Kinematografie

Zprvu optické hračky založené na zrakovém klamu, že rychlý sled fází nějakého děje budí dojem děje plynulého. Tohoto klamu užili r. 1832 Belgičan A. Plateau a Rakušan J. Stampfer, první sestrojil „fenakistokop“, druhý „stroboskop“; byly to otáčivé kotouče s namalovanými posloupnými fázemi nějakého jednoduchého děje, které se pozorovaly štěrbinami téhož nebo jiného kotouče. Z těchto dvou přístrojů vzniklo četně jiných, v principu stejných, jen konstruktivně odlišných. R. 1853 sestrojil rakouský důstojník F. v. Uchatius (vynálezce bronzové oceli na děla) projekční přístroj s kresbami v kruhu na pevné průsvitné desce; za kruhem obrázků se pohyboval světelný zdroj a osvětloval postupně jednotlivé obrázky a ty se pak promítaly čočkami sestavenými v kruhu na jedno místo.

Obrázků fotografických užil po prvé kol r. 1860 Američn C. Sellers v „kinematoskopu“. K přímé projekci užil Sellersova způsobu Američan H. R. Heyl, roku 1870 v tzv. „fasmatotropu“. Rozklad děje v jednotlivé fáze mžikovou fotografií prováděl po prvé Američan E. Muybridge v 1. 1872-85 (přes 20 000 snímků). V jeho díle pokračoval Němec O. Anschütz („tachyskop“). Oba užívali řady fotografických komor za sebou. Francouzský hvězdář Janssen sestrojil r. 1874 tzv. fotografický revolver s kruhovou fotografickou deskou, na její obvod se postupně zachycovaly jednotlivé fáze děje; deska se pohybovala přerušovaně. Franc. fyziolog E. J. Marey sestrojil r. 1880 tzv. fotografickou ručnici, objektiv byl v „hlavni“ a za ním se otáčela přerušovaně citlivá fotografická deska. R. 1888 začal užívati místo desky proužku fotografického papíru. M-ův přístroj zlepšil G. Demeny. Jiné přístroje na fotografický rozklad pohybu sestrojil r. 1864 L. Ducos du Hauron a v 80. letech A. Londe, W. Schmidt a A. Christophe. R. 1877 sestrojil Ch. E. Reynaud „praxinoskop“, přístroj k promítání oživených obrázků, založený na soustavě otáčivých zrcátek; r. 1888 zdokonalil k promítání ve velkých rozměrech a r. 1892 otevřel v Paříži první „kino“. R. 1886 si dal patentovat Angličan Le Prince přijímací i promítací přístroj. V 1. 1887-88 sestrojil W. Friese-Greene přístroj přijímací s perforovanými filmy. R. 1891 si dal T. A. Edison patentovat snímací komoru („kinetograf“) a přístroj na pozorování oživených fotografií („kinetoskop“). Tyto přístroje byly popudem Francouzům A. a L. Lumièrům k sestrojení kinematografu (tento název si vymyslil pro svůj přístroj L. Bouly r. 1892). Týž rok se objevil „bioskop“ M. a E. Skladanowských. Projekční přístroj Lumièrů zlepšil r. 1896 O. Messter a užil v něm po prvé maltézského kříže k přerušovanému pohybu filmového proužku. Od r. 1900 se dály pokusy zavést zase plynulý pohyb filmového proužku. První praktické řešení podal E. Mechau, r. 1912 (užil zrcadel), poté přišel Holman s kotoučem s čočkami (myšlenka již Maskelynova z r. 1896).

Zvukový film – R. 1888 podal princip z. f. Friese-Green. R.1893 Edisonův „kinetofon“; r. 1903 zařízení O. Messtera k synchronizaci obrazů a zvuku; r. 1906 zařízení E. Lausteho na fotografický zápis zvuku; r. 1910 „chronofon“ L. Gaumonta zdokonalen r. 1928 A. Paulsenem a A. Petersenem; r. 1911 zlepšil Berglund přístroj na fotografický zápis; r. 1919 se objevil podobný přístoj W. Caseho. V 1. 1917-27 vypracovali J. Masolle, H. Vogt a J. Engel zvukové zařízení zv. „triergonfilm“.

Barevný film – princip naznačil již Friese-Green. R. 1911 způsob E. Thorntona r. 1913 H. G. G. Giffarda, r. 1916 H. T. Kalmuse (technicolor). Rychlokinematograf – C. Cranz a H. Schardin sestrojil r. 1929 snímací přístroj na bleskové snímky (3 miliontiny vteř.).