Potřebujeme akceschopné ozbrojené síly, které budou připraveny k obraně vlasti, řekl CzechIndustry Martin Stropnický, ministr obrany

Pane ministře, jak byste charakterizoval současný svět  z hlediska bezpečnostního prostředí? Které klíčové bezpečnostní hrozby ohrožují nebo budou ohrožovat Evropu a tím i Českou republiku?

V posledních dvou letech přijala ČR řadu strategických dokumentů, které se analýzou bezpečnostního prostředí v různé míře detailu zabývají. Jedná se zejména o Bezpečnostní strategii ČR, Dlouhodobý výhled pro obranu 2030, Koncepci výstavby Armády České republiky 2025 a aktualizovanou Obrannou strategii ČR. Do největší míry detailu zde jde Bezpečnostní strategie, která se bezpečnostním prostředím zabývá v celé jeho šíři a hloubce.

Z pohledu ministerstva obrany lze hlavní rizika – s trochou zjednodušení – zařadit do dvou základních kategorií: jižní a východní.

Jižní rizika vycházejí z nestability na Blízkém východě a v severní Africe. Nejvýznamněji se projevují přímo na místě, v mnohostranných konfliktech v Afghánistánu, Iráku, Sýrii, Libyi či Jemenu, ale zasahující celý region. Ať už proudem uprchlíků, zbraní, terorismu, nenávistné ideologie či destabilizací vlád a institucí. Tyto dopady pociťuje v různé míře i Evropa.

My jako resort obrany se angažujeme zejména v oblasti stabilizace regionu. Máme proto vojáky v Iráku, bilaterálně asistujeme Jordánsku, účastníme se evropské výcvikové mise v Mali. V případě zhoršení migrační krize jsme samozřejmě připraveni posílit buď policii u nás doma, nebo naše spojence na hlavních migračních trasách, jak jsme již v minulosti v rámci cvičení několikrát udělali.

Na východě jsme svědky snah Ruska o vnucování své vůle zemím, které Rusko považuje za svou sféru vlivu. Prostředky k tomuto účelu používané jdou od „měkkých“ až po ty skutečně tvrdé, včetně podpory separatistickým bojůvkám na východní Ukrajině či anexi území jiného suverénního státu.

Abychom předešli podobnému scénáři, k jakému došlo na Ukrajině, v rámci NATO jsme se dohodli na výrazném posílení alianční přítomnosti v ohrožených oblastech – tedy zejména v Pobaltí a v Polsku.

V případě „východních hrozeb“ je důležité zejména nepřipustit, aby vůbec došlo k jejich realizaci. K tomu ale musíme – a to nejen my jako Česká republika, ale my jako NATO – systematicky prokazovat, že stojíme pevně pospolu a že naši svobodu a náš způsob života jsme připraveni bránit. To s sebou nese investice do obrany, potřebu cvičit a vzájemně spolupracovat, být připraven pomoci druhým. Již dnes je naše jednotka v Litvě v rámci společné výcvikové aktivity zemí V4 v Pobaltí. Počínaje příštím rokem předpokládáme zapojit se do alianční Posílené předsunuté přítomnosti v tomto regionu. Jsme intenzivně zapojeni do Sil rychlé reakce NATO, účastníme se rostoucího počtu společných cvičení, a v tomto trendu hodláme pokračovat i do budoucna.

 

V minulých dnech se konala v Mnichově bezpečností konference, které hlavní záběry z ní vyplývají?

Mnichovská bezpečnostní konference byla především fórem, na němž nová americká administrativa deklarovala svůj vztah k Evropě. Viceprezident Pence – podobně jako několik dní před ním ministr obrany Mattis na zasedání ministrů obrany zemí NATO v Bruselu – rozptýlili jakékoliv obavy, pokud jde o americké angažmá v Evropě a o pevnost transatlantické vazby. Spojené státy a administrativa prezidenta Trumpa považují NATO za nezbytný nástroj zajišťování obrany a bezpečnosti Evropy a Severní Ameriky a stoprocentně stojí za svými aliančními závazky. Potud to příjemné.

Oba američtí představitelé ale rovněž poukázali na nedostatečný podíl, který na obranu Evropy vydáváme my, Evropané. Jak se vyvíjí bezpečnostní situace, musí se přizpůsobovat i Aliance samotná. To znamená potřebu urychlit výstavbu potřebných vojenských schopností. Nezbytným předpokladem pro to je zvýšit výdaje na obranu v souladu se závazky, k nimž se všichni členové NATO přihlásili na summitech ve Walesu a Varšavě.

Nejde o žádný blesk z čistého nebe – Američané na nedostatečné obranné výdaje v Evropě upozorňují dlouho. Nyní je ale zjevné, že pokud Evropa něco neudělá, Spojené státy začnou svůj přístup k ní přehodnocovat.

Česká republika se již na pozitivní trajektorii nachází. Předsedové všech tří vládních stran přijali závazek navýšit obranné výdaje na úroveň 1,4 % HDP do roku 2020 a pokračovat v jejich zvyšování směrem ke dvěma procentům, umožní-li to dlouhodobá udržitelnost veřejných financí.

Jsem ale přesvědčený, že náš postup směrem k dvěma procentům HDP na obranu musí být rychlejší a ambicióznější tak, abychom této výše dosáhli v první polovině příští dekády. To znamená navyšovat rozpočet rychleji, než jak hovoří současné plány či platný rozpočtový výhled. Ale zejména bych chtěl zdůraznit jedno: Jakkoliv je tlak USA na takové kroky zřejmý, náš obranný rozpočet nenavyšujeme kvůli tomu, že by nám to někdo diktoval. Náš obranný rozpočet navyšujeme z toho důvodu, že pro to existuje objektivní potřeba. Potřebujeme akceschopné ozbrojené síly, které budou připraveny k obraně vlasti. A k tomu potřebujeme ozbrojené síly vycvičené, vybavené, doplněné jak personálem, tak materiálem.

 

V souvislosti s předcházející odpovědí se nabízí řada dalších otázek. První je, zda Armáda ČR je dostačující jak svou velikostí, tak vybavením?

Zde nemohu začít jinak než ohlédnutím do minulosti. Armáda byla v ČR řadu let na okraji zájmu a podfinancovaná. Výsledkem je obrovský vnitřní dluh, nenaplněné počty profesionálů i vojáků v aktivní záloze. Vojákům stále v řadě oblastí chybí potřebná moderní technika a vybavení, řada vyzbrojovacích projektů z dob minulých vlád, přestože na jejich konci armáda obdržela moderní techniku, byla ekonomicky nerentabilní a stále je předmětem zájmu policejních a soudních orgánů. To všechno se nyní postupně snažíme napravit. Rekrutujeme nové profesionály tak, abychom armádu doplnili z původních 21 tisíc na 27 tisíc. Ani to však, domnívám se, nemůže být konečný stav. Perspektivně musíme uvažovat o počtu 30 až 35 tisíc profesionálních vojáků. Vojáci samozřejmě potřebují moderní zbraně a techniku a nám se podařilo nastartovat řadu velkých modernizačních projektů, které naši armádu posunou kvalitativně o velký kus dopředu. Jen v průběhu letošního roku chceme uzavřít smlouvy nebo finalizovat projekty na modernizaci výzbroje a výstroje v hodnotě 25 miliard Kč.

 

Druhá se týká jejího uplatnění. Často je spojována se zahraničními misemi, nicméně za důležitější bych považoval její roli na domácím hřišti, kdy je při mimořádných situacích nenahraditelná... S tím souvisí i její vnímání veřejností…

Armáda České republiky plní, mimo ochrany a obrany územní celistvosti republiky a mezinárodních závazků naší země, také vnitřní funkci při zajišťování bezpečnosti občanů. A právě působení na území ČR má velký podíl na jejím vnímání a hodnocení veřejností. Podle průzkumů veřejného mínění (CVVM, STEM) důvěra Čechů v armádu v posledních letech stoupá a je druhá nejvyšší od vzniku České republiky. V současnosti jí důvěřují téměř tři čtvrtiny obyvatel ČR.

V rámci Integrovaného záchranného systému České republiky pomáhají čeští vojáci záchranným a zdravotnickým složkám státu při likvidaci a omezení následků průmyslových a ekologických havárií, po živelných pohromách, jako jsou povodně nebo velké množství sněhu, nebo při likvidaci ohnisek nebezpečné nákazy.

Průběžně jsou síly a prostředky AČR nasazovány při likvidaci požárů a na pomoc při dopravních nehodách (Vojenské hasičské jednotky), minimálně 1x týdně pro lety transplantačního centra IKEM (vrtulníky z letecké základny v Praze - Kbelích).

Vojáci také posilují Policii ČR při významných akcích v republice, nebo při bezpečnostním ohrožení jakéhokoli charakteru. Ve větší míře k tomu došlo například v roce 2009 během předsednictví ČR Radě Evropské unie nebo v březnu 2016 v rámci bezpečnostních opatření po útocích v Bruselu, kdy vojáci s policisty společně hlídkovali v Praze, Ostravě a Brně. Podobným příkladem také může být střežení areálu muničního skladu ve Vrběticích v rámci opatření k řešení následků mimořádné situace po požáru a výbuchu objektů v areálu VTÚ v obci Vlachovice – Vrbětice (15.12 2014 až 5. 2. 2016, cca 200 vojáků).

Více než dvacetiletou tradici má také fungování letecké záchranné služby v západočeském okraji (LZS Plzeň-Líně), od 1. 1. 2017 nově působí Armáda České republiky také v rámci jihočeského kraje (LZS Bechyně).

V letech 2010, 2013 a 2014 se česká armáda významně podílela na záchranných a likvidačních pracích k odstraňování následků povodní, vojenští veterináři se v letech 2014 a 2017 zapojili do likvidace ohnisek ptačí chřipky, v roce 2014, při ohrožení ebolou byly také například aktivovány záložní izolační a hospitalizační kapacity v Centru biologické ochrany (CBO) v Těchoníně.

Armáda České republiky se na svoje možné budoucí úkoly při řešení krizových situací nevojenského charakteru připravuje na mezinárodních cvičeních v rámci Severoatlantické aliance (CMX) a Evropské unie (CME) a na národních součinnostních cvičeních se složkami Integrovaného záchranného systému ČR (např. cvičení Zóna na ochranu jaderných elektráren Temelín a Dukovany nebo společné cvičení vojenských a civilních hasičských jednotek Havárie jako příprava na případnou leteckou nehodu).

 

Obranně průmyslová spolupráce tvoří součást širší bezpečnostní a obranné politiky České republiky,“ řekl jste na konferenci Druhý dech českého obranného průmyslu. Je náš obranný průmysl na odpovídající úrovni a dostatečně využíván AČR a dalšími bezpečnostními složkami?

Domnívám se, že náš obranný průmysl v řadě případů dokáže uspokojit požadavky a potřeby Armády České republiky. Naše armáda v současnosti prochází největším přezbrojením v novodobé historii. Jednou ze základních podmínek pro to, aby tento proces dopadl úspěšně, je zajištění bezpečnosti dodávek. Klíčovou techniku a materiál chceme proto pořizovat doma, u českých firem. Kdyby došlo k nějakému konfliktu, těžko si lze představit, že by nás jiné země při zásobování strategickým materiálem upřednostnily. Ne vše zatím dokáží české firmy vyrobit, a navíc některé obchody sice uzavřou české firmy, ale výroba běží za hranicemi. I tak ale podíl domácích dodavatelů stále roste. Z celkových obchodů, které resort obrany loni uzavřel, připadlo na české subjekty více než 80 procent. Náš obranný průmysl si tedy z mého pohledu vede výborně a vzájemná spolupráce i vztahy jsou na historicky nejlepší úrovni.

 

Zasloužil jste se o vznik Vojenského technického ústavu. Jste spokojen s výsledky jeho práce, čeho si na něm ceníte především?

Musím upřesnit, že Vojenský technický ústav, s. p. ,(dále VTÚ) byl založen k 1. 9. 2012, tedy zhruba rok a půl před mým nástupem do funkce. Záměrem bylo transformovat vojenské opravárenské podniky a vytvořit centrum výzkumu, vývoje, zkušebnictví a dalších činností ve specifických oborech. Došlo tak k integraci Vojenského technického ústavu letectva a protivzdušné obrany (VTÚLaPVO) v Praze s Vojenským technickým ústavem pozemního vojska (VTÚPV) ve Vyškově a Vojenským technickým ústavem výzbroje a munice (VTÚVM) ve Slavičíně. Fungovat podnik začal od 1. ledna 2013 a výkonem role jeho zakladatele je pověřen můj náměstek pro řízení sekce průmyslové spolupráce a řízení organizací MO.

Tři výše uvedené odštěpné závody VTÚ představují pro resort obrany výzkumně-vývojovou základnu, která má přesah do širokého spektra činností Armády ČR v oblastech vzdušných nebo pozemních sil, komunikačních a informačních systémů nebo zbraňových a muničních systémů. Slouží především pro uspokojování strategických a dalších podstatných zájmů státu v oblasti obrany a bezpečnosti a rozvoje schopností Armády České republiky a dalších ozbrojených bezpečnostních sborů a integrovaného záchranného systému výkonem činnosti průmyslové a obchodní povahy při zajišťování dodávek a  služeb potřebných pro zabezpečení obrany a bezpečnosti ČR a plnění závazků vyplývajících z členství ČR v NATO a EU. Dalším využitím je realizace aplikovaného výzkumu a vývoje, výroby prototypů a modernizace výzbroje a techniky Armády ČR a dalších ozbrojených bezpečnostních sborů a integrovaného záchranného systému s přednostní realizací dodávek a služeb podstatných pro zabezpečení obrany a bezpečnosti ČR. Poskytuje řadu technických, vojensko-technických, technicko-organizačních a technicko-ekonomických služeb, řešení, činností a procesů, spojených nebo souvisejících s rozvojem schopností Armády ČR a dalších ozbrojených bezpečnostních sborů a integrovaného záchranného systému ve vybraných oborech a technologiích a v neposlední řadě také k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem.

Podnik zpočátku dosahoval dobrých ekonomických výsledků, ale již v roce 2014 došlo k závažnému propadu, který byl způsoben nejen předchozím výrazně sníženým množstvím zakázek od zakladatele, ale z velké části také díky mimořádné události v muničním skladu u Vrbětic, která mimo jiné ochromila značnou část odštěpného závodu VTÚVM ve Slavičíně.

Po výměně ředitele VTÚ a odštěpného závodu VTÚVM došlo ke stabilizaci a následnému opětovnému vzestupu. K němu došlo nejen na základě iniciativy státního podniku, ale také díky podpoře z Ministerstva obrany a Armády ČR. Bylo nutné snížit režijní výdaje a přitom řešit otázku zaměstnanosti, konkrétně její maximální zachování, k tomu řešit problémy odštěpného závodu VTÚVM ve Slavičíně, který po mimořádné události z roku 2014 dlouhodobě přišel o výrobnu munice, některé testovací a zkušební prostory a muniční sklady. Všechno se však podařilo překonat a za rok 2015 a 2016 byl naplněn obchodní plán a státní podnik skončil s kladným výsledkem hospodaření.

Jsem velmi rád, že VTÚ zvládl toto složité období a s následky mimořádné události v muničním skladu u Vrbětic se vyrovnal. Osobně jsem přesvědčen, že i v dalších letech bude nejen uznávaným a důvěryhodným partnerem s vysokou prestiží. Na tom je samozřejmě potřeba neustále intenzivně pracovat.

 

Na významu nabývá příprava občanů k obraně státu, kterou řídí ministerstvo, v jehož čele stojíte. Co vše POKOS představuje a jaké jsou jeho dosavadní výsledky?

Stejně jako každý z nás máme svoje hodnoty a priority, musí je mít i stát. Mezi ty hlavní bezesporu patří zajištění naší obrany a bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že v současném světě existují rizika, která nás znepokojují, musíme o nich vědět, mluvit o nich a připravovat se na ně. Z tohoto důvodu na ministerstvu obrany vznikl také projekt POKOS – Příprava občanů k obraně státu, který se již čtvrtým rokem zdárně rozvíjí. Cílem projektu je mezi občany, zejména mezi mladými lidmi, posílit vědomí o tom, že v případě nutnosti musí každý z nás přispět k obraně ČR. Těžiště projektu nyní leží ve školách, jejichž úkolem bylo zpracovat důležitá témata související s obranou a bezpečností země do vzdělávacích programů. Za účelem podpory a propagace projetu POKOS v posledních třech letech provádíme na druhém stupni základních škol a od letošního roku také ve středních školách přednášky a ukázky, které zajišťují přímo profesionální vojáci z jednotek Armády ČR. V jejich průběhu se mladí lidé dozvídají, jaké úkoly zajišťuje Armáda ČR, jaké máme krizové stavy, kdo je vyhlašuje a jaké povinnosti vyplývají pro občany naší země ve vztahu k obraně státu. Žáci a studenti také dostávají informace o zapojení našich vojáků v zahraničních misích a z praktických věcí, jejichž znalost je nanejvýš aktuální i v běžném životě, vojáci předvádí poskytování první pomoci, chemickou ochranu, základy topografie a sebeobranu. Projekt POKOS našel u mladé generace velmi solidní odezvu a úspěšně se rozvíjí. Pevně věřím, že se to také v dalších letech na vztahu mladé generace k obraně země pozitivně projeví.

 

A pokud jde o aktivní zálohy?

Aktivní záloha (AZ) je nedílnou součástí zálohy ozbrojených sil České republiky. V době míru umožňuje dobrovolné převzetí výkonu branné povinnosti. Současný počet příslušníků AZ po letech stagnace vzrostl o dvě stě a v současné době je v AZ zařazeno téměř půl druhého tisíce osob. V tomto roce je reálný předpoklad přijmout dalších tři sta nových zájemců. Cílový stav spojený s postupným naplňováním a vznikem dalších jednotek AZ do roku 2025 je stanoven na pět tisíc příslušníků AZ.

Armáda ČR má pro AZ zájem například o lékaře nebo IT odborníky, ale vítaní jsou všichni. Příslušník AZ nemusí vykonávat činnost totožnou se svou civilní profesí. Už nyní máme například právníky, kteří v jednotkách AZ plní roli velitelů rot či čet nebo řadových střelců.

V případě, že příslušníci AZ dosud nevykonali vojenský výcvik (nebyli dříve vojáky z povolání, příslušníky AZ, či nevykonali vojenskou základní či náhradní službu), musí v prvním roce zařazení absolvovat kurz základní přípravy v délce šesti týdnů.

V minulosti bylo možné povolání příslušníků AZ pouze na výjimečné vojenské cvičení jen pro záchranné práce při živelních pohromách nebo při jiných závažných situacích ohrožujících životy, zdraví, životní prostředí nebo značné majetkové hodnoty. Nově je možné povolat příslušníka AZ dle potřeby ozbrojených sil k nasazení v délce až sedmi měsíců na území ČR a s jeho souhlasem i k nasazení v zahraničí.  

 

Otázka na závěr. Co považujete za hlavní úspěch, který ministerstvo pod Vaším vedením dosáhlo, podaří se Vám do voleb stihnout vše, co jste si předsevzal?

Budu asi neskromný, ale podařilo se nám toho za více než tři roky poměrně hodně. Řadu věcí jsem již zmínil v odpovědích na předchozí otázky a nerad bych se proto, i z respektu ke čtenářům CzechIndustry, opakoval. Za hlavní úspěch svého působení na ministerstvu považuji, že se nám podařilo zastavit stagnaci resortu, která již začala přecházet v pozvolný úpadek. Tento trend jsme zvrátili a nastartovali tolik potřebný rozvoj. Jinými slovy to znamenalo dosáhnout po vyčerpávajícím období finančních a personálních restrikcí potřebné stabilizace, nastavit nový zdrojový rámec a zahájit masivní doplňování personálu a modernizaci armády. Nyní jsme již nabrali ten správný kurs a ten je třeba držet.

Českou veřejnost chci ujistit, že podnikáme takové kroky, abychom pro naši zemi zajistili bezpečné prostředí a maximální ochranu. Jsem velmi rád, že to většina našich občanů vnímá a podporuje. Jestli má současná složitá bezpečnostní situace na něco pozitivní vliv, je to určitě vlastenectví lidí a jejich větší zájem o to, co se děje kolem nás.

 

 

Celý článek ke stažení zde:

CI01_17_03_05_Potřebujeme akceschopné_MOCR_CI_SABLONA.pdf