Energetická bezpečnost a soběstačnost každého státu by měla být jednou z priorit

Na otázky CzechIndustry odpovídá Miroslav Křišťál, starosta Obce Dukovany
 
Jaderná elektrárna Dukovany odstartovala novou etapu provozního života. Co to znamená pro obyvatele regionu?
Věřím a doufám, že pro drtivou většinu obyvatel regionu je to velmi pozitivní znamení.
 
A pokud jde konkrétně o Obec Dukovany, v jejímž čele stojíte?
V naší obci, na jejímž katastrálním území se velká část jaderné elektrárny nachází, je tento fakt vnímán taktéž velmi pozitivně. Za téměř osm let na pozici starosty jsem nezaznamenal jedinou negativní reakci na provozovanou elektrárnu od žádného z obyvatel Dukovan.
 
Podmínkou pro prodloužení provozního života elektrárny byla bezpečnost jejího provozu. Žijete v její bezprostřední blízkosti, nebojíte se jí?
Lidé v blízkosti elektrárny vnímají její existenci a její provoz jako součást života. O tom, že zde jaderná elektrárna bude, obyvatelé nerozhodovali, byl to prostě fakt, se kterým jsme se naučili žít. Zpočátku samozřejmě se spoustou utrpení v podobě vystěhování tří vesnic, zvýšené kriminality a nyní také s výhodami, které tento významný soused do okolí přináší.
 
Otázkami spojenými se spolehlivostí provozu EDU se zabývá Občanská bezpečnostní komise při Jaderné elektrárně Dukovany. Řekněte nám o ní více?
OBK vznikla již v roce 1996, jedná se o komisi složenou z odborníků, zaměstnanců elektrárny a volených zástupců regionu (převážně starostů) dvacetikilometrového ochranného pásma. Komise má k dispozici kompletní informace o provozu EDU, které se týkají její bezpečnosti. Členové komise dostávají aktuální informace o provozu elektrárny pro potřebu informovanosti občanů svých obcí.
 
Znamená to, že jste informováni o veškerém dění v elektrárně. Jak probíhá přenos informací a jak si je ověřujete?
Nejenom informováni. Podstupujeme stejně jako zaměstnanci elektrárny pravidelná školení a na jejich základě máme možnost také vstupu do areálu elektrárny. Informace probíhají na základě každodenních hlášení o provozu. Máme webové stránky, pravidelná zasedání OBK, semináře. Účastníme se také cvičení, které probíhají v areálu EDU. Kromě informací o provozu máme rovněž možnost porovnávat provozovaní jaderných elektráren na zahraničních pracovních cestách, kde se zároveň setkáváme se zástupci místních samospráv. 
 
Podíleli jste se na vzniku kanceláře Jaderné regiony ČR a Energetického Třebíčska, jejichž úkolem je zastupovat jadernou veřejnost, obyvatele v okolí jaderných zařízení, v orgánech a různých veřejných fórech v České republice 
i v rámci Evropské unie. Můžete to více konkretizovat, co se vám podařilo prosadit a naopak, kde jsou bariéry…
Vznik Energetického Třebíčska (ET) a Jaderných regionů ČR byl velmi důležitým krokem. Zachování jaderného regionu Dukovany bez navazující výstavby nových bloků by totiž nebylo možné.  To, že ET společně s regionem vytváří velký tlak na vládu v souvislosti s nutností výstavby nových bloků pro zachování tohoto jaderného regionu je v současnosti klíčové. Doufám, že nový premiér s novou vládou vyslechnou naše požadavky a podniknou důležité kroky, které budou konečně směřovat k definitivnímu rozhodnutí o výstavbě nového zdroje v lokalitě Dukovany.
 
Doposud hovoříme o JE Dukovany. V jejím areálu se nachází i mezisklad radioaktivních odpadů, který vlastní 
a provozuje Správa úložišť radioaktivních odpadů. Pokud vím, tak ne všichni občanů byli nadšeni s jeho výstavbou. Jak je vnímáno dnes?
Pokud je mi známo, v relativně dávné minulosti se hodně diskutovalo ohledně meziskladů vyhořelého paliva, který je taktéž v areálu EDU. S negativními postoji občanů k úložištím radioaktivních odpadů (ÚRAO), které provozuje dlouhé roky SÚRAO, jsem se nesetkal. ÚRAO se nachází v katastru spravovaném Obcí Rouchovany.
 
A pokud jde o spolupráci se SÚRAO?
Spolupráce a komunikace se společností SÚRAO je na velmi dobré úrovni. Členem Rady SÚRAO je v současnosti můj předchůdce a bývalý senátor pan Vítězslav Jonáš a také kolega ze sousední Obce Rouchovany starosta Vladimír Černý.
 
Nejčastěji diskutovaným tématem z hlediska jaderné bezpečnosti v naší zemi je výstavba hlubinného úložiště, přesněji definitivní skladování RAO. V čem je podle Vás hlavní problém, že se věci takříkajíc jen těžce hýbají kupředu?
Jedná se o velmi strategickou a zásadní volbu. Rozhodnutí lokality o tom, že akceptuje hlubinné úložiště na svých katastrech je velmi složité. Říci ano v takovéto záležitosti v demokratické společnosti je pro zastupitelstva obcí velmi ožehavým rozhodnutím. Samozřejmě při velkém většinovém souhlasu obyvatel a finančních kompenzacích od státu do těchto geologicky vhodných lokalit se může při konstruktivním dialogu nějaké světlo na konci tunelu postupně nalézt. 
 
Jak je tomu v jiných zemích, kde ho budují nebo chtějí stavět?
Hlubinné úložiště je velkým celosvětovým tématem, pokud vím, v provozu není v současnosti žádné. Nejdále jsou ve Finsku, také ve Švédsku. Ve Francii provádějí průzkumy v lokalitě v podzemních laboratořích.
 
Odpovědnost za ukládání RAO má stát, to se týká i hlubinného úložiště. Je jasné, že je to velice citlivá otázka, nicméně, neměla by se v tomto případě více uplatnit role takříkajíc nejvyšší autority?
Ano, tyto názory se objevují. Stoupající životní úroveň, zvyšující se požadavky na odběry elektrické energie, to vše nasvědčuje tomu, že se ke svíčkám a petrolejovým lampám společnost vracet nehodlá. Výroba energie z jádra je zahrnuta také v nově schválené Státní energetické koncepci a vyhořelé palivo někde výhledově skladovat budeme muset. Rozhodnutí demokratické, popřípadě jak uvádíte, uplatnění role nejvyšší autority? Otevřená a velmi složitá otázka, tu má však řešit nová legislativa, která se připravuje na ministerstvu průmyslu.
 
V rámci řady jednání Občanské bezpečnostní komise přicházíte do kontaktu s těmi, kteří jsou „zarytými“ odpůrci úložiště. Zajímalo by mne, zda mají představu, jak tuto problematiku řešit, nebo jen vše negují?
Je velmi těžké přesvědčovat „zaryté“ odpůrce, kteří, jak se ptáte, vše negují. Stejně tak je těžké vysvětlit občanovi sousedního státu, že elektřina, kterou doma odebírá, může být vyrobena v Dukovanech. On je přesvědčen, že jeho dodávka je řešena pouze sluncem, větrem a vodou.
 
Jaderná elektrárna Dukovany bude ještě dvacet let, možná i o něco více v provozu. Dříve nebo později však její provozní životnost skončí. Stávající bloky by pak měly být nahrazeny novými. Jednou z podmínek schválení jejich výstavby bude vyřešení otázky hlubinného úložiště. Nehrozí prodlení, které by mohlo ohrozit energetickou bezpečnost ČR z pohledu dodávky elektrické energie?
Energetická bezpečnost a soběstačnost každého státu by měla být jednou z priorit. Věřím, že v brzké době dojde k definitivnímu rozhodnutí o výstavbě nových bloků v našem regionu a také věřím, že se státu a lokalitám podaří dovést probíhající jednání k rozhodnutí o nejvhodnějším umístění hlubinného úložiště v ČR.
Obr. Zámek Dukovany