České vodárenství a končící doba temna

V posledních 20 letech v České republice, ve strategickém odvětví vodárenství, které je pro každý stát zcela rozhodující, proběhla řada evidentně fatálních kroků, které přinesly vznik byrokraticko-politického propletence, jehož jednání a fungování zásadním způsobem ovlivňují lobbistická sdružení, zájmy finančních skupin, politické hrátky a zájmy osob stojících v pozadí financování politických stran či politiků. Schopnost efektivního řízení vodárenství v zájmu státu a občanů se oslabila a v řadě případů zcela potlačila.

Obrovská část skutečného vlivu na odvětví a především veškerá reálné držení a správa peněžních toků z vody přešla v řadě regionů do rukou zahraničních koncernů anebo oligarchů. Priorita obou těchto skupin je postavena na prosté logice - urvat co se dá, což má negativní dopady jak na cenu vody, tak na stav infrastruktury.

Je smutným faktem, že stát, samosprávy i politické strany v řadě regionů ztratily reálný vliv a schopnost prosadit ve vodárenském odvětví zájmy státu a občanů za rozumnou cenu. Pokud se jim to daří, tak jen za cenu dalších a dalších výdajů z veřejných rozpočtů. Přitom stejné politické strany často souběžně z monopolu vody dělaly velmi lukrativní výnosný byznys cizincům a mnoho z nich dnes sedí v orgánech koncernových společností.

20 let téměř všechny strany u moci prohlašují, že chtějí zajistit samofinancovatelnost vodárenského odvětví. Místo toho ale na naplnění tohoto cíle ihned po volbách rezignovaly, protože o zásadní, ale voličsky nepopulární kroky neměly zájem a dnes již ani sílu realizovat.

Neschopnost a neochota politického vedení státu řešit koncepčně zásadní úkoly ve vodárenském odvětví a evidentní kolaborace části místních politiků má zdrcující dopad na myšlení občanů. Lidé ztrácí důvěru ve stát, ztrácí hrdost z existence České republiky a ztratili důvěru v politické vedení většiny politických stran. Ochota občanů nést nějaké břemeno v zájmu státu je proto prakticky nulová protože za 20 let vidí, že politické elity ze strategického odvětví a z veřejné služby udělaly kšeft koncernů a někdy i svůj.

V České republice strategické odvětví vodárenství funguje jako cedník, do kterého samosprávy a občané nalévají shora peníze a dole z něj mizí do zahraničí.

Země bez vody je tělo bez krve a stát bez vlivu je zbytečný

Česká republika, resp. stát nemá vliv a nemá reálnou kontrolu nad vodárenským odvětvím, a tím peníze na obnovu infrastruktury a na boj se suchem. Do budoucna jsou proto jen dvě možnosti. Buď vodu bude držet v rukou stát a pak se na krizi s nedostatkem vody a rozpadlou infrastrukturou řádně připravíme, nebo je otázkou času, kdy krize vyvolaná přírodními změnami udeří v plném rozsahu anebo na závadnou „pitnou vodu“ začnou umírat první lidé. Kauza Praha Dejvice a téměř 30 tis. domácností s kontaminovanou vodou byla prvním zásadním varováním a rozhodně ne posledním.

 

Je třeba konat, ne mluvit. Ministr životného prostředí Richard Brabec prohlásil, že se máme inspirovat Izraelem. To je velmi moudrá myšlenka, protože tam pochopili, že: „Voda je pro stát to, co krev pro člověka“. V přísně kapitalistické zemi je vodní hospodářství zcela v rukou státu, kdy voda patří celému národu a národ si ji váží, protože vyrostl a žije na poušti.

Izraelci se v případě hospodaření s vodou vzdali soukromého vlastnictví a výhod tržní ekonomiky, aby mohl vzniknout systém, který všem zajišťuje přístup ke kvalitní vodě. Anti-privatizace, která proběhla v řadě vodáren ČR, nebyla ki prospěchu občanů a státu.

Pokud jde o vodu, je kolektivní vlastnictví jedním z hlavních důvodů, proč Izrael na poušti dokázal vypadat jako letní vila uprostřed džungle,“ řekl profesor Arnon Soffer, katedra geografie v Haifě

Jaké jsou možnosti vrátit vodu do rukou veřejného sektoru?

Náprava je možná i v České republice. Kontrolu nad vodou a hospodaření s ní lze získat zpět do okresních vodáren a koncerny lze od vody odsunout, ačkoliv to ještě před 2-3 lety vypadalo nemožné. V případě nezákonného postupu a „tunelování“ vodáren doporučuji se obrátit na soudy .

Ty zneplatní smlouvy uzavřené na základě, např. podvodného jednání. Prověřit proces uzavření smluv s koncerny. Prověřit plnění slibů a ekonomické profity ze smluv pro města a pro koncerny. Toto již v určitých fázích probíhá. Již dnes máte možnost se seznámit s procesem, který probíhal jako přes kopírák v řadě regionů České republiky. Soudy již rozhodují o jeho protiprávnosti. Zdokumentoval jsem ho ve Zlíně a v Praze. V Pardubicích a Zlíně již soud rozhodl. Proces např. v Kladně soudy řeší. Soudní cestu zvažuje Praha.

Neuzavírat žádné další smlouvy s koncerny

Tam, kde koncerny neuspěly a voda zůstala v rukou měst a obcí, stále hrozí, že zejména noví a nezkušení zastupitelé se nechají nachytat na sliby naháněčů koncernů. Nepřevádět na koncerny hospodaření a obchod s vodou tam, kde je voda v rukou městských vodáren. Malé obce a města s infrastrukturou by se měla spojit a její provoz řídit přes rostoucí okresní vodárny, s vlastním vodárenským managementem, vlastní provozní technikou. Lze využít know-how okolních vodáren, které v regionu působí a jsou v rukou měst a obcí.

Neprodlužovat smlouvy s koncerny, které jsou uzavřeny na dobu určitou a které končí

S blížícím se koncem platnosti provozních smluv je potřeba předem připravit vlastní vodárny na převzetí obchodu s vodou zpět do rukou měst a obcí. To se děje ve velkém ve Francii. Velký příklad je Paříž. Blíží se konec smluv v Ostravě, Brně, Sokolově, v severních Čechách atd. V době, kdy končí smlouvy s koncernem, je provozní hodnota podniku v podstatě jen účetní hodnota aktiv. Obchodně jde o bezcenný právní subjekt, protože nemá smlouvy a tím naplněný ziskový předmět podnikání.

Odkoupit zpět prodané vodárny nebo pozice prodejce vody od zahraničních koncernů

Toto je sice nákladný, bolestný a přesto pro obce a občany ekonomicky výhodný krok. Jeho oddalování vede k „vybydlování“ infrastruktury nebo ke skrytému přenášení investičního břemena na veřejné rozpočty a spotřebitele, tzn. politickou hloupost a lumpárnu z minulosti, lidé stejně platí. Stejný proces proběhl v Německu, např. v Berlíně.

Proces přes soudy je nejlevnější cesta

Po 15 letech práce, jsem dosáhl zlomových soudních rozhodnutí, která jsou precedentní, pro celou Českou republiku, protože dokazují, že soudní cestou lez ukončit tunelování okresních vodáren a protiprávně uzavřené smlouvy. Tytéž smlouvy, jimiž v posledních 20 letech proběhly v řadě okresů anti-privatizace městských vodáren se všemi důsledky z toho plynoucí.

Pravomocná usnesení Vrchního soudu v Olomouci přináší jistotu, že důsledným právním postupem a obranou vodáren, měst a občanů, lze odinstalovat soukromé penězovody instalované mezi vodu a občany v posledních 20 letech.

Ukázková kauza Zlín a zásadní závěry soudců

Proces vytunelování řady okresních vodáren v České republice proběhl v regionech obdobnou cestou, proto závěry soudců v kauze Vaku Zlín mají pro občany, ekonomy, zastupitele měst a obcí a také členy Parlamentu České republiky nesmírnou váhu. Soudci totiž na základě důkazů popisují proces vedoucí k vytunelování vodárny, i to, kdo se na něm podílel.

To, že soudci pravomocně rozhodli, je výsledek práce a vytrvalosti 3 akcionářů společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a.s. (Vak Zlín). Mé společnosti Compas Capital Consult, s.r.o., a měst Otrokovice a Fryšták, kdy jsme společně 15 let zajišťovali a doplňovali důkazy, které uváděly soudcům do souvislostí kauzu tunelované okresní vodárny. Soudci díky tomu rozkrývali a potvrzovali nemravné a protiprávní jednání organizované skupiny různých naháněčů koncernu, koncernu a především „anti-politiků“ ze Statutárního města Zlín (SMZ) a samotného vedení Vaku Zlín.

Soudce Krajského soudu v Brně uzavřel

Přijetím napadených usnesení vrcholilo cílené jednání řady osob (právnických i fyzických). …Obecně se dá uzavřít, že každý vztah měl svůj smysl, každý vztah byl předem načasován, stejně jako jednání každé právnické nebo fyzické osoby. Žádný vztah, žádné jednání nelze označit za nahodilé. V kostce shrnuto, když zahraniční koncern neuspěl v přímém výběrovém řízení, rozhodl se dosáhnout sledovaný cíl jiným způsobem. …Ovládl potřebnou část hlasovacích práv ve společnosti… Další fází bylo personální ovládnutí společnosti osobami se zkušenostmi v jiných vodárenských společnostech. …je zřejmé, že tyto osoby byly připraveny vykonávat potřebné činnosti pro jakoukoliv zájmovou skupinu.“

Rozhodnutí valné hromady, jako výsledek tohoto pokoutného procesu, soud považuje za mimořádně nemravné (viz ustanovení § 31 občanského zákoníku a ustanovení §1 odst. 2 obchodního zákoníku). Podobná jednání nahlodávají důvěru v obchodně závazkových vztazích, jako základ ekonomických vztahů ve společnosti… Některá jednání však dosahují takové intenzity, že je otázkou, zda byly porušeny toliko dobré mravy.“

Soudci Vrchního soudu v Olomouci pravomocně uzavřeli

Město Zlín, Jižní vodárenská, a.s. a Česká spořitelna chtěly svým nedovoleným jednáním dosáhnout skryté ovládnutí společnosti Vodovody a kanalizace Zlín a.s., účastnit se valných hromad společnosti a prosadit provozní model.“ Cílem společnosti Jižní vodárenská (JV, tedy koncernu Veolia) nebylo získat akcie Vak Zlín do vlastnictví, ale tuto vodárenskou společnost protiprávně ovládnout a ponechat si její provozní část a to i za cenu obcházení zákona – in fraudem legis. Jednání JV, města Zlín a České spořitelny je jednáním nedovoleným a nemůže požívat právní ochrany.

Co to znamená pro občany a města?

Průlomové usnesení ukončuje vyvádění zisků z vody do ciziny. Platnost usnesení valné hromady schvalující provozní model s Veolií, byly zákonnou podmínkou pro uzavření smluv mezi Vak Zlín a firmou z francouzského koncernu. Soud je prohlásil za neplatné s tím, že na protiprávním jednání se podílela i Veolia. Provozní model tak byl od samého počátku zaveden protiprávně a majetek Vaku Zlín a požitky z něj s velkou pravděpodobností léta užívá koncern neoprávněně. Stamiliónové škody vzniklé vodárně Zlín, občanům a městům budou muset viníci uhradit a vráceno bude i stamilionové bezdůvodné obohacení.

Co to znamená pro okres Zlín a okresní vodárnu?

Vak Zlín se z protiprávně nastavené vazalské pozice dostává zpět do role správce přirozeného monopolu v daném regionu, který disponuje veškerými prostředky pro řádnou správu vody v okrese. Obdobně jako sousední vodárny, které rozumní politici před nájezdem koncernových a s nimi kooperujícími anti-politiky naháněčů ubránili – Vodovody a kanalizace Kroměříž, a.s., Vodovody a kanalizace Vsetín, a.s., Vodovody a kanalizace Přerov, a.s., Slovácké vodárny a kanalizace, a.s.

Vak Zlín Veolii k ničemu nepotřebuje, stejně jako okolní vodárny v rukou měst a obcí. Rozvázání protiprávně nastaveného vazalského stavu proto bude pro Vak Zlín vysvobozením.

V roce 2011 si nechalo nové vedení města Zlín, (přišlo po volbách 2010), zpracovat analýzu Vaku Zlín. Ví, že jednání jejich předchůdců mělo na stav Vaku Zlín a pozici měst při správě monopolu vody doslova fatální následky. V analýze byl stav Vaku Zlín popsán takto:

Společnost Vak Zlín je v podstatě formální subjekt. …Dva zcela samostatné a nezávislé subjekty jsou fakticky spojeny v jeden. Ekonomická struktura vlastníka majetku tj. pronajímatel Vak Zlín je zcela určována nájemcem Moravskou vodárenskou (Veolií)... Tímto způsobem je vytvořen prostor pro faktické ovládání společnosti Vak Zlín jejím v podstatě jediným odběratelem, společnosti Moravská vodárenská (Veolia). ...Odprodej provozní části podniku a uzavření nájemní smlouvy fatálním způsobem ovlivňuje další existenci společnosti Vodovody a kanalizace Zlín a to v negativním smyslu nastolení nejhorších podmínek v porovnání s obdobnými subjekty – ztráta nároku na dotace, fixace nájemného na účetní odpisy z historických cen, neomezení růstu cen vodného a stočného atd."

Usnesení soudců všechno výše uvedené ruší. Vak Zlín se vrací zpět do své původní pozice dominantního správce vodárenského monopolu v regionu, který rozhoduje o všem, co se týká vody, provozování, investic, rozdělení zisku i výše cen a čerpání dotací. Priority určují města a obce, nikoliv vlastník koncernu anebo místní oligarchové kooperující s koncernem.

Co to znamená v číslech?

a) Dotace 600-900 mil. Kč

Vak Zlín se stává zpět provozovatelem svého majetku a je opět oprávněným žadatelem o dotace z EU. V daném regionu to znamená možnost čerpání dotací až 900 mil. korun na obnovu infrastruktury a tím jistotu čisté a nezávadné vody.

b) 800 mil. Kč vrácené neoprávněné obohacení

Po zpětném převzetí správy hospodaření s vodou a znovu provozování vlastní vodárenské infrastruktury Vakem Zlín, nebudou vznikat další škody, které dosáhly výše téměř 800 miliónů korun. Tyto se musí vymáhat. Končí obohacování se třetích osob na úkor občanů.

c) Každoročně 60-90 mil. Kč zisku z vodného a stočného

Do vodárenské infrastruktury může být každý rok investováno 60-90 mil. Kč, které poslední desítky let lidé ve vodném a stočném zaplatili, ale ony skončily jako zisk koncernu místo v obnově trubek v zahraničí.

d) Úspory v řádech desítek milionů korun

Vedení vodárny Zlín, dosazuje město Zlín, přestane platit desítky milionů za právníky, přes které se pokoušelo zatajit protiprávní jednání vedení města Zlín a udržet v chodu tok peněz od lidí do zahraničí přes protiprávně zavedený provozní model.

e) Zreálnění ceny vody a její přiblížení cenám okolních vodáren

Cena vody může po určité době konsolidace Vaku Zlín klesnout na úroveň okolních vodáren, jako před rokem 2004.

Někteří na radnicích nebudou chtít nápravu připustit

Zkušenosti ze zahraničí i z posledních 16 let v České republice ukazují, že pro koncerny pracující anti-politici nebudou s nápravou spěchat. Naopak se budou všemožně snažit udržet co nejdéle tok zisků z vody na účty koncernů. Ukazuje to francouzský dokument: Voda vydělává aneb jak korporace bohatnou na vodě.

Právě toto chování anti-politiků lze očekávat i v České republice a reálný vývoj na Zlínsku je toho již dnes důkazem. Někteří lidé z vedení Vaku Zlín a města Zlín začali s další manipulací s občany a mezi veřejnost a zastupitele šíří řadu nepravdivých informací. Například, že soud nerozhodl o smlouvě o nájmu a podobně. Dobře ví, že smlouva o prodeji části podniku a Smlouva o nájmu a provozování byly v roce 2004 uzavřeny jako smlouvy na sobě vázané, tudíž neplatnost jedné vede k neplatnosti druhé. Rozhodnutí soudu o valné hromadě se týká jak smlouvy o nájmu, tak smlouvy o prodeji.

Koncerny také nebudou chtít nápravu připustit

Zkusí všechno, aby se co nejdéle udržely v pozici subjektů, které ovládá vodárenský monopol v České republice a to bez ohledu na to, že se do této pozice dostaly mnohdy protiprávně.

Pokusí se „přitlačit“ na politiky a zastrašit osoby, které podaly žaloby a o tom co se děje informují občany, vedení státu a média. Různé dopisy s obsahující zastrašující obsah, abychom lidi, zastupitele a vládu neinformovali nám již od Veolie nebo od vedení vodáren přišly. Přišly také do České televize, Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, Radě pro českou televizi či do advokátní komory. Mne osobně k tomu advokáti koncernu vyzvali dokonce za dvě společnosti, za koncern Veolia a Moravskou vodárenskou , které obě z protiprávně zavedeného systému, např. ve Zlíně profitují a já jsem protiprávní proces, kterým se toto stalo, úspěšně zrušil přes 15 let trvající obranu vodárny u soudů.

Je otázka času, kdy se voda vrátí do rukou obcí

Otázkou také je, za jakou cenu, kdy a v jakém stavu bude infrastruktura. Podstatné pro celý náš stát je, aby nešlo o TUNEL NA KONCI TUNELU, na kterém se opět obohatí stejné skupiny a subjekty, které se obohatily při realizaci tunelů okresních vodáren.

Příkladem, kde toto hrozí, je velmi rizikové jednání vedení Hlavního města Prahy, které má doloženo dokonce třemi právními rozbory, že smlouvy s Veolií jsou neplatné. Jedinou zisky tvořící hodnotu soukromé provozní společnosti Pražské vodovody a kanalizace, a.s. (PVK - koncern Veolia) totiž tvoří právě provozní kontrakt s Hl. městem Praha.

Od platnosti či neplatnosti kontraktu se proto logicky odvozuje hodnota akcií PVK o jejichž koupi se v zákulisí již nějakou dobu vyjednává. Zastupitelé Hl. města Prahy by proto měli být hodně obezřetní, protože případná nabídka odkupu nejspíš minoritního podílu akcií PVK může být ze strany koncernu celkem kvalitně připravená past.

Rozhodně by zástupci Hl. města Prahy měli mít nejprve právní jistotu, že kontrakt s Veolií platí nebo neplatí (podat žaloby a znát rozhodnutí soudu) a teprve poté, kdy budou mít právní jistotu, že kupují něco co má vůbec nějakou cenu, by případně měli jednat o odkupu akcií PVK. Není hodnota akcií PVK v podstatě jen symbolická, někde na úrovni likvidační hodnotě aktiv PVK? V opačném případě by se mohli chovat stejně jako zastupitelé Statutárního města Zlín v kauze tunelovaného Vaku Zlín.

Pokud je kontrakt o provozování s městem Praha neplatný, pak je hodnota akcií PVK ve vlastnictví Veolie samozřejmě zcela jinde. Společnost PVK v tom případě nemá kontraktem zajištěny zisky tvořící předmět podnikání, z něhož léta inkasuje cca 500 mil. korun zisku ročně. A zde je další otázka pro politiky. Nedochází od roku 2013 k neoprávněnému užívání cizí věci a obohacování se na úkor občanů a Hl. města Prahy třetími osobami? I na tuto otázku by měla celá Česká republika znát odpověď.

Co na závěr?

Prodat cizí firmě podnikání se strategickou surovinou, to se v civilizované zemi jen tak nevidí. A přesně to u nás udělali politici v 90. letech, kdy vodní hospodářství přenechali nadnárodním koncernům. Městům a obcím zůstaly náklady, zisky plynou do zahraničí.

O každé zemi vám hodně řekne způsob, jakým zachází s vodou“, Shimon Tal, bývalý ředitel izraelské Komise pro vodu.

Lze očekávat, že přijdou další lži a polopravdy a snaha vyhnou se odpovědnosti za v řadě regionů protiprávně nebo nevýhodně nastavený systém, ale to nic nemění na faktu, že soudy již potvrdily a zrušily protiprávní tunelování dvou okresních vodáren a je zde cesta jak vodu postupně vracet zpět do rukou samospráv a následně do rukou státu obdobně jako v Izraeli.

Českou republiku buď čeká obdobný ozdravný proces, jako proběhl v Izraeli, kdy Izrael posílil státní moc v odvětví a zmodernizovat svou vodárenskou infrastrukturu nebo poneseme stejně jako následující generace následky neschopnosti a politikaření osob jednajících v zájmu zahraničních koncernů.

Ing. Radek Novotný, autor projektu PRAVDA O VODĚ

 

Celý článek ke stažení zde:

CI01_17_42_45_České vodárenství_CI_SABLONA.pdf