S trochou neskromnosti začnu tím, že asi není člověka v našem regionu, který by byl tak aktivně zapojen do veřejného dění a řešení jaderné problematiky, jako já.
Mnozí si jistě vzpomenou na mé působení starosty v Dukovanech, kde hned po zvolení v roce 1990 jsme v Dukovanech začali řešit dlouhodobé skladování vyhořelého paliva. Tehdy se řešily dvě možnosti, a to zbudování meziskladu přímo v areálu Jaderné elektrárny Dukovany anebo podzemní uložení v lokalitě Skalka v Rožínce. Tak jak dnes se to děje víceméně v 9 lokalitách po celém území České republiky, tak i tenkrát vzplanul obrovský odpor v regionu Dukovany proti ukládání vyhořelého paliva u nás a to přesto, že to měl být dočasný sklad a jen na použité palivo z JE Dukovany. Právě ta dočasnost byl náš velký argument proti, když navazující definitivní řešení bylo tehdy úplně v nedohlednu. Dalšími argumenty byla kumulace tří jaderných zařízení přímo v areálu elektrárny a to samotná elektrárna, úložiště nízko a středně radioaktivních odpadů a to i z Temelína a chystaný mezisklad vyhořelého paliva z JE Dukovany. Situace tehdy byla jiná v tom, že stavební povolení kromě našeho meziskladu získal i mezisklad ve Skalce, kde nebylo zamítavé stanovisko příslušných samospráv.
Tehdy jsem stál v čele tohoto odporu proti skladu v Dukovanech, byl jsem za tento postoj drtivou většinou občanů milován, na dlouhá léta volen nejen starostou, ale také zvolen do českého Senátu. Donutili jsme tehdejší vládu, aby aplikovala proces EIA u této stavby, ač zákon ještě neschválil parlament. Dali jsme nesouhlasné stanovisko při tomto projednání a dokonce jsme spolupracovali s protijadernými aktivisty. Dnes mě to mnozí škodolibě připomínají a někdy napadají, že jsem otočil o „stoosmdesát“ a najednou bojuji za jádro. Těm, kteří si nepamatují, sděluji, že nikdy jsem, jsme veřejně nevystupovali proti provozu jaderné elektrárny a že společné akce s protijadernými aktivisty byly vedeny jen proti stavbě meziskladu. Je to vlastně podobný příběh těch dnešních starostů, kteří stojí v čele odporu svých obcí proti záměru vybudovat hlubinné úložiště na jejich území a přitom jsou přesvědčeni s většinou svých spoluobčanů o přínosu provozu jaderné elektrárny pro svou obec. Také souhlasí s podzemním ukládáním, ale ne v blízkosti jeho obce. To nakonec vyšlo i z nezávislého sociologického průzkumu, který dvakrát proběhl v regionu.
Problém je ale v tom, že dnes není známá záložní varianta, jako byla tenkrát v případě Skalky, kde byl souhlas a že dnes u nás, po vzoru jiných jaderných zemí světa, není a neřeší se jiný způsob než uložení vysoce radioaktivních odpadů hluboko do země. Takto je to nakonec stanoveno ve schválené Státní koncepci s nakládáním radioaktivních odpadů. Každý rozumný člověk přece ví, že stát musí připravit nějakou lokalitu v České republice, kde někdy v budoucnosti bude moci bezpečněji uložit tyto odpady, než aby zůstaly v povrchových skladech v elektrárnách. Lépe řečeno, můžeme, ale pak jsme nic neudělali pro to, abychom ve svém životě se postarali o své odpady a nezatížili příští generace tímto problémem.
A teď k tomu alibismu, populismu a pokrytectví. Naši politici na všech úrovních se asi řídí citátem, že umění vítězit spočívá v umění odsunout neřešitelné problémy na později.
To je alibistické a nezodpovědné, ale není to podle mě tak strašné a pokrytecké, jako v případě těch politiků, kteří tak jak bývalý hejtman Jihočeského kraje Zimola nechal schválit zastupitelstvem kraje nesouhlas, že na území jeho kraje nesmí být skladovány radioaktivní odpady a při tom na jeho území se v Temelíně radioaktivní odpady produkují a ty nízko a středně aktivní vozí do Dukovan. Přivítal také veřejně, že se pravděpodobně bude skladovat na Vysočině. A co třeba vyjádření tehdejšího ministra Mládka, že ve svém volebním obvodě do Senátu si nedovede představit, že se v lokalitě Magdaléna bude skladovat, přes nesouhlas obcí. Přitom ministr musí rozhodnout, když není jiné řešení, v zájmu státu, tak jak tehdy přes náš nesouhlas rozhodl ministr Dlouhý a tehdejší vláda.
Jsem velice rád, že v současné době sedí na ministerstvu průmyslu ministr Tomáš Hüner, odborník, který netaktizuje a není populista, chce tento problém vyřešit. Nedávno nabídl starostům z lokalit potencionálního úložiště účast při opětovné tvorbě Zákona o účasti veřejnosti při hledání HÚ. Zároveň jim také řekl, že pokud se vyčerpají všechny možnosti, tak stát musí rozhodnout. Bude to však po důkladném a transparentním průzkumu lokalit s maximálním zapojením samospráv a bude vybrána lokalita, kde nebude rozhodovat souhlas či nesouhlas, ale půjde to pod zem tam, kde je to geologicky nejvhodnější, kde to nejmíň zatíží životní prostředí pro další generace. Takto se postupuje třeba v sousedním Německu, kde již přijaly takovýto zákon a také tam nemají obce právo veta při umístění HÚ.
Těm, na které padne „ Černý Petr“ přeji, ať to u nich dopadne aspoň tak, jak u nás v Dukovanech. Vynutí si tu nejlepší technologii skladování, co nejšetrnější postup při výstavbě k životnímu prostředí, maximální bezpečnostní záruky a velké kompenzace. Těm, kteří křičí, že jsou to úplatky a dokonce odmítají přijmout zákonné peníze v souvislosti s průzkumnými pracemi, nerozumím. Finanční zvýhodnění a kompenzace nejsou přece podmíněny souhlasem či nesouhlasem. Kompenzace bere v našem státě spoustu obcí, institucí, ale i jedinců a to se u nich neřeší ukládání radioaktivních odpadů a mnohdy vůbec nevíme, proč vlastně kompenzace berou. Finanční zvýhodnění těchto lokalit je oprávněné přesto, a to mnozí neví, že obce, které to mají na svém území a žijí v těsné blízkosti těchto venkovních skladů, z toho nemají ani korunu. Přesto jim to přejí, ale také mají přání, aby skladování u nich nebylo to definitivní, protože to je to pravé bezpečností riziko pro naše i příští generace. Prostě hledejme řešení nyní, neodkládejme je do budoucna, ať se třeba nedočkáme doby, kdy třeba nebude demokratický státní systém, protože jinak mohou být vystěhováni, jako naše rodiny v obcích Skryje, Heřmanice a Lipňany.
Proto musíme lidem říkat pravdu, ať se to někdy nehodí, ať je třeba ohrožen náš mandát poslance a zastupitele. Je paradoxní, že někteří politici a občané z regionu Dukovany se připojují k společnému protestu všech lokalit úložišť v ČR, a přitom na svém území tyto vysoce radioaktivní odpady mají v povrchových skladech na Dukovanech. Komu jde vážně o bezpečí pro naše příští generace, se přece musí snažit o bezpečnější řešení a tím je jistě hlubinné uložení. Někteří argumentují, že se může najít v budoucnu třeba jiné řešení, jako společné evropské úložiště, odvoz do zahraničí a třeba vystřelení odpadů na jiné planety. Ano, ač je to z dnešního pohledu málo pravděpodobné, tak se možná lepší řešení najde, ale to neznamená, že nebudeme připravovat to řešení, které známe a volí ho všechny jaderné státy. Hlubinné úložiště musíme mít připravené v cca v roce 2065 a každý rozumný a zodpovědný člověk musí příštím generacím zajistit aspoň tuto variantu.
Přestože máme v Dukovanech tři jaderná zařízení a možná budeme stavět nový jaderný blok, tak zde žijí lidé spokojeně a v drtivé většině s pocitem bezpečí.
Ing. Vítězslav Jonáš, 5.6.2018
