Česko se otevírá investicím s vysokou přidanou hodnotou, které přináší další růst ekonomiky

Na otázky  CzechIndustry odpovídá Silvana Jirotková, generální ředitelka agentury CzechInvest
 
V CzechInvestu pracujete řadu let, společnost tedy znáte dobře. Co Vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla zúčastnit výběrového řízení na pozici generálního ředitele?
Dvěma slovy – srdeční záležitost. Tím pro mě CzechInvest totiž je. Byl mou první pracovní zkušeností po ukončení studií v Ostravě, pominu-li studijní stáž v PwC. Po těch letech, co jsem v CzechInvestu s drobnými přestávkami působila, ve mně dozrálo rozhodnutí, že pokud chci změnit věci, které podle mě nefungují tak dobře, jak by měly a mohly, toto je příležitost.
 
Které jsou viděno Vámi silné a naopak slabé stránky CzechInvestu?
Věřím, že to poznalo už mnoho mých předchůdců. Síla CzechInvestu je v lidech, kteří jej tvoří, kteří tu pracují. Jejich práce je zároveň jejich posláním. Jinak to ani v instituci, která nabízí „tabulkové“ platy, ale má charakter a vyžaduje nasazení mezinárodních obchodních jednání na nejvyšší úrovni, nejde. Zároveň si myslím, že v posledních letech CzechInvest trochu stagnoval. Česká ekonomika se proměnila, proměnit se musí i CzechInvest, aby jí nadále mohl efektivně pomáhat v dalším rozvoji.
 
Ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner při Vašem uvedení do funkce zdůraznil, že agentura musí zrevidovat svou činnost a zaměřit se zejména na vstup investorů s projekty s velkou přidanou hodnotou. Pokud vím, tak jste o to usilovali i doposud…
Je to tak. Důraz na vyšší přidanou hodnotu investic CzechInvest klade již několik let. Na druhou stranu k tomu dosud měl jen omezené nástroje. To by se nyní, s novelou zákona o investičních pobídkách, která by, jak doufám, mohla začít platit už příští rok, mělo změnit. Na druhou stranu zrevidovat svou činnost CzechInvest musí. Zásadní by měl být odklon od standardního, tradičního lákání zahraničních investic. Rozhodně bychom na něj neměli zcela rezignovat, nicméně portfolio investorů by mělo být užší, specifické. A více soustředit by se CzechInvest měl i na malé a střední podniky, na české firmy a start-upy.
 
Společnost má unikátní odborné know-how a umí tak propojovat potřeby zahraničních investorů a tuzemských podnikatelů včetně těch začínajících, tzv. start-upů, to jsou zase Vaše slova při nástupu do čela CzechInvestu. V čem je specifikum podnikatelského prostředí u nás a jak je vnímáno zahraničními investory?
Zahraniční investory opakovaně překvapuje, jak jsou Češi šikovní, jak jsou, aniž by k tomu potřebovali špičkové vybavení, schopni přijít s inovativními řešeními. Češi obecně mají dobré nápady. Bohužel stále ještě mají často nízké sebevědomí a nejsou schopni úplně dobře své nápady odprezentovat. A to neplatí jen o start-upech, ale i o českých malých a středních firmách. Chybí jim zkušenosti na globální úrovni, o které by své sebevědomí mohli opřít. A ty jim umíme zprostředkovat. Zároveň si CzechInvest s lety vybudoval unikátní know-how, znalost prostředí a firem jako takových, která nám umožňuje propojovat je na základě jejich potřeb s řešeními, které vznikají na druhé straně. Například, firma s nedostatkem zaměstnanců může outsourcovat část své výroby nebo i interních aktivit na start-up, který přichází s nějakou inovací. Firma vyřeší svůj problém a start-up získá odběratele, posune se na další úroveň rozvoje.
 
Malé a střední podniky jsou například v sousedním Německu významným tahounem ekonomiky.  V České republice se naopak nejednou hovoří o tom, že postupně spějí k „zániku“. Souhlasíte s tímto názorem?
Ne zcela. Význam, který malé a střední podniky mají pro jakoukoli ekonomiku, nejen tu německou či českou, je značný a neoddiskutovatelný. V době krize velké nadnárodní podniky mohou odejít na jiné trhy, například za nižšími náklady. Ale naše malé a střední podniky zůstanou a jen ony mohou ekonomice pomoci zase nahoru. Proto je stát musí podporovat.
 
Nakolik digitalizace průmyslu, ale i dalších odvětví ekonomiky ovlivní a již dnes ovlivňuje vaší práci?
V Česku působí hodně nadnárodních firem, které s tímto již pracují a přenáší nové koncepty i na české dceřiné firmy. To je dobře. Lepší by ale bylo, kdyby větší rychlostí přibývaly i ryze české podniky, které budou přicházet s vlastními inovacemi. Roli CzechInvestu vidím v tom podporovat v zavádění nových technologií a postupů právě tyto firmy. Průmysl 4.0 se zdaleka netýká jen průmyslu nebo ekonomiky, ale postupně zasáhne celou společnost, například města a další lidská sídla, energetiku, zemědělství, zdravotnictví a bude mít důsledky na systém vzdělávání, ale také sociální péče. Česká republika se tomuto procesu nevyhne už proto, že její ekonomika je nejvíce industrializovaná ze všech zemí EU. Nutná je tudíž daleko užší spolupráce akademické sféry, velkých, středních a malých podniků a i státní právy. V tom může CzechInvest pomoci a už pomáhá.
 
Logicky se bude měnit i profil zahraničních investorů. Jak?
Už teď se mění. V minulosti, kdy v Česku chyběl zahraniční kapitál a byla tu vysoká nezaměstnanost, se CzechInvest zaměřoval na investice, které přinášely vysoké počty nových pracovních míst. Česká ekonomika se ale od 90. let proměnila. Ubývá prostoru pro prosté výrobny stojící na nízkých nákladech a levné pracovní síle. Česko se otevírá investicím s vysokou přidanou hodnotou, které přináší méně náročnou a dobře ohodnocenou práci a další růst ekonomiky.
 
Předmětem diskusí u nás jsou investiční pobídky, přitom je poskytuje většina zemí. Nakolik ovlivňují rozhodování případného investora a dařilo by se je získávat v takové míře jako doposud, pokud by nebyly?
Z investičních záměrů, které CzechInvest do Česka dojedná, jich pouze zhruba pětina investičních pobídek nevyužije. A to třeba i proto, že na ně z charakteru investice nedosáhne, protože zákon jasně definuje, na co a za jakých podmínek mohou být investiční pobídky uděleny. Investiční pobídky nabízí všichni naši sousedé. Pro investory to je silný motivační nástroj. Pokud by je Česko nenabízelo, investoři by umisťovali své aktivity všude kolem nás ale ne u nás. Ztratili bychom konkurenceschopnost. V současné době jsou nicméně pobídky zaměřeny na podporu spíše výrobních záměrů, které přináší hodně pracovních míst. Novela zákona o investičních pobídkách, která by mohla vstoupit v účinnost příští rok, nasměruje tuto podporu více k projektům s vyšší přidanou hodnotou, technologicky vyspělým projektům, které zahrnují i výzkumně-vývojové aktivity, a které budou pro Českou republiku, pro české firmy nebo české univerzity znamenat nějaký transfer nové technologie, která tu v minulosti nebyla. Zaměstnanecká struktura těchto projektů by pak měla být více zaměřená na kvalifikované, vysokoškolsky vzdělané pracovníky.
 
Při uvedení do funkce jste řekla, že se v prvních týdnech zaměříte hlavně na komunikaci dovnitř agentury a přípravu nové strategie. Daří se Vám naplňovat tyto záměry?
Strategii nyní spolu se svými kolegy připravuji. Na přípravě se podílí téměř všichni zaměstnanci, kteří ze své odbornosti mají k tomu co říct. Chci slyšet hlasy všech. Předpokládám, že ministru průmyslu a obchodu ji předložím během června.
 
Je výhodou stát v čele společnosti, jíž důvěrně znáte a pracovat lidmi, které máte takříkajíc přečtené?
Myslím, že to výhoda je. CzechInvest znám, prošla jsem si nejen mnoha aktivitami, ale vlastně i několika odbornými útvary. To mi pomáhá ujasnit si vizi toho, kam by měl CzechInvest směřovat. A že můj tým zná zase mě, pomáhá tomu, abychom si společně za tou vizí šli.
 
Rozsah činnosti CzechInvestu je hodně obsáhlý od dojednávání investic, přes podporu malých a středních firem a propagaci České republiky v zahraničí, až po příspěvek k rozvoji domácích firem, českých a zahraničních investorů i celkového podnikatelského prostředí. Nemá tak široký záběr negativní vliv na celkovou efektivitu práce společnosti?
Naopak. Ten široký záběr je podstatou unikátního know-how, který CzechInvest má.
 
Jak by podle Vašich představ měla Agentura pro podporu podnikání a investic vypadat a fungovat za pět let, pokud se podaří naplnit Vaše plány?
Měli bychom primárně být ještě blíž samotným firmám. A nejen firmám, ale i univerzitám, malým a středním podnikům a start-upům. Měli bychom ještě víc, do detailu znát jejich potřeby, produkty, které vyrábějí, služby, které poskytují. Tím se zlepší i naše možnost pomáhat jim v jejich rozvoji.