Musíme ukončit protekcionistickou politiku, která rozděluje země EU na západ a východ

Na otázky CzechIndustry odpovídá  Dan Ťok, ministr dopravy
 
Pane ministře, silniční balíček dostal červenou od poslanců Evropského parlamentu přesto, že jeho podobu schválil Výbor pro dopravu a cestovní ruch. Jaký bude další vývoj.
V praxi rozhodnutí europarlamentu znamená, že kompromisní návrh nyní padá pod stůl, což byl pro střední a východní země EU šok. Já budu dál téma otevírat při jednáních a hájit zájmy českých dopravců. Vystupuji na toto téma pravidelně na zasedání evropských ministrů dopravy s tím, že musíme ukončit tuto protekcionistickou politiku, která rozděluje země Evropské unie na západ a východ.
 
Dá se očekávat změna pozice jedné nebo druhé strany?
O kompromis se snažíme a v mnohém jsme už ustoupili, bohužel západoevropské státy o nalezení kompromisu zatím zájem nemají. Za údajnou starostí o dobro řidičů schovávají snahu vypudit naše dopravce z jejich trhů. Těmito korky ohrožují jeden ze základních pilířů unie, kterým je volný pohyb pracovních sil.
 
Skoro to vypadá tak, že k jeho schválení do nových voleb do Evropského parlamentu nedojde…
Mrzí mě, že se diskuze o silničním balíčku zvrhla v čirý politický boj.
 
V ČR se v současnosti staví cca 200 kilometrů nových dálnic a silnic I. třídy. Je to hodně nebo málo?
Je to určitě méně, než bychom potřebovali k dokončení celé páteřní dálniční sítě. Doháníme teď dluh z minulosti, kdy tzv. vláda rozpočtové odpovědnosti po roce 2010 místo investování do dopravy peníze škrtala a zastavovala samotnou přípravu. Teď to teprve doháníme, a pokud kritici říkají, že jsme za uplynulé čtyři roky nic neudělali, tak na to mám odpověď čísly: Za čtyři roky jsme otevřeli stovku kilometrů dálnic nebo obchvatů měst. Ale hlavně chystáme nové stavby, a jestliže teď stavíme 200 kilometrů, brzy k nim přibude dalších 150. Rozhodně není pravda, že nic nestavíme. Pořád ale narážíme na velké průtahy při přípravě nových staveb, které nás brzdí. Pomoci by měla novela zákona o urychlení výstavby, kterou teď projednává sněmovna.
 
Pokud jde o letošní rok, které nové stavby by měly takříkajíc spatřit světlo světa?
Letos máme v plánu otevřít ještě 40 kilometrů úseků dálnic a silnic I. tříd, konkrétně půjde o čtyři zmodernizované úseky dálnice D1, což je stavba úplně nové dálnice ve stejné stopě a za provozu. Dále otevřeme úsek D7 u Postoloprt nebo úseky silnic I/22 u Strakonic v Jihočeském kraji, v Ústeckém to pak bude v létě silnice I/62 Děčín – Vilsnice nebo I/34 Rouštany – Pohled v Kraji Vysočina.
 
V souvislosti s výstavbou dálnic mne zaujal fakt, že jeden kilometr nové dálnice stojí 152 milionů korun, tedy o 55 procent méně než před deseti lety. Jak se toho dosáhlo?
Ke snížení cen vedl zejména konkurenční boj stavařů. Před nějakými osmi deseti lety jsme stavěli dvakrát tak draho a dokonce zhruba o pětinu dráž než třeba v Německu. To už dnes neplatí. Přišla krize, firmy potřebovaly zakázky k přežití a šly na samou hranici rentability.
 
Znamená to tedy, že cena kilometru výstavby dálnice je u nás nyní srovnatelná s cenami, které jsou obvyklé ve vyspělých zemích, nebo máme stále co dohánět?
Ono není úplně jednoduché srovnávat ceny u nás a v zahraničí, troufám si ale říci, že s cenami jsme se dostali pod úroveň sousedních zemí. Co si  musíme hlídat mnohem víc než v minulosti, je kvalita. Podezřele nízká cena ji může ohrozit, protože se firma nejspíš bude snažit něco ošidit. Proto v zakázkách musíme zohledňovat nejen cenu, která je stále hlavním kritériem, ale rovněž technickou úroveň stavby nebo kratší dobu stavby. Nemáme zájem o dodavatele, který cenu nastaví nereálně, pak zkrachuje a stavba se zastaví.
 
Dálnice staví v podstatě stejné firmy jako před deseti lety. Jak zdůvodňují nižší ceny, nebylo předražování výstavby, o které se veřejně hovořilo, za hranicí zákonnosti?
Nemáte úplně pravdu, firem je dnes více a hlavně stoupla konkurence zahraničních dodavatelů, kteří tu dřív moc nebyli. Co se týče zákonnosti, pak není v rozporu se zákonem vyhrát soutěž s vysokou cenou, jen mám velké pochybnosti o tom, zda ty soutěže byly vždy férové a skutečně v nich vyhrávala nejlepší nabídka.
 
Existuje pojistka pro to, abychom se nevrátili do „původních“ cen?
Férové transparentní soutěže a konkurence. I proto nechceme, aby firmy krachovaly.