Úskalí dotační politiky

Slova, jako jsou dotace, fondy, Evropská unie, dotační politika či evropské investice, svým způsobem „obohatila“ slovník českých lidí mnoha profesí, už nejsou jen součástí projevů politiků. Ne samotná seskupení hlásek, ale jejich obsah zaměstnává dnes a denně nejen ministerstva a příslušné úřady, ale i celé týmy odborných firem, starosty velkých měst i těch nejmenších obcí, právníky, novináře... Přestože jsou ve všech pádech skloňovaná, málokdo rozumí široké problematice, která se za těmito pojmy skrývá.

O vysvětlení procesů při čerpání dotací jsem požádala odborníka, který zná nejen předpisy, zákony, pravidla, prostředky apod., ale i všechna úskalí, která s sebou oblast dotací přináší – pana Lubomíra Chalupu, jednatele a spolumajitele společnosti Allowance.

 

 

Jaká je vaše profese? Jakou máte praxi v získávání a administrování dotací?
Moje původní profese je vodohospodář, v této oblasti jsem realizoval zakázky a provozoval vodohospodářská díla. Od roku 2000 se pohybuji v oblasti veřejného financování včetně evropského a dnes se hlavně zabývám administrováním žádostí o evropské dotace a řízením jednotlivých projektů. Firma Allowance se za dobu své existence může pochlubit zpracováním projektových žádostí o dotaci v hodnotě 43 miliard korun, z čehož dotační příspěvek EU činil 25 miliard korun.

 

Specializujete se pouze na Evropskou strukturální pomoc, tzv. Evropské fondy?

Naše firma se nezabývá pouze evropskými dotacemi. Úspěšným projektem, který aktuálně realizujeme, je výběr dodavatele na část likvidace ostravských lagun. Jde o spoluřízení projektu, nastavení systému výběrových řízení a samotné provedení výběrového řízení. Také poskytujeme poradenství provozovatelům vodohospodářských děl. Provozovatelé a uživatelé tohoto systému musejí splňovat řadu podmínek, které požaduje Evropská unie − dnes se de facto všechno řídí evropskými předpisy. Naší významnou zakázkou byla například i příprava plavebního stupně Děčín, tedy procesy EIA a NATURA 2000. V současné době se zajímáme o vybudování jaderného úložiště v ČR, kde se připravují expertní týmy jak na přípravu projektu, tak na jeho řízení.

 

Zmínil jste spolupráci při tvorbě prvních operačních programů, které se připravovaly za vlády Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. Jen za trvání programového období 2007–2013 v čerpání dotací se vystřídalo pět vlád: dvě Mirka Topolánka a jedna Jana Fišera, Petra Nečase a Jiřího Rusnoka. Podepsala se tato skutečnost nějak na pravidlech čerpání dotací?

Je to stejné jako ve všech oblastech lidského konání – najdou se firmy, které s určitou vládou sympatizují a jiné naopak. Při změně vlád dochází ke změně sympatií. To se také promítne do většiny projektů, které usilují o evropské dotace.

 

Vaší hlavní specializací jsou dotační oblasti snížení znečištění vod a staré ekologické zátěže. O jaké příjemce podpory se jedná? A kolik asi stojí zpracování a administrace žádosti?

Našimi dobrými klienty jsou velká města a obce a velké vodárenské společnosti. Za všechny mohu jmenovat například VaK Přerov, kde jsme získali dotace EU na dvě etapy projektu Výstavba kanalizačního sběrače. Co se týče ekologických zátěží, tak bych uvedl s. p. Diamo, s. p. Palivový kombinát Ústí a dále třeba Gamma Property a.s. Jenom pro s. p. Diamo jsme připravili žádosti v investiční hodnotě 5 miliard a pro Palivový kombinát Ústí pak v hodnotě 2 miliardy.

 

Kolik z toho máte vy?

Řekněme, že za dva výše jmenované projekty – pro Diamo a PKÚ − jsme dostali zaplaceno 7 milionů ze 7 miliard – tedy jedno promile z celkové podpory. Musím upřesnit, že tyto projekty se připravují cca 5 let.

 

A to je adekvátní?

Pokryje to náklady firmy, velké zisky z toho nejsou, ale odpovědnost ano. Když se ohlédnu zpět, tak některé projekty přinesly obrovské potíže. Dnes se hledají chyby ve výběrových řízeních, které za minulé vlády proběhly v souladu se zákonem a nyní jsou označovány za nesprávné. Jako administrátor výběrového řízení se na některé nejasnosti v nabídce mohu zájemce (firmy) doptat, nebo jeho nabídku vyloučit ze soutěže. Zákon mi umožňuje obojí. Dnes mi úředník tvrdí, že tam, kde jsem se v minulosti doptal, měl jsem vyloučit, a když jsem vyloučil, měl jsem se doptat. Obojí je podle zákona, ale očima dnešního úředníka se jedná o údajné chyby, které nám jsou vytýkány. A našim klientům dává Ministerstvo životního prostředí korekce z již přiznaných dotací, což představuje navrácení části peněz na projekt. Klienti je přenášejí na naši firmu, protože zpracovala žádost o dotaci i výběrová řízení. Pokud by se korekce uplatnily vůči firmě Allowance v plné výši – tedy cca 25 % z přiznané dotace − tak při našem objemu se jedná o stovky milionů, které chce správce programu zpět. Jistě uznáte, že tyto prostředky jsme si nemohli vydělat – je to jasná likvidace firmy.

 

Co považujete za největší úspěch a proč?

Já osobně si nejvíce cením projektu Pozďátka pro s. p. Diamo, kde šlo o likvidaci staré skládky nebezpečných odpadů. V roce 2009, přesně 18. února, byla usnesením vlády tato skládka převedena z právnické osoby na s. p. Diamo a za rok a tři týdny byl vybrán dodavatel! Kdo se pohybuje v oboru, musí zatleskat. Za rok se stihly vyjednat povolení a vypracovat dokumenty, jako jsou analýza rizika, studie proveditelnosti, projektová dokumentace, vliv stavby na životní prostředí a NATURA 2000, zpracování a podání žádosti, výběrové řízení a podpis smlouvy s dodavatelem. Celý projekt se podařilo připravit za rok! Tehdy jsem si říkal: to je neopakovatelná doba, to už se nikdy nestane. Ano, to byl jeden z našich největších úspěchů. Ale je to i důkaz, že v ČR mohou fungovat takovéto projekty, předpokladem je profesionalita, ale také odpovídající přístup státní správy.

Dalším významným projektem je žádost o dotaci pro Palivový kombinát Ústí, kde se nám společně s investorem PKÚ podařilo získat 90% podporu financovanou z EU, dále sem patří i projekt Mydlovary − dokončení sanace kalojemu D. Proběhly zde dvě kontroly z EU a na základě tohoto projektu byly požadovány další dotace z EU na sanaci uranových odkališť. V tomto případě jsme spoluvytvářeli metodiku pro MŽP, jak tyto projektové záměry řešit.

 

Tyto projekty určitě zlepšily stav životního prostředí v naší republice. Setkal jste se s korupcí či manipulacemi? Případně jak?

Myslím, že je těžké rozlišit, co manipulace je a co ne. Dnes se tak nazývá téměř úplně všechno. Jestli se nazve manipulací to, že když je vypsáno výběrové řízení na demolice objektů kontaminovaných radioaktivním materiálem, kde do požadované kvalifikace dáme, že zpracovatelská firma má mít zkušenosti s likvidací radioaktivního materiálu, a pokud tento požadavek kontrolní orgány ve své zprávě označí za manipulaci, pak jsem se jí dopustil.

 

Stalo se vám někdy, že by někdo z uchazečů měl tendenci získat nějaké výhody?

Každý, kdo se zúčastní výběrového řízení, má šanci podat dotaz a většinou se prodlužuje termín podání nabídky. To jsou legální prostředky, kterými může uchazeč komunikovat. Ale také se může stát, že někdo přijde a řekne: prosím tě, já jsem to četl a nerozumím tomu, můžeš to blíž vysvětlit? Pak člověk stojí před rozhodnutím, jestli je taková odpověď standardní, anebo vás dostane do problémů – nařčením z porušení zákona. Nežijeme ve vakuu a kvůli tomu, že administrujeme veřejné zakázky, nemůžeme přestat komunikovat se všemi lidmi z oboru. Je to hodně způsobeno i tím, že u projektu často stojíme od jeho zrodu a administrace výběrového řízení je jenom malá část prací, které pro klienta děláme. Před zahájením výběrového řízení klientovi připravujeme žádost o dotaci, radíme mu, jak uspět, po ukončení výběrového řízení dohlížíme, aby zakázka byla dobře realizována včetně evidence, která je třeba k vyúčtování dotace. Takže vlastní výběr zhotovitele je jen malá část prací. Vzešel jsem ze stavařské vodohospodářské branže a je jasné, že kolegové zhotovitelé pracující v dodavatelských firmách se snaží se mnou komunikovat. Ale nemyslím si, že jsem jim nějak napomáhal při soutěžích nebo poskytl nějakou výhodu.

 

Nyní je období vyúčtování projektů a kontrol, nové projekty budou podpořeny až v příštím roce. Jak hodnotíte toto období a je vůbec možné objektivně kontrolovat projekty, když za dobu jejich realizace se vystřídalo pět vlád? Dobře víme, že každá nová vláda dělá personální čistky a do úřadů přicházejí noví lidé, často ne příliš znalí problematiky, za kterou jsou odpovědní.
Myslím, že ve Státním fondu životního prostředí (SFŽP) zůstalo hodně stejných lidí, možná se vyměnili ti ve vedoucích funkcích. Ti lidé, podle mého názoru, dělají svoji práci dobře. Mám i zpětnou odezvu, že se s našimi zaměstnanci pracuje dobře – neptají se na základní věci, ale spíš řeší jen drobné nuance, specifika projektu...

Nemohu pochopit, proč dodnes není schválen operační program Životní prostředí pro období 2014−2020. O rok se odkládají výzvy na předkládání projektů, a tím vzniká díra na stavebním trhu. Než budou jednotlivé projekty převedeny do realizace, uběhne další rok, a tedy nejméně dva roky bude trvat, než dodavatelské firmy budou moci získávat nové zakázky. Ten dlouhý čas bude pro dodavatelské a stavební firmy smrtící. Neumím si představit, jak kromě zakázek, které dobíhají v tomto období, budou firmy shánět práci, a jak budou přežívat.

Jak vidíte svébytnost České republiky v Evropské strukturální pomoci? Není to tak, že český úředník kontroluje český projekt a případné pochybení zaplatí český občan?
Když se podívám na problém s korekcemi, o kterých jsem už mluvil a jež jsou uděleny městu nebo obci za drobná pochybení, tak se hlavně hodnotí pochybení, která před dvěma třemi lety pochybeními nebyla. Pokud se dnes na stejný projekt uvalí korekce ve výši 25 % z původně získané částky a tuto korekci zaplatí ve finále občan, pak je to jednoznačně chyba úředníka a ministerstva. Buď měl tehdy, při získávání dotace, úředník říct, že je něco špatně a dotaci ponížit o patřičnou část, nebo to původní rozhodnutí musí současný úředník respektovat a nepožadovat zpětně vrácení části dotace. Vidím to jako alibismus. V případě kontroly z NKÚ nebo EU je úředník krytý. A vyměřenou korekci zaplatí občan. 

Dám příklad: projekt za 100 milionů získal dotaci 65 % z Evropských fondů. To znamená, že 65 milionů zaplatila EU. Dnes je nárokováno vrácení čtvrtiny dotace – v tomto případě tedy 16 milionů korun. Oněch 16 milionů zaplatí občan ČR – dejme tomu ve vodném a stočném.        

Je v jiných zemích Evropské unie stejná praxe?

Nevím. Tuto mezinárodní zkušenost nemám. Ale mám jinou: když do Evropské komise přijedou zástupci jiných států, drží před komisí pospolu. Češi se před komisí pohádají. To je obraz toho, jak kdo bojuje za svého občana. A to ukazuje na českou povahu. U nás nikomu nevadí, že naši lidé zaplatí za chyby úředníka. Čerpání dotací za minulé plánovací období 2007−2013 je toho odrazem.

Snažili jsme se za firmu vznést nějaký podnět k řešení korekcí, chtěli jsme, aby problematiku korekcí řešila vláda, ještě než se dostala do stavu, kde je dnes. Bohužel se to nepodařilo. Dnešní situace je nevratná. Některé obce, kterým byla korigována výše původně přislíbené dotace, žalují MŽP. Do této situace to nemělo prostě dojít. Dotace je nenároková a myslím si, že MŽP tyto spory vyhraje. Postižené obce budou muset ze svých zdrojů nebo z půjček doplatit rozdíl mezi přislíbenou a korigovanou výší dotace a ve finále to zaplatí český občan třeba právě v již zmíněném zvýšení ceny vodného a stočného.

A to přes podpis příslušného ministra, že vše bylo v pořádku. Noví politici mají jiný názor a občan to zaplatí. Kontrol, které se v rámci schvalování dokumentace k žádosti o dotaci provádějí, je v celém procesu nejméně šest. Nový úředník dostane pokyn dělat korekce, i když je to paradoxně často ten samý člověk, který za jiného pana ministra vydával potvrzení, že vše je OK a že žadatel – obec – dostane takovou výši podpory. Pro mne je tento stav nepochopitelný. Politici by si měli uvědomit, že korigovaná částka, tj. přibližně 15 milionů z každých 100 milionů ceny projektu, nezůstane v naší republice, ale v rozpočtu Evropské unie – v jejich Strukturálních fondech − a tyto peníze zaplatí, podle mne zbytečně, naši občané. Oprávnění žadatelé se lekli těchto redukcí, což je i jeden z důvodů, proč naše republika nevyčerpá desítky miliard, které propadnou ve prospěch EU. Přitom na korekcích proděláme všichni.

Co byste změnil v dotační politice? Tedy pokud byste mohl?

V současnosti probíhá novelizace zákona o veřejných zakázkách. Návrh změny a vlastní projednání v Poslanecké sněmovně sledujeme a měli bychom zájem poslancům prezentovat naše zkušenosti – dobré i ty špatné. Žádný z nich nerealizoval tolik projektů financovaných z veřejných zdrojů jako naše společnost. Stát se staví do roviny, že musí kupovat to nejlevnější, a tudíž i nejhorší zboží. Nikdo si dnes nedovolí odmítnout nabídku, která je nesmyslně levná, protože je obratem označen za zkorumpovaného. Výběrem nejlevnější nabídky si obce často vyrobí problém, že zhotovitel není schopen za nabídnutou cenu projekt realizovat, pak neplatí subdodavatelům, nutí obec akceptovat nelegální zvýšení ceny, a prostor pro korupci se tím násobně otevírá. Pokud budeme mít možnost změnit naprosto nezdravé klima dané platným zákonem o veřejných zakázkách, rádi to učiníme. Na odbornou diskuzi jsme připraveni.

                                                                                     Helena Grofová

Celý článek ke stažení zde:

Úskalí dotační_allowance.pdf