Před osmdesáti lety, od jara 1943, se pankrácká věznice stala i popravištěm. Celkem tady přišlo o život sekerou a provazem jedenáct set lidí.  „Jaká to hrůzná ironie: z jara roku třiačtyřicátého si v Drážďanech musili přiznat, že ani při nejlepší vůli jejich sekera už nepostačí stínat tolik hlav, kolik jich k useknutí odsoudí ty jejich různé Volks-, Sonder-, Land- a Schnellgerichty. Takovou žeň kati ještě neměli, jako jim zabezpečil nacistický režim,“ píše v předmluvě ke knize ŽALUJI, Pankrácká kalvarie, Vladimír Thiele. A pokračuje: „Soudy nestačily zasedat a podpisovat rozsudky. Popravčí čety nestačily střílet, snímat pověšené židy s háků a hadicemi smývat s dlaždic ´sekeráren´ rudou českou krev. Krev nejvzácnějších synů a dcer národa. Ty nejryzejší hlavy, do poslední chvíle hrdě vzpřímené a s pohrdlivým úsměškem se dívající vrahům do tváře. Hlavy dělníků a profesorů, dřevorubců, pradlen a doktorů, tvrdé české hlavy padaly… Co bylo proti těmto žním našich starých sedmadvacet českých pánů, popravených před více než třemi stoletími. Přes tři sta let jsme s hrůzou hleděli zpátky k staroměstskému lešení, mráz nám šel při čtení Wintrova Kampana po zádech, dětem ve škole tuto historickou vraždu ryli do paměti, a tyto děti staly se dnes svědky něčeho, co svou hrůzou tisíckrát přesahuje historickou zkazku. Ano, děti viděly, jak jim odváděli maminky a otce z domova, děti nacházely po návratu ze školy svůj domov na ruby a s příbuznými se již nesetkaly. A kolik dětí bylo odvlečeno, podvyživeno a kdesi zašantročeno!
´Smrt se mi nezdá tak hrozná, ale okolnost, že poprava se provádí mezi čtyřmi stěnami, ve mně vzbuzuje hnus. Jak mnohem přijatelnější je poprava zastřelením někde pod širou oblohou. I v tom je rozdíl – poprava v místnosti má v sobě cosi odpuzujícího…´ Hle, to jsou slova k smrti odsouzeného z Pankráce. Tři věty kouskem tuhy psané, postesk jednoho z tisíců, kterému se podařilo okénkem z cely smrti vyhoditi tajný vzkaz – moták. Oč strašnější se jeví tato představa smrti. Popravy dneška již nejsou divadlem veřejnosti; je jich příliš mnoho, zdržovalo by to provoz. Lidé by byli stále v divadle. Německé soudnictví již nepopřálo odsouzencům vidět naposledy modré české nebe nad hlavou, neboť i to je malým dobrodiním – nechat si duši odlétnout vzhůru! Proto byli lidé hnáni na porážku jako dobytek, poklusem do kachlíkových místností, poráženi na lavici pod sekeru a nad maličkým kanálkem se zaschlou krví byla jim sťata hlava.
Proč byli tito lidé popravováni? Proč byly dokonce vyvražďovány celé rodiny za jednoho svého člena, který poskytl přístřeší někomu, kdo neměl kam by hlavu složil. Za pohoštění cizince, neznámého poutníka, který jim s prosbou zaklepal na dveře. Za to, že ho doporučil k svým známým, kde mohl přespat. To všechno bylo shrnuto pod ortel ´přechovávání a napomáhání nepříteli´. Nebo za to, že venkovské ženy v polích podaly pocestnému skývu chleba. A ještě pro krávy a prasata nás popravovali, pro rezavou pušku za trám zastrčenou, ´památečnou po tátovi z války´. I pro kuchyňský nůž, který byl náhodou delší než lidská dlaň. A pro jakýsi drátek v přijímači, který tam často sami souzenému zapojili. Nebo pro pár lístků na maso. Pro pytel obilí, který si mlynář schoval, aby mohl být venkovský chléb bělejší. Ach Bože, za co za všecko nás to nezkracovali o hlavu.
A lidé šli jak berani; zavile, hrdě, bez vědomí viny. Cely smrti na Pankráci byly přeplněny mlčícím a nezlomeným osazenstvem. Šli pod sekeru vyrovnáni sami se sebou i s osudem, šli s úsměvem na rtech. ´Tělo zabijete, ducha však nikoliv! Náš národ i naše idea je věčná.´  K této filosofii došli až zde, v temných kutloších bez jídla, bez hygieny, bez možnosti žít jako lidé. Ještě pár hodin před popravou si na přípravných celách zpívali naše hymny a Zasviť mi ty slunko zlaté…
Z jejich těl je dnes už jen prach, neboť je spálili i s oddělenou hlavou ve strašnickém krematoriu a nezbylo tu víc než pár srdcí, která krvácejí. A potom – pár dopisů.“
Pankrácká kalvarie byla pokračováním soudů a poprav pro ukrývání nebo účast na ukrývání českých parašutistů, kteří provedli atentát na Heydricha. Podle některých pramenů jich bylo 252, ve skutečnosti mnohem více. V našem seriálu se pokusíme přiblížit události od 15. března 1939 na základě dobových dokumentů. Zdrojem nám jsou vystoupení představitelů naší exilové vlády, sborník Nové zákony a nařízení Protektorátu Čechy a Morava (Právnické nakladatelství a knihkupectví v Praze). To vše propojené úryvky z knihy Za Heydrichem stín, jejímž autorem je Jan Andrejs (Naše vojsko 1947) a dalších pramenů. Zde je třeba na místě uvést, že literatury o atentátu na Heydricha je víc než dost, různé kvality a historické správnosti. Andrejsova kniha nás zaujala mj. z toho důvodu, že vyšla krátce po skončení druhé světové války a autor jí psal ještě pln dojmů z doby a událostí, na které bychom neměli zapomínat. V doslovu si klade otázku: Zda stál Heydrich za to? A odpovídá:
Sám o sobě snad ne. Ale stálo za to poznání, že starý husitský duch v národu ještě nevyhynul, že jsme neztratili schopnost odporu proti zlu, že se v lidech uchovala čest i hrdost nepokořených, že jed opatrnictví a chytráckého vyčkávání nerozleptal naše kosti a nerozložil naší krev.
A že jsme se dovedli v těch, kteří to učinili ve jménu národa, čestně postaviti po bok všem, kdo ve světě zdvihli prapor proti hrůze a násilí bez váhání a bez dotazů, co je to bude stát.
Jen takový národ byl schopen uskutečnit svůj 5. květen. Jen takový národ mohl ve dnech nejslavnější revoluce myslit především na svůj cíl a pak teprve na počet svých padlých.

Heydrich

První prováděcí nařízení Reichsprotektora in Böhmen und Mähren, k nařízení o držení zbraní v území Protektoratu Böhmen und Mähren ze dne 10. října 1939, Věst. nař. str. 219. Na základě § 1. nařízení o právu vydávati právní předpisy v Protektoratu Böhmen und Mähren ze dne 7. června...
Aby podlomili odolnost českého lidu a přiměli jej ke zrádcování, slibovali po atentátu na Heydricha nacisté kromě odměn i to, že vydáním viníků si český národ zajistí zastavení persekuce. Skutečnost je taková: Teprve po osmnáctém červnu se opravdu rozběsnila německá pomsta. Počet úředně oznámených...
Oběžník ministerstva financí ze dne 6. května 1939, č. j. 8.882/39-VI. Ministerstvo financí doplňuje bod 3, zdejšího vynesení ze dne 25. března 1939, č. j. 6766/39-VI po dohodě s příslušnými činiteli takto: (Proti výplatám z těchto kont není námitek, vykáže-li se osoba udělující peněžnímu...
V sešitě 6 Nových zák. a nař. na str. 552 a násl. byly vylíčeny počátky protižidovských opatření na území Protektorátu Čechy a Morava, zejména v oboru hospodářském. Dotčená tu nařízení německé vojenské správy byla otištěna v sešitě 5 Nových zák. a nař. na str. 485 a 487. Nařízení...
Nařízení na ochranu proti mladistvým těžkým zločincům ze dne 4. října 1939, Říš. Zák. I, str. 2000. Ministerská rada pro obranu Říše nařizuje s platností zákona: § 1. (1) Proti mladistvému, který je při spáchání trestného činu starší šestnácti roků, může státní zástupce vznést obžalobu také...
Vládní nařízení ze dne 16. června 1939, č. 185, Sb., o účelném zastavování obcí. Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.: § 1. (1) Postrádá-li část obecního území veřejných zařízení komunikačních,...
Vyhláška předsedy vlády ze dne 7. října 1939, č. 225 Sb., o přídělu potravin pro těžce pracující a velmi těžce pracující, pro ženy těhotné, kojící matky, šestinedělky a pro nemocné a choré osoby. Podle § 11 vládního nařízení ze dne 18. září 1939, č. 206 Sb., o zmocnění ministerstva zemědělství...
Nařízení říšského protektora o dalším používání motorových vozidel v Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 18. září 1939, Věst. nař. 153. Na základě § 1 nařízení o právu vydávati právní předpisy v Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 7. června 1939 (Říšský zák. I., str. 1039) se...
Dohoda o vzájemném uspořádání v oboru soudnictví mezi Německou říší a Slovenským státem ze dne 20. července 1939. Německá říše a Slovenský stát se dohodly, že uzavrou dohodu o vzájemném uspořádání v oboru soudnictví. K tomu cíli jmenovali jako zmocněnce: německý říšský kancléř...
Druhé nařízení ku provedení nařízení proti škůdcům národa ze dne 27. září 1939, Říš. Zák. I, str. 1987. Podle § 7 nařízení proti škůdcům národa ze dne 5. září 1939 (Říš. Zák. I, str. 1679) nařizuje se k jeho používání v Protektorátu Čechy a Morava: § 1. Zda jednání je trestným činem podle...
Aby podlomili odolnost českého lidu a přiměli jej ke zrádcování, slibovali po atentátu na Heydricha nacisté kromě odměn i to, že vydáním viníků si český národ zajistí zastavení persekuce. Skutečnost je taková: Teprve po osmnáctém červnu se opravdu rozběsnila německá pomsta. Počet úředně oznámených...
Ležáky byla osada na Chrudimsku. Osadu tvořilo osm domů seskupených na pravém břehu říčky Ležák, patřících k Habrovči, tehdy části obce Louka (dnes sloučeno do obce Vrbatův Kostelec), a sousedící Švandův mlýn na levém břehu, patřící...
Na spravedlivý trest, který Heydricha za jeho zločiny postihl, odpověděli nacisté nejkrutější vlnou teroru. Ti, kteří nad ním provedli rozsudek, hledali úkryt. Prelát Stanovský byl první, na něhož se obrátili. Odmítl poskytnout jim útulek v kterémkoli římskokatolickém klášteře. Tak se...
Nasupená tvář K. H. Franka. Ostrý pokyn esesáckému veliteli. Státní tajemník, který dovede vyhladit celé české vesnice, necouvne v případě nutné potřeby ani před trochou nejlepší německé krve. Velitel dává nastoupit četě SS. Před supíma očima karlovarského knihkupce vyslechnou němečtí muži SS...
Už třetí hodinu je kostel obléhán. Už ani ne sedm, jen čtyři vzdorují zahanbující přesile. Čtyři mladí, stateční lidé; a nemají v tuto chvíli na své straně nikoho než smrt. I ta se zastavila na své neodvolatelné cestě a dívá se. Už třetí hodinu se Praha učí poznávat, co je to německé...
Takové je „vítězství“ Němců. Z dobytého kostela tahají ven mrtvého Opálku, umírajícího Kubiše, rozbitého Švarce, který má smrt na jazyku. Ale pro ně to jsou zatím postavy beze jmen. Oni je neznají, nevědí o nich nic. A ti dva ještě žijí, ještě by mohli promluvit. Ještě by mohli objasnit věci,...
Dávno před tím se noc začala pohybovat směrem k tichému kostelu. V předjitřní hluboké tmě, v rosném chladu hvězd se sunou stíny, které mají podobu lidí. Jen podobu, neboť to nejsou lidé. Jsou daleko víc, jsou to muži SS ve vysokých botách, jsou to němečtí nadlidé. Okované boty tiše...
Vládní nařízení ze dne 21. září 1939, č. 238 Sb., o opatřeních proti zastavování provozování závodů a proti hromadnému propouštění zaměstnanců. Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.: § 1. (1)...
Sedmnáctého června odpoledne jsou Gabčík s Kubišem zase venku. Nežene je k tomu nekázeň, nepudí je ven jenom snaha, zbavit se na chvíli mrtvolného, zatuchlého chladu krypty. Zítra, nejdéle pozítří už mu uniknou nadobro. Chodili až dosud po svých známých. Chodí se s nimi loučit. Tak,...
Po čtvrté hodině ráno, v dobu, kdy gestapo zatýká, vylézá osm lidí z auta před domem číslo 7 v Biskupcově ulici na Žižkově. Vede je gestapácký inspektor Fleischer, známý zuřivec ze zvláštní komise pro vyšetřování atentátu. Přišlo jich proto tolik, že se domnívají, že nahoře najdou...
<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>