Cihly

Soudíc podle nálezu úlomků cihlových v jedné egyptské naplavené vrstvě, jejíž stáří se odhaduje na 12 000 let, dovedl pálit cihly již člověk doby kamenné. Vykopávky v Assyrii, Babylonii a Egyptě z dob nejstarších kultur to potvrzují. Přesto se téměř do počátku našeho letopočtu staví převážně z vepřovic, cihel nepálených. Teprve, když ke konci 1. století př. Kr. je Řím již tak přelidněn, že se musí stavět mnohoposchoďové domyy, začíná se užívat převážně cihel pálených. O starořímské technice pálení cihel není známo nic podrobnějšího, ale dochované cihly svědčí, že byla velmi vyspělá. R. 1619 byl udělen první (anglický) patent na formování cihel J. Etheringtonu. R. 1792 se objevila v Holandsku dřevěná hnětadla hlíny. R. 1813 vyrobil Angličan B. Deacon pálené cihly duté. R. 1807 sestrojil Hostenberg první vřetenovitý lis na cihly; zlepšili jej Georg (1828) a Twesdale (1840).

Vápnopískové cihly se objevují koncem 19. století po prvé v Německu. Peci – původně se c. pálili v jakýchsi milířích. Kolem r. 1800 se objevují otevřené polní peci a v dvacátých letech dostávají klenbu. Roku 1839 obdržel Maille franc. patent na kruhovku, ale první prakticky způsobilou sestrojil Gibbes. R. 1853 sestrojil Demimind pec kanálovou s nepřetržitým topením. R. 1856 se objevuje velmi dokonalá kruhovka B. Hoffmanna. R. 1860 zavádí Mandheim pec plynovou, r. 1861 Clayton pec parní a r. 1910 Fougeron moderní pec kanálovou.