Jaderná historie psaná ÚJV Řež

Vznik Ústavu jaderné fysiky, dnešní ÚJV Řež, a. s., byl unikátní a představuje v historii československé (a české) vědy a výzkumu mimořádný počin.

 

Mírové využívání jaderné energie ve světě – tedy i u nás – bylo odstartováno v roce 1953 projevem prezidenta USA Dwighta Davida Eisenhowera, který na Valném shromáždění OSN pronesl zásadní řeč „Atom for peace“. Obě tehdejší hlavní jaderné velmoci – Spojené státy americké (USA) a Svaz sovětských socialistických republik (SSSR) – se rozhodly předat jadernou technologii ostatním zemím.

 

Jádro a Československo

Naši zkušenost s jadernou energetikou a jaderným výzkumem lze bez nadsázky označit za jednu z nejbohatších a nejdelších na světě. Vděčíme za to především bohatým zásobám uranu na našem území. Vzhledem k dlouholeté těžbě uranu a vysokému obsahu radia v uranových kalech se česká akademická sféra věnovala studiu radioaktivity již od 20. let 20. století. Řada českých průkopníků v oblasti jaderného výzkumu studovala v zahraničí u respektovaných vědců a laureátů Nobelovy ceny. Tito lidé se pak po skončení druhé světové války stali hlavními tahouny oživení české vědy v této oblasti (během protektorátu došlo k umrtvení většiny českých vědeckých aktivit).

 

Již v roce 1946 u nás v rámci České akademie věd a umění vznikl Československý ústav pro atomovou fysiku. Do vínku dostal od ministerstva financí 10 milionů korun, které využil mimo jiné k vyslání nadějných fyziků na roční stáže k nositelům Nobelovy ceny za fyziku do Švédska a Francie. Ústav si objednal ve Švýcarsku jaderný urychlovač, ale dlouho se pro něj nemohlo najít vhodné místo. Nakonec na příkaz vlády musel Československý film uvolnit historickou budovu bývalého parního mlýna bratří Fingerů v Hostivaři, kde byly ateliéry a kulisárny, za symbolický roční pronájem 10 korun. Po stavebních úpravách prostorů, na nichž se podle pamětníků manuálně podíleli jak kulisáci filmových ateliérů, tak posluchači Přírodovědné fakulty Univerzity Karlovy, zde badatelé v roce 1951 nainstalovali kaskádní urychlovač neutronů a deuteronů od firmy Haefely. Výzkum mohl začít.

 

Vzhledem k tehdejší praxi utajování poznatků a technologických informací v oblasti jaderného výzkumu a embargu na nezbytné přístroje, materiály a zařízení bylo jaderné bádání velmi obtížné. Nově uspořádaná Československá akademie věd z těchto důvodů dokonce uvažovala o výstavbě vlastního těžkovodního reaktoru, který by využíval místní zásoby neobohaceného přírodního uranu. V roce 1954 však nastal průlom: nejprve byl v červnu spuštěn první komerční jaderný reaktor na světě (v ruském Obninsku) a následně v prosinci Valné shromáždění OSN přijalo rozhodnutí uspořádat v následujícím roce první konferenci o mírovém využití atomové energie.

 

Základní kámen jaderného výzkumu v Řeži

Byl nepřímo položen ve chvíli, kdy Sovětský svaz nabídl Československu pomoc při mírovém využívání jaderné energie, a to v podobě dodávky výzkumného jaderného reaktoru VVR-S a cyklotronu. Zároveň přislíbil vyškolit československé specialisty v různých jaderných oborech. A tak byl v návaznosti na tento návrh SSSR založen vládním usnesením č. 30/1955 Sb. ze dne 10. června 1955 Ústav jaderné fysiky (UJF) a Vládní výbor pro výzkum a mírové využití atomové energie, pod který ústav spadal. Prvním ředitelem ÚJF byl jmenován Čestmír Šimáně. Podle vládního usnesení bylo úkolem ústavu provádět základní a aplikovaný výzkum v oblastech jaderné fyziky, radiochemie a jaderné techniky, zaměřený zvláště na využití výsledků v energetice, ale i v praxi jiných průmyslových oborů, v zemědělství a ve zdravotnictví.

 

Výjimečnost nově založeného pracoviště spočívala především v tom, že se ÚJF - unikátní pracoviště jaderného výzkumu, který začal budovat na pravém břehu Vltavy v obci Řež, stal postupně největším výzkumným ústavem Československé akademie věd (do jejíž působnosti byl z Vládního výboru převeden v roce 1956), se zaměřením na širokou mezinárodní spolupráci. Jeho výzkumná a vývojová činnost měla multidisciplinární charakter, disponoval výzkumnou infrastrukturou s řadou unikátních zařízení. Roku 1959 byl původní název změněn na Ústav jaderného výzkumu, který lépe odrážel jeho širokou náplň, zahrnující řadu vědních disciplín.

 

Tři směry rozvoje

 

Činnost ústavu byla od svého počátku rozčleněna do tří základních směrů: prvním z nich byl obor jaderné fyziky zaměřený na teorii reaktoru, experimentální výzkum reaktorů, neutronovou fyziku, jadernou spektroskopii a dozimetrii ionizujícího záření. Druhým směrem byl obor radiochemie, zabývající se chemií transuranů a štěpných produktů, zaměřený na výzkum metod použitelných při přepracování vyhořelého paliva. Sledovány byly i otázky zneškodňování radioaktivních odpadů a odmořování. Pozornost byla zaměřena i na výrobu radioizotopů a značených sloučenin. Třetím směrem byl obor jaderné techniky. Zde se práce postupně zaměřovaly na řešení širokého okruhu technických a materiálových problémů souvisejících s výstavbou konkrétních typů reaktorů. O rychlosti výstavby svědčí např. to, že výzkumný reaktor VVR-S (dnešní LVR-15) byl uveden do provozu již v roce 1957. Odborná činnost byla v podstatě převedena z provizorních prostorů na nové pracoviště v roce 1961. První etapa výstavby ústavu byla dokončena v roce 1962 objektem velké radiochemie.

 

V rámci druhé etapy výstavby byl po několika letech projekčních prací, výstavby a zkoušek technologického zařízení uveden v červenci 1972 do provozu těžkovodní reaktor nulového výkonu TR-0 (dnešní LR-0), zařízení v mnoha směrech unikátní. Byla tak vytvořena možnost důkladného ověření všech výpočetních metod a programů a získání cenných experimentálních údajů o fyzikálních vlastnostech mříží tepelných energetických reaktorů, zejména těžkovodních reaktorů typu A. Další podstatnou součástí této etapy výstavby ÚJV byl metalurgický pavilon.

 

Delimitace: nový začátek ÚJV

Nezávisle na politicko-společenských událostech na počátku sedmdesátých let se stále naléhavěji ukazovala potřeba využití Ústavu jaderného výzkumu a jeho odborných kapacit pro řešení konkrétních cílů jaderné energetiky. A tak přechází z působnosti Československé akademie věd do působnosti Československé komise pro atomovou energii (ČSKAE). Touto delimitací skončila šestnáctiletá činnost Ústavu jaderného výzkumu, jako největšího ústavu Československé akademie věd. Za tuto dobu byl ústav vybudován, vyškoleni pracovníci v potřebných oborech, zejména pak v jaderné energetice. Vznikla speciální pracoviště a zařízení a byla vyvinuta řada unikátních přístrojů. Původní zaměření na základní a badatelský výzkum se s postupem doby měnilo a dostávalo se do stádia výzkumu aplikovaného, směřujícího k realizaci vědecko-výzkumných a vývojových prací v praxi.

 

Výzkumný program ÚJV byl stanoven zejména s ohledem na dlouhodobé záměry ČSKAE v zabezpečování plánu výstavby jaderných elektráren a dalších jaderných zařízení. Do popředí se dostávají výzkumně vývojové programy zaměřené například na jadernou bezpečnost, jaderné reaktory, zvláště rychlé reaktory chlazené sodíkem a tlakovodní reaktory typu VVER, materiály pro jaderné reaktory, především vývoj slitin a povlakových materiálů pro palivové články, technologie keramických paliv a výzkum radiační odolnosti těchto materiálů. Dalšími oblastmi se staly technologie přepracování vyhořelého jaderného paliva včetně zpracování a ukládání radioaktivních odpadů nebo vývoj a výroba vybraných radiofarmak.

 

ÚJV Řež na cestě do 21. století

Na tu se vlastně vydal po společensko-politických změnách na konci osmdesátých let, kdy se zásadním způsobem mění především ekonomický pohled na fungování výzkumných ústavů. Pro zachování nejen kontinuity, ale především velkého vědeckého a výrobního potenciálu ÚJV Řež bylo rozhodnuto o jeho privatizaci jako celku. Z příspěvkové organizace se v roce 1992 transformoval v akciovou společnost Ústav jaderného výzkumu Řež a.s. S tím souvisí i změny ve způsobu řízení a organizaci společnosti a především obchodní strategii. V roce 2012 dochází ke změně obchodní firmy (názvu) na ÚJV Řež, a. s.

 

Společnost se postupně mění v inženýrskou a teprve následně výzkumnou společnost, s preferencí aplikovaného výzkumu. Zaměřuje se na inženýrské, analytické a projektové činnosti, podniká v oborech bezpečnosti jaderných elektráren, problematice prodlužování životnosti jaderných elektráren (tzv. LTO), výzkumu a sledování stavu materiálů, kvalifikaci zařízení, koncepčních a prováděcích projektů. Postupně buduje divizi zaměřenou na vývoj a výrobu radiofarmak a to zejména PET. Nabízí projekty pro nakládání s radioaktivními odpady, zaměřuje se na střední a zadní části palivového cyklu jaderných elektráren. Účastní se na projektech v oblasti vývoje nových typů jaderných reaktorů a řadě dalších komerčních činností doma i v zahraničí. Tomu odpovídá i postupně vytvářená organizační struktura společnosti a charakter působení jednotlivých divizí: Jaderná bezpečnost a spolehlivost, Integrita a technický inženýring, Chemie palivového cyklu a nakládání s odpady, Energoprojekt Praha a Radiofarmaka.

 

Součástí nové strategie rozvoje bylo i rozšiřování služeb nákupem firem, které jsou špičkou ve svém oboru. Postupně tak vznikla Skupina ÚJV. Tu od roku 2012 tvoří, vedle mateřské společnosti ÚJV Řež, a. s., Centrum výzkumu Řež s.r.o., do kterého byly převedeny vědecké a výzkumné kapacity včetně infrastruktury, EGP INVEST, spol. s r.o. v Uherském Brodě, Ústav aplikované mechaniky Brno, s.r.o. a Výzkumný a zkušební ústav Plzeň s.r.o. V těchto dceřiných společnostech má ÚJV Řež, a. s., stoprocentní podíl.

 

Základem rozsáhlých zahraničních aktivit ÚJV Řež, a. s., je členství České republiky v Evropské unii, MAAE a Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD/NEA), EK (EURATOM). Úzce spolupracuje s národními agenturami pro technologický rozvoj a grantovou politiku. Je spolehlivým dodavatelem pro významné světové výrobce a sdružení.

 

Vladimír Věrčák

                      Celý článek ke stažení zde:CI02_24_25_Jaderná historie_UJV_REZ_CI_SABLONA.pdf