Dmychadla

Nejstarším d. je pouhá dmuchavka. K té se později přidělal měch; o takovém d. mluví Homér v Iliadě. Z tohoto d. se vyvinul měch s deskami v podobě, v jaké je znám nyní; první zmínka o něm je v básni „Mosella“ řím. bás. Ausonia (4. stol. po Kr.). Theofilus Presbyter mluví ve svém techn. receptáři (kol r. 950) jen o měchu primitivním. Měch zlepšený se objevuje až zase v 15. století v technických rukopisech. V Agricolově Dvanáctero knih o hornictví (z r. 1556) je zobrazeno měchů několikero druhů.

Miskové d. Na staroegyptské nástěnné malbě asi z r. 1450 př. Kr. je vyobrazena výheň s nezvyklými měchy: jsou to misky s dmuchavkami přiklopené k zemi a střídavě nadzvedané (provázky) a přitiskované k zemi (nohou).

Odstředivé (centrifugální) d. Popisuje ho Agricola v Dvanáctero knih o hornictví. Znovu je objevil D. Papin r. 1689, ale užil ho jako větrníku.

Pískové d. Sestrojil ho r. 1870 Angličan Tilghmann.

Rotační d. (pouzdrová) jsou obrácená rotační čerpadla (v. t.). Zmiňuje se o nich po prvé Leupold v Theatrum machinarum r. 1723. Byla zlepšena Američanem Rootem r. 1867.

Skříňová d. Jsou to v podstatě dva truhlíky, vrchní je zasunut do spodního dnem vzhůru a má ve dně otvor, spodní je naplněn vodou. První s. d. navrhl Leonardo da Vinci.

Válcové d. se svislým utěsněným pístem popisuje, jako dobře známou věc, Vitruvius v De architektura (asi r. 24 př. Kr.), a kol r. 110 Heron Alexandr, ve spisu Pneumatika, ve spojení s varhanami. V. d. navrhl také Leonardo da Vinci (kromě jiných d.). V druhé pol. 18. století se v. d. objevují u vysokých pecí v Anglii.