Třicatero krás ženy 14. O dokonalostech a ctnostech ženiných V.

Láska – Oddanost k milenci  

Láska ženina jest mnohem čistší a nezištnější nežli láska mužova. Důvod toho jest tento: láska jest středem veškeré ústrojnosti ženské, z níž prýští všecky její náklonnosti, kdežto u muže vášeň lásky zdá se býti toliko potřebnou jednoho ústroje. Žena nemůže opravdu žíti, aby nemilovala; poněvadž méně touží po rozkošech smyslných a více po lásce duševní, láska její jest mnohem hlubší a trvalejší nežli láska mužova. Nic není ženě nemožno, chce-li dokázati svou lásku; ukládá si neuvěřitelné oběti a přemáhá překážky, o něž muž by se roztříštil, jako by byl ze skla.

Otevřeme-li letopisy lásky nešťastné, žasneme, že se tu shledáváme skoro výhradně se jmény ženskými mezi samovraždami, zaviněnými touto vášní; jmén mužských jest tak po řídku, že snadno je spočítáš. Od proslulé Sapfy, která skočila se skály Leukadské, až po mladistvou Thisbu a něžnou Heronu, přemnoho žen hledalo a nalezlo ve smrti poslední prostředek proti zármutkům, vzešlým z náklonnosti sklamané nebo z lásky beznadějné. Tyto letopisy, pravíme, podávají velmi málo příkladů, že by muž usmrtil se z žalosti nad hrobem své milenky, kdežto zaznamenáno tam mnoho žen, jichž život ponenáhlu zhasínal v hoři a lítosti. V silném paroxysmu šílené lásky několik mužů vzalo své útočiště k samovraždě; ale nemožno bude spočítati ženy, které vrhly se do propasti věčnosti, aby spojily se s předmětem své lásky.

Mladistvá Tricline, manželka pana Viléma de Seilan, milovala čistou lásku mladistvého troubadoura, jménem Cabestana. Její choť zuřil, že básník-pěvec dovoluje si toužiti po ženě vysokého šlechtice, i zavraždil ubohého Cabestana, vyrval mu srdce z prsou a dal je upraviti pro Triclinu.

Když dojedla, tázal se jí:

- Jak vám chutnalo toto jídlo?

- Výborně, odpověděla manželka.

- To věřím, připojil manžel; neboť vězte, paní má, že právě jste pozřela srdce svého milence.

V témže okamžiku předložil jí hlavu troubadourovu, kterou měl pod rouškou již připravenu.

Hrůzou při tomto pohledu ubohá Tricline upadla do mdlob. Když pak přišla k sobě, upřela ohnivé zraky své na vraha, řkouc:

- Viléme! jídlo, které jsi mi podal, bylo tak výtečné, že, při sám Bůh! nikdy jiného již nepojím.

A uchopivši ostrý nůž, vrazila si jej do prsou až po samý jílec.

Život Gabrielly de Vergy podává cos podobného. I mohli bychom ještě mnoho jiných příkladů uvésti, kdyby dosti bylo místa.

Láska mateřská

Co se týká hloubky a síly citu, který ženu spojuje s jejím potomstvem, stojí žena rozhodně nad mužem; její převaha jest tu absolutní, nepopíratelná. Matka se obětuje svému novorozeňátku, kdežto otec jeví dosti často až smutnou lhostejnost. Kolik mužů vidíme velice roztomilých, dvorných způsobů, jemné řeči, kteří pokryteckým způsobem vtírají se do rodin, a oklamavše počestnou dívku, ji opouštějí v týž den, kdy stává se matkou! Hanbený svůdce zapírá své dítko, kdežto ubohá žena, o které se říká, že jest slába, jeví zmužilost a sílu neobyčejnou; tomuto dítěti přináší v oběť svůj klid, svou čest, a je-li třeba, i svůj život!... Běda! v dlouhých nocech bezsenných, s očima zarudlýma, potlačujíc v dmoucích prsou trpké výčitky, vzpomíná na nešlechetníka, který jako bídák ji opustil, na křivopřísežníka, kterého by zákony měly trestati co nejpřísněji, na místě aby mu klnula, jím opovrhovala a hněv svůj na něho uvalovala, odpustila by mu, ano milovala by jej ještě, jen kdyby se k ní vrátil…

Ó ženo, dvojnásob vznešená v takových okolnostech, jak malý jest proti tobě muž!

Co by neučinila matka pro své dítky! Nevděk, zapomenutí na nejsvětější povinnosti nemohou zničiti lásku mateřskou; neboť tato láska prosta jest nenávisti, hněvu, pomsty a jiných vášní, které kráčejí často v zápětí za láskou smyslnou.

Láska mateřská, která tak mocně tkví v srdcích žen, nezná překážek, obtíží, obětí, hranic své oddanosti.