Zrcadlo

Nejstarší zrcadla byla kovová, a to z leštěného bronzu; jsou známa z dob kolem r. 200 př. Kr. Římané užívali kovových zrcadel postříbřených, též celých stříbrných a také z. z obsidianu. Zrcadla skleněná jsou známa z 1. století př. Kr. v Egyptě. Zprvu se na rubu jen načernila. Plinius st. se zmiňuje o skleněných zrcadlech se zlatým povlakem na rubu. Z r. 1254 je první zpráva o skleněných zrcadlech povlečených na rubu olovem. Byla to zrcadla kulovitá, malého průměru a hotovila se tak, že se do vyfouknuté skleněné bubliny, ještě horké, vypravila smůla s kalafunou a potom směs olova a skla rovným dílem, načež se vydatným máváním píšťalou s bublinou olovo rovnoměrně rozprostřelo po celém vnitřním povrchu skleněné bubliny; po vychladnutí se z koule řezala zrcátka. Amalgamovaná z. (povlečená cínem a rtutí na rubu) se objevují v 70. letech 14. století ve Francii. Výrobu zrcadlového skla litím vynalezl kolem r. 1688 francouzský sklář Lucas de Nehon ze sklárny A. Thévarta. R. 1857 vynalezl Angličan Clarke výrobu zrcadlového skla tažením.