Čím je Česká republika pro Korejce přitažlivá?

Jižní Korea, úředním názvem Korejská republika, je východoasijský stát, ležící na jižní polovině Korejského poloostrova. Je o něco větší než Česká republika. Její rozloha činí 98 480 km². Ovšem na počet obyvatel se svými téměř 52 miliony nad námi viditelně vede. Korejská republika je svým zřízením prezidentská republika s demokratickou formou vlády. Ačkoli po korejské válce patřila mezi nejchudší státy světa, dnes se poprávu řadí mezi asijské tygry a její ekonomika dosahuje světového významu, tedy mimochodem, co se HDP týče, na 11. místo na světě. Kupodivu si korejští investoři v celé Evropě vybrali Českou republiku jako jedno z nejpřívětivějších míst na tomto kontinentu. Proč tomu tak je, na to jsme se zeptali jeho excelence velvyslance Korejské republiky v Praze, Moon Seoung-hyuna.
 
Jaké byly první dojmy, když jste přijel do České republiky?
Přijel jsem do Česka v listopadu 2016. Bylo to v zimě, takže první, čeho jsem si všiml, byly rozdíly v počasí. U vás se totiž v zimě už po čtvrté hodině začíná stmívat, zatímco v Koreji bývá ještě dlouho světlo. Praha mne však velice zaujala svojí historickou, téměř pitoreskní podobou. Vezměte v úvahu, že například v Soulu, našem hlavním městě, žije 15 miliónů obyvatel v ultramoderní architektuře a mrakodrapech. Proti tomu je Praha diametrálně odlišná. Jsem v diplomatických službách téměř třicet let a za ta léta jsem působil na mnoha místech, jako například ve Washingtonu nebo New Yorku. A nyní jsem přijel do historického města s ojedinělým genius loci. Když přijedete z moderních industriálních měst sem a vidíte Pražský hrad, historické budovy, chrámy, kostely, ve středověku koncipovaná náměstí a úzké uličky pražského Starého města, máte z toho neskutečný dojem.
Takže první, co mi utkvělo v paměti po příjezdu do Čech, bylo počasí, po něm historická Praha a za třetí přátelský přístup zdejších obyvatel ke Koreji. Velice mne překvapilo, když jsem na Letišti Václava Havla nalezl krom češtiny, angličtiny a ruštiny také nápisy v korejštině, s čímž jsem se jinde ve světě nesetkal. Když jsem jel potom z letiště do své rezidence, nemohl jsem si nevšimnout velkoplošných reklam s názvy korejských firem. Viděl jsem například poutače na korejská auta či elektroniku. To mne hodně přiblížilo k domovu.
 
Korea je třetím největším investorem v České republice. Můžete vysvětlit, proč se korejští podnikatelé tak zajímají o náš trh?
Máte pravdu. Korea je po Německu a Japonsku zdejším třetím největším investorem v oblasti výroby. Pro mne bylo velice překvapivé, když jsem zjistil, že existuje k vám z Koreje každodenní přímé letecké spojení trvající 12 hodin, že je Česká republika u našich podnikatelů tak úspěšná. Dobře. Ale vždyť tu je například Rakousko, Francie, Anglie nebo Rusko, které by v České republice mohly investovat více. Přesto u vás raději investují Korejci. Vidím pro to tři důvody. Za prvé je to místo. Vezměme například automobilový průmysl. Pouze pět procent vozů, které u vás vyrobíme, se prodá v Česku. To znamená, že 95 % se exportuje, ať už dále do Evropy nebo do Severní Afriky, na Blízký Východ či do Severní Ameriky. Když člověk navštíví Francii, Anglii či jiný evropský stát, tak všechna korejská auta, která tam uvidí, jsou vyrobená ve Střední Evropě. 
Za druhé tu máte v porovnání s ostatními zeměmi velice kvalifikovanou pracovní sílu, protože máte dlouhou průmyslovou historii. A Češi, pokud na něčem pracují, tak se na to dovedou soustředit. Když jsem o tom mluvil s představitelem Německé obchodní komory v Praze, tak mi řekl, že když vezme zaměstnance z Německa, tak ví, že ten odvede pouze práci, za kterou je zaplacený. Čech udělá i víc a nad prací přemýšlí. Tato výhoda však v současnosti trochu upadá, protože nejsou domácí zaměstnanci. Nedostatek pracovních sil řešíte Ukrajinci, Srby, slyšel jsem i o Filipíncích. Ovšem velice ceněná je zase stabilita této země. Je tu demokracie, jste členy EU, NATO atd. Některé země mají opravdu velké problémy, co se týká demokracie a práva. Politická stabilita bývá jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují rozhodování investorů. Ať už je u moci například B. Sobotka nebo A. Babiš, byli legálně zvolení, a tedy stále jde o solidní demokracii, která je v podnikání velice důležitá.  Abychom to shrnuli, korejským investorům jde o lokaci, kvalifikovanou pracovní sílu a politickou stabilitu.
 
Co je pravdy na zprávě, že korejský prezident Mun Če-in chce odstoupit od jaderné energie?
To je opravdu velice nepřesná informace. To, co by náš prezident rád změnil, je energetický mix. U nás, v Jižní Koreji, získáváme energií z jádra zhruba 35 procent celkového energetického mixu. Uvědomte si však, že náš poloostrov leží v seismické zóně a měli jsme u nás několik zemětřesení. Naštěstí nebyly nijak silné. Mezi veřejností ale zavládla obava, aby se u nás nestalo něco podobného jako v Japonsku. Proto náš prezident chce v onom energetickém mixu nebo jinak řečeno v energetickém koláči, snížit procento energie z jádra do roku 2025 zhruba na 30 %. Ale v žádném případě to nemyslí tak, že jádro u nás půjde tzv. ze hry. Už proto, že máme v Koreji 24 jaderných reaktorů. Berme, že životnost reaktoru je zhruba 50 až 60 let. Ovšem některým z reaktorů se pomalu blíží konec jejich životnosti. Takže než se rozhodne, zda dát přednost například plynu, OZE nebo jádru, určitý čas uplyne, konečně jako všude na světě. Takže se vlastně přirozenou obměnou sníží i podíl jaderné energie.  To ale neznamená, že bychom chtěli ustoupit od nejmodernějších jaderných technologií. I po tomto snížení bude Korea na obyvatele jedním z největších producentů energie z jádra na světě. Naše firmy navíc vyrábějí jedny z nejbezpečnějších jaderných reaktorů, které jsou v současné době na trhu. Právě jsme dokončili výstavbu prvního bloku jaderné elektrárny Barakah 1 u města Al Ruwais asi 250 kilometrů západně od metropole Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech. Jadernou elektrárnu Barakah ve velice nehostinných pouštních podmínkách staví firma Kepco z Jižní Koreje. V Emirátech stihli první blok dokončit za méně než deset let od prvního veřejného prohlášení ohledně jaderného programu. Samotná výstavba bloku trvala 69 měsíců a nedávno ho oficiálně uvedli do provozu můj prezident Mun Če-in a šejk Mohammed bin Rashid Al Maktoum za Emiráty.
 
V minulém roce se v Praze konalo několik akcí, na kterých se čeští zájemci mohli seznámit s korejskými úspěchy při stavbě jaderných elektráren…
Náš zájem o spolupráci s Českou republikou v oblasti jaderné energetiky je velice silný. Svědčí o tom například loňská návštěva korejského ministra průmyslu, Paik Ungyu, který by letos na podzim měl svoji návštěvu opakovat. Byl jsem také před nedávnem v Koreji na schůzce našich diplomatů a i toto téma patřilo k velmi diskutovaným. V každém případě naše návrhy platí. Víme, že mnozí potenciální konkurenti si naši snahu o větší energetickou rozmanitost interpretovali podle svého a využívají ji ve svůj prospěch. Naštěstí Korea a Česko mají jisté podobnosti.  Obě země jsou obklopené většími sousedy, takže je v jejich zájmu, aby spolupracovali. V tomto ohledu můžeme nabídnout při stavbě i v technologiích oboustranně výhodnou spolupráci, a to nejenom pro případ výstavby některého z nových bloků v Dukovanech, ale mohli bychom spolupracovat i na společných projektech na případných dalších blocích například na Slovensku, v Polsku, Anglii apod. Konečně druhou nejdražší položkou jaderného bloku je turbína. Tu by stejně nejspíše vyrobila firma Doosan Škoda Power ze západních Čech.
 
Doosan Škoda Power je jedna z největších jihokorejských investic u nás. Byl jste se už podívat na výrobu turbín v Plzni?
To byla jedna z mých prvních služebních cest. Fascinovalo mne, že v tomto městě jsou schopní vyrobit turbíny všech možných velikostí. Od té opravdu malé, přes střední až po ty skutečné obří. Když jsem mluvil s korejským manažerem, tak mi potvrdil, že největší turbíny, které má Doosan v nabídce, jsou právě z Plzně. Stejně tak se snažíme komunikovat s českým průmyslem a nabízíme, že i další české komponenty mohou být zahrnuté nejen do možného jaderného energetického projektu v České republice, ale i jinde ve světě. Samozřejmě v případě našeho úspěchu chceme do tohoto projektu zapojit co největší počet českých firem. Vloni například v Praze organizovalo KHNP (Korea Hydro & Nuclear Power), působící v jaderním strojírenství, velkou a zajímavou konferenci na toto téma. Zúčastnili se jí zástupci z řad českého průmyslu. Korejská strana jim poskytla specifikace a seznámila je s nároky na konkrétní segmenty. Pokud by se firmy při dodávkách osvědčily, tak bychom je mohli použít kdekoliv po světě, ať už by šlo o trh v USA, čínský trh či jinde.
 
Jak jsem již uvedl, v naší republice se nachází několik velkých firem z Korejské republiky. Čeho si Korejci cení na českých zaměstnancích, a čeho naopak ne?
Česká pracovní síla je vzdělaná, kvalifikovaná a dovede se na zadané úkoly soustředit. Navíc nad prací přemýšlí a dovede věci dotáhnout do konce a dokonce i vylepšit. Ale má to i drobný háček. Češi pracují s „rozvahou“. Prostě jim to trvá to déle. Extrémní případy si můžeme ověřit v mnoha českých restauracích. Přijdete, sednete si a následně čekáte třeba čtvrt hodiny, než vám přinesou jídelní lístek. V Koreji ho dostanete během minuty. Další záležitost je byrokracie.  Máme takový ošemetný případ. Stavíme novou ambasádu. Koupili jsme si pozemek, ale trvalo nám dva a půl roku, než jsme získali potřebná povolení ke stavbě. U nás byste to měl za jmenovanou dobu dávno postavené. Na to si tu opravdu těžko zvykáme. Prostě jsme zvyklí, že všechno máme hned. Dalším problémem je doprava. Protože v Koreji máme rychlovlaky, lze se na jakékoliv místo v zemi dostat během dvou hodin. Cesta vlakem v Česku mezi Prahou a Brnem může často trvat i čtyři hodiny. Prostě musíte ještě zapracovat na infrastruktuře.
 
Překvapilo vás v České republice něco konkrétního v segmentu vědy a techniky?
Máte tu například Ústav organické chemie a biochemie. Když jsem ho navštívil, byl jsem doslova ohromený, kolik tu mají vymyšlených přípravků či léků, z nichž některé se používají po celém světě. Nicméně v Čechách obecně převládá základní výzkum a je složitější převádět jeho výsledky do praxe, což je naopak silná stránka Koreje. Tím chci naznačit, že obě země, Česká republika i Korea, mají své světlé stránky, které lze s úspěchem kombinovat. Proto doufám, že i časopis CzechIndustry pomůže tuto užitečnou spolupráci propagovat.
 
Kde vidíte největší možnosti česko-korejské spolupráce?
Vidím mnohé oblasti, kde můžeme spolupracovat, ať už je to průmysl 4.0, který dále souvisí s mnoha obory, jako je robotika, IT technologie, smart cities čili chytrá města, 3D tisk apod. Korea patří mezi špičku v IT technologiích, česká strana zase vyrábí zajímavé progresivní výrobky. Jako příklad bych uvedl vaši vynikající optiku a hlavně elektronové mikroskopy. To vše jde zkombinovat a jistě z toho může vzejít něco dobrého.
 
Zkusme se přesunout k další zajímavé oblasti. Firmy pracující v turistice tvrdí, že přibývá velký počet turistů z Jižní Koreje. Čím si vysvětlujete tento zajímavý trend?
Co se týká návštěvnosti České republiky, v prvním čtvrtletí zaujali turisté z Koreje sedmé místo. Až po nich přijdou na řadu turisté z Číny. Ale uvědomte si, že jmenovaný stát má 1,2 miliard obyvatel. My kolem 50 milionů. Korejští turisté k vám rádi cestují, protože sem mohou letět přímo. Dalším důvodem je před několika lety natočený televizní seriál „Milenci z Prahy“, který vás v Asii úžasně zpropagoval. Mnoho lidí tak chce na vlastní oči vidět místa z tohoto seriálu, například Karlův most, Pražský hrad a další lokality. Dá se říci, že jsou Prahou opravdu fascinovaní. V posledních letech ale registrujeme změnu v chování. Turisté už nenavštěvují jenom Prahu, ale oblíbili si i výlety do okolí, například do Českého Krumlova, Karlových Varů, Kutné Hory, či do Brna. Mnoho Korejců se také do Česka vrací a už tu byli několikrát. Já osobně jsem byl velice překvapený, když jsem v Brně slyšel korejštinu. Co se týká českých turistů v Koreji, tak těch je zatím málo. Má na to vliv ta velká vzdálenost, ale také to, že tady jsou velice populární asijské destinace, jako je Thajsko. Nicméně doufám, že i díky již proběhlým Zimním olympijským hrám v Pchjongčchangu, k nám Češi naleznou cestu. Mimochodem, například v Soulu najdou i „Pražský hrad“. V tomto případě ale jde o českou restauraci s českým jídlem a hlavně českým pivem. Myslím si, že turismus je pro posilování vztahů mezi oběma zeměmi velice důležitý.
 
Jak jste si zvykl na česká jídla?
Musím přiznat, že pro lidi, zvyklé na asijskou kuchyni, jsou trochu těžká. Ale i tady máme něco společného. V pražských restauracích se podává jako specialita pečené koleno. Také u nás v Koreji máme něco podobného. Když přijedou Korejci do Prahy, tak první a druhý den je pro ně zdejší nejpopulárnější jídlo právě koleno a české pivo. Ale třetí den už hledají korejskou restauraci.
Zpracoval: Antonín Karoch