Zlato

 

Tohoto kovu se naučili lidé užívati nejdříve. Zlaté ozdoby byly nalezeny v egyptských hrobech z 5. tisíciletí. Zprvu se zlato těžilo jen rýžováním. Někdy kolem r. 2000 se v Egyptě začíná dobývat také hornicky a těží se z dobyté a rozdrobené horniny plavením. Nejvýznačnější starověké zlaté doly byly v římském Španělsku, tam dobývalo asi 60 tis. otroků kolem 7 tun zlata ročně.

O čištění a oddělování zlata podávají řečtí a římští autoři zprávy ne docela zřetelné. Ve středověku, od 10. do 15. století, se nejvíce zlata těžilo v Čechách. Tu se také užívalo ve velkém novějšího způsobu získávání zlata rtutí (amalgamování). Tehdejší techniku těžení a získávání zlata popsal podrobně G. Agricola v Dvanáct. knihách o hornictví a Biringuccio ve své Pirotechnia (1540). Počínajíc 17. století přesunulo se těžisko těžby zlata do Jižní Ameriky, v první pol. 19. století do Sev. Ameriky a koncem 19. století do Jižní Afriky. Technicky dokonalejší, vydatnější a hospodárnější způsob získávání zlata i z velmi chudých rud, tzv. kyanisování, zavedli r. 1886 Arthur a Forrest.