Úloha komerční bezpečnosti je defenzivní, proto může doplňovat a ne řídit bezpečnostní situaci,

 

 

řekl CzechIndustry Jiří Kameník, prezident Unie soukromých bezpečnostních služeb

 

 

V Poslanecké sněmovně PČR se projednává návrh zákona o soukromé bezpečnostní činnosti. Co by měl přinést na poli bezpečnosti v České republice a proč ho ještě nemáme?

V prvé řadě by měl zákon po 26 letech definovat předmět soukromé/komerční bezpečnostní činnosti a jejich hlavních oborů – ostrahy majetku a osob, soukromých detektivů, převozů cenností. Zároveň by zákon měl definovat požadavky na provoz těchto služeb a na jejich zaměstnance, tj. bezúhonnost, spolehlivost, kvalifikační a zdravotní způsobilost. Krátce řečeno, tento obor by měl dostat po více než čtvrtstoletí existence v ČR standardy, které má každý obor podnikání. Pokud nebudeme v zákoně, tak neexistujeme. To je právní pravidlo, které dosud v právním státě nebylo naplňované. A pokud neexistujeme, tak se v této oblasti může dít cokoliv a vše je dovoleno. To ovšem není demokracie, to je slušně řečeno nepořádek, který nahrává zločinnosti, nekalému podnikání a zlodějům a naopak znemožňuje podnikání těm, kteří postupují zákonně a legálně.

Mohl byste charakterizovat vztah mezi bezpečnostní činností a státem?

Bezpečnostní činnost je široká a působí na ní mnoho subjektů. Základním subjektem je vždy občan (též právnická osoba), který má na své bezpečnosti existenční zájem. Proto část svých práv deleguje na stát, který se má celoplošnou a celospolečenskou organizací postarat o boj se zločinností, tedy trestnou činnost. Organizaci, kterou si občan ustanovil, je policie, která však opačně nemá právo bez pravidel, které ji poskytl občan, dělat více nebo méně vůči zločincům. Tedy občan je ten, který má pravidla určovat a ne policie, tak jak je tomu dnes.

Příkladem je nám vysvětlování funkcionářů policie, jak jsou dobře za naše peníze připraveni s antikonfliktním týmem dovést skupinu fanoušků na stadion, kde poté fanoušci stadion zdevastují. Pak policie konstatuje, že nejsou individuální pachatelé nebo jen jeden co rozbil sedačku. Naprosto chybí činnost policie při soustřeďování fanoušků, kdy již oni páchají trestnou činnost, ale policie nekoná. Přitom je to ona, kdo určuje na stadionech režim, protože ona to ví nejlépe.

Mělo být jasně vytyčeno pole působnosti ve třech rovinách – výsadní okruh soukromé/komerční bezpečnosti, tj. výhradní oblast komerční bezpečnosti, která provádí fundovaně bezpečnostní činnost, zaměstnává lidi, odvádí daně a je kdykoliv kontrolovatelná.

Pak jasně definovat a ohraničit oblasti zajišťované státem eventuálně municipalitami, tj, bezpečnostními složkami a obecní policií. Tyto sektory nesmí být překračovány, a pokud ano, tak pod nejpřísnějšími tresty.

Následně by mělo dojít k definování prostoru a situací pro kooperaci například při mimořádných událostech (bezpečnostních nebo katastrofických).

S tím úzce souvisí konstatování, že soukromá bezpečnost je tvořena na jiných principech a zákonech než policejní sbory...

Komerční bezpečnost brání oprávněné zájmy, právní zájmy soukromých osob a vykonává svou činnost podle principu – co není zakázáno, je povoleno. Postupuje podle ustanovení občanského zákoníku, občanského soudního řádu a v některých věcech podle trestního zákona

Policejní sbory na druhé straně mohou bezpečnostní činnost konat pouze v rozsahu, jak jim to zákon dovoluje, přikazuje a jejich oprávnění spolu s jejich uplatněním musí být důsledně kontrolovány. V podstatě dnes platí, že každé rozšíření oprávnění policejního sboru znamená zároveň omezení svobody občana. Naopak profesionální soukromá/komerční bezpečnost znamená větší šanci občana na ochranu a vymožení jeho právních zájmů, protože působí v širším právním prostředí...

V souvislosti se zákonem je často užíván pojem služby komerční bezpečnosti. Můžete to více konkretizovat?

Komerční bezpečnost je odborný výraz, jde o službu, za kterou se platí a je vykonávána v režimu občanského zákoníku za úplatu na základě smlouvy a delegace/zplnomocnění objednatele služby. V našem rozhovoru si dovoluji termín kombinovat s tradičním termínem soukromé, abych ukázal, že jde v podstatě o synonymum, kdy však termín soukromé zdůrazňuje a odkazuje právě na právní rámec této služby.

Vedle agentur stojí činnost jednotlivých vlastníků, kteří si bezpečnost zajišťují sami, což je na první pohled pozitivní, ale... nezavání to tak trochu vytvářením soukromé policie, neřkuli soukromé armády, jak jsme toho nyní svědky například na Ukrajině?

Zákon by měl definovat a určit pravidla pro tak zvanou vlastní ochranu. Bohužel zatím je definice této oblasti tak vágní – i přes naše dlouhodobé výhrady – že těžko lze toto vyvrátit. Zavání a je to i účel tento trend podporovat, je to obcházení ekonomických předpisů a vytváření si prostředků moci. Konec konců, co by masivní přechod pracovníků speciálních útvarů Policie ČR do oblasti velkých holdingů mohl znamenat? Určitě ne rozšíření práv a bezpečnosti ostatních občanů.

Podle výsledků jedné ankety uvádělo více než 65 % odpovědí, že za bezpečnost občana odpovídá policie, a jen necelých 16 % občanů odpovědělo, že oni sami. Jak to tedy je s tvrzením, že občané platí daně a stát má povinnost je chránit?

Nevím, z jaké doby je tento průzkum. A jak zněly dotazy, ale kdyby to platilo, nemuseli by si lidé zřejmě kupovat ani bezpečnostní zámky. Ale vážně. Ten, kdo má majetek je vlastník a má svá práva určená, si uvědomuje, že si jej musí chránit. Policie nemůže být všude a hned, ba dokonce nesmí. Pokud nepochopíme to, že policie nesmí sloužit jednomu jedinci více jak druhému, že jde o službu výhradně k zabezpečení proti trestné činnosti, pak žijeme v hlubokém omylu nebo ještě v socialismu.

V souvislosti s činností bezpečnostních agentur koluje řada mýtů o jejich mnohdy „nekalých“ praktikách. Které to jsou a jaká je skutečnost?

Je otázka, čeho se tyto mýty týkají, Pokud jde o předmět jejich činnosti, jde většinou o mýty. Stále se objevuje, že soukromá detektivní kancelář někoho sleduje a následně prodává či nabízí tyto materiály k prodeji. Uvědomme si, že jde o komerční činnost a někoho sledovat, analyzovat stojí velké peníze, takže vykonávat tuto činnost a pak ji teprve následně nabízet je ekonomická hloupost. Další hloupostí je zneužívání telefonního odposlechu, který může zařídit jen policista, prokurátor nebo soudce a ne soukromý detektiv. Ten není účastníkem takového řízení vůbec. Těch mýtů a bajek je skutečně hodně.

Tím se dostáváme k podstatě věci. Co vše zahrnuje činnost soukromých bezpečnostních služeb?

Stručně řečeno – zabezpečení ochrany právních zájmů, garantovaných ústavním pořádkem této země a jejími zákony. Jde o provedení bezpečnostních opatření, pátrání, režimů v celé šíři, tj. od fyzické bezpečnosti osoby, ochrany informací, ochrany majetku až po pomoc při řešení porušení těchto zájmů, tedy o pomoc při prošetření události, zajištění stop nutných pro správní, občanské spory nebo obhajobu v rámci trestního řízení. Tato činnost není bezvýznamná, protože mnohdy výsledky komerčního pátrání předčí nebo jsou v rozporu s výsledky mnohdy liknavého postupu úředních orgánů. A právě tato možnost dává občanovi jistotu se domoci spravedlnosti a práva.

V podstatě zaměstnance bezpečnostních agentur lze rozdělit do dvou skupin – strážný a detektiv. Poptávka po strážných je vysoká, práci jim nabízí většina soukromých společností zabývající se ochranou občanů a jejich majetku. Podle nabídek na práci z tisku to vypadá, že to může dělat s prominutím každý. Čtenáře by jistě zajímalo, co vše musí splňovat, aby mohli vykonávat tuto profesi strážný a také detektiv?

Bohužel to je právě velký problém současného stavu. Podle živnostenského zákona by měl mít potřebnou kvalifikaci, tedy buď vzdělání, nebo zkoušku profesní kvalifikace. Bohužel zde došlo díky „státu“ k devalvaci původního elementárního standardu provádění zkoušek. Neexistuje řádná definice zdravotní způsobilosti, (jako mají například elektrikář, řidič kamionu atp.) takže se v sektoru rozmohlo zneužívání systému podpory zaměstnávání zdravotně postižených. Tento trend je mohutně protlačovaný v praxi státní a veřejnou sférou. Výsledek: cena za hodinu ostrahy na úrovni 65 Kč bez DPH… úřad vlády cca 49 Kč bez DPH za hodinu služby. Právě díky této situaci je zde obrovský šedý a černý sektor v oblasti zaměstnávání. Bohužel postupy této vlády a politické reprezentace v oblasti zaměstnanosti jej prohlubují. O soukromých detektivech asi nemá cenu moc diskutovat, zde jde o vysoce odbornou činnost. Soukromých detektivů je přibližně 250, sečteme-li koncese a evidované zaměstnance jedná se se cirka o 200 osob aktivně vykonávajících tuto činnost, v celku můžeme říci, že jich je 450.

Kromě profesních sdružení bezpečnostních agentur existuje Unie soukromých bezpečnostních služeb ČR (USBS ČR)? Čím byl motivován její vznik a jaké má hlavní cíle?

USBS ČR sdružuje Security Club – sdružení zaměstnavatelů a Asociaci soukromých bezpečnostních služeb. SC sdružil největší poskytovatele služeb v oblasti komerční bezpečnosti, ASBS ČR pak spíše malé a střední subjekty. To byla také prapůvodní snaha dřívějšího odtržení „velkých“ od ASBS ČR. Tyto velké firmy se domnívaly, že cíle dosáhnou lépe a rychleji. Z tohoto vývoje je vidět, že každá z asociací musí řešit trochu jiné problémy svých členů. Je zde však průsečík – celkový neutěšený stav v oblasti komerční bezpečnosti, otázka standardů, férové soutěže, podmínek zaměstnanosti a otázka právě zákona o SBS. Proto ASBS ČR a SC založily USBS ČR. Chápeme svou činnost jako komerční a jsme zaměstnavatelé, víme, že naše zájmy se kryjí se zájmy dalších zaměstnavatelů a proto je USBS ČR od roku 2004 aktivním členem SP ČR.

USBS ČR a jeho členové jsou signatářem Memoranda o spolupráci komerčního bezpečnostního sektoru, čím byl inspirován jeho vznik?

Memorandum vzniklo jako průsečík a princip pro dohodu nad otázkami problémů sektoru komerční bezpečnosti mezi USSB ČR a dalšímu oborovými sdruženími v této oblasti. Memorandum vzniklo původně právě z iniciativy USBS ČR, tedy mé a dřívějšího presidenta AGA Jiřího Dufka. S ohledem na výše popsanou dlouhodobou negativní situaci na trhu komerční bezpečnosti je pak pochopitelné, že je zde i mnoho nedůvěry mezi sdruženími a jednotlivými subjekty. Důvěra se pak buduje pomalu a dlouhodobě. Nutno říci, že i se střídavým úspěchem.

Mimořádných událostí velkého rozsahu a bezpečnostních hrozeb přibývá. Jaká by měla být nebo už je role bezpečnostních agentur v takovém případě?

Úloha komerční bezpečnosti je defenzivní, proto může doplňovat a ne řídit bezpečnostní situaci. Například v rámci IZS – síly a prostředky nutné k zajištění majetků, prostupnosti cest atp. Naše úloha by mohla být i ve střežení vnějších perimetrů území, vesnic a měst, kde naši regionální pracovníci mají velmi dobrou místní a osobní znalost a není zapotřebí uplatnění tvrdých represivních metod. Nebyla by zde taková velká finanční náročnost pro přesun, ubytování a stravování například vojska.

Otázka na závěr, jaká je současnost a především budoucnost soukromých bezpečnostních služeb?

Úloha komerční bezpečnosti jistě poroste, což vidíme i ve světě, kde soukromé bezpečnostní služby se podílí například na zajištění přístavů, lodí, letadel, veřejné dopravy v širším měřítku než u nás… Je třeba říci, že tam, kde může zajistit si soukromý subjekt sám svou bezpečnost a kde subsidiárně může soukromá bezpečnost podpořit v krizových situacích činnost státu a municipalit, tam uvolňuje jejich síly a prostředky pro plnění jim vyhrazených úkolů v oblasti stíhání, aktivních opatřeních atd. V neposlední řadě je nutno zdůraznit, že postupy komerční bezpečnosti v oblasti fyzické ostrahy a ochrany jsou mnohdy racionálnější a ekonomičtější než veřejného sektoru. Tedy ve svém důsledku levnější, protože právě lépe využívají místní a osobní znalosti, která je celosvětově základem bezpečnostní činnosti.

 

Celý článek ke stažení zde:

CI03_2016_48_49_Úloha komerční bezpečnosti_UNIE_CI_SABLONA.pdf