Oficiální název je městská potrubní pošta. Samozřejmě v našem hlavním městě, lépe řečeno pod jeho dlažbou. Obstarává vpravdě takřka bleskovou přepravu zásilek. Spojuje 31 poštovních úřadů a 16 dalších účastnických stanic. Délka potrubí – 60 km, rychlost pouzdra – 10 metrů za vteřinu. O provoz se stará Telegrafní ústředna Praha v Jindřišské ulici, kde je také centrála potrubní pošty.
Zařízení vzniklo v roce 1932. Princip? Agregáty na tlak a podtlak – přesněji: pouzdro se zásilkou se TAM tlačí a ZPĚT se pohybuje sáním, a to pod tlakem vzduchu do jedné atmosféry; ve většině úseků má linka jednu rouru. Na hlavním tahu jsou ovšem také linky zdvojené - třeba z centrály na Vinohrady, Malou Stranu a Těšnov. Z Jindřišské ulici se paprskovitě rozbíhá na čtyři desítky linek potrubní pošty. V okruhu podchodu na Václavském náměstí jsou dva kilometry potrubí.
Z Jindřišské na všechny strany
Foukačka přepravuje zásilky rychle a spolehlivě. Do jednoho pouzdra se vejde přibližně 100 kusů telegramů, váží asi 10 dkg. Všechny telegramy s určením pro hlavní město se sejdou v Jindřišské, ať je píše odesílatel v New Yorku nebo v Holešově. A dál po Praze putují převážně potrubkou na doručovací poštu. Do Dejvic trvá cesta 10 minut, na nejdelší trati do Libně 7,5 km pak 12 minut. Na místě určení, kde není potrubní pošta, se telegramy přepravují dálnopisem.
A nyní jsme u předností potrubní pošty. Stovka telegramů v jednom pouzdře se dostane na doručovací poštu za několik minut, ale jejich odesílání dálnopisem by kvalifikované síle trvalo podle normy s textem osm slov na jeden – plné tři hodiny! Provoz foukačky je nepřetržitý. Za celý rok běhá v potrubí půl miliónu pouzder. Měsíčně je to 90 000 telegramů odeslaných z ústředny na pražské pošty a dalších 20 000 z ústředny na účastníky. Na rozdíl od dálnopisu mohou u foukačky pracovat síly v podstatě bez kvalifikace.
Poruchovost? Minimální. Údržba potrubky si loni vyžádala průměrně 12,5 hodiny měsíčně. V roce 1972 to byly celkem 134 hodiny. Motory značky Škoda z roku 1932 pracují spolehlivě – léta jsou bez oprav a chodí jako hodinky. Pochopitelně – když bagr při stavbě metra nakopne vedení, mění se na nové. Stejně při výbuchu plynu, který poškodí linku. Při výstavbě města musí probíhat i překládky potrubní pošty: v současné době je to na Hlávkově mostě, na obzoru je oblast Můstku. Problémy jsou s potrubím o vnitřním průměru 65 mm. Městská potrubní pošta v Praze je totiž jediná v Československu, stavěla ji berlínská firma a u nás není výrobce rour.
Využití dnes i zítra
„Trubky objednáváme z chomutovských válcoven. Ale jinak si všechny náhradní díly vyrábíme sami. Víte – naši údržbáři jsou parta kluků, kteří pro foukačku žijí. Bylo jim kdysi těžko, když se měla potrubka rušit… Zvládnou všechno!“, tvrdí Jiří Chval, vedoucí střediska údržby a montáže. Trend nyní je ne potrubní poštu rozšiřovat, ale výhodně ji používat. Stejně spolehlivě běhá ve Vídni, Mnichov má 220 km potrubní a v Hamburku se v rourách o průměru 400 mm přepravují i balíky odpovídající dimense a váhy.
A perspektivy foukačky? Dnes telegramy, zítra spěšné zásilky. To v době, kdy zahájí provoz nová automatická dálnopisná ústředna na Žižkově, která bude dodávat telegramy přímo bez mezičlánku, tedy třeba z Bratislavy rovnou na Smíchov s vynecháním dosavadní centrály v Jindřišské ulici. Ale potrubka zůstane v záloze jako náhradní spojení pro případ poruchy.
Stojíme v manipulační místnosti, zalité jasným světlem zářivek. Na čele rozlehlé stěny tmavne jako rovné sloupoví vedení potrubní pošty. Rozsvěcují se světla: zelená signalizuje – odesíláme pouzdro, červená hlásí – neházej, depeše běží z druhé stanice sem. Fialová nebo žlutá světla sdělují, že běží motor. Ručičky na manometrech ukazují tlak vzduchu. Se zasyčením a měkkým úderem vypadne pouzdro z pošty Nádraží střed, plné telegramů. Manipulantka je třídí pro jednotlivé doručování pošty v pražských obvodech. A už expeduje na Vinohrady.
Pod zemí nejsou křižovatky
Ale tady je také 16 účastníků potrubky. Spojují pražské redakce, rozhlas, televizi, podniky zahraničního obchodu, ČTK, banky. Vypadává právě pouzdro ČTK s určením pro rozhlas. Manipulantka je při transitu měla v ruce pouhé tři vteřiny a letělo dál. Vidíte – ČTK pro redakci Práce, depeše sem jde z četky 58 vteřin, zdrží se při manipulaci tři vteřiny a za dalších 24 vteřin je v cíli…“, vypočítává Jiří Chval. Lze si představit, jak dlouho by nesla fotografie nebo zprávy doručovatelka?
To je foukačka, která kromě městského spojení má četné využití v budovách, továrních objektech: nemusejí se šlapat schody při chození z pater do pater, znamená úsporu pracovních sil. A rychlost, kterou nemůže předčít žádný sebevíc rychlonohý poslíček. A tak se řítí duralová pouzdra vpřed s koženým víčkem a vzadu opatřená koženým vějířkem pro těsnění, leštící vnitřek potrubí do zrcadlového třpytu…
Při dálnopisné automatice bude mít výhodné zařízení jistě práce víc, než dost. Foukačkou lze zasílat všechno, co se vejde do pouzdra: při Pražském květnovém povstání v roce 1945 to byly letáky. A není tedy divu, že existuje tajný, nikterak oficiální plán – jak by měla vypadat širokoprofilová potrubka o průměru 120 mm. Ne už pouzdro, ale v pravém slova smyslu bomba by rychle přepravovala stovky listovních zásilek na trati, kterou nyní poštovní automobily obtížně zdolávají přes přetížené, zablokované křižovatky. A protože vozy budou jezdit stále pomaleji a nedostatek lidí si bude vyžadovat automatiku, přes všechny problémy s podzemním vedením vyjádří se k perspektivám městské potrubní pošty ještě budoucnost.
Dr. František Staroměstský, časopis Praha 1975
