Soda

Znali ji a užívali ve starověku, ale nedovedli rozlišit od potaše. Dlouho do novověku odbírala Evropa minerální sodu z Egypta, kde se získala odpařováním vody jistých jezer. Teprve později se vzmáhalo užívání sody získané vyluhováním z popelu mořských chaluch; tuto sodu dodávalo převážně Španělsko. Když v pol. 18. století přírodní soda již nestačila hradit vzrůstající spotřebu skláren, mydláren a textilního průmyslu, začíná se s pokusy o výrobu sody umělé, totiž chemicky. Z četných pokusů od r. 1736 měly technický význam až způsoby Scheelův (1775) a Higginsův (1781), ale v praxi se osvědčil jen způsob franc. lékaře N. Leblanca z r. 1789. Leblancův způsob udržel svůj monopol až do r. 1863, kdy byl překonán levnějším způsobem Belgičana E. Solvaye. Ale i tomu vzešel konkurent ve způsobu elektrochemickém poč. 90. let.