Při výrobě světla svítícím plamenem odlučuje hořlavina uhlík v nejjemnějším rozdělení. Uhlík se spalovací teplotou rozžhaví až do jasného žáru, vydává pak světlo a spaluje se na okraji plamene. Všecky plápolavé hořáky musí býti tak stavěny, aby k hořlavině ve spalovacím ohništi proudilo s dostatek vzduchu, ne tolik, aby plamen uhasl. K výrobě svítících plamenů pro osvětlovací účely používá se dnes acetylénu, petroleje, řepkového oleje, benzinu, lihu a svíček. Všechny plameny volně hořící v lampách, mají tu špatnou vlastnost, že odnímají vzduchu kyslík, jehož potřebujeme k dýchání, a že vyrábějí škodlivé spalovací výrobky, jako kyslič. uhličitý. Tekuté hořlaviny musí se před zapálením odpařiti, což se děje na škodu spalovací teploty.
Aby se spalovacímu ohništi mohlo dostati malé množství dodati, vede se tekutina knotem, jež svojí prolínavou schopností překonává určité stupně, jež jsou závislé na tekutosti hořlaviny. Knoty zhotovují se pouze z bavlny, jež hoří bez zápachu. Rostlinné oleje, např. řepkový olej, jsou těžko zápalné, plamen může tudíž ležeti těsně nad olejovou nádržkou. U Blackadderova světla v noci má skleněná nebo mosazná miska, plovoucí na řepkovém oleji, krátkou, přímo stojící úzkou trubičku, v níž vystupuje olej prolínavou silou až ke špičce, kde se při dostatečném zahřátí může zapáliti. Z takových prolínavých trubiček, můžeme si mysliti, že jsou složeny obyčejné lampové knoty. Nejobyčenější tvar je norimberská lampa, při níž krátký knot, plovoucí na oleji je udržován kartovými lístky v kolmé poloze. Při řepkovém oleji stojí plamen 3 – 5 cm nad olejovou hladinou a má 1 – 2 HK svítivosti. Je-li tato větší, začínají se tvořiti saze. Na konci knotu odlučují se stále rozkladem oleje uhličité látky, jež musí se odstraniti ustřižením knotu. Lamp na řepkový olej používá se ještě na venkově jako nejjednodušších svítidel. Přidá-li se k řepkovému oleji 10 % petroleje, netvoří se saze; získá se vyšší svítivost, musí se však použíti malého cylindru s tahem. Takových lamp používá se k osvětlování povozů, jako stájových svítilen aj.
Až do r. 1850 používalo se jen rostlinných olejů, jež hořely volným plamenem; pak se vžily ploché hořáky a později Argandovy čili kulaté hořáky s tahovým cylindrem ze skla místo plechové trubičky. Tím bylo zavedení nerostných olejů (solarový olej
a petrolej) podstatně usnadněno, poněvadž se petrolej bez tahového cylindru nedá bez tvoření sazí spáliti a vnikající množství vzduchu pro lehčí vypařování oleje nestačí k úplnému spálení. Knot nasává řídce tekuté nerostné oleje 15 – 20 cm vysoko. Tato nasávací výška je nutná, aby se zabránilo zahřátí olejové nádržky. U lamp s plochými hořáky je hořák přikryt polokulovým kloboučkem, jenž jest opatřen uprostřed otvorem, poněkud větším než otvor knotové trubičky. Pod tímto kloboučkem mísí se dobře petrolejové páry se vzduchem, jenž vniká dírkami ve hlavě hořáku, čímž se podporuje hoření a zabrání se tvoření sazí v plameni. Hořáky jsou zlepšeny použitím více plochých hořákových knotů (dvojitých, trojitých knotů), jež tvoří buď velký anebo více menších plamenů. Korunkový hořák má šest plochých hořáků. Všeobecně však dává se přednost Argandovým hořákům s rourovitým knotem, jenž je zohýbán z plochého knotu, a při němž může vzduch vnikati k plameni zevně i vně. Tento hořák rozděluje též světlo stejnosměrně na všechny strany. Lampy s Argandovými hořáky nazývají se též astralové lampy. Skleněné cylindry jsou nad koncem knotu koulovité, aby se tah vzduchu větší silou téměř horizontálně opíral o plamen. Výška zašněrování nad hořákem je při tom velmi důležitá. U hořáků se silným světlem vsazuje se do hořáku kroužkem, jenž jest upevněn buď na středním kolíčku, nebo na dírkované trubičce a může býti různého tvaru. Těmto lampám musí se dostati cylindrů polokulovitého tvaru. Zevně proudící vzduch se otepluje ohňovým kroužkem, plamen intensivně zbělí a je naprosto bez zápachu. Téhož účelu dosahuje patentní říšská lampa, při níž roura, přivádějící vzduch, prochází kovovou nádobou. Obyčejné kulaté petrolejové hořáky mají 8 – 12 HK svítivosti, hořáky se silným světlem 20“ “ (čar) průměru dávají plamen
o 45, hořáky 40“ “ plamen o 115 HK. Spotřeba petroleje za 1 HK/h činí 2,5 – 3 – g. Hodina hoř. stojí o 50 % méně než plyn.
Petrolej. žárové světlo. V novější době opatřují se petrolejové lampy též žárovk. punčoškami, čímž se značně zmenší spotřeba petroleje. Od podstavce až k hořáku vedena je roura, do níž vložen je hustě tkaný knot, jenž se dá snadno posunovati, a jež je nahoře uzavřena po stranách dírkovaným pomosazeným tělískem. Vytahování knotu zamezuje se těsně pod plamenem šikmým okrajem. Dvě rovnoběžné plechové kuželky těsně pod koncem knotu tvoří kruhový prostor, do něhož vniká spalovaný vzduch vnitřní dírkovanou kuželkou, aby byl vodorovným okrajem vnější kuželky veden k plameni. S prava viditelnou pákou zdvihá se cylindrová galerie a zapaluje knot, jehož plamen v 1 až 2 min. zahřeje části hořáků. Spustí-li se galerie opět dolů, promění se svítící plamen ihned v modrý plamen, a žárovka svítí. Je-li knot stažen, plamen uhasne bez zápachu. Lampa dodává asi 70 HK a spotřebuje za 1 HK/h 0,7 – 0,8 g petroleje.
Bezknotové lampy jsou ve svých rysech vzájemně velmi podobné, jedno, použije-li se lihu, petroleje, benzinu nebo benzolu. Ve všech případech nechá se hořlavina za většího nebo menšího tlaku nejprve procediti dobrý drátěným neb gázovým filtrem a pak nalije se do rourového odpařovače, ležícího nad žárovkou. Z tohoto proudí pára krátkou cestou k dýze injektorového hořáku, jenž jest opatřen žárovkovou punčoškou. Tyto lampy hodí se ke vnitřnímu a vnějšímu osvětlování a jsou vyráběny se stojatou neb visutou žárovkovou punčoškou. Pod odpařovačem je přidělána kruhová miska pro předhřívací líh. Lampy tohoto druhu a ony, u nichž je hořlavina oddávána tlakem vzduchu nebo kysličníkem uhličitým, stavějí se až po 500 – 1000 HK; spotřebují za 1 HK/h asi 0,4 – 0,7 g petroleje. Ještě vyšší světelnosti lze dosíci pálením rozprášeného petroleje. K tomu účelu nechá se olej za více atmosfér tlakem z rozprašovače vyjíti a zapálí prach. Plamen je bíložlutý, bez sazí a velmi jasný, mihá se plápolavě a způsobuje rušivý šustot. Sem náleží Dürrova lampa, jež vyvíjí plamen o 14 000 HK, Hamays-Luzithenova lampa, Climaxova lampa, Dotyova lampa a Wellsova lampa.
Pro velmi prchavé hořlaviny slouží lampy zvl. konstrukce, poněvadž by obyčejné ihned náhle praskaly. Tyto těkavé oleje mohou se v lampách spalovati bez knotu, když se olej mimo plamen proměňuje zahřátím v páru, jež vstupuje do plamene, jako u popsané petrolejové tlakové lampy (plynová, dýmová a parní lampa). Nenebezpečná je ligroinová lampa, jejíž nádržka je vyplněna houbou. Plamen je sice jen malý a zhasíná snadno při průvanu, hoří však velmi jasně s 1 – 2 HK. Jako knotová lampa je známá ještě benzinová svíčka, jež jsouc opatřena třecím kolíčkem a zapalovacím kamínkem, slouží jako kapesní zapalovač. Runge v Berlíně vyrábí tzv. plynové žárové lampy s benzinovou nádržkou buď nad nebo pod hořákem jako visací, stojací n. nástěnné 1. Těmito 1. vyvine se asi 100 HK při spotřebě hořlaviny 55 g/h, při visacích žárových hořácích 80 HK se spotřebou hořlaviny 40 g/h. Na stavbách a při montážích ve volném prostoru za větru se tyto lampy s volným plamenem velmi dobře osvědčily. Velice rozšířeny jsou benzinové lampy jako pojistné důlní kahany v uhelných dolech. Lihu dá se výhodně použíti jako hořlavé látky jak se stojatým tak s visacím žárovým hořákem z lihové nádržky, upravené dole pod hořákem nebo po jeho straně. Acetylén je pro svůj vysoký obsah uhlíku velmi náchylný ke tvoření sazí. Proto potřebují acetylénové plameny mnoho vzduchu a nesmějí seděti příliš těsně na ústí hořáku. Účelné jsou motýlové hořáky se dvěma otvory, ležícími daleko od sebe, jejichž plynové paprsky odrážejí se za sebou při 900 a tím vytvořují plamenné kolečko – acetylénové osvětlení. Hořáky dodávají při 20 – 37 1 hod. spotřebě 23 – 50 HK, takže se staví hodinná spotřeba pro 1 HK na 0,6 – 0,9 1. Acetylénu používá se zvláště často pro osvětlení automobilů a jízdních kol, v železničním provozu a pro důlní kahany. Pro obytné místnosti se acetylénové světlo nehodí, poněvadž se po zhasnutí plamene ve vyvíječi plynu vyvíjí ještě dále plyn, jenž rozšiřuje nepříjemný zápach.
Bezknotové lampy se zplynovací hořlavinou vyrábějí příliš vysokou teplotu, a tak slouží též hojně k vaření (kuchyňské plotny
a samovary) a k rozpálení předmětů. Známá je Berzeliova lampa a Delvillova žárovka, jíž lze taviti tenké platinové dráty. Za hořlavinu jim slouží většinou líh. Vyrobené teploty pohybují se mezi 1100 – 1200 stupňů. Podobně konstruovanými benzinovými lampami lze dosíci teploty 1300 – 1400 stupňů. Praktického upotřebení dojdou tyto lampy zvláště jako spájecí kahany, jako samočinná spájedla, pro uhlazovací stroje (satinýrky) atd.
Dějiny. Lamp používali již staří Egypťané, avšak až po nejnovější dobu byl známý jen nejnevýhodnější masivní kulatý knot. Kolem r. 1550 zkonstruoval Jeroným Cardanus olejovou lampu s postranní nádržkou, v níž udržovala se hladina oleje blízko konce knotu. Plochý knot byl navržen r. 1783 Legerem v Paříži a 1784 Alstrimerem, dutý kulatý knot r. 1783 Argandem. Poslednější nahradil též s Quinquetem až dotud plechový cylindr nad plamenem cylindrem skleněným. R. 1765 sestrojil Grosse pumpovou lampu, 1800 Carcel hodinovou 1. Úplný převrat ve výrobě lamp vyvolalo zavedení petroleje. První petrolejová lampa byla prý sestrojena 1855 Sillimanem v Sev. Amrice; o její další zdokonalení zasloužili se zvl. Ditmar, Brünner, Wild a Wessel, Holwasser, Schuster a Bär aj. Zavedením zplynovacích lamp a použitím Auerovy žárovkové punčošky pro všecky druhy hořlavin povznesl se opět v poslední době lampový průmysl a lampy pro nerostné oleje soutěží opět s ostatními osvětlovacími druhy. Množství až po naše doby zachovaných antických lamp, hliněných nebo bronzových, řidčeji alabastrových nebo skleněných, náleží římské době. (1931)
