Chůze a její odchylky

Chůze je rytmický pohyb dolních končetin, který zásluhou dlouhého cviku provádíme již automaticky, takže není ani třeba mysliti na chůzi a vůlí svojí každý ten pohyb všech jednotlivých svalů vyvolávati, kterých je potřeba k provedení pohybů chůze. Abychom mechanismus chůze do všech podrobností sledovati mohli, musili bychom se zabrati do samých počátků chůze lidské. Lékaři sledujíce, jak se dítě učí choditi a rozebírajíce pomocí okamžikových fotografií každou fasu pohybu toho vědí do podrobna, která část těla jaký pohyb v prostoru provádí a mohou pevně stanoviti, které části těla vykonávají při tom pohyb aktivní a které jaksi trpně neseny jsou při tom. Aktivní úkol přináleží v převaze končetinám dolním.

Do podrobností nelze se tu pouštěti, neboť tato stránka otázky vzhledem k studiu poruch chůze méně nás zajímá a také by rozsah této stati nad míru vzrostl.

Že ráz chůze závisí na mnohých činitelích, je obecně známo. Velikost těla, pohlaví, stáří, síla svalová, cvik, tedy povolání, dále činitelé zevní, jimiž na pohyb a jeho rychlost lze působiti (např. společnost, hudba atd.), dále všeliké popudy duševní (spěch, zármutek atd.) i vliv jedů – toť jsou činitelé, kteří na ráz chůze mají nepopíratelný vliv. Jsou o tom celé knihy psány – my se tu zastavovati nemůžeme. Čím přesněji badá člověk po povaze zjevů všelikých, tím podrobnější je jeho vědění. Badatel vymyslil všeliké pomůcky ke studiu chůze. Sem patří např. odograf Mareyův, přístroj to sledující ráz chůze. Otisky chodidel obarvených na stuze papíru (tzv. pelmatogrammy a ichnogrammy) také valně přispěly ku poznání chůze normální i některých jejích zvláštností při jistých chorobách.

Pro zdraví lidské má chůze dosah dosud nedoceněný v kruzích širších. Chůze je nejjednodušší, nejpřirozenější a každému člověku zadarmo přístupný pohyb. Bez dostatečného pohybu nelze zdraví zachovati.

Co se odchylek chůze týká, mám na mysli nikoli ony zvláštnosti, jež vyplývají z povahy člověka a jeho dlouhého zvyku, např. různosti tempa, svěžest nebo znavenost chůze, dále některé nezpůsoby, např. chůze klátivá, špičkami k sobě atd., nýbrž jen ony změny, které vyplývají z chorobných příčin.

I tu je však veliká různost. Někdo má např. na spodině prstu nějakého puchýř způsobený tlakem obuvi nebo kuří oko. Již bude z této nepatrné příčiny chůze jeho odchylka – bude se varovati energetického našlápnutí, aby se tlak nezvýšil a bolestivost chorého místa nestupňovala. Jindy má nemocný po zlámanině nebo po zhojeném zánětu kyčelního kloubu jednu končetinu kratší, což dodává chůzi rázu tak význačného, že každý jazyk nalezl pro tu zvláštnost vhodné slovo už v době, kde nebylo ještě lékařů, kteří by byli odchylku analyzovali. Říkáme tomu kulhání. Jindy potkáme člověka jdoucího nejistě, s těží jen rovnováhu udržujícího, jehož chůze činí dojem, jako by do člověka toho brzy z té, brzy z oné strany někdo strkal. Vrávorá – jsa opilý.

To jsou věci vesměs známé.

Méně povědomy jsou širším kruhům – a kvůli tomu píšeme tuto stať – poruchy chůze, vyskytující se u všelikých chorob. Aspoň není známo laikům, co ta která odchylka v každém jednotlivém případě znamená, jak si ji vysvětliti. Výzkum předmětu tohoto v badavém našem věku tak pokročil, že lze na první pohled poznati pokročilé úbytě míchy, což od lékařů naučili se poznávati, aspoň ve velkých městech, kde se případy takové hojněji vyskytují, už i bystřejší laikové. Ovšem lékař pozná tu chorobu i jiné už v samých počátcích, kde ještě nikdo na nemocném žádné choroby neznamená a kde nemocný sám postřehuje na sobě prozatím jen změny tak nepatrné, že je přečasto, k veliké své škodě podceňuje, kdežto by včasným léčením aspoň na dlouhá léta oddálil vážnější poruchy neduhu, jenž jej pak činí ubohým mrzákem závislým na soucitné duši, která ho vodí.

Nemyslete však, že je jen jedna choroba nervová, jež změny chůze způsobuje. Vedle úbytí míchy je jich celá řada. Tu vskutku jenom lékař může se vyznati v tom, oč běží a poznav podstatu choroby, včasné léčení zavésti. Tzv. „tabes spasmodique“, dále Parkinsonova nemoc, Littleova nemoc, o nichž na příslušných místech poučení bližší přinášíme, jsou z obyčejných poruch chůze vedle úbytí míchy.

Bohužel se zpravidla už mnoho činiti nedá, když je chůze tak změněna, že nemocný nemůže sám choditi, ačkoli v nejnovější době zvláštním výcvikem naučí se i při úbytích míchy nemocný znova samostatně choditi, kdežto před lety býval tímto směrem úplně bez pomoci. Výslovně to podotýkáme proto, aby každý nemocný, jakmile na sobě pozoruje sebe nepatrnější poruchy chůze, např. pouhou nejistotu nebo vrávorání při chůzi tmavým pokojem, ihned vyhledával pomoc. K průpravné informaci, co jsme tu pověděli, stačí.

I když však neběží o nemoc nervovou, budiž ihned vyhledána pomoc chirurgova, pozoruje-li matka, že děcko ráno trochu napadá, což může během dne vymizeti. Zde lze vskutku včasnou pomocí předejíti těžké zmrzačení.