Trouby kovové

 

Nejstarší kovová t., z měděného plechu, byla objevena poč. 20. století v pyramidě krále Sáhura u Abusiru; byla to vlastně jen t. z plechu stočeného do tvaru vejcovitého, navrchu neuzavřená. Soudí se, že pochází asi z pol. 3. tisíc. př. Kr. Kolem r. 180 př. Kr. dal pergamský král Eumenes II. zříditi vodovod dlouhý několik km a překonávající několikeré stoupání, takže voda v něm byla pod značným tlakem a potrubí musilo být z kovových trub značně tlustých, soudí se, že asi bronzových.

Olověné t. Římané užívali k vedení vody trub o., ale jen v nevelkém rozsahu. O způsobu výroby těchto trub poučují Vitruvius, Plinius st. a Frontinus, který kol r. 97 po Kr. napsal spis o římských vodovodech. Byly to převážně trouby s pláštěm nahoře smáčknutým k sobě a spájeným, někdy byly švy jen zatmeleny. Kulatých o. t. se užívalo jen na stojato. Válcování olověných t. vynalezl roku 1790 J. Wilkinson. Lisování o. t. za studena vynalezl r. 1820 dělník T. Burr, lisování o. t. za tepla si dal patentovat r. 1822 J. Hague.

Měděné, mosazné a cínové t. Válcování měděných a mosazných t. si dal patentovat R. Ormrod r. 1818, Ch. Green si dal r. 1838 patentovat zase tažení takových t. První lisované t. cínové vyrobil r. 1840 Kehr z Kreuznachu. R. 1856 obdržel R. A. Brooman patent na tažení tenkých trubic z dutých tlustostěnných kusů.

Železné t. R. 1758 obdržel angl. hutník I. Wilkinson patent na formování ž. t. v písku. R. 1808 si dal patentovat B. Cook výrobu krátkých trubic (hlavní) bezešvých postupných protahováním; r. 1812 obdržel H. Osborn patent na válcování ž. trubic (hlavní). Správce salmovských hutí v Blansku, Teubner, obdržel r. 1819 rak. privilej na hromadnou výrobu litinových trub. R. 1825 zlepšil C. Whitehouse výrobu svařovaných žel. t. R. 1849 vynalezl A. Shanks stroj na slévání lit. trub odstředivou silou. Hotovení ocelových trub bezešvých prakticky uzpůsobil r. 1886 Mannesmann.