Voda nad zlato aneb suché povídání o suchu

Dle odborníků z nezávislé mezinárodní organizace The World Economic Forum, zabývajících se celosvětovou problematikou bezpečnosti, prochází lidstvo nejsložitější érou ve svých dějinách. Naše společnost čelí dvěma hlavním problémům, a sice nutné adaptační změně související se změnou klimatu a dále transformační příležitosti související s konečností zdrojů.

Velice úzce s oběma problémy souvisí hrozba, s níž se některé státy potýkají pravidelně již několik desítek let a v posledních době se stává aktuální i pro nás. Jedná se o vodní krizi a s ní bezprostředně související sucho. Zvládnutí této složité hrozby z hlediska řízení společnosti vyžaduje nejen prevenci a připravenost, ale i strategickou pružnost a současně přijetí adekvátních opatření resp. zvýšení odolnosti společnosti. Riziko vodní krize se totiž vzhledem ke stále se zvyšující četnosti výskytu a rostoucímu množství oblastí, které rok od roku postihuje, dostalo na přední příčky co do významu rizik ohrožujících celosvětovou společnost (6).

Celý článek ke stažení zde:

CI01_2015_41_44_Voda nad zlato.pdf

Úvod

Voda hraje životně důležitou roli v životě člověka již od počátku dějin civilizace. Pokud nahlédneme do historie, nalezneme skutečnost, že v blízkosti vody civilizace vznikaly a vzkvétaly, s její degradací a zánikem nastal i jejich rozpad a záhuba.  Meziroční nárůst spotřeby vody vzhledem k růstu populace činí cca 2,5 %. Dle prognóz bude v roce 2050 obývat planetu až 9 mld. lidí, a ti všichni budou potřebovat jídlo a vodu.

Podle zprávy UNESCO z roku 2008 se za posledního půl století dalo napočítat 507 mezistátních konfliktů kvůli vodě, z toho 37 provázelo násilí a 21 vojenské akce. Potvrzují se tak slova bývalého generálního tajemníka OSN Butruse Butruse Ghálího, který se již počátkem druhého tisíciletí vyjádřil, že další válka na Blízkém východě se nepovede o ropu, či politické názory, ale o vodu (5). Voda se tak velmi často označuje za vůbec hlavní možnou příčinu konfliktů ve 21. století. Ne nadarmo se jí přezdívá proto modré zlato a na světových trzích bývá označována komoditou budoucnosti.

 

Aktuální hrozba nebo strašení bez příčiny?

Co je vlastně sucho? A jaká je jeho příčina? Pokud nahlédneme do knih a encyklopedií, nalezneme hned několik definic sucha. To podstatné co se však opakuje je, že se jedná o přírodní jev se zvyšující se četností výskytu a negativními dopady, které se promítají do celé řady oblastí hospodářství. V případě sucha lze totiž jen velmi těžce stanovit jeho jasný začátek či konec a lze jej velmi těžce předpovědět. Není to stejné jako v případě ostatních pohrom, které mají jisté příznaky jako varování a lze u nich definovat interval od vzniku až po vystupňování pohromy. Sucho má naopak pomalý a zpravidla ne zcela jasný začátek a obvykle jej způsobí a signalizují nahromaděné po sobě jdoucí dny beze srážek, které nemusí ukončit ani průtrž mračen. Velmi vysušená půda má v danou chvíli spíše charakter betonu, což způsobí, že po ní srážková voda steče, aniž by se výrazněji zasákla do půdy.

Sucho a zejména jeho častější výskyt a větší extremita souvisí s výkyvy klimatu. Ať už jde o změny definitivní, či dočasné, statistiky dokazují, že během posledních dekád došlo globálně k zásadním hydrometeorologickým výkyvům. Vědci předpokládají, že v Evropě bude do budoucna srážek sice o něco více, avšak budou méně časté, zato intenzivnější. Na první pohled kvůli častým povodním vznikne pocit, že je vody dostatek, avšak zemina nebude mít čas vodu vsáknout a zásoby podzemní vody budou klesat (7). Období povodní tak budou plynule střídána obdobími sucha.

 

Situace ve světě

Nejlogičtější a nejpřirozenější rada zní: vodou je nutno šetřit! OSN doporučuje uvést do života program nazvaný Integrovaná správa vodních zdrojů (IWMR - Integrated Water Resources Management) a další opatření. Jedná se o skupinu zásad a aktivit zaměřených především na omezení potřeby (sladké) vody pro zemědělství, které celosvětově spotřebuje až 70 % z jejího celkového množství. Vedle toho se jedná i o vodu, která je použita při následném zpracovávání plodin až do podoby finálních produktů. Tato voda je pro nás neviditelná a velmi často bývá označována za vodu virtuální. Z výsledků posuzování spotřeby vody dle metody LCA (Life Cycle assessment) vyplývá, že na výrobu 1 kg hovězího je zapotřebí 16 000 l vody, na kilogram rýže 3000 l vody. S šálkem kávy po obědě pomyslně pijeme také 140 l vody, a pokud si k večeři dáme litr mléka, vypijeme spolu s ním dalších 1000 l vody. Za den tak do sebe dostaneme a „nakoupíme“ přes cca 3000 litrů vody, což je naše průměrná vodní stopa (7). Sloveso nakoupíme je v tomto případě myšleno doslova, jelikož část z toho co v průběhu dne zkonzumujeme či koupíme může pocházet z nejsušších oblastí planety, kde voda pak velmi často chybí místním obyvatelům. 

Jak už bylo výše uvedeno, více jak 70 % vody se spotřebovává v zemědělství. Přesto se i v suchých oblastech pěstují rostliny, které jsou náročné na zavlažování a neslouží jako potrava pro místní obyvatele, ale pro export. Káva, bavlna, palmový olej, ořechy, tropické ovoce nebo řezané květiny atp. Veškeré tyto plodiny jsou pro nás pěstovány převážně v rozvojových zemích. Ze zahraničí získáváme i krmivo pro hospodářská zvířata chovaná na maso, sóju - nejčastěji dováženou z Jižní Ameriky. Všechny evropské země včetně nás jsou tak čistými dovozci virtuální vody, v podstatě se tedy jedná o skrytý obchod s vodou. Sekundárně negativní vliv mohou v mnoha případech hrát často i dotace na vodu pro firmy a farmáře, kdy dochází k paradoxu, že právě nejsušší místa naší planety jako jsou Austrálie, Španělsko, Řecko, Kalifornie, nebo Nové Mexiko se velmi často stávají čistými vývozci vody (7).

V současné době má mnoho států světa problémy s nedostatkem vody pro své obyvatele. Asi 800 milionů lidí v rozvojových zemích nemá přístup k pitné vodě. 2,7 miliardy lidí žije v oblastech, které každoročně postihne závažný nedostatek vody. OECD předpokládá, že situace se bude nadále zhoršovat a v roce 2030 bude 47 % populace planety žít v oblastech s obtížným přístupem k této životodárné tekutině. Tyto scénáře rostoucího nedostatku vody resp. sucha se týkají i Evropy. Ve většině zemí se sice má podle prognóz Evropské komise dostatek vody udržet do roku 2030 na zhruba stejné úrovni jako nyní, ale v mnoha státech jižní Evropy, konkrétně ve Španělsku, Portugalsku, jižní Itálii, Francii a ve státech na jihu Balkánu bude k dispozici vlivem zesilujícího sucha méně až o ¼ dosavadního objemu vody.

S nedostatkem vody se již delší dobu potýkají ve zmiňované Austrálii, jihozápadní Číně a severní Indii, na severu a jihu Afriky, v jižní Argentině a severovýchodní Brazílii a v pásu od Střední Ameriky po jihozápad Spojených států. Podle propočtů britského Hadley Office v budoucnu poklesne množství vody až o 40 %.

 

Situace v ČR

Česká republika bývá často z hlediska geografické dispozice označována jako střecha Evropy, jelikož prakticky jediným zdrojem vody jsou pro nás atmosférické srážky. Všechny naše větší toky pramení na našem území, ale odtékají za hranice území, z cizího území k nám přitéká zcela zanedbatelné množství vody. V relaci množství odteklé vody k počtu obyvatel jsme tak na tom z evropských států nejhůř. Ročně u nás v průměru spadne cca 690 mm srážek, což představuje přibližně 53 miliard m3. Nejdeštivější místa v ČR se tak nacházejí v nejvyšších pohořích s prudkými svahy k severozápadu, kde roční úhrny srážek přesahují 1700 mm. K nejsušším oblastem, jejichž stav se může do budoucna ještě zhoršovat, patří kromě nejníže položené jihovýchodní Moravy i severozápad Čech, který je z tohoto směru stíněn pohořím Krušné hory. Maximum z celoročního úhrnu srážek připadá převážně na červenec, minimum na únor nebo leden.

 

 

Zdroj: Atlas podnebí Česka (8)

 

 

Pro Českou republiku platí tzv. třetinový systém, což znamená, že 1/3 srážek odteče, cca 1/3 srážek se vypaří a přibližně 1/3 se vsákne, ve výsledku tedy sítí vodních toků průměrně ročně odtéká cca 15 mld. m3 vody mimo ČR. Vzhledem k množství vody tedy na jednoho obyvatele připadá v ČR cca 1 450 m3/rok povrchové vody, což činí zhruba 1/3 evropského průměru a cca 1/5 celosvětového průměru. Pro srovnání, s obdobným množstvím 1 420 m3/os/rok disponuje například Irák. Okolní státy pro představu disponují cca 15 220 m3/os/rok na Slovensku, v Rakousku přibližně 10 115 m3/os/rok. Hůře než ČR je na tom Německo s 1300 m3/os/rok a výrazně hůře Maďarsko s 600 m3/os/rok.

Průměrná hustota sítě přirozených a upravených vodních toků v délce 76 000 km činí v ČR 0,96 km/km2. V našich vegetačních podmínkách je pro srážky typický nahodilý a kolísavý výskyt, jehož důsledkem je i velká rozkolísanost průtoků ve vodních tocích. Pro člověka, který vodu mnohostranně využívá, je na vodě bytostně závislý a potřebuje mít zdroje vody v dostatečném množství trvale k dispozici, je tato skutečnost značně nepříznivá. Celkově se v České republice nachází asi 21 000 rybníků o celkové ploše 49 000 ha (z toho 40 000 ha v Čechách) (5).

Co se týče využitelných zdrojů podzemní vody, které kryjí cca polovinu dodávek pro veřejné vodovody, je rozdělení nerovnoměrné. Přibližně 80 % množství podzemních vod je soustředěno na cca 30 % plochy ČR. Kapacita zdrojů podzemní vody v České republice (dynamické zásoby) se odhaduje na 1,44 mld. m3/rok a jen 16 % území má vhodné podmínky pro tvorbu využitelných zásob podzemních vod, 84 % území České republiky má z hlediska tvorby zásob a využití podzemních vod jen lokální význam.  

Podzemní vody v ČR jsou doplňovány převážně sněhovými srážkami v mimovegetačních obdobích. Výkyvy, změna klimatu a oteplení zaznamenané v posledních desetiletích se však projevuje na snížení přírodních zdrojů podzemních vod. Dochází jednak k přerozdělování srážek během roku, kdy stále častěji prší na jaře a v létě, vegetační kryt ovšem neumožňuje dostatečné vsáknutí převážně přívalových srážek a většina vody se vypaří nebo odteče po povrchu. Obecně platí, že čím vyšší stupeň sucha půdy, tím vyšší teploty, vyšší evapotranspirace a tedy nižší retence vody. Dalším faktorem, který se výrazně promítá do celkové bilance, jsou mírnější a sušší zimy, kdy v jarním období dochází namísto pozvolného tání a doplňování podzemních aquiferů vodou z tajícího sněhu; jsme tak svědky prudkého oteplení a okamžitého odtoku tajícího sněhu recipienty mimo naši republiku. Během posledních let je proto pozorován výrazný pokles hladin podzemních vod a mnohé z dříve vydatných pramenů dnes poskytují mnohem méně vody, než například před deseti lety. S tím bojují pravidelně nejen některé regiony ČR, ale i majitelé studen, kdy zatímco před 30 lety byla průměrná hloubka studny 8 metrů, v roce 1998 to bylo již dvacet metrů, dnes jsou vrty již hlubší jak 30 metrů a více (2)

 

Modré zlato aneb můžeme si za to sami  

Vliv vysoké urbanizace území, rychlý růst objemu zpevněných nepropustných ploch, technologie zemědělské velkovýroby a narušení funkce globálního vodního cyklu přispívají ke stále vyšší rozkolísanosti průtoků. Nárůst zastavěných a nepropustných ploch, který se od počátku minulého století zvýšil skoro dvojnásobně. Pravidelný úbytek zemědělské půdy, který se meziročně dlouhodobě pohybuje okolo 5500 ha/rok (vloni až 6200 ha). Vysoušení ploch, úbytek mokřadů, drastické meliorace vodotečí doplněné velmi nešetrným zacházením s půdami (hnojení, kolektivizace pozemků – rozorání remízů, atd.), to vše vede ke zvýšení povrchového odtoku, což má velmi negativní dopad na hydrologickou bilanci České republiky, jež se ve výsledku promítá do globálního vodního cyklu, který se projevuje dvojím rozdílným negativním způsobem – na jedné straně nárůstem kulminačních průtoků při přívalových deštích a povodních, na druhé straně pak prodlužováním a prohlubováním průtokových depresí v době sucha. Řešení tohoto patologického civilizačního následku není jednoduché, ani laciné, natož rychlé. Jak už bylo v úvodu zmíněno, naše doba je typická svou provázaností a závislostí, proto řešení problematiky sucha vyžaduje komplexní přístup a jednostranná, byť sebenákladnější opatření, nepřinesou žádoucí účinky.

Riziko negativních dopadů sucha je samozřejmě největší v oblasti vodního hospodářství, kde se kromě nedostatečného množství povrchové i podzemní vody a tedy nemožnosti uspokojit potřeby obyvatelstva dostatečným zásobováním pitnou vodou, projeví i sníženou kvalitou vody. Nastanou problémy s odpadní vodou, jelikož nebude k dispozici dostatečné ředění v recipientech, což se následně promítne dále ve vodním ekosystému sníženou koncentrací kyslíku a tedy úhynem všeho živého ve vodách. Dalšími negativními jevy budou poškozené distribuční sítě a to jak vodovodní, tak i kanalizační a s tím související poškození komunikací a silnic, kde jsou sítě nejčastěji uloženy.

Pokud pomineme sektor ekonomických ztrát, kde jsou následky odhadovány v rozsahu 0,2 – 2 % HDP, tak dalšími oblastmi, kde se sucho výrazně negativně promítne, je zemědělství, a sice dopad na rostlinnou i živočišnou výrobu resp. potravinářský průmysl, životní prostředí, tj. lesní zvěř, ohrožení ryb, ztráty mokřadů, lesní požáry, zvýšená eroze, ztráta biodiverzity, ohrožení staveb domů, a neposlední řadě pak v oblasti průmyslu. Sucho může vést k omezení až zastavení výroby jak v  chemickém průmyslu, tak i energetice. V případě sucha nejenže nelze počítat s vodními elektrárnami, ale ohrožena je i výroba mnoha elektráren a tepláren, jejichž poloha koresponduje s oblastmi, které dnes již jsou a do budoucna mají být postiženy suchem nejvýrazněji. Konkrétně je to výše zmíněná oblast jihovýchodní Moravy a zejména pak západu a severozápadu Čech. Přitom spotřeba vody v energetickém průmyslu není nikterak zanedbatelná, dosahuje cca celých 30 % z oné 1/3, která nám v České republice v rámci třetinového systému zůstává (7).

Své zkušenosti v tomto má Francie. V létě roku 2003 došlo v důsledku sucha k odstavení několika jaderných elektráren na jihovýchodě země. Řeky vyschly natolik, že neposkytovaly dostatek vody na chlazení. V důsledku toho Francie nevyvážela elektrickou energii do Německa. Obdobná situace nastala i v roce 2006 s tím, že bylo odstaveno několik jaderných elektráren ve Francii, Španělsku a Německu (7).

V souvislosti se suchem a oblastí energetiky také nelze nezmínit doposud největší blackout, který se odehrál v Indii v roce roku 2012. Tehdy se bezprecedentně potvrdila často zmiňovaná věta: Sucho se živí suchem. V případě sucha se totiž s rostoucí teplotou vzduchu zvyšuje i evapotranspirace, což přispívá k ještě většímu suchu, teplotám a tak stále dokola. Sucho a vysoké teploty v kombinaci s nároky klimatizací, chladicích zařízení a čerpadel tak mělo katastrofální následky pro indickou přenosovou síť, která nápor nevydržela a 670 milionů lidí se následně ocitlo bez elektrické energie (7).   

 

 Za deset nebo za pět minut dvanáct?

Veškeré ekonomické aktivity člověka jsou přímo či nepřímo podmíněné dostupností vody, proto otázka její dosažitelnosti je přímo spjata s ekonomickou prosperitou státu, společností a jedinců. Patrně neuškodí i připomenout, že v rozmezí let 1981 – 1990 mělo celosvětově právě sucho největší podíl na lidských úmrtích způsobených přírodními katastrofami.

Zkušenost nám velí, že adekvátně zvolená opatření, připravenost a prevence může veškeré negativní dopady podstatně snížit.  Problémem je, že připravenost na sucho a jeho dopady je u nás doposud mnohem nižší než připravenost na povodně, byť nás sucho (2000, 2003, 2007, 2012, 2013 a 2014) doprovází spolu s povodněmi (1997, 2002, 2006, 2010, 2013 a 2014) již řadu let (4).   

Jak již bylo v přechozím zmíněno, vzhledem k problematické predikci a hodnocení sucha je velmi obtížné stanovit kdy začít s odpovídající reakcí a relevantními krizovými opatřeními. Je nutné mu předcházet, jelikož ve chvíli kdy epizoda sucha již probíhá, je skoro vyloučené získat nové zdroje vody. Můžeme postavit přehradu, ale ona se okamžitě nenaplní. Z tohoto důvodu je třeba, aby se připravenost na sucho u nás stala součástí plánovaných adaptačních opatření na klimatickou změnu. Inspirací pro postup nám může být třeba USA, kde jednotlivá města či jednotlivé státy, které se dnes již potýkají s tzv: „Flashdrought“ mají zpracovány podrobné plány, obdobného charakteru jako jsou povodňové krizové plány. Vzhledem k tomu, že stupeň ohroženosti jednotlivých regionů je v rámci ČR rozdílný, v plánech ochrany a prevence je nutné zohlednit lokální klimatické podmínky, lokální stav vodních zásob, včetně demografických i ekonomických podmínek.

Jak povodně, tak i sucho jsou bezprostředně spojeny s krajinou a hospodařením v ní, a proto i přijatá opatření by měla být směřována právě sem. V současné době je zpracována řada adaptačních opatření od krátkodobých, které zahrnují informační kampaně, úpravy ceny vody, přídělové systémy či zákazy využívání vody, přes opatření dlouhodobá, která počítají s dvojími rozvody vody (pitná a užitková), propojováním různých zdrojů vody, budováním nádrží a rybníků k zachycování vody v krajině, změnou agronomických technik a využívání suchomilnějších rostlin, kapacitní umělou infiltrací podzemních vod až po vývoj systémů včasného varování na sucho a zlepšení vzdělávání v této oblasti. Nesmírně důležitou roli hraje také správné hospodaření s vodou a to jak s povrchovou, tak s podzemní. Správci toků (podniky Povodí) se tak někdy mohou dostat do obtížných situací, jak se připravit současně na možnost výskytu povodně nebo sucha. Opatření mohou totiž často jít proti sobě (4).

Řadu opatření připravenosti na sucho lze provést přímo na úrovni obcí, v rámci územních plánů, kdy je možné kombinovat opatření v krajině (remízky, meze, aleje), s opatřeními technickými (obnova rybníků, výstavby retenčních nádrží apod.) včetně kvalitně provedených rozvodů vodovodních a kanalizačních sítí, potýkajících se s minimálními ztrátami či balastními vodami. Velkou kapitolou je zachycování a využívání dešťových vod v místě spadu, kdy je zachycená dešťová voda využívána nejen k zálivce, ale třeba i ke splachování toalet, praní prádla a dalším činnostem, které nevyžadují vodu v kvalitě pitné vody. Dochází tak k přímé podpoře malého vodního koloběhu.

V neposlední řadě pak v případě sucha (nezbytně zahrnuto do krizových plánů) a přerušení dodávek pitné vody obyvatelům, musí být zajištěna a vyřešena spolupráce v rámci orgánů krizového řízení, tj. mezi vedením municipality, složkami IZS a zástupci provozovatele vodovodů a kanalizací pro případ nutného zajištění nouzového zásobování pitnou vodou (2).

Velkou inspirací nám mohou být i opatření přijímaná v zahraničí, jako třeba moderní čistírny odpadních vod Kalifornii, které dokáží vyčistit odpadní vodu na úroveň vody pitné. A také desalinizační  stanice zabývající se odsolováním mořské vody, lemující nejen pobřeží USA, ale i Španělska, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů (1).

Zajímavá opatření přijímají i v Austrálii, kde se uvažuje o dovozu vody z Tasmánie skrze tunel, který by využíval zemskou přitažlivost. Náklady na stavbu tunelu jsou odhadovány na miliardu dolarů. „Pokud ale vezmeme v úvahu čistý přínos pro ekonomiku ve výši 20 miliard ročně, pak jsou to velmi dobře investované peníze,“ hodnotí projekt otec tohoto nápadu John Martin, výkonný ředitel společnosti Docklands Science Park. V souvislosti s touto stavbou se velmi často mluví také o možných dodávkách vody ze Sibiře do Číny (7).

V některých případech se nabízejí i poněkud drastičtější doporučení, která se nacházejí zcela mimo sféru hospodaření s vodou (např. opatřeními k regulaci porodnosti, jež by dosáhla mj. toho, aby na Zemi "zájemců" o sladkou vodu nebylo v horizontu jedné či dvou dalších generací až příliš mnoho).

V souvislosti s efektivnějším vodním managementem a větším využíváním dešťových srážek Postupimské náměstí v Berlíně díky speciálnímu systému ročně shromáždí přibližně 23 tisíc m3 srážek, které následně spotřebuje na udržování zeleně a splachování toalet. Využívání dešťové vody, tak výrazně snižuje spotřebu pitné vody.

V souladu s lepším zasakováním dešťových vod a obnovením lokálního oběhu vody ve smyslu minimalizace nepropustných ploch začali s těmito aktivitami již v roce 2007 v Portlandu, když započali v odstraňování zbytečných chodníků, cest a parkovišť.

Na závěr velmi inspirativní pak pro naše města může být Curych, který od roku 1991 zavedl povinnost při výstavbě nových budov, nebo rekonstrukci starých, ozelenit všechny ploché střechy. Toto rozhodnutí podporuje nejen biologickou rozmanitost a koloběh vody, ale v neposlední řadě to i výrazně přispívá ke snížení tepelného efektu města (7).

Závěr

Voda je vzhledem ke své důležitosti pokládána za nejstrategičtější surovinu budoucnosti.  Již první satelitní snímky z konce šedesátých let 20. století naznačily, že planeta prochází změnami, které s velkou pravděpodobností významně změní dlouhodobý režim počasí. Dlouholeté předpovědi se většinou shodují na tom, že přibude extrémů – povodní i velkého sucha, které se budou vzájemně střídat.

Požadavek udržitelnosti lidské civilizace a přežití lidského druhu vůbec vyžaduje v souvislosti s vodou zkoumat podmínky nutné pro udržení života na Zemi celostně (holisticky) a interdisciplinárně, při dodržování základních univerzálních vědeckých principů a zásad kritického myšlení. Lidská populace žijící dnes z více než 50 % ve městech je bezprostředně závislá na fungující a vzájemně propojené infrastruktuře.

Voda je jednou ze základních potřeb, spolu se vzduchem, teplem a potravinami, které člověk nezbytně potřebuje pro své přežití. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, nemůžeme očekávat, že bychom se mohli v řešení tohoto problému spolehnout na některou z okolních zemí. Každá z nich má s dopady jiné zkušenosti a také jednotlivé problémy se v jednotlivých státech liší. Ve výsledku by však pro všechny z nás mělo platit to stejné, že „nemusíme všichni dělat to samé, ale měli bychom všichni dělat to, co děláme, nejlepším možným způsobem a nejvhodnějším pro danou oblast“, jelikož výsledek našeho počínání je životně důležitý pro možnou existenci dalších generací. A tak se nebudeme muset bát, že jednoho dne skončíme všichni na suchu. To si snad nepřeje nikdo z nás.

 

 

Literatura

 

  1. Caletková, J., 2010: Voda, kdo nám ji v budoucnu dodá? 6. mezinárodní konference Bezpečnost světa a domoviny, 16. a 17. června 2010, Brno.
  2. MV ČR VF 20102014009 „Posuzování bezpečnosti prvků kritické infrastruktury a alternativní možnosti zvýšení zabezpečení měst a obcí pitnou vodou při vzniku živelních pohrom a rozsáhlých provozních havárií“ AF - CITYPLAN s.r.o., Závěrečná souhrnná zpráva.
  3. Spolehlivé a bezpečné zásobování občanů ČR v budoucích letech energií, vodou a potravinami, 2009, VIP, s.r.o., Cityplan, s.r.o.: pro Radu pro výzkum a vývoj, Úřad vlády ČR.
  4. Sucho jako plíživá katastrofa, jeho příčiny a možné dopady (fakta a mýty o klimatické změně), Závěry z odborného semináře konaného 4. listopadu 2014, Český národní výbor pro omezování následků katastrof a Český spolek pro péči o životní prostředí.
  5. Poklad zvaný voda, www.enviweb.cz
  6. The Global Risks report 2015,  World Economic Forum, http://www.weforum.org/reports/global-risks-report-2015

7.  MV ČR VF 20112015018 „Bezpečnost obyvatel – krizové řízení“ AF - CITYPLAN s.r.o., Závěrečná zpráva 2013.

8. Atlas podnebí Česka, http://www.enviweb.cz/odkazy/gis/

 

 

 

Zpracovala

Ing. Jana Caletková, Ph.D.

Místopředsedyně ČNV ONK