Průmysl a školství

Anotace

Článek „Lídři strojírenského průmyslu adresovali vládě zcela konkrétní požadavky“ publikovaný v CzechIndustry 2/2016 zmínil inovace v technickém vzdělávání jako velmi významné téma. Konstatoval dlouhodobou tendenci růstu exportu do zemí osmadvacítky a na trhy Ruska i USA. Potvrzení a zvýšení těchto pozitivních tendencí vyžadují urychlení řešení souboru požadavků adresovaných vládě, ale nejen jí. Jedním z klíčových témat bylo získávání odborníků schopných plnit široké spektrum výkonů, které strojírenství plní. Nároky na řešení problémů směřují na školství i na vlastní podnikové vzdělávání. Klíčové pojmy pro dosažení optimálních vztahů mezi strojírenstvím a kvalifikací pro jeho poslání jsou: podpora průmyslového výzkumu, kompetence pracovníků ve strojírenství, vztahy mezi výzkumem, výrobou a odbytem, celoživotní vzdělávání a jeho systémové vytváření, kvalita, efektivní vytváření vzdělanostní a kvalifikační struktury nezbytné pro udržení a rozšíření postavení České republiky jako významného partnera ve světovém hospodářství, vazba mezi školstvím a průmyslem. Poznámkám k problematice je věnována následující úvaha.

Kompetence

Kompetence je definována jako fyzická, psychická (a morální) připravenost, vzdělání, přípravy k výkonu profese a její výkon, jehož kvalita je prověřována průběžně i periodicky. Strojírenské fórum je velmi znepokojeno úrovní odborného školství zejména v oblasti středního vzdělávání. Řada požadavků je adresována státu. Ve skutečnosti je odpovědnost na školách (pokud nebyly zrušeny) a na výzkumu a průmyslu samém.

K učňovským školám

V Československu byl vytvořen plně funkční systém učňovských škol pokrývající potřeby výrobních podniků. Personální i finanční vazby mezi školstvím a budoucími zaměstnavateli plnily své poslání. V průběhu vývoje po roce 1990 byla řada učňovských škol zrušena. Fungující systém byl narušen zásahy, které odvedly učně a studenty od záměru pracovat na střední technické úrovni nebo dokonce od zájmu o obor. Nesmyslný požadavek maturity na učňovských školách byl sice veden úctyhodnou snahou o vyrovnání vzdělanosti populace, ale zavedl zmatek do chápání pojmu zkouška zralosti tak, jak byla maturita historicky chápána. Cesta zpět neexistuje. Školy, dílny a laboratoře většinou již neexistují a co je horší: kolektivy učitelů se rozplynuly a jejich vytvoření v tehdejší kvalitě je zřejmě nereálné. Přesto je návrat ke zrušenému systému možný tak, že firmy s analogickými zájmy podpoří založení odborných učilišť vychovávajících absolventy k jejich obrazu.

K zájmu o technické profese

Česká republika si stále udržuje pověst strojírenské velmoci. V minulosti vytvořený systém technického inženýrského vzdělání byl narušen odlivem schopných studentů na specializace, po jejichž absolvování nemají šanci na zaměstnání v oboru. Všichni absolventi nemohou být generálními řediteli bank ani analogickými typy finančních manažerů. V současné finančně orientované společnosti je jedinou možností poukazovat na vysoké odměňování absolventů technických vysokých škol a na velmi zajímavou náplň práce.

K řešení přípravy vysokoškoláků v podnicích a ve školách

Zapojení zaměstnavatelů do systému výuky není posláním vlády. Jako vedoucí katedry užité jaderné fyziky jsem jak v řádném, tak v postgraduálním studiu využíval:

  • Ochotu odborníků z vědy, výzkumu a výroby i provozu proslovit jednu nebo více přednášek na témata, ve kterých dlouhodobě pracovali špičkoví odborníci, schopní vysvětlit podstatu problémů lépe, než učitelé, kteří získali znalosti z literatury nebo z krátkodobého působení mimo školu. Studenti se tak dozvěděli, proč to či ono jde nebo také ne. Že se to všem přednášejícím nelíbilo, je zřejmé.

  • Stejní nebo další odborníci umožňovali studentům účast na měřeních a dalších procesech na zařízeních, které škola nevlastnila a ani vlastnit nechtěla pro využití jen několik hodin v roce.

  • V rámci výuky byly zařazeny pravidelné semináře pro odborníky z praxe i pro studenty, na kterých špičkoví odborníci domácí i zahraniční hovořili o tématech, předem mnou dohodnutých s vybranými pracovišti jako byl ČEZ, EGP, EGI, Škoda Plzeň, Škoda Praha a jaderné elektrárny.

  • S jednotlivými studenty jsem hovořil o jejich zájmech: teoretická nebo experimentální práce, zájem o volbu nebo o provoz atd. Podle toho jsem doporučoval studenty podnikům.

  • Vedení těchto a dalších podniků zaměstnávalo na dílčí úvazky studenty již od třetího, ale zpravidla od čtvrtého ročníku s tím, že pracovali na diplomních úkolech zaměřených jak na výslednou kvalitu diplomní práce, tak na potřeby podniků. Podniky nabízely i za tehdejší bytové situace vhodné ubytování perspektivním studentům.

  • Organizace postgraduálních kurzů zaměřených na doplnění kvalifikace vysokoškolsky vzdělaných techniků na potřeby jaderné energetiky, v oborech provozu, projektování, investování a výzkumu byly řešeny přímo na úrovni vedoucí katedry a ředitel podniku. K takovým vztahům udělovalo vedení Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské souhlas s tím, že její zástupci pracovali v komisích pro závěrečné zkoušky. Účast přednášejících z praxe byla samozřejmostí.

  • Těsné vztahy mezi vedením fakulty a podniky vytvářely příznivé klima pro oboustranné pochopení a pro neformální spolupráci.

K uplatnění takových postupů dnes nesoucích pojmenování duální vzdělávání jsem tak nepotřeboval ani vládu, ani její finanční podporu. Nezbytné náklady rády hradily dotčené podniky, které ve většině případů budoucího zaměstnance získaly a to již s průpravou dosaženou při práci na diplomním úkolu.

K predikci kvalifikačních potřeb

Základem je kvalitní technické vzdělání jak na úrovni dělnických profesí, tak středoškoláků a vysokoškoláků. To umožní průběžně doplňovat znalosti a schopnosti zvládat nové poznatky a uplatnit je ve výzkumu i v praxi. Jen těžko lze představit si realizaci předvídání kvalifikačních potřeb na celostátní nebo na regionální úrovni. Věda a technika se rozvíjí postupy, které jsou z kvalifikačního hlediska zvládnutelné. Praxe nebo doškolení doma i v zahraničí je prostředkem k ovládnutí kvalifikace pro rozvíjející se technologie. Není to otázka dne nebo týdnů. Vyškolení odborníka může být nákladné, ale zase ne tak, aby na možné varianty kompetence byly udržovány rozsáhlé vzdělávací systémy.

K problému kdy začít s technickým vzděláváním

Ke tvrzení, že s technickým vzděláváním je třeba začít již v mateřské škole, bych podotkl, že jediným účelem takového postupu je přimět děti, aby nestrkaly dráty do elektrických zásuvek.

Technické vzdělání zahrnuje dnes důkladnou teoretickou přípravu prováděnou na úrovni požadované kvalifikace. Nástavba aplikovaných předmětů, laboratorních cvičení a prakticky orientované výuky vytvoří páteř technického vzdělání. Tolik pro školy. Rodiče a společnost pak musí na živých příkladech ukázat, že technicky orientovaný odborník neskončí mezi nezaměstnanými a že se uživí, a to dobře. A to nelze říci o každém typu vzdělávání.

S technickým vzděláváním lze proto začít získáváním a doškolováním učitelů orientovaných ve střední škole na matematiku, fyziku, chemii, biologii a na další předměty, které tvoří základ technického vzdělávání. Osobností kvality učitelů jsou pak výzvou k následování. Společenské působení, které prokáže společenskou vážnost absolventa technického oboru je nezbytné pro vyvolání a udržen zájmu.

Vytvoření zájmu o technické obory není záležitostí národního programu, ale odborného zájmu o získání, školení a udržení zájmu o technické obory. Jiná cesta k získání českých technických odborníků neexistuje. Naše země to potřebuje.


 

Doc. Ing. Petr Otčenášek, CSc.


 


 


Celý článek ke stažení zde:

CI0416_44_Průmysl a školství_OTCENASEK_CI_SABLONA.pdf (60584)