Občas jsem urputná, ale jistá konzervativnost státní správy tu stále je. To bych v budoucnu moc ráda změnila,

řekla CzechIndustry Karla Šlechtová, ministryně pro místní rozvoj

 

 

Paní ministryně, jste nejoblíbenější politička v České republice. Čím jste se o to zasloužila a co to pro Vás znamená?

Podpora veřejnosti mě samozřejmě těší, protože to, co dělám, dělám hlavně pro lidi, pro náš stát. A to je i moje odpověď na vaši otázku. Vynaložená práce a úsilí totiž stojí za to, když je za vámi vidět pořádný kus práce. Umístění v podobných anketách a průzkumech je už „jen“ milým bonusem.

 

Jak ovlivnila váš život práce v čele Ministerstva pro místní rozvoj, přesněji, co Vám dala a naopak vzala?

Jakákoli práce člověka přece obohatí. Já tu svoji navíc vnímám jako poslání, jsem opravdu velký vlastenec, i když mi to třeba někdo nevěří. A co mi vzala? Možná jisté iluze, s nimiž jsem do politiky vstupovala. Setkala jsem se bohužel se spoustou vyhořelých lidí, kteří už nemají státu co nabídnout, nicméně je stále potkávám na různých jednáních. Musím zároveň zdůraznit, že se jedná o problém napříč politickými stranami. Tito lidé by přitom byli v jiných oborech jistě hodně úspěšní a možná i mnohem spokojenější.

 

Témat, o nichž se diskutuje v souvislosti s působením MMR, je řada. Přitom rozsah jeho působnosti je víc než široký, zjednodušeně lze říci, že je zaměřeno na rozvoj měst a obcí se vším všudy. Nehrozí nám vylidnění venkova?

V této souvislosti musím nejdříve zmínit, že nemůžeme do jednoho pytle házet moderní suburbánní obec, která slouží jako „noclehárna“ pro obyvatele velkoměsta, a izolovanou vesnici někde v pohraničí. U venkova jako celku se vylidňování netřeba obávat, populační ztráty však hrozí u malých obcí do 100 obyvatel. Především u malých obcí na tzv. vnitřní periferii, zjednodušeně řečeno na hranicích krajů. Ministerstvo pro místní rozvoj usiluje o komplexní rozvoj nejvíce znevýhodněných venkovských oblastí, jenž by zajistil jejich populační stabilitu. Při svých snahách ale často narážíme na bariéry vyplývající z nejasného rozdělení kompetencí a odpovědnosti ohledně rozvoje venkova. Odpovědnost za rozvoj venkova by měla být do budoucna jasně ukotvena v kompetenčním zákoně a já se domnívám, že řešení problémů a zajišťování potřeb venkova by mělo být právě v gesci MMR jako ústředního orgánu státní správy ve věcech regionální politiky. Není vhodné, aby podpora venkova byla nadále rozdrobena mezi jednotlivé resorty, z nichž každý má na tuto problematiku specifický pohled. K rozvoji venkova je nutné přistupovat jednotně, koncepčně a strategicky, je však nutná příslušná úprava kompetenčního zákona, který by měl jasně definovat, kdo se o venkov v ČR stará. To bude jistě jeden z hlavních cílů MMR pro další volební období.

 

K řešení řady problémů na venkově má přispět Strategie regionálního rozvoje ČR pro období 2014 – 2020. Daří se ji naplňovat a v čem konkrétně?

Z hlediska administrativního, legislativního a metodického ano, z hlediska finančního ne. Ve Strategii regionálního rozvoje je pro venkov řada opatření zaměřených například na zajištění dostupnosti veřejných služeb, čímž je myšlena dostupnost dopravní, škol, zdravotnických zařízení, sociálních služeb nebo zkvalitnění administrativních kapacit veřejné správy. Tato opatření se váží na kompetence řady resortů a je potřeba jejich vzájemné spolupráce. Značná část prostředků je zacílena do venkovského prostoru také prostřednictvím tzv. integrovaných nástrojů, které jsou vázány na evropské zdroje. MMR se svými domácími dotačními nástroji na podporu rozvoje a obnovy venkova snaží zlepšit zapojení mladších i starších generací do komunitního života v obci formou zkvalitnění veřejného prostoru, podporuje meziobecní spolupráci, obnovu místních komunikací a nově také sportovní infrastruktury. Zejména v posledních dvou zmíněných oblastech evidujeme značný zájem obcí, který přesahuje možnosti rozpočtu ministerstva. A konec konců, můj boj o finance pro venkov mohou nyní čtenáři sledovat v přímém přenosu…

 

Strategie Re:start, kterou nedávno schválila vláda, by měla pomoci zaostávajícímu pohraničí a restartovat nejchudší české regiony. Není tajemstvím, že do nich v minulosti přitekly nemalé prostředky bez většího efektu. Na jaké projekty se chcete zaměřit nyní, aby tomu tak nebylo?

Nejdříve bych chtěla zdůraznit, že jsem velmi ráda, že se nám Re:start podařilo prosadit. Ve vládě totiž nepanovala jednoznačná shoda, zdaleka ne všichni ministři mu byli nakloněni. Podle mého názoru se však jedná o velmi důležitý krok k pomoci postiženým regionům. Souhrnný akční plán Strategie restrukturalizace Ústeckého, Moravskoslezského a Karlovarského kraje obsahuje celkem 65 opatření, z toho 54 je společných pro všechny tři kraje, 9 specifických pro Karlovarský a Ústecký kraj a 2 specifické pro Moravskoslezský kraj. Předpokládaná alokace za všechny kraje pro období 2017-2018 je 17,7 miliardy Kč, pro období 2019-2030 se předpokládá 24,2 miliardy Kč. Mezi hlavní cíle Re:startu patří snížení nezaměstnanosti, zvýšení ekonomického růstu, zlepšení kvality životního prostředí a dořešení sanace ekologických škod. Pokud bych měla hovořit konkrétně, pro Moravskoslezský kraj je specificky cíleno opatření Jessica Moravskoslezsko II. Tento finanční nástroj bude zaměřen především na městské průmyslové zóny a nové zóny pro bydlení ve městech. Nové prostory pro bydlení by městům v regionu měly pomoci zastavit negativní trend odlivu obyvatel. V MSK je za prioritní projekt považován sanační zásah v lokalitě Aglomerace ve společnosti VÍTKOVICE, a.s. V roce 2019 plánuje MMR spustit nový dotační titul zaměřený na regeneraci brownfields v intravilánech obcí pro další nepodnikatelské využití revitalizovaných ploch. V Ústeckém kraji by měla být uskutečněna mimo jiné restrukturalizace města Terezín či revitalizace prostor východního nádraží v Děčíně. V Karlovarském kraji začne působit vysoká škola zaměřená na balneologii a fyzioterapii, což odpovídá specifiku tohoto regionu a o absolventy tak bude v regionu jistě velký zájem.

 

Jak k tomu může přispět podnikatelská sféra?

Zcela zásadně. Moravskoslezský, Ústecký i Karlovarský kraj se potýkají s nižší mírou podnikavosti ekonomicky aktivních obyvatel, což do určité míry historicky souvisí s koncentrací zaměstnanosti zejména do velkých podniků. Podnikatelé však budou jedním z rozhodujících aktérů hospodářské restrukturalizace. S tím jsme přistupovali již k tvorbě akčního plánu a podnikatelské subjekty jsme do něj aktivně zapojili. Zajímaly nás jejich potřeby, vnímané problémy, budoucí záměry a doporučení, jak nastartovat růst ekonomiky v těchto krajích. V procesu restrukturalizace je ambicí veřejné správy vytvořit vhodné podmínky a nástroje pro podnikatele, jejichž úspěch přispěje k pozitivní změně regionální a místní ekonomiky. Jedná se například o posílení exportního poradenství, které má pomoci mj. podnikatelům, jejichž zákazníky jsou velké firmy v upadajících tradičních odvětvích. Po jejich produktech, případně drobně inovovaných, totiž může být poptávka na zahraničních trzích a stát jim pomůže na tyto trhy proniknout. Úspěšná restrukturalizace bude ovšem záviset nejen na aktivitě státu, ale i na regionálních aktérech a jejich vzájemné komunikaci.

 

Jste spokojena s dosavadním vývojem čerpání evropských peněz, nehrozí, že část financí v období 2014 - 2020 zůstane na evropském účtu?

Žadatelům bylo ke konci července zpřístupněno přes 93 % prostředků z evropských fondů s alokací více jak 552 mld. Kč. Žadatelé jsou aktivní a předložením žádostí si řekli již o více než čtyři pětiny z celého objemu prostředků. V posledních měsících je také zřetelný nárůst počtu schválených projektů, což přinese pozitivní růst i v množství skutečně proplacených prostředků v dalších měsících. V současné době apelujeme na zefektivnění procesu hodnocení a schvalování již předložených projektů a na úpravu parametrů těch výzev, kde chybí dostačený počet kvalitních projektů. Do konce roku bychom chtěli mít 40 % prostředků již smluvně přidělených. Každý rok vyhodnocujeme rizika jednotlivých programů a snažíme se zajistit co nejefektivnější čerpání. V současné době je ještě velmi předběžné činit závěr, zda nějaké prostředky využity nebudou. Prozatím toto riziko neidentifikujeme.

 

Již dnes se diskutuje o směrování podpory z evropských fondů po roce 2020, které by měly být zaměřeny na klíčové priority. Můžete nám k tomu říci více?

Evropská kohezní politika je pro nás jasnou prioritou, protože přispívá ke snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony EU a ke zlepšení životní úrovně jejích obyvatel, včetně občanů ČR. Diskuze o čerpání evropských fondů po roce 2020 začaly již za našeho předsednictví zemí V4 v roce 2015 a od té doby pokračují na různých úrovních prakticky neustále, a to i za účasti jejich potenciálních budoucích příjemců. I vzhledem k bohatnutí České republiky tak můžeme předpokládat, že se objem přidělených prostředků sníží. Stále však neznáme rámec toho, jak bude vypadat rozpočet EU po roce 2020, tudíž ani kolik bude k dispozici prostředků na kohezní politiku. Chceme však hrát aktivní roli, a proto máme již nyní zpracovánu předběžnou pozici, jak by kohezní politika mohla vypadat. Tvoříme také dlouhodobou strategii, v jejímž rámci stanovujeme priority, na které bude možné v ČR v budoucnu fondy EU čerpat. Obecně se zasazujeme o zjednodušení pravidel pro čerpání evropských dotací a prosazení takové kohezní politiky, jež bude co nejblíže příjemcům a která bude flexibilnější. Tím budeme moci čelit výzvám, které mohou přijít a které ještě neznáme.

 

V rámci IROP ministerstvo v letošním roce rozdělí desítky miliard korun. Na jaké projekty jsou především určeny?

V IROP právě slavíme další milník. V realizaci je totiž již 2000 projektů za 35 mld. korun. IROP je multitematický operační program, který pokrývá 11 témat a z toho také plyne velmi široký rozsah projektů. Jedná se jak o malé projekty v řádech statisíců, tak o velké investiční počiny v řádech stamilionů. Uvedu několik příkladů. Třeba můžete zateplit jeden bytový dům za půl milionu v Hrádku nad Nisou, nebo celé sídliště za 60 milionů v Bystřici nad Pernštejnem. Můžete pořídit hasicí vůz za 7 milionů v Protivíně, nebo soubor techniky pro zlepšení připravenosti profesionálních hasičů řešit a řídit krizové situace za 600 milionů. Z dalších oblastí, které v IROP podporujeme, to jsou například silnice II. a III. třídy a jejich rekonstrukce. Třeba obyvatelé Královéhradeckého kraje jistě zaznamenali množství stavebních prací na silnicích nižší třídy, a to díky podpoře, kterou získal Královéhradecký kraj z IROP pro svých 18 projektů na rekonstrukce silnic. Postupně také dojde k rozsáhlým rekonstrukcím základních a středních škol, nemocnic a kulturních památek. Možná i ve vašem městě budete mít nová vozidla pro veřejnou dopravu nebo přestupní terminál. Naším cílem je zlepšení kvality života obyvatel ve všech regionech. Většina plánovaných výzev IROP již byla vyhlášena, k dnešnímu dni (11. 9., pozn. redakce) je to 76 výzev. Nyní se soustředíme na vyhodnocení projektových žádostí a plynulou realizaci projektů. U 16 výzev probíhá hodnocení, přičemž 21 výzev již bylo dohodnoceno. Otevřeno je nyní 39 výzev, kde lze předkládat například žádosti na zateplování bytových domů, pořízení informačních systémů, rekonstrukci silnic II. a III. třídy, zlepšení podmínek pro cyklodopravu, přestupní terminály nebo polyfunkční komunitní centra. Speciálním typem výzev jsou pak integrované výzvy, které co do zaměření a témat sledují strukturu výzev IROP.

 

S vaším jménem je spojována novela stavebního zákona. V čem je její hlavní přínos, jak ulehčí život stavebníkům?

Jsem přesvědčená, že schválená novela stavebního zákona je přínosem a život stavebníkům ulehčí, byť jsem na začátku legislativních prací měla ambice určitě větší. Stavebníci totiž, pokud budou chtít, budou moci získávat pouze jedno společné povolení, jímž bude stavba současně umístěna i povolena. Když pouze jedno rozhodnutí, místo dnešních dvou, tak také pouze jedno odvolání a jedna případná správní žaloba. Pokud bude vyžadováno posouzení vlivu na životní prostředí, bude možné tento krok provést v rámci společného řízení u stavebního řádu. Novela také rozšiřuje výčet staveb na pozemcích rodinných nebo rekreačních domů, které nebudou vyžadovat buď vůbec žádné projednání se stavebním úřadem, nebo se budou pouze umisťovat, a pak nebudou vyžadovat žádné stavební povolení a nebudou se ani kolaudovat. Novela nabyde účinnosti 1. ledna 2018.

 

Bytová politika by vydala, stejně jako další témata, na samostatný rozhovor. V souvislosti s kampaní před říjnovými volbami toto téma nabývá na významu. Máme hodně nebo málo bytů vzhledem k velikosti populace Česka a co je třeba v jejím rámci změnit?

Z celkového pohledu v České republice rozhodně neexistuje plošný bytový deficit. Podle posledního sčítání lidu, domů a bytů připadalo v roce 2011 na 1000 obyvatel 456 všech bytů. Nicméně atraktivní lokality, z nich pak především Praha, jsou charakteristické velkými rozdíly mezi nabídkovými cenami bydlení a výdajovými možnostmi domácností. Na některých místních trzích mohou dále existovat strukturální nedostatky – např. místní nedostatek nájemních bytů, nedostatek bytů jisté velikosti (malých/velkých), či určitých stavebně technických parametrů. Hlavním problémem je tedy místní nedostatek přiměřených a současně cenově dostupných bytů, nízká dostupnost bydlení, která se dotýká především domácností s nižšími příjmy či se zdravotními nebo sociálními hendikepy. Zde je potom prostor pro zásah státu a to ať již ve formě podpory nabídky prostřednictvím státem podporované výstavby, či ve formě poskytování dávek na bydlení. Podmínkou efektivního řešení bydlení těchto skupin domácností v jednotlivých lokalitách však není jen samotná existence disponibilních bytů, ale i existence pracovních příležitostí, případně dostupnost potřebných zdravotních a sociálních služeb.

 

A pokud jde o bezdomovectví nebo mladé rodiny či naopak důchodce, kterým jejich příjmy nestačí na úhradu nájmu a základní životní potřeby?

Chtěla bych připomenout, že základním východiskem bytové politiky je teze, že zajištění bydlení je v základu osobní odpovědností jednotlivce. Úlohou státu je vytvářet stabilní prostředí, které posílí odpovědnost jeho občanů za sebe sama a bude podporovat jejich motivaci zajistit si své základní potřeby vlastními silami. Lze konstatovat, že v České republice je v současné době bydlení dostupné pro významnou většinu obyvatelstva. Více než 95 % obyvatel České republiky je schopno si zajistit bydlení bez pomoci státu na běžném trhu s bydlením, ať už v segmentu vlastnického, družstevního nebo nájemného bydlení.

Tak jako v každé společnosti, i u nás však současně existují lidé, kteří si prostředky na své bydlení z objektivních důvodů nejsou schopni zajistit sami, či které trh s bydlením neakceptuje. A v tomto případě je povinností státu těmto lidem pomoci. Chci se zasadit o to, aby řešení bydlení těchto osob nekonkurovalo soukromému sektoru, nemělo negativní dopad na volný trh s byty, a aby naopak přispělo k vytěsnění těch subjektů, které v současné době využívají chybně nastavený systém dávek a za nehorázné sumy poskytují bydlení osobám, které běžný trh s byty nepřijímá.

 

Zákon o státní službě takříkajíc přitáhl otěže státním úředníkům. Daří se naplňovat jeho očekávání?

Zákon o státní službě zavedl některé nové instituty jako například výběrová řízení na obsazení volných služebních míst, úřednické zkoušky, služební hodnocení nebo kárnou odpovědnost státních zaměstnanců. Dá se tedy říci, že ve služebním poměru došlo ke zpřísnění povinností státních zaměstnanců a omezení některých práv, na která byli zaměstnanci zvyklí z dob pracovního poměru. Pokud jde o druhou část Vaší otázky – určitě nebyla naplněna všechna očekávání, přestože některé z palčivých otázek řeší i letošní červnová novela zákona o státní službě. Řada problematických otázek zůstává a bude třeba je postupně legislativně řešit, např. aplikace správního řádu.

 

Setkal jsem se s názorem zaměstnanců některých ministerstev, že jim zákon neumožňuje rozloučit se v krátkém čase s podřízeným, který si neplní své úkoly; dříve mohli poskytnout odpovědi na otázky novinářů, dnes musí mít souhlas nadřízeného a ten zase svého nadřízeného. Jak je tomu v případě MMR?

Díky zákonu o státní službě došlo k zpřísnění důvodů pro odvolání představených i podmínek pro skončení služebního poměru ze strany ministerstva. Je třeba mít pečlivější podklady, kterými je možné prokázat porušení služebních povinností konkrétního zaměstnance, případně musí být zaměstnanec opakovaně služebně hodnocen s výsledkem nevyhovující. Závažnější kárná provinění pak musí být postoupena k projednání kárným komisím. V úvahu je rovněž třeba vzít i to, že zaměstnanci ve služebním poměru mohou podávat opravné prostředky, zejména odvolání nebo stížnosti, což celý proces samozřejmě prodlužuje. V MMR existuje interní předpis, který upravuje možnosti komunikace zaměstnanců s novináři. Tento předpis se v souvislosti s přijetím zákona o státní službě neměnil, takže pro nás nepředstavuje problém.

 

Počet státních zaměstnanců se nesnižuje, jak slibovala vláda ve svém programovém prohlášení, ale naopak roste. Logicky se nabízí paralela, čím více úředníků, tím větší byrokracie. Nedostáváme se tak do začarovaného kruhu, kdy na určité množství práce bude potřeba stále více lidí?

Máte pravdu, počet úředníků postupně narůstá. To je ale dáno zejména tím, že postupně narůstají agendy a činnosti, které legislativa po jednotlivých ministerstvech či jiných úřadech požaduje. Jako příklad mohu uvést oblast pohřebnictví, kde se do nedávna nevykonávala kontrolní (inspekční) činnost, kterou od 1. září letošního roku zavedla novela pohřebního zákona. Její výkon se tedy nyní musí nově personálně zajistit. Nelze proto říci, že stejné množství práce vykonává stále větší počet lidí.

 

Nedávno zazněl v médiích názor, že Ministerstvo pro místní rozvoj se přežilo a mělo by se „rozplynout“ do jiných ministerstev. Podle mne jeho role naopak poroste z řady důvodů, za všechny bych uvedl klimatické změny a přizpůsobení se jim. Jak vidíte Vy budoucnost ministerstva?

Stále říkám, že mnoho resortů má agendy, které se zbytečně dublují. Z tohoto důvodu je především zapotřebí změnit kompetenční zákon. Slyšela jsem již mnoho spekulací ohledně toho, které resorty by se mohly spojit. Je potřeba vést debatu mezi všemi stranami tak, aby změny byly srozumitelné a prospěšné pro lidi. Z MMR bych ráda udělala ministerstvo veřejného investování.

 

Naplnily se Vaše představy, s nimiž jste přijímala pozici ministryně?

Víceméně ano. Dodnes jsem však zcela nedokázala přizpůsobit státní správu svému tempu, myšlení a svému drivu. Ani v nejdivočejších představách jsem netušila, o jak náročnou záležitost se bude jednat. Občas jsem urputná, ale jistá konzervativnost státní správy tu stále je. To bych v budoucnu moc ráda změnila.

 

Když se ohlédnete zpět na dobu Vašeho působení na ministerstvu, co považujete za hlavní úspěch a naopak, co byste dnes udělala jinak?

Ministerstvo pro místní rozvoj má velmi rozsáhlou agendu, proto nelze vyjmenovávat úplně všechny kladné změny. Připomenu alespoň část z nich, i když jsme o nich už mluvili. Mezi ty nejzásadnější patří kontinuální podpora našeho venkova. Nebo zmíněný projekt Re:start, jenž má napomoci složité situaci ve třech nejpostiženějších regionech naší republiky – Karlovarského, Ústeckého a Moravskoslezského kraje. Díky náročným vyjednáváním jsme se zásadně zasloužili o zprovoznění tří přímých leteckých linek s Čínskou lidovou republikou. Podařilo se mi také prosadit novelu stavebního zákona, novelu zákona o pohřebnictví a také zcela nový zákon o zadávání veřejných zakázek. Mám však „rest“ v podobě komplexní rekodifikace stavebního řádu. Výše zmíněná novela stavebního zákona sice vyřešila plno palčivých problémů, ale na některé věci je už ze své podstaty krátká. Po mém nástupu se mi nepodařilo získat pro tuto myšlenku dostatečnou podporu. Jsem však ráda, že jsem za ty tři roky ve funkci, co jsme s kolegy z ministerstva připravovali novelu zákona, nakonec jejich podporu přece jen získala. Rekodifikace stavebního práva je jedním z hlavních úkolů Ministerstva pro místní rozvoj na příští volební období, s jehož splněním bych chtěla pomoci.

 

Šla byste do toho znovu, pokud by Vám po volbách bylo nabídnuto ministerské křeslo?

Víte, s MMR jsem spojila několik let svého života a z výše uvedených odpovědí je myslím zřejmé, že se nám podařilo pro naše občany prosadit spoustu potřebných věcí. Snažím se vše dělat tak, aby lidé měli z mého počínání nejen dobrý pocit, ale také užitek. Takže odpověď je jasná, nicméně nerada dělám ukvapená prohlášení a závěry. Uvidíme, co přinesou následující týdny.

 

Celý článek ke stažení zde:

CI1703_03_05_Občas jsem urputná_SLECHTOVA_CI_SABLONA.pdf