TTIP – Naděje nebo hrozba?

TTIP – Naděje nebo hrozba?

Reportáž německé veřejnoprávní televize ARD, odvysílaná 18. května 2015, zanechala u diváků vesměs pochmurné představy o připravované obchodní a investiční smlouvě mezi EU a USA. O to více mne zajímala odborná akce ke stejnému tématu, pořádaná největší německou regionální obchodní a průmyslovou komorou v Mnichově. Odborníci v tomto případě naopak hýřili bezmezným optimismem.

Reportáž ARD

Hlavní veřejnoprávní televizní stanice ARD přinesla reportáž s názvem: „Blahobyt pro všechny. Co přinesou dohody o volném obchodě?“:

Představitelé německého byznysu jsou již dlouho okouzleni představou transatlantického volného obchodu a investic. Spolu s politiky slibují nová pracovní místa a více prosperity – tu dokonce vyčíslili částkou 500 eur, která má ročně obohatit průměrnou německou domácnost. Předseda představenstva firmy Daimler Dieter Zetsche: „Neumíme si vůbec představit, že by tato jednání mohla ztroskotat – bylo by to do té míry iracionální a nám samotným by to způsobilo tak velké škody, že to vlastně není vůbec představitelné u rozumně uvažujících lidí“.

Zároveň ale roste skepse odpůrců TTIP – Transatlantického obchodního a investičního partnerství v Německu, kteří se obávají snížení standardů zejména v sociální a spotřebitelské oblasti. Varují před masem z klonovaných zvířat, geneticky modifikovanými plodinami, snížením nároků na kvalitu potravin a na ochranu životního prostředí v Německu i před upřednostněním zájmů velkého byznysu v neprospěch obyčejných lidí. „Profitovat budou hlavně velké koncerny v EU a v USA“ – zní i z druhé strany Atlantiku z úst Lori Wallachové, ředitelky Global Trade Watch, Washington - spotřebitelské organizace, která zkoumá připravované dohody z hlediska zájmů občanů. Diskutovanou možnost žaloby firem na stát – například kvůli ochraně investic – považují odpůrci za potenciální možnost poškození principů, na jejichž základě funguje německá demokracie i státní suverenita.

Ekonomický expert, profesor Max Otte z Kolína n. R., není odpůrcem volného obchodu. Deset let pobýval pracovně v USA a renomé v Německu si získal svou předpovědí finanční krize. K jednáním o TTIP poznamenal: „Volný obchod je zajímavá a dobrá věc. Ale pojem ‚volný obchod‘ skrývá více, než dává najevo. Proto se člověk musí vždycky zeptat: Kdo obchoduje volně, k užitku koho a dále koho je zapotřebí případně také chránit.“ Hospodářská politika USA má za cíl vytvořit hlavně prifitabilní  podmínky pro podniky, zatímco EU ještě neztratila ze zřetele také blaho a ochranu svých občanů.  Jednotlivé státy EU mají rozdílné zájmy, zatímco USA mají svůj cíl jasný. Profesor Otte je toho názoru, že silnější partner – v tomto případě podle něho USA – bude mít spíše možnost prosadit většinu svých zájmů. Autoři reportáže podotýkají, že lobisté velkých koncernů jsou mnohem početnější a jsou podstatně těsnějšími partnery politiků v USA, než je tomu v EU. Lori Wallachová k tomu poznamenala: „Naším snem bylo, že tato smlouva by nám mohla do USA přinést evropské pracovní právo, standardy životního prostředí, potravin a ochrany soukromých dat. Ale tak to nebude. Podle toho, co zatím víme, jde ale o to, podpořit obchodování velkých koncernů z USA a EU.“

V reportáži se autoři dále zaměřili na výsledky severoamerické zóny volného obchodu NAFTA, která má za sebou více než 20 let existence, a mohla by se tedy stát vzorem pro TTIP. V době jejího vzniku v roce 1994 byla největší zónou volného obchodu na světě a zahrnuje Kanadu, USA a Mexiko. Stejně jako u TTIP lákali politici veřejnost na zvýšení blahobytu a vytváření nových pracovních příležitostí. Při jejím podpisu sliboval tehdejší prezident USA Bill Clinton 200 tisíc nových pracovních míst v USA každý rok.  V průmyslové oblasti Velkých jezer byl ale dopad NAFTA opačný. Například Detroit přišel o statisíce pracovních míst, zejména v oboru subdodavatelů automobilového průmyslu. Většina z těchto firem se přestěhovala do Mexika za nižšími mzdami. Dlohodobá stagnace mezd zaměstnanců v USA je dalším důsledkem. Při stoupajících životních nákladech a průběžné inflaci se snižuje jejich reálná životní úroveň. Za 20 let fungování NAFTA vzrostly příjmy zaměstanců v USA o pouhých 6 %, zatímco příjmy top-managementu vzrostly ve stejném období o 60 %.  Profesor Otte k tomu poznamenal, že tlak na příjmy zaměstnanců a sociální standardy vlivem TTIP se dá očekávat hlavně v Evropě, protože USA již tímto procesem v rámci NAFTA prošly. Zejména na severu Mexika vznikly stovky průmyslových provozů, které vyrábějí výrobky, většinou pro finální montáž v USA.  Je zde obrovský rezervoár levných pracovníků, kteří přicházejí ze zaostalého jihu Mexika a ze zemědělství.  Za nekvalifikovanou dělnickou práci ve výrobě se vyplácejí velmi nízké mzdy – v reportáži uvedený příklad činil 6 eur za den. Volný obchod tedy zostřuje konkurenci také mezi zaměstnanci.

Uvedeny byly i pozitivní příklady menších německých firem, které by odstraněním tarifních a netarifních překážek získaly lepší přístup na trh v USA. Jde zejména o zjednodušení certifikace a vzájemné uznávání technických standardů. Snížením nákladů na tyto operace by se měla zvýšit konkurenceschopnost německých výrobků na americkém trhu.

Pro typické malé zemědělské usedlosti v Mexiku se ukázala NAFTA jako zcela nevýhodná. Jejich produkty byly postupně z místního trhu vytlačeny levnými zemědělskými výrobky a potravinami z USA. Proto tisíce bývalých zemědělců nabízejí svou pracovní sílu na polích velkých agrárních firem (mezi nimi jsou také velké potravinářské koncerny z USA) nebo jako námezdní dělníci v továrnách. V důsledku tohoto vývoje se výrazně zvýšila ilegální migrace z Mexika do USA.

HDP Mexika se skutečně za posledních 20 let zvýšilo, ale ne více než u jiných zemí Latinské Ameriky – bez NAFTA. Pro mexickou podnikatelskou elitu je NAFTA nesporně výhrou. Mnozí na ní skutečně neobyčejně zbohatli – včetně aktuálně nejbohatšího muže planety Carlose Slima. Pozitivní impulzy pocítily také střední vrstvy mexické společnosti. Silně se rozvinul mexický automobilový průmysl. Zóna volného obchodu nicméně ještě více rozštěpila mexickou společnost na bohaté a chudé. Mexiko má 120 milionů obyvatel. Méně než tisícina z nich vlastní 43 % bohatství země. Chudoba za posledních dvacet let značně vzrostla - více než polovina obyvatelstva nevlastní prakticky nic, nemají dostatek jídla, jsou bez naděje na vzdělání. Podobná pokračující polarizace společnosti proběhla v důsledku NAFTA ale také v USA.  

V důsledku tzv. ISDS (investor-to state-dispute-settlement) mohou soukromé firmy žalovat stát. Když se například mexická vláda snažila zavedením zvláštní daně bránit své producenty cukrové třtiny před dodávkami cukru z USA, vyrobeného z kukuřice, žalovaly ji tři velké americké agrární koncerny. Při následné arbitráži usoudil rozhodčí soud, že se jedná o porušení pravidel NAFTA a Mexiko muselo zaplatit několik set milionů dolarů žalujícím firmám.  Podle Lori Wallachové musely vlády žalovaných států – se kterými mají USA obdobné dohody - uhradit americkým koncernům stamilionové částky za pokusy zavést přísnější pravidla pro ochranu životního prostředí, vody apod. Ve Washingtonu běží v současnosti stovky podobných procesů u rozhodčích soudů. V souvislosti s TTIP by jejich počet mohl výrazně vzrůst, pokud budou firmy považovat za ohrožené své investice a zisky.

U Detroitu vede přes řeku do Kanady jediný most široko daleko. Z důvodu jeho přetíženosti se kanadská vláda rozhodla postavit nedaleko další most. To se ale vůbec nehodilo vlastníkovi mostu, americkému milionáři, který má z mýtného tučné zisky. Proto zažaloval stát Kanadu, jak to umožňuje NAFTA. Podnikatel žádá po Kanadě náhradu škody ve výši 3,5 miliardy dolarů. Rozhodnutí zatím nebylo učiněno. Může trvat léta. Wallachová k tomu poznamenala, že by se v tomto případě mohlo jednat o „jasnou ochranu monopolního postavení jednoho podnikatele“. 

 V Německu je přibližně 5000 milionářů, jejichž majetek je větší než 50 mil. eur, v USA je jich více než 65 000.  Profesor Otte je toho názoru, že majetek se bude pod vlivem TTIP ještě více přemisťovat směrem k nejbohatším milionářům a pozice středních vrstev se bude dále oslabovat.

Také finanční svět Wall Streetu vzhlíží k TTIP s velkými nadějemi. Americké finanční koncerny i velké evropské banky doufají, že by s pomocí TTIP mohly padnout regulace, které po krizi omezují jejich obchody.

Pokud se TTIP uskuteční, bude mezi EU a USA probíhat téměř polovina světového obchodu. To pocítí samozřejmě i státy, které nebudou součástí této dohody. Profesor Otte zdůrazňuje, že TTIP se stane arénou pro střet dvou hospodářských modelů kapitalismu: tzv. ‚rýnského kapitalismu‘ tedy kapitalismu s prvky sociálního tržního hospodářství a dravého neoliberálního ‚anglosaského kapitalismu‘, který je podle něho podstatně silnější stranou.  Domnívá se, že je třeba nejdříve vyjednat společnou pozici všech zemí EU, a teprve poté znovu přistoupit k jednáním o TTIP u ‚čistého stolu‘.

Autoři reportáže poznamenali, že Mexiko samozřejmě nelze srovnávat s EU, ale působení určitých mechanismů v rámci zón volného obchodu je podobné.

 

 TTIP Roadshow v Mnichově

Akce na IHK Mnichov 20. května 2015, která se těšila mimořádně vysokému zájmu, byla prvním dílem tzv. „TTIP-Roadshow“, které bude pokračovat v dalších dvaceti bavorských městech průběžně až do konce listopadu tohoto roku. Spolupracují na ni bavorské obchodní a průmyslové komory spolu s řemeslnickými komorami a bavorským ministerstvem hospodářství.  Cílem je spolu s místními podniky nahlédnout za kulisy jednání o tomto důležitém obchodně politickém projektu. Organizátoři chtějí připravit otevřenou a férovou diskuzi o šancích a výzvách, které jsou s ním spojené. Je možno konstatovat, že v Mnichově se tento záměr podařil.    

Obchodní a průmyslové komora v souladu se svým hlavním posláním považuje TTIP za prostředek k odstraňování obchodních překážek, a proto uzavření smlouvy s USA plně podporuje.  Může se přitom opřít o silný mandát - převážně pozitivní postoj svých členů k připravované smlouvě. Německo je velmi otevřenou ekonomikou již nyní a vyváží nejvíce ve své historii. Podle průzkumu německé střešní organizace DIHK z října 2014 vnímá připravovanou obchodní dohodu s USA 70 % členů pozitivně, 27 % neutrálně a jen 3 % jsou proti ní. Průřez názory německého hospodářství je to důkladný, protože v Německu přetrvává pro firmy povinné členství v komoře.

Výchozí stav EU - USA

Transatlantický hospodářský prostor je největším trhem na světě. EU a USA dohromady vytvářejí polovinu výkonu světového hospodářství, třetinu světového obchodu a zhruba šedesát procent světových zahraničních investic. Denně dosahuje obrat v obchodu a službách dvou miliard euro. Cílem TTIP je tuto obchodní výměnu ještě dále zjednodušit.

 

USA je pro Německo druhým nejdůležitějším obchodním partnerem po Francii

Z hlediska exportu je zájem Německa o USA enormní. V roce 2013 činila hodnota německého vývozu do této země 90 miliard euro, přičemž o polovinu se postaraly skoro stejným dílem dvě jižní spolkové země Bavorsko a Bádensko-Virtembersko. Hlavními vývozními artikly jsou vozidla, stroje a chemické výrobky. Dovoz z USA do Bavorska přitom nedosahuje ani poloviny objemu bavorského vývozu. Na obchodní výměně s USA je v Německu přímo závislých zhruba 600 tisíc pracovních míst.

 

USA hlavním cílem německých zahraničních investic

Podle údajů Deutsche Bundesbank dosáhly německé přímé zahraniční investice v USA v roce 2012 kumulované výše 266 miliard euro, což odpovídá téměř čtvrtině všech německých přímých zahraničních investic.  Opačným směrem nejsou přímé zahraniční investice zdaleka tak vysoké.

 

Co očekávají německé společnosti od TTIP?

V prvé řadě harmonizaci resp. vzájemné uznávání norem a certifikací, které považuje za prioritní 85 procent německých firem. Prozatím musejí provádět certifikaci s velkými náklady dvakrát. Rozdílné technické normy a předpisy nutí mnohdy německé výrobce k výrobě stejného produktu na dvou různých výrobních linkách.

Na druhém místě je požadavek na zjednodušení celních procedur, který považuje za hodně důležitý nebo důležitý 83 procent firem. Situace v odvíjení celních řízení se totiž ještě zhoršila po zavedení bezpečnostních (protiteroristických) opatření v USA.

Tři čtvrtiny firem očekávají odbourání cel, přičemž největší tlak je ze strany agrární a potravinářské branže. Průměrná importní cla pro německé výrobky sice činí jen 2,8 procenta, ale s ohledem na objem německého vývozu se jedná ročně o částku větší než dvě miliardy euro. U některých výrobků jsou vybírána vysoká cla. Např. alkoholické nápoje a tabák (82 procent), mléčné výrobky (10,9 procenta) a oblečení (10,8 procenta).

Dalšími požadavky jsou: zavedení jednotných transatlantických norem resp. standardů, flexibilnější systém víz, lepší ochrana investorů a snadnější přístup k zakázkám v oboru služeb a k veřejným zakázkám.

 

Vystoupení hospodářských představitelů

Ředitel IHK, Mnichov Peter Driessen zdůraznil, že nedojde k žádnému snížení standardů v EU např. v sociální oblasti nebo u potravin. Podivil se nad tím, že na veřejnosti probíhá značně emotivní diskuze, a přitom hlavní internetovou stránku EU, věnovanou TTIP navštěvuje v poslední době jen asi 20 zájemců denně při více než pěti stech milionech občanů. Vyzval k věcné diskuzi a prohlásil, že bavorské firmy jsou dobře připravené na zvýšenou konkurenci.

Ředitel Řemeslnické komory Mnichov Dr. Lothar Semper uvedl, že zejména menší a řemeslnické firmy trpí nevýhodami současného obchodního systému. Zároveň vyzvedl německý duální systém odborného vzdělávání a mistrovského listu, který nesmí být dohodou TTIP jakkoliv ohrožen. V oblasti vzájemné ochrany investorů pochválil nedávný návrh spolkového ministra hospodářství Sigmara Gabriela - místo obávaných a netransparentních privátních rozhodčích soudů zapojit obchodní soudní tribunály, které by neomezovaly parlament a vládu při jejich zákonodárných činnostech.  

Státní tajemník bavorského ministerstva hospodářství Dr. Hubert Pschierer vidí u transatlantických jednání jednoznačnou převahu šancí nad riziky. Nejde o to, jít proti sobě, ale spolu. Společně řešit výzvy dnešní doby jakou je například elektromobilita. Partnerství USA-EU má potenciál ovlivnit svět v řadě prospěšných oblastí. Odmítl myšlenku, že jednání probíhají v zájmu velkých koncernů, TTIP je tématem především pro střední firmy. Vyzvedl přitom, že v Německu je ze všech průmyslových zemí nejvíce tzv. „skrytých šampionů“ – tedy menších a středních firem, které patří ke světové špičce ve svém oboru.

V následné diskuzi prohlásil generální konzul USA v Mnichově Bill Moeller, že bez Německa nelze jednání o TTIP zdárně uzavřít. Je totiž spolu s Rakouskem a Lucemburskem jednou ze tří zemí, ve které je zatím více odpůrců než příznivců TTIP.

Diskuze se zúčastnil také zástupce středně velké firmy Mikrogen GmbH, která do USA vyváží diagnostické jednotky pro diagnostiku některých nemocí z krve pacientů. Potvrdil, že odstranění zvláště netarifních překážek v obchodě, by Mikrogenu přineslo výrazný prospěch.

Zástupce Evropské komise Lutz Güllner z Bruselu zmínil tezi o pozitivním vlivu volného obchodu na vznik pracovních příležitostí a zvýšení blahobytu. Striktně odmítl myšlenku, že by EU při jednáních o TTIP byla v roli „junior partnera“ USA – už jen z toho důvodu, že trh EU je větší. Vyzval k nahlédnutí do vlastního mandátu vyjednavačů na straně EU, který je k dispozici na internetových stránkách EK. Ideální by bylo odstranit obchodní překážky v celosvětovém měřítku. To ale zatím kvůli rozdílným zájmům 161 členských zemí Světové obchodní organizace WTO není reálné. Již dříve se nicméně ukázalo, že smlouvy typu TTIP se staly impulsem pro sblížení postojů a pozitivní vývoj i ve WTO. Dvojitá certifikace v EU a USA přináší německým vývozcům zvýšené náklady, které zdražují jejich výrobky i o 20 %, což výrazně snižuje jejich konkurenceschopnost. Pokud nedojde k podpisu TTIP, budou se USA rozhlížet po jiných partnerech – transpacifická jednání již koneckonců probíhají. Letošní podzim bude zřejmě pro jednání o TTIP klíčový, prezident Obama se netají tím, že by smlouvy velmi rád podepsal ještě ve svém volebním období.

Je tedy zřejmé, že zatímco německé hospodářské kruhy jsou výraznými příznivci připravované transatlantické zóny volného obchodu, mezi běžnými občany existuje ještě hodně obav, ale i mýtů. Ty vznikly mimo jiné proto, že nutná transparentnost jednání probíhá teprve v poslední době, a přitom první kolo jednání „za zavřenými dveřmi“ se konalo již v červenci 2013. Němečtí politici a hospodářští představitelé budou muset věnovat ještě hodně energie k rozptýlení skepse obyvatel v zájmu záchrany prestižního projektu už i z toho důvodu, že TTIP se bude možná dodatečně ratifikovat v parlamentech jednotlivých členských zemí EU.  

Dipl.-Ing. Zdeněk Fajkus

VTUD e.V., Mnichov

                                                                                    Celý článek ke stažení zde:TTIP pdf.pdf