Státní podpora nám nikdy nic nepomohla. A tak nezbývá než spoléhat na vlastní síly,

 

řekl CzechIndustry Kvido Štěpánek, majitel a ředitel firmy Isolit-Bravo

 

 

Pane řediteli, jak dlouho podnikáte, co Vás motivovalo dát se na cestu businessu?

Podnikatelem jsem od prvního března 1993, předtím jsem byl od června 1990 po čtyřiceti letech prvním nekomunistickým ředitelem tehdejšího závodu Isolit.

Co vše vyrábíte?

Osmdesát procent naší výroby tvoří subdodávky do automobilového průmyslu – technicky nejnáročnější formy na vstřikování plastů a výlisky a podsestavy z plastů, dále totéž pro elektrotechnický průmysl a potom vlastní výroba – mikromechanizace – Motúčko a spousta jeho příslušenství.

Můžete jednotlivé oblasti více konkretizovat?

Automobilový průmysl je velmi náročný a nezřídka se nároky a požadavky pohybují v iracionální rovině. Pro lidi je náročné to vydržet. V odreagování nám pomáhá vlastní výroba – přemýšlíte-li vlastním způsobem, vynalézáte-li nové věci, které záleží jenom na vás a vašem týmu, jeho invenci, vytrvalosti, odhadu chování zákazníků – je to odpočinek, vzpruha, slovem - krása.

Které segmenty trhu jsou pro vás rozhodující, kdo jsou vaši hlavní odběratelé?

Naši hlavní odběratelé jsou automobilky nejzvučnějších jmen – a to buď přímo – pak působíme v hantýrce automobilového průmyslu jako Tier One anebo tak, že my dodáváme komponenty či podsestavy jinému Tier One a ten je dále kompletuje do velké sestavy a dodává automobilkám.

Vyrábíte v Jablonném nad Orlicí, je to výhoda nebo naopak problém?

Je to výhoda i problém. Výhoda je, že jste v prostředí, kde jste se narodil a které důvěrně znáte. Máte radost, že jste právě tu a snažíte se o to více zvelebovat a kultivovat. Nevýhoda je, že Marek  6:4 | Tu jim Ježíš řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě.“ Ale přesto věřím, že tvrdošíjné setrvávání na místě podnikání je správné a přináší užitek nejenom naší firmě, ale širokému okolí.

V čem jsou podle Vás hlavní přednosti výrobků společnosti Isolit – Bravo ve srovnání s konkurencí?

Jsme poctiví vůči zákazníkům i vlastním spolupracovníkům, nejsme žádní obchodníci s deštěm. Nejde nám o krátkodobý zisk, ale o řemeslo, dobré jméno a rozvoj českého průmyslu.

Co považujete za největší úspěch, kterého jste dosáhl?

To, že firmu intenzívně rozvíjíme, široce investujeme, jsme na špici technického pokroku – a to vše bez pokřivených dotací. Nepodvádíme, platíme daně víc, než musíme a zabýváme se dobročinností.

S kterými hlavními problémy se potýkáte?

Závistí lidí, šikanou úřadů, přezaměstnaností, nevážení si své práce, svého postavení, obrovských možností a nemalých výplat.

Tím jsme se dostali k podnikatelskému prostředí v České republice. Jaké je?

Není ideální.

Co je třeba změnit?

Lidi a s jejich vnitřní změnou k lepšímu shora uvedené problémy zmizí samočinně.

Tři čtvrtiny vaší produkce jdou na export. Máme exportní strategii, agenturu CzechTrade, ekonomickou diplomacii atd. Spoléháte na státní podporu v oblasti vývozu nebo naopak vše řešíte vlastními silami?

Státní podpora nám nikdy nic nepomohla. A tak nezbývá než spoléhat na vlastní síly.

Žijeme v čase, který postupně ovládne internet věcí (IoT), podle některých internet všeho. Co znamená tato výzva konkrétně pro vaši společnost?

Hlavně nepodlehnout módnímu blbnutí. Zachovat si chladný úsudek a z novinek využívat ty, které mají smysl.

Hodně se dnes u nás hovoří o Průmyslu 4.0, což je de facto jeden z obchodních modelů. V podstatě kopírujeme německou inciativu, kterou je možné u nás aplikovat jen částečně a jen v některých subjektech. Jak vnímáte tuto problematiku?

Nevnímám. Nevím přesně, co to je Průmysl 4.0 a zachovávám si selský rozum. Ti 4.0 už o něj možná přišli.

Zhruba před rokem jste rozhodl zavést ve firmě LEAN Management. Co se za uplynulý čas povedlo a jaké poznatky s ním jste získal?

V podstatě dtto. LEAN není nic jiného, než zdravý selský rozum aplikovaný do firmy. Pereme se s ním denně a pokrok zdaleka není tak rychlý, jak bych si přál.

Úspěch přeje připraveným, je mu ale třeba jít takříkajíc naproti? Vykročili jste na tuto cestu?

No samozřejmě. Člověče, přičiň se a Pánbůh ti pomůže!

O nedostatku kvalifikovaných odborníků v technických profesích na všech úrovních se u nás začalo hovořit v 80. letech minulého století. Jsou přijímány různé iniciativy, návrhů na řešení je víc než dost, nicméně skutek (zatím) utek. Potýkáte se s tímto problémem i Vy, jak ho řešíte?

Řešíme ho maximální součinností se školami a učilišti. Nicméně je to účinné pouze zčásti. Funguje to velice dobře u učilišť. Pro vysokoškoláky je první vysavačem Praha, Brno, velká města, velké nadnárodní firmy. Pak teprve přijdeme na řadu my. Loni se nám podařilo rozjet technické kroužky pro místní ZDŠ a vypadá to velmi dobře. Ovšem výsledky se dostaví za pět, deset let.

Jakými zásadami se řídíte ve své práci?

Zdravým selským rozumem, který je uznáván po celém světě. Američané jej nedávno znovu vynalezli jako systém KISS – Keep it simple, stupid! Tedy: Dělej to jednoduše, vole! K němu přidávám, co jsem se naučil a nezapomněl ze škol, ze své někdejší praxe mladého konstruktéra a potom z čtvrtstoletí podnikání. Učím se od každého.

Daří se Vám motivovat zaměstnance, aby brali firmu za svou a kopali v jejím dresu s plným nasazením?

Částečně.

Jakých lidských vlastností si vážíte, naopak, které odmítáte?

Inteligence technické spojené se sociální, pracovitosti, skromnosti. Odmítám nafoukanost, hloupost, přehnané požadavky, nekritické souznění s dobou z důvodu absence vlastního rozumu a absence vlastních názorů.

Jste společensky odpovědná firma. Jak se to konkrétně projevuje?

Staráme se o zákazníky, vlastní spolupracovníky, okolí a svět. To poslední může znít nekriticky, ale je to tak - zlepšíme ve světě sice 0,0001 promile, ale pořád je to lepší, než nedělat nic.

Mezi Vaše oblíbená motta patří: If I were at your shoes neboli Kdybych byl ve tvé kůži a Quas dederis solas semper habebis opes neboli Jen to bohatství, které daruješ, si odneseš na věčnost. Můžete to konkretizovat?

Spousta problémů světa, možná skoro všechny pramení z neschopnosti jednoho člověk vžít se do situace a role bližního. Kdybychom to dokázali na dvacet procent, svět by byl úplně k nepoznání. Druhé vysvětluji asi takto: Když se probudíte z živého snu, co si z něho odnesete? Snad ta krásná auta, ve kterých jste tam jezdili? To asi těžko, rozplynula se spolu s tím snem. Ale odnášíte si, jak jste se tam chovali – svoji statečnost nebo zbabělost, velkorysost nebo sobectví. A smrt je jenom probuzením z živého snu…

Jsou lidé, kteří si zaslouží naši úctu, i to jsem si přečetl v souvislosti s vaším jménem. Jak tomu dáváte skutečnou podobu?

Vzpomínám na ně, a když mám možnost, snažím se pro jejich světlou památku něco udělat.

Kdybyste měl představit Kvida Štěpánka, co byste o něm řekl?

Postarší chlápek, který má možná procitnutí z živého snu blíž, než si sám myslí. Má za cíl si z něj odnést spokojený pocit, že se choval velkoryse, statečně, moudře, štědře – zkrátka, buddhisté to nazývají jedním slovem – správně.

 

Celý článek ke stažení zde:

CI01_16_08_09_Státní podpora_BRAVO_CI_SABLONA.pdf