I v Praze se těžilo uhlí

Úbytek lesů kolem Prahy, které poskytovaly dříví, vedl ke snaze nahradit dřevo uhlím. O hledání uhlí a o pokusech jeho těžby na pražském území se dovídáme ze starších zpráv a archívních zápisů. Slojky uhlí v lupcích a jílech na bázi křídové tabule měřily obvykle jen několik palců (mocnost nad 20 cm byla vzácná), uhlí bylo znečištěno pyritem a hojnou příměsí jílu. Dolování bylo možné pouze ražením vodorovné štoly. Soustřeďovalo se na svahy pod hranou kbelské a letňanské plošiny, na svahy Petřína, Břevnova a Bílé Hory. Jako poslední stopa po dobývání uhlí z let 1821 až 1848 je na j. svazích Petřína (na vinici Hřebenka, Palliarka a Pernikářka, v zahradě Kinských) dlouhá štola, vycházející od nárožní restaurace na Nebozízku, která se větvila a pronikala kopcem až do blízkosti rybníka v zahradě Kinských. Poslední zprávy o pokusech těžby uhlí ve Vysočanech a v Hloubětíně jsou z r. 1794. Ekonomický efekt byl mizivý. Černá poloha jílovitého uhlí a uhelných jílovců je i z dálky patrna ve stěně opuštěného hliniště bývalé cihelny v Hloubětíně.