ty přicházejí až s jeho aplikací do praxe. Nakolik se daří propojovat základní výzkum s odborným školstvím a aplikací?
Domnívám se, že na roli vědy a výzkumu se nelze dívat pouze prizmatem rentability vložených prostředků. Věda patří k základním intelektuálním potřebám člověka, ale prostředky do ní vložené jsou také zásadní investicí do budoucnosti. Je nesporné, že v moderní době je věda základní podmínkou efektivní produkce materiálních statků a udržitelného rozvoje společnosti, a zásadně ovlivňuje kulturní i ekonomickou úroveň národního společenství. Zároveň je nepostradatelná pro udržení co nejvyšší kvality vzdělávacího systému. Pokud jde o spolupráci s odborným školstvím, aktivity AV ČR přirozeně nejsou takového rozsahu jako v případě spolupráce s vysokými školami. Je však třeba říci, že v rámci svého cíle popularizovat vědu a výzkum se AV ČR přibližuje žákům a studentům základních a středních škol prostřednictvím mnoha zajímavých aktivit a projektů. Za zmínku stojí zejména pořádání prestižního Týdne vědy a techniky, Dnů otevřených dveří, Letní školy soudobých dějin, řady studentských soutěží, vzdělávání středoškolských pedagogů nebo organizování odborných stáží pro studenty středních škol prostřednictvím projektu Otevřená věda, a další.
Pokud jde o spolupráci AV ČR s oblastí aplikovaného výzkumu, musím připomenout, že před několika lety jsme zřídili Radu pro spolupráci AV ČR s podnikatelskou a aplikační sférou s posláním hledat co nejúčinnější cesty k využití výsledků výzkumu 
v praxi. K dalšímu rozšíření vzájemných kontaktů výrazně přispěla i naše platforma tzv. Strategie AV21, kterou jsme uvedli do života v roce 2015 a jejímž mottem je „Špičkový výzkum ve veřejném zájmu“. Rozvíjí společensky aktuální témata, jako například energetická budoucnost České republiky, přírodní hrozby, zdraví občanů nebo kvalita veřejných politik. Její důležitou součástí je i projekt s názvem Aplikační laboratoře AV ČR, s cílem rozšířit přímé kontakty našich pracovišť s průmyslovými partnery a podpořit konkrétní projekty spolupráce mezi akademickou a aplikační sférou. V rámci realizace Strategie AV21 jsme také zřídili Centrum transferu technologií AV ČR, které zajišťuje podmínky k přenosu znalostí v této důležité oblasti. Tyto iniciativy mají řadu forem: od smluvního výzkumu přes kolaborativní výzkum až po transfer znalostí a technologií. Zároveň jsme si dobře vědomi skutečnosti, že věda a výzkum, a to i výzkum aplikovaný a smluvní, v některých případech i průmyslový, jsou dnes zcela internacionalizované. V loňském roce jsme proto navázali úzkou spolupráci s německou Fraunhoferovou společností, která má bohaté zkušenosti s komercializací výsledků výzkumu.
 
Můžete uvést konkrétní příklady?
Pro AV ČR je přínosem bezprostřední kontakt s praxí a jejími potřebami, ale také finanční prostředky na další výzkum. V této souvislosti musím připomenout, že máme na čem stavět. Mám na mysli zejména objevy již zmíněného profesora Holého. V roce 2006 americká biofarmaceutická společnost Gilead Sciences a Ústav organické chemie a biochemie AV ČR společně založily výzkumné centrum zaměřené na vývoj nových přípravků pro úspěšnou léčbu pacientů trpících nemocí AIDS nebo virovou hepatitidou typu B. V této souvislosti stojí za zmínku, že Ústav organické chemie a biochemie AV ČR v letech 2007-2016 jen na daních z příjmu odvedl do státního rozpočtu téměř dvě a půl miliardy korun. Dalším příkladem může být spolupráce Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR s Českou geologickou službou, z níž vzešel dokument zabývající se přípravou, realizací a sledováním liniových dopravních staveb ve vztahu k riziku svahových deformací – při jeho důsledném uplatňování by se již neměla opakovat situace z června 2013 na dálnici D8, kdy ji zavalil rozsáhlý sesuv. Za oblast humanitních a společenských věd mohu zmínit nově vyvinutý model kvantifikující dopady daní a dávek na výskyt chudoby v České republice. V tomto kontextu musím připomenout i více než 400 společných projektů a přímých kontraktů ústavů AV ČR s českými podniky, což jistě není málo. Když jsme u čísel, tak v uplynulém roce jsme podali 68 přihlášek vynálezů, dále máme na kontě 59 udělených patentů, 27 zapsaných užitných vzorů a získali jsme 5 šlechtitelských osvědčení. Jsem také ráda, že se daří rozšiřovat spolupráci AV ČR v  regionech České republiky, s nimiž máme uzavřeno 10 dohod o spolupráci. Letos jsme například podepsali dohodu o spolupráci s Jihočeským krajem. Z těchto údajů i řady dalších příkladů (podrobnosti lze najít ve veřejně dostupných výročních zprávách AV ČR či na našich webových stránkách) je zřejmé, že se snažíme společnosti vracet to, co do nás investuje.
 
V roce 2014 byla schválena Strategie AV21, v podstatě ambiciózní dlouhodobý plán výzkumu. V dokumentu, který byl přijat, se hovoří o 14 tématech, na www stránkách Akademie je jich uvedeno 18. Čtenáře jistě bude zajímat, jak se ho daří naplňovat a jaký bude nebo je konkrétní přínos řešení v jeho rámci?
AV ČR realizuje Strategii AV21 již čtvrtým rokem; jejím prostřednictvím se zabývá klíčovými problémy současnosti a hledá jejich řešení pomocí širokého interdisciplinárního výzkumu a meziinstitucionálních synergií. Na výzkumných programech Strategie AV21 se přitom nepodílejí pouze pracoviště AV ČR – otevřeny jsou i partnerům z vysokých škol a z podnikatelské sféry, z institucí státní a regionální správy, z nemocnic či muzeí, stejně jako zahraničním výzkumným skupinám a organizacím. Nespornou výhodou Strategie AV21 je přitom její programová flexibilita. Programový rámec, který v závěru roku 2014 obsahoval 14 výzkumných programů, byl koncem roku 2015 doplněn o výzkumný program Globální konflikty a lokální souvislosti. V návaznosti na hodnocení prvních dvou let realizace Strategie AV21 schválila Akademická rada koncem roku 2016 další tři programy: Vesmír pro lidstvo, Světlo ve službách společnosti a Preklinické testování potenciálních léčiv. Jak naznačují jejich názvy, rozšiřují strategii o velmi aktuální a společensky závažná témata ve všech vědních oblastech. Strategie AV21 tak nyní obsahuje celkem 18 výzkumných programů. Její důležitou součástí jsou již zmíněné Aplikační laboratoře AV ČR a Centrum transferu technologií AV ČR. V návaznosti na její realizaci jsou rozvíjeny i tzv. přidružené aktivity, které sice nemají charakter výzkumných programů, avšak s jejich zaměřením a cíli těsně souvisejí. Jako příklad lze uvést významné rozšíření spolupráce AV ČR s oběma komorami Parlamentu ČR i s Úřadem vlády ČR s cílem poskytovat zákonodárcům a členům vlády odborná stanoviska k důležitým aktuálním tématům. Lze tedy říci, že Strategie AV21 je velmi užitečným nástrojem – o tom svědčí mj. i skutečnost, že Slovenská akademie věd se jí přímo inspirovala a navrhla soubor devíti interdisciplinárních programů pro využití ve slovenské společnosti.
 
Myslíte si, že je o ní veřejnost dostatečně informována?
Propagaci a popularizaci Strategie AV21 věnujeme velkou pozornost, protože máme za to, že je naší povinností srozumitelně vysvětlovat veřejnosti, na čem pracujeme. O úspěchu Strategie AV21 však nejlépe svědčí pozitivní ohlasy, které přicházejí z politické i podnikatelské sféry. Také mne velmi těší, že v uplynulých letech se koordinátorům jednotlivých výzkumných programů podařilo navázat intenzivní spolupráci i s řadou průmyslových a komerčních subjektů, stejně jako s mnoha institucemi veřejného sektoru a státní správy. Ve snaze o co nejlepší prezentaci na veřejnosti jsme zavedli mj. samostatnou edici Strategie AV21, v jejímž rámci nakladatelství Academia ve spolupráci s ústavy AV ČR vydalo již řadu publikací a několik monografií, přičemž další se připravují. Zájemcům o bližší informace ke Strategii AV21 doporučuji navštívit také naše webové stránky.
 
Žijeme v čase digitalizace a internetu věcí. Jak na tuto výzvu reaguje Akademie, nakolik ovlivní další vývoj výzkumu?
Tomuto tématu se věnuje jeden z výzkumných programů Strategie AV21 nazvaný Naděje a rizika digitálního věku. Příchod digitálního věku se ohlašuje rostoucím přívalem informací pořizovaných a zpracovávaných ve formě digitálních signálů. Nemá-li nás záplava dat pohltit, ale stát se zdrojem důležitého poznání obohacujícího naše životy, potřebujeme matematické a informatické nástroje, které umožní individuální data efektivně třídit, analyzovat a vyhledávat v nich skryté zákonitosti. S jejich pomocí lze pak vytvářet spolehlivější předpovědi budoucího vývoje.
Počítače dnes řídí elektrárny, dopravní systémy i lékařské přístroje. Je přitom rozšířen laický názor, že klíčem k dalšímu zdokonalování takových zařízení a systémů je především rozvoj technologií, včetně softwarových. Technologie je však pouhý prostředek, přičemž klíč je třeba hledat o patro výš: ve vývoji nových teoretických nástrojů, které posunují hranice poznání a umožňují analyzovat, pochopit, modelovat a předpovídat přírodní a společenské jevy a procesy – a v takových oblastech vidím perspektivu dalšího vývoje vědy a výzkumu v AV ČR.
 
Dalším tématem současnosti je umělá inteligence a její další vývoj. Máme se jí bát, v čem vidíte její přínosy a naopak hrozby?
V souvislosti s umělou inteligencí je známá myšlenka tzv. Turingova testu, kterou vyjádřil britský informatik Alan Turing v roce 1950. Podle něj za inteligentní můžeme stroj prohlásit, nerozeznáme-li jeho lingvistický výstup od lingvistického výstupu člověka. Za protiargument k Turingovu testu je považován tzv. argument čínského pokoje, což je myšlenkový experiment, jehož cílem je ukázat, že samotná schopnost smysluplně odpovídat na položené otázky není dostatečná pro prokázání schopnosti porozumění – a to je asi to nejdůležitější, co očekáváme od umělé inteligence. Podle mého názoru se jí však bát nemusíme. Domnívám se, že budou-li „stroje“ v budoucnu schopny rozhodovat se a jednat správně i mravně, pak není důvod, proč jim nepřiznat lidskou důstojnost. Budou-li tedy „stroje“ mít vědomí a poznají-li nutnost řídit se mravním zákonem, jako základním předpokladem své existence – budou-li tedy schopny učinit morální volbu – pak nevidím důvod, proč nepřiznat takovému „stroji“ právo na vlastní mysl a proč se takového stroje bát.  
 
Vaše funkční období v čele Akademie začalo před rokem, 25. března 2017 s mottem Nejprve musíme zasít, až potom lze sklízet. Když byste měla bilancovat uplynulý „akademický“ rok, daří se Vám naplňovat představy, s kterými jste do toho šla?
Ve svém programovém prohlášení jsem uvedla, že mým hlavním cílem, vedle snahy o další zvyšování úrovně vědeckého výkonu AV ČR a posílení její role ve společnosti, je snížení příliš velké závislosti našich pracovišť na účelovém financování ve prospěch financování institucionálního z vlastní rozpočtové kapitoly. Za úspěch proto považuji, že se nám koncem května minulého roku podařilo podepsat Prohlášení o stabilizaci systému výzkumu, vývoje a inovací v České republice s cílem systematicky navyšovat institucionální podporu pracovišť AV ČR a veřejných vysokých škol v letech 2019–2023 každoročně nejméně o 5 %. Jsem také ráda, že se nám daří rozšiřovat spolupráci s oběma komorami Parlamentu ČR i s vládou ČR s cílem poskytovat zákonodárcům i členům vlády odborná stanoviska k aktuálním tématům. Zároveň se domnívám, že v tomto směru lze dále úspěšně rozvinout i potenciál Strategie AV21. Vedle komunikace se státní správou a veřejností, považuji za zcela klíčovou i komunikaci vnitřní – tedy mezi vedením AV ČR a jejími pracovišti. Od svého nástupu do funkce jsem proto absolvovala řadu pracovních cest po našich ústavech a v návštěvách tohoto typu budu pokračovat i letos. Chci postupně navštívit všechny ústavy, protože jsem přesvědčená o tom, že pravidelný, živý a osobní kontakt nelze ničím jiným nahradit. Zatím se tedy mé představy daří naplňovat, i když uvidíme, s čím přijde v oblasti vědy a výzkumu nová vládní reprezentace.
 
Můžete nám představit předsedkyni AV ČR prof. RNDr. Evu Zažímalovou, CSc., co byste o ní řekla?
Je to docela normální člověk, žena, máma dvou (již dospělých) dětí. A kromě toho má také moc ráda chemii a biologii a je šťastná, že si celý život mohla vydělávat na živobytí tím, co ji moc baví.
 
Kdo je Vám vzorem ve Vaší práci?
Nemám konkrétní vzory, ale vždycky jsem se snažila se poučit od těch chytřejších nebo zkušenějších.
 
Když byste se dnes měla rozhodnout znovu, zvolila byste stejnou profesní dráhu?
Ano, zvolila. Možná bych něco udělala trochu jinak, ale říká se, že po bitvě je snadné být generálem J.
 
Otázka na závěr: Jak by podle Vás měla vypadat akademie za pět, deset let?
Obecně bude pro další rozvoj vědy a vzdělanosti rozhodující, zda a nakolik se nám ve spolupráci s vysokými školami a dalšími výzkumnými institucemi podaří etablovat předvídatelný systém financování vědy a vzdělávání, založený na naplňování výše uvedeného Prohlášení, a nakolik se podaří zajistit dlouhodobou finanční stabilitu vědecko-výzkumného prostředí, – přičemž aspekt dlouhodobosti považuji za klíčový. Konkrétně bych AV ČR ráda viděla za pět až deset let jako instituci, která poskytuje vědcům prostor pro práci bez zbytečné byrokratické zátěže a propojuje vědu s kvalitním vzdělávacím systémem, se zaměstnavateli a se seriózním podnikatelským prostředím, které si uvědomuje, jak moc jsou věda a výzkum důležité pro budoucnost naší země. (březen 2018)
Foto Czech & Slovak Leaders