Vrcholí naše přípravy na významnou mezinárodní událost, aukci mincí a medailí císaře Františka Josefa I.

Na otázky CzechIndustry odpovídá Elizej Macho, spoluzakladatel aukčního domu Macho & Chlapovič
 
V literatuře bývá za počátek sběratelství označována renesance. První sbírky byly vytvořeny z knih, postupně k nim přibyly další předměty. Mince se v Čechách razí od 10. století.  Jak vznikl nápad založit aukční dům a věnovat se právě jim?
Sběratelství máme v krvi a milujeme historii. Pochopili jsme jako kamarádi se společným koníčkem, že když máme hledat oporu a profesionální přístup k dané problematice, tak v existujícím externím prostředí se to daří jen stěží, je tu zřejmě prostor, abychom se nad tím hlouběji zamysleli. A tak jsme skloubili to jedinečné, co je v každém z nás, s našimi odbornými zkušenostmi. Plni ideálů jsme vytvořili privátní klientský koncept a aukční dům, který se snaží být blízko jak sběratelům a investorům, tak muzeím a institucím, se sbírkami jako komparativním materiálem a taky s vědeckým zázemím.
 
Být uznávaným ve svém oboru znamená hodně umět a vědět. Jaké jsou základní předpoklady pro činnost firmy, jako je Vaše?
Interdisciplinární fúze a naše mnohaleté zkušenosti jsou základ. Jsme rodinná firma, skupina ekonomů, finančníků, právníků, inženýrů, technologů a hlavně nadšenců co se týče numizmatiky, umění a historie. Nikdo neumí všechno, my spolu umíme hodně, ale zatím vůbec neznáme své hranice. Cítíme odpovědnost, suplujeme často i veřejné instituce. Základním předpokladem pro činnost naší firmy a taky hnacím motorem jsou samozřejmě lidé.
 
Logo společnosti představuje strom života a podané ruce. Proč jste se rozhodli pro tuto podobu?
Motiv byl inspirován pozdně renesanční až ranně barokní sérií medailí na téma přátelství. Podané ruce symbolizují srdečný 
a férový přístup, zodpovědnost. Strom života spolu se svými kořeny reprezentuje naši úctu k životu, tradicím a poznání.
I když se svět mění dynamicky, my chceme, aby ho naše děti chápaly jako celek se vším všudy. Aby znaly svou historii, vnímaly estetickou stránku umění, aby rozuměly nejen materiálním potřebám, ale i poryvům duše. Aby ctily svobodu a uměly vytvářet paralely, aby myslely samostatně a kriticky, měly potřebnou míru trpělivosti, a odpovědnosti. Učíme je taky rozumět penězům.
 
V nedávné tiskové zprávě jste uvedli, že Češi čím dál více investují do numizmatiky. Co je k tomu vede?
Vede je k tomu to, co je vedlo vždy. Kombinace drahého kovu, estetiky, autenticity a příběhu předmětu s trvalou, peněžní 
i nepeněžní hodnotou. Stabilita a přenos hodnot v dlouhodobém horizontu, i přes generace. Virtuální svět dnešních peněz i dnešních hodnot je z času na čas konfrontuje s uvědoměním si jejich pomíjivosti, křehkosti, nestability. Impresivní čísla zhodnocení numismatických sbírkových předmětů, nízká volatilita, malá korelace s tradičními investicemi a vysoká movitost této formy majetku tomu napomáhají.
 
Co je staré, nemusí být vzácné. Podle jakého klíče se určuje hodnota mincí? Které patří mezi ty nejdražší?
Prvotními předpoklady hodnoty mincí jsou jejich vzácnost, autentičnost (pravost) a kvalita (povedenost i zachovalost). Pak jejich hodnotu determinuje mnoho dalších atributů ve vzájemné kombinaci. Jsou to například původ (rodokmen), atraktivnost, kov (vnitřní hodnota), oblíbenost mezi sběrateli (populárnost). Preference a trendy se mění, ale ve všeobecnosti platí, že autentický a pravý materiál je žádaný vždy.
 
Když budeme konkrétní, který realizovaný obchod považujete za nejzajímavější a jaká byla nejvyšší hodnota mince, kterou jste prodali?
Nejdražší jsou ty nejvzácnější exempláře, velké formáty mincí nebo medailí z drahého kovu, které kombinují mnoho výše uvedeného, v ideálním případě vše.
Nejdražší mincí z našeho území se stal zlatý svatováclavský desetidukát z roku 1937, který se prodal minulý rok v naší pražské aukci za téměř 18 milionů korun. Má všechny znaky, které určují jeho hodnotu: strojová, moderní prvorepubliková ražba, je kultovně investiční a jedná se o sběratelsky hodně populární skupinu mincí. Existují mince a medaile z našeho území, které mají relativní hodnotu kvůli některým atributům vyšší. A tak je pravděpodobnost, že tento rekord bude překonán, poměrně vysoká. I to, že desetidukát z roku 1937 překoná sám sebe v budoucnu, pokud bude někdy nabídnut k prodeji. U vzácných mincí totižto nabídka značně zaostává za poptávkou.
 
Jak mohu získat potřebné informace o tom, co vlastně mám doma po babičce…
V dnešní době internetu je to poměrně snazší než kdykoliv před tím. Také bohatá publikační činnost značně rozšiřuje obzory a usnadňuje orientaci. Mnoho informací o prodejích je na netu, řada běžnějších mincí je k vidění v e shopech a podobně. Pravděpodobnost, že máte něco skutečně vzácného, je bohužel adekvátně vzácnosti hodně nízká. Specializovaných numismatických firem je na trhu taky vcelku dost. Dá se zatelefonovat, poslat e-mail, stavit se osobně a ptát se. Z času na čas, a je to výjimka, se taky stane, že se něco vzácného doma objeví. I když častěji než intaktní sbírky pořízené x generacemi, to jsou individuální kousky moudře někým tezaurovány pro své blízké. Bohužel absolutní většina předmětů odešla v emigračních vlnách, s odlivem šlechty, a zbytek pak po otevření hranic po revoluci, kdy byl obrovský hlad po devízách a spotřebním zboží.
 
Business nezná hranic, v případě Vaší společnosti je spolupráce se zahraničními partnery nutností. Na jakém principu probíhá?
První skupinou partnerů jsou muzea pečující o veřejné sbírky a soukromí sběratelé. Vzájemně si pomáháme, je mezi námi důvěra a společně chráníme jeden druhého. Více očí a hlav minimalizuje pravděpodobnost, že se něco hodně ožehavého na dlouho odloží někam do trezoru, a když se po desítkách let zjistí, že nejde o autentický, nebo legitimně vlastněný předmět, může dojít k značným škodám. A to nejen individuálním. Ztráta důvěry je něco, co si trh nemůže dovolit. Je to alfa a omega našeho fungování. Pak jsou to zahraniční konkurenční aukční domy a numizmatické firmy, které spolu obchodují, a funguje mezi nimi do jisté míry kolegialita. Pokud jde o boj o klienta, sbírku do aukce, segment trhu, převažuje spíše individualizmus, sporadicky účelové spojení. Pokud nastane případ, že se vyskytne něco pochybného, neváháme se vzájemně informovat, ptát se a ujišťovat o autenticitě. Já dnes pomohu kolegovi ze Švýcarska s falešnou československou nebo bohemikální mincí, zítra on mi bez zaváhání podá pomocnou ruku s něčím jemu blízkým. Tady jsem se opravdu nikdy nestřetl s neochotou. Nikdo nechce vidět podvedené sběratele, ani řešit krizi důvěry, byť způsobenou někým třetím. Problém je spíše, že ne všichni na trhu jsou stejně kompetentní, starostliví, pilní, talentovaní. Takže je to hodně i o vztazích, o znalosti na koho se s čím obrátit, kde si sehnat komparační materiál, a nelenit si to taky hezky vyběhat. V neposlední řadě jsou to mezinárodní sdružení, která mají jistá pravidla, orgány a mechanizmy na profesionální zastřešení profese po více stránkách. Nastavují etické standardy, vytvářejí neutrální půdu pro spolupráci, diskuzi, supresi falz a pro vědeckou a výzkumnou činnost.
 
V Praze proběhne 20. dubna aukce starých mincí. Řekněte nám o ní více, kdo se jí může zúčastnit?
Máme to štěstí, že je před námi pravděpodobně nejúspěšnější aukce v naší historii. Ne že by ta poslední, prodej profilové sbírky Československa, nebyla velice úspěšná. Překonala myslím i nejoptimističtější očekávaní nás všech. I když nyní, s odstupem času, se to zdá logické a samozřejmé při vysoké koncentraci a kvalitě vzácného materiálu, která se zopakuje minimálně za mnoho let, jestli někdy vůbec. Teď ale nejde o lokální záležitost. Vrcholí naše přípravy na aukci mincí a medailí císaře Františka Josefa I., který vládl Rakousko-uherské monarchii téměř sedm desetiletí. Sbírka byla shromážděna lokálně na Moravě a nemá ve světě obdobu. Její zaměření ve speciálních medailových ražbách na území Čech a Slovenska je patrné. Naposledy byla podobně zajímavá, i když menší sbírka, dražena v roce 1993 ve Švýcarsku. Mnoho unikátních kousků pochází již odtamtud. Těší nás, že to bude velká, mezinárodní, možná i největší událost, jakou kdy zažijeme v našem aukčním životě. Mrzí nás, že mnoho nádherných kousků zase opustí Čechy. Pokud tedy lokální zájemci nepřeválcují svou pevně zdviženou rukou všechny dražící účastníky, především z celé bývalé monarchie, a taky z Ruska, Švýcarska, Asie a Ameriky.
Aukce se účastní sběratelé, investoři, obchodníci a zástupci klientů. Někteří osobně, jiní online na internetu z pohodlí domova, prostřednictvím telefonu, nebo formou zaslání závazných limitů napřed. Celá škála variant dává možnost být při tom každému, kdo se aukce účastnit chce. 
 
Patříte i mezi největší obchodníky se zlatem a stříbrem v Česku a na Slovensku. Vyplatí se investovat do drahých kovů a proč?
Drahé kovy fungovaly na naší planetě 5000 let jako peníze. Navzdory snaze centrálních bankéřů eliminovat je už před léty, je tomu stále tak. Akceptuje je jako záruky Mezinárodní měnový fond, jsou součástí rezerv centrálních bank, jsou kótované na devizovém trhu, tvoří rezervy lidí, firem i fondů. Každý ví, že jejich hodnota na rozdíl od virtuálních peněz nikdy nebude nulová, a že mají tvořit v majetku minimálně železnou rezervu. Navzdory tomu, mnoho lidí dnes věří víc v kolektivní zodpovědnost, než ve svou vlastní. Málo lidí dbá o diverzifikaci svého majetku, investiční gramotnost je stále poměrně nízká, zodpovědnost za svůj důchod nebo horší časy taky. Navzdory dnes již široké informovanosti. Pro mne osobně je to překvapivé.  Stát není Ježíšek, a ani dnešní politikové nebo centrální bankéři nebudou řešit Vaše budoucí potíže. Budou to muset řešit Vaši blízcí, Vy sami, nebo někdo úplně jiný.
 
Pokud se rozhodnu pro nákup investičního zlata, je výhodnější kupovat mince nebo zlaté cihličky?
Ze zkušenosti je optimální varianta uncové investiční mince, nebo cihličky. Kilové cihly jsou nejlevnější v propočtu na gram, ale méně likvidní, méně praktické v případě, že potřebuji prodat jen kousek zlata, a navíc se falšují. Litá cihla se dá nakombinovat z kovů blízkých v periodické tabulce zlatu, kupříkladu wolfram, a tak se může stát, hlavně u výhodných nákupů „z ulice“, že si koupíte podstatně méně zlata, než jste si mysleli. Je podstatnější při 20% roční volatilitě zlata koupit nebo průměrovat za nízké ceny, než spekulovat jestli ušetřím 2 % na větším produktu v porovnání s menším. U ražené mince, kdy se reliéf kovu lisuje do tří stran pod tlakem 200tunového razícího stroje, se žádné blízké kovy nakombinovat nedají. Wolfram není kujný. Stříbro se nahrubo pozlatit dá, ale je to poznat, a mince má úplně jiný charakter, tloušťku a podobně. Uncové, nebo menší investiční mince se bez problému zbavíte okamžitě a kdekoliv. Peníze za ni máte ihned. U kilové cihly je to „trochu“ složitější.
 
Podle některých pramenů bude za pár let na trhu více zlata než stříbra. Není výhodnější z dlouhodobé perspektivy vsadit spíše na něj?
Zlato a stříbro se v zemské kůře nacházejí v poměru 1:17. Cenově je zlato aktuálně 80krát dražší. Při současných hodnotách se nevyplatí stříbro samostatně těžit na rozdíl od zlata. Stříbro je přitom nejreflexivnější kov planety a je sterilní. Má širší použití než zlato. Všechny tyto argumenty jednoznačně favorizují stříbro. Ale! Investiční stříbro je na rozdíl od zlata zatížené DPH, což mnohonásobně zvyšuje rozpětí nákup a prodej. V případě velké krize, zhroucení měnového systému, války, sociální krize, bude zlato preferovanou komoditou. A je stále, i když tak trochu nechtěně stále součástí devízových rezerv. Takže je to vysoce pravděpodobné, že by se mělo stříbro zhodnocovat více než zlato. Kdy se tak stane, to Vám nikdo nepoví.
 
Známé židovské rčení říká, že majetek mám tehdy, když si na něj mohu sáhnout. Z tohoto pohledu jsou investiční kovy a historické mince sázkou na jistotu…
Naprosto s vámi souhlasím. Nejen si na něj mohu sáhnout, ale také ho i velmi jednoduše přemístit, odnést kam je potřeba. A pozná je jak newyorský bankéř, tak indián v brazilském pralese. Prostě za těch pár tisíc let zdomácnělo tak trochu všude… (březen 2018)