Zdař Bůh Bukove aneb Povídání o vzniku podzemního výzkumného pracoviště

Správa úložišť radioaktivních odpadů zahájila v roce 2013 projekt výstavby Podzemního výzkumného pracoviště Bukov (PVP Bukov). Jeho hlavním cílem je charakterizace horninového masivu v hloubkách 600 metrů pod povrchem v krystalických horninách (vyvřelých a přeměněných) geologické jednotky Českého masivu pro potřeby výzkumu umístění hlubinného úložiště radioaktivních odpadů (HÚ) v České republice. Budou zde v několika následujících letech prováděny výzkumné práce v oblasti geologie, hydrogeologie, nebo geotechniky, které pomohou získat detailní poznatky o využitelnosti horninového prostředí v hloubkách odpovídajících očekávaným podmínkám uložení vyhořelého jaderného paliva a vysokoaktivních odpadů. Výzkumné pracoviště je navrženo tak, aby co nejlépe simulovalo prostředí budoucího HÚ. Projekt byl inspirován výstavbou podzemních laboratoří v krystalinických horninách ve švédském Äspö (Anderson, 2007) nebo švýcarském Grimselu (Bradbury, 1989).

Tyto a další informace jsem získal podrobnějším studiem www stránek SÚRAO. Řadu z nich cituji v tomto článku. Upřímně, byl jsem překvapen kolik studií a dalších podkladových materiálů bylo zpracováno v souvislosti s přípravou hlubinného úložiště.  Nic se neponechává náhodě, vše musí být ověřeno, vyzkoušeno. Vysoká odbornost a profesionalita se v tomto případě spojují s maximální bezpečností, vždyť se jedná o projekt v řádu stovek a možná i tisíců let. Důvodem, proč jsem chtěl o přípravě hlubinného úložiště vědět co nejvíce, byla nabídka Správy úložišť radioaktivních odpadů navštívit výstavbu PVP Bukov.Rád jsem ji přijal. A profesionální čest v tu chvíli zavelela „dobře se na ní připrav, získej předem co nejvíce informací...“ A tak jsem hledal na www stránkách Správy, internetu, v literatuře. Pro přesnost bych měl uvést, že výzkumné pracoviště vzniká v oblasti uranového dolu Rožná, jámy Bukov. Mým průvodce byl jeden z nejpovolanějších, Lukáš Vodrovic, projektový manažer SÚRAO, který je za projekt PVP Bukov zodpovědný.

Z historie

Bezprostředně po skončení druhé světové války se začalo v tehdejším Československu rozvíjet nové průmyslové odvětví – uranový průmysl. Vznikla i těžební organizace Československý uranový průmysl. Zvyšující se požadavky na těžbu uranové rudy vedly k vyhledávání dalších ložisek uranu. V roce 1954 byly zahájeny geologicko-průzkumné práce ve východní části Českomoravské vrchoviny. O dva roky později bylo objeveno ložisko Rožná a v říjnu 1957 bylo zahájeno hloubení těžební jámy Rožná 1. Těžba se postupně rozšiřovala hloubením dalších jam pro zpřístupnění ložiska a v současné době je otevřeno 24 pater, průzkumná jáma ještě o dvě patra níže. V roce 1965 vláda rozhodla o vybudování úpravny na výrobu chemického koncentrátu na Vysočině.

V ložisku Rožná se uranová ruda těží téměř šest desítek let. Za tu dobu bylo vyhloubeno téměř sedm kilometrů těžních jam, vyraženo přes 500 kilometrů horizontálních důlních chodeb a více než 100 kilometrů vertikálních důlních děl. Vydobyto bylo přibližně 16 milionů tun uranové rudy.

„Ložisko Rožná je po Příbrami druhým největším ložiskem uranu u nás. Vytěženo už zde bylo téměř dvacet tisíc tun uranu a za příznivých okolností je zde možné dotěžit ověřené bilanční zásoby uranu, jejichž těžba by měla trvat zhruba do poloviny roku 2017, a část dosud nebilančních zásob, kde je těžba odhadována do roku 2022," uvedl generální ředitel s. p. DIAMO Tomáš Rychtařík při návštěvě ministra Mládka v Rožné.

 

Ukládání radioaktivních odpadů

Cesta z Prahy do Dolní Rožínky dává dostatek času k povídání, jak jinak, o hlubinném úložišti, PVP Bukov, postupu prací atd. Jistě není ke škodě věci zdůraznit, že za bezpečné ukládání radioaktivních odpadů ručí stát, což vyplývá z atomového zákona přijatého v roce 1997. „SÚRAO v podstatě dbá na dodržování tohoto zákona, jsme organizační složka státu, která vykonává funkce související s bezpečným nakládáním se všemi druhy radioaktivních odpadů a také s výzkumem a vývojem v této oblasti. Takže sem spadá i projekt podzemního výzkumného pracoviště,“ řekl mi Lukáš Vondrovic.

Správa úložiště v současnosti provozuje tři úložiště radioaktivních odpadů – Bratrství u Jáchymova, Richard u Litoměřic a Dukovany v areálu EDU. Tyto úložiště jsou určeny pro nízko až středněaktivní odpady, pro vysokoaktivní se lokalita teprve hledá. Hlavním kritériem jejich provozu je bezpečnost. Ukládání nebezpečného materiálu i samotný provoz úložišť podléhají řadě přísných předpisů a limitů. Na jejich dodržování dohlíží Státní úřad pro jadernou bezpečnost a Český báňský úřad. A samozřejmě veřejnost, kterou zastupují zástupci všech tří obcí, kde jsou úložiště, v Radě SÚRAO. „Nepřetržitě probíhá posuzování všech tří lokalit z řady hledisek –seizmicity, geotechnické stability, hydrogeologického prostředí, probíhá měření koncentrace radonu a tritia v ovzduší, ve vodě i na povrchu a také měření záření a povrchová aktivita. Podstatné přitom je, že všechny sledované položky jsou pod stanovenými limity,“ pokračoval L. Vondrovic. Doplnil bych, že za tyto výsledky je Česká republika opakovaně považována za vzormnoha jiným úložištím a jejich obslužných týmů, ať už zavedeným nebo vznikajícím.

Názory na to, zda potřebujeme hlubinné úložiště, se značně různí. Některé vycházejí z neznalosti, ze zkreslených nebo vyloženě nepravdivých informací. Pravda je taková, že radioaktivní odpady a vyhořelé jaderné palivo po jeho prohlášení za opad, by měly být podle koncepce nakládání s VJP a VAO v ČR konečným způsobem uloženy v hlubinném úložišti. Vyhořelé palivo z jaderných elektráren je možné skladovat po desítky let (a také po např. sto letech přeložit do nových obalových souborů, což by bylo jednak velice drahé a také neodpovědné vůči příštím generacím), popřípadě přepracovat a znovu použít. Nicméně na konci všech možných postupů zůstane vysokoaktivní odpad, který je nutno izolovat od okolního prostředí na desítky až stovky tisíc let.

Z různých variant izolace vysokoaktivních odpadů se jeví z bezpečnostního, technického a ekonomického hlediska jako nejvhodnější jejich ukládání do horninových struktur ve velké hloubce. Toto řešeníumožňuje zachovat celistvost uložených kontejnerů a zabránit šíření radionuklidů na velmi dlouhou dobu. Navíc jsou k dispozici spolehlivé technologie využitelné při skladování radioaktivních materiálů i při výstavbě hlubinného úložiště. V několika zemích se již podařilo najít vhodnou lokalitu, pro další státy včetně ČR je to úkol na příští roky až desetiletí. „Základem úspěšné realizace projektu hlubinného úložiště jsou principy bezpečnosti, ochrany zdraví i životního prostředí a partnerské vztahy s dotčenými obcemi, včetně záruk jejich účasti na rozhodování a zajištění celkového přínosu pro jejich další rozvoj.“

Zde si neodpustím jednu poznámku. Často je správa úložišť označována, zejména v souvislosti s hlubinným úložištěm, téměř za „škodnou“. „Co to proboha od nás chtějí,“ řekla mi hodně podrážděně při veřejném slyšení starostka obce, která je v  jedné z vytipovaných lokalit. A dodala „Mí voliči úložiště nechtějí a tak ho nechci ani já.“ Tuto větu opakovala několikrát. Na mou námitku, že mít bezpečné a spolehlivé úložiště je povinností státu a nejde o žádnou soukromou iniciativu, neodpověděla a jen mávla rukou.

Máme zájem vést efektivní dialog s občany a zastupiteli v územích spojených s naší současnou i budoucí činností. Bez dialogu s veřejností, státní správou a obcemi v místech našeho působení bychom nemohli naplňovat své poslání. Snažíme se komunikovat s respektem, důvěrou a pochopením, usilujeme o nalezení shody a řešení přijatelných pro všechny zúčastněné.

O naší činnosti a cílech vedoucích k bezpečnému uložení radioaktivních odpadů poskytujeme pravidelné informace. Veřejnost má právo znát rizika spojená s provozem jaderných zařízení a jejich vlivem na životní prostředí. Komplexní hodnocení vlivů jaderného zařízení na životní prostředí může být základem pro vyváženou a transparentní komunikaci. Citace z materiálu SÚRAO k hlubinném úložišti.

„Bohužel na naši práci je někdy nahlíženo jako na něco tajného. Ale my se snažíme být otevření a chceme veřejnosti ukázat, co v podzemí děláme. To není jen uložení odpadu v ´temných tunelech´. Ukazujeme, jak široký výzkum může být a kolik snahy musíme vyvinout, abychom navrhli bezpečný koncept pro ukládání radioaktivních odpadů,“ zdůraznil L. Vondrovic

 

Podzemní výzkumné pracoviště

Po odbočení z dálnice ve Velkém Meziříčí míříme k našemu cíli žďárskou krajinou, která vytváří pestrou mozaiku z polí, lesů, protkanou rybníky a vesnicemi. Tak je to až do cíle naší cesty. Proč právě Bukov, ptám se dále? „Lokalita byla vybrána v blízkosti jámy Bukov v katastrálním území obce Bukov. Nacházíse v jižním křídle uranového ložiska Rožná. Podzemní výzkumné pracoviště je situováno asi tři stovky metrů od těžní jámy Bukov ve 12. patře, více než pět set metrů pod zemským povrchem, a to z toho důvodu, že tamní horninové prostředí nabízí řadu možností pro detailní hydrogeologický, geologický,geotechnický a geochemický výzkum v oblasti hlubinnéhoukládání. Nezanedbatelná je ale i ekonomická stránka výstavby. Díky využití existující infrastruktury je výstavba podzemní laboratoře cca 10x levnější v porovnání s výstavbou nového zařízení,“ zní stručná odpověď.

V lokalitě jsou vyřešeny zásadní střety zájmů, protože májasně určeného vlastníka, který má povolení pro provádění hornickýchčinností, a pracoviště je budováno v dobývacím prostoru Rožná.Nachází se v blízkosti potenciální lokality pro hlubinné úložiště (lokalitaKraví hora) a dříve zde již byla provedena řada výzkumných prací(geologické mapování, povrchová geofyzika, hydrogeologický průzkum). Je zde tak možnost ověřit data získávaná z povrchu testovánímv reálné hloubce úložiště (několik set metrů pod zemským povrchem). V neposlední řadě je pro celé důlní dílo dolu Rožná I, a tím i pro navrhovanévýzkumné podzemní pracoviště, stanoveno kontrolované pásmopro práci v prostředí s ionizujícím zářením, což umožní provádět pokročilé činnosti jako transportníexperimenty, migrace, sorpce.

To už projíždíme Dolní Rožínkou a míříme do administrativní budovy v areálu státního podniku DIAMOs.p.Oz GEAM. Zde je třeba vyřídit všechny potřebné dokumenty, včetně poučení jak se v šachtě chovat a o bezpečnosti práce, bez toho abychom nemohli sfárat pod zem. Všude jsme vítáni pozdravem Zdař Bůh, který opětujeme. Další naše cesta vede k těžní jámě, přesně do šatny v jejím sousedství. Zkontrolují povolení a následuje otázka, jakou mám velkost bot. Po odpovědi dostávám klíčky od skříňky v šatně. V ní je připraveno oblečení a také holínky, opasek a přilba. Rychle se převlékám a přitom po očku pozoruji svého průvodce, zda to dělám správně. Jedna zajímavost. Místo ponožek se používají do bot „hadry“, což má řadu výhod, jak jsem pochopil později. Z šatny jdeme do místnosti, kde jsme takříkajíc dovybaveni potřebnou výzbrojí, k níž patří zdroj lampa včetně zdroje elektřiny připevněného kopasku a samozáchranný dýchací přístroj. Doprovází nás slova Zdař Bůh a dobře pořiďte.

Zbývá nám chvilka času a tak mi naši hostitelé na místě ukazují a popisují proces zpracování uranové rudy. Skladuje se hned v sousedství těžní věže, odkud se odváží do úpravny, kde se mele, louží a prochází dalšími procesy až do vzniku tzv. žlutého koláče. Ten se na jaderné palivo přepracovává v zahraničí.

Další cesta pokračuje opět na čtyřech kolech k několika kilometrům vzdálenéjámě Bukov. Zde si dovolím malé odbočení. Když pomineme prostory, kde se těží a zpracovává uranová ruda včetně odkaliště o celkové ploše přibližně 100 hektarů (pro dobývání ložiska je v současné době staven dobývací prostor o výměře 8,76 kilometrů čtverečních, chráněné ložiskové území zaujímají plochu více cca 11 km2), pak na rázu zdejší krajiny kromě těžních věží nepoznáte, že jste v centru těžby uranové rudy na Vysočině.

Pozitivně se nazdejší krajině projevuje efekt sanačních opatření, likvidačních a rekultivačních prací provedených v rámci útlumu těžby a odstraňování následků hornické činnosti. Zde je třeba uvést, a vyplývá to i z řady studií, že populace živočišných druhů včetně chráněných není těžbou, úpravou ani sanacemi významně ohrožena. Probíhá zde intenzivní zemědělská činnost a krajina se vrací do původní podoby, kterou měla před zahájením těžby.

Z vyhodnocení dosavadních výsledků pravidelného monitoringu životního prostředí bylo navíc prokázáno, že v důsledku těžby a zpracování uranové rudy v oblasti Dolní Rožínka nedochází k závažnému znečišťování nebo poškozování životního prostředí.  Toho je dosaženo používáním nových moderních technologií těžby a odbornými znalostmi řídících pracovníků. Postupně naopak dochází ke zlepšování stavu jednotlivých složek životního prostředí.

 

Cesta do podzemí

A to už nastupujeme do klece výtahu, loučíme se hornickým pozdravem a spouštíme se do 12 patra pod zemským povrchem. Byl jsem překvapen rychlostí, jakou jedeme, za necelé dvě minuty jsme v hloubce 600 m. Hornickým pozdravem nás vítá skupinka chlapů. Část nás vystřídá a míří na povrch, další nás budou doprovázet rodícím se podzemním pracovištěm. Vyztužená podzemní chodba, která se po několika metrech rozdvojuje, kolejnice pro dopravu vytěžené rudy, ale především vzduch, dobře se zde dýchá, zaujme v prvních okamžicích. Na rozdíl od uhelného dolu zde není žádný prach, spíše voda, po naší levé ruce proudí malý potůček. Podzemní vody si razí cestu i sem.

Z geologického hlediska se podzemní výzkumné pracoviště nachází v horninách tzv.strážeckéhomoldanubika, jedná se o částečné tavené nepropustné horniny, migmatity. Míra jejich propustnosti, mimo zónu zvětrávání, závisí hlavně na četnosti a uzavření přítomných křehkýchstruktur.

Technické řešení celého podzemního pracoviště bylo navrženo pro potřeby budoucích výzkumných činností. Z badatelských prací zde bude probíhat dlouhodobý monitoring procesů probíhajících v hloubce úložiště, budou testovány modely transportu radionuklidů v puklinovém prostředí hlubinného úložiště, dále  vliv horninového prostředí v hloubce úložiště na změny vlastností uvažovaných inženýrských bariér nebo budou vyvíjeny pokročilé metody geologického výzkumu a průzkumu. Podzemní dílo se skládá z 300 m dlouhého spojovacího překopu raženého v profilu 9,2 m2 vedenéhood jámy B1 raženého klasickou trhací prací. Vlastní výzkumné pracoviště bude tvořeno systémem chodeb, rozrážek a vrtných komor v různých profilech o celkové délce 130 m ražených unikátní metodou hladkého výlomu za účelem minimalizace porušení horninového prostředí trhacími pracemi. 

Pro celé dílo je převážně navrženo vyztužení svorníkovou výztuží a v místech se zhoršenou geologickou situací je projektována ocelová oblouková TH výztuž. Technologie odtěžení rozpojené horniny byla navržena lžícovým nakladačem do vozů JDV 0,65 m3, dále pak v úrovni 12. patra kolejovou dopravou k jámě B1, nebo jámě R1 a odtud na povrch. Větrání pracoviště je zajištěno separátním kombinovaným větráním pomocí hlavního sacího lutnového tahu.

Přípravné práce byly zahájeny v červnu roku 2013. Během nich byla obnovena dopravní cesta mezi těžní jámou R-7S dolu Rožná a jámou Bukov. Byla provedena výměna kolejí, pražců, obnova odvodňovací strouhy a výměna tlakového potrubí vzduchu a rozvodů vody. U jámy Bukov bylo provedeno přeložení kabelů a potrubí v místě budoucího křížení s překopem. Vlastní ražba byla zahájena v polovině měsíce září 2013.

V době mé návštěvy zde pracovaly dvě vrtné soupravy, probíhala řada měření, například množství a chemizmus přítomné podzemní vody. „V současné době probíhají vrtné práce za účelem dověření vhodného horninového prostředí a potvrzení navržené geometrie. V geologickém poznání není nikdy nic na 100% jisté, chceme si tedy být maximálně jisti ve svých závěrech,“vysvětloval mi L. Vondrovic. Výzkum a báňské práce na budování laboratoře zde probíhají za současně. „Vše musíme pečlivě zdokumentovat. Naše poznatky a získané zkušenosti budou využity při průzkumu budoucí lokality pro hlubinné úložiště. Příroda nám může připravit nejedno překvapení a tak musíme být přichystáni na různé varianty,“ doplnil.

SÚRAO chce lidem přiblížit výzkumy v oblasti nakládání s radioaktivním odpadem. V současnosti mohou zájemci pod pokličku projektů nahlédnout ve štole Josef na Příbramsku. V budoucnu se pro ně otevře i výzkumné podzemní pracoviště Bukov.

„Součástí zařízení bude virtuální prohlídka. Zájemcům chceme umožnit sem sfárat a podívat se. Naším cílem je přiblížit práci v podzemí, ukázat, že to není žádná skládka, ale sofistikovaný technologický postup, který bude schopen garantovat bezpečnost v řádech stotisíc let," říká Jiří Slovák, ředitel SÚRAO.

Uranový důl Rožná je v provozu od roku 1958 a okolní obyvatelé jsou na těžbu uranové rudy zvyklí. Jak ale vnímají výstavbu výzkumného podzemního pracoviště? Podle starosty obce Rožná se k tomu tamní obyvatelé staví spíše pozitivně. Výzkumné pracoviště může přinést řadu pracovních míst a snížit nezaměstnanost. Ani problematika ukládání radioaktivního odpadu v obyvatelích nevzbuzuje přílišné obavy, o všem jsou informováni.

Výstavba PVP Bukov je součástí mozaiky výzkumných aktivit Správy úložišť. Týmy odborníků z celého světa sdílejí své poznatky z výzkumů kolem technických a geologických aspektů hlubinného úložiště. SÚRAO se účastní řady mezinárodních výzkumů v Česku i v zahraničí. PVP Bukov rozšíří řady výzkumných projektů o pilotní charakterizaci hornin in situ.

Ještě v podzemí jsem si strčil do kapsy kamínek. Po návratu na zem vystřídal v šatně jednu kapsu za druhou. Říká se totiž, že když si odněkud přivezete kámen, tak se do těchto míst znovu vrátíte. Proto mám doma spoustu kamínků, ale i větších šutrů, které mi připomínají místa blízká i vzdálená. Věřím, že se do Bukova podívám ještě jednou. Známé přísloví říká, že je lépe jednou vidět než stokrát slyšet, v tomto případě bych ještě dodal, a také poznat odpovědnou práci těch, kteří pracují na přípravě hlubinného úložiště. Takže Zdař Bůh, Bukove.

Celý článek ke stažení zde:

Súrao pdf.pdf