Třicatero krás ženy 15. O dokonalostech a ctnostech ženiných VI.

Odvaha válečná – Činy hrdinské – Vlastnosti válečnické

Žena není stvořena pro řemeslo válečné, neboť její úlohou na zemi jest dávati život, nikoli jej ničiti; její říše jest říše lásky a nikoli říše hrůzy. Síla její leží v její slabosti; její vnady, její jemnost, duch a krása tvoří její moc, a tato moc jest stokráte pevnější nežli moc dobyvatelů. Taková má býti žena.

Nicméně jsou okolnosti, kdy ženy, zapomínajíce nějakou dobou na úlohu, vloženou na ně od přírody, vrhají se do vřavy válečné a tu vynikají nad nejslavnější bojovníky. Není národa, který by neměl svých hrdinek, kterým připisuje se vítězství v bitvě nebo spása vlasti; často dodaly ženy přemoženým nové odvahy a upevnily trůny již již kolísající.

Jmenujeme na zdař bůh některé z těchto žen, které v té neb oné době mečem vládly.

Harpalike, dcera Lykurgova, v čele nečetného hloučku vrhla se na Gety a osvobodila svého otce, kterého již odváděli jako zajatce.

Kratesipolis, kněžna Sikyonská, zahnala vzbouřence z města.

Archidamie přinutila Pyrrha, že ustal od obléhání Sparty.

Telesilla, postavivši se v čelo zástupu žen, zahnala Demarata a Kleomena, vojevůdce lakonské, plenicí město Argos.

Tomyris, královna Massagetů, přemohla Kýra v řádné bitvě.

Viktorina, manželka Viktorina, kterého císař Posthumus povolal vedle sebe na trůn, tak známa jest svou odvahou, že dostalo se jí příjmí „bohyně vojsk“.

***

Ženy gallské v ničem nezadaly hrdinkám řeckým a římským. Při několika příležitostech podaly důkaz takové neohroženosti a tak velikého vlastenectví, že národ, proniknut jsa podivem, zřídil soud ženský, jenž rozhodoval o míru a válce. Ve středním věku a v dobách následujících snad ještě hojněji vyskytují se hrdinské ženy nežli ve věku starém. Tak vidíme v Evropě, kterak ženy útokem ženou a dobývají měst opevněných, kterak velí vojskům a slavně s nimi vítězí.

Jeanne d´Arc, tento postrach Angličanů a chlouba Francie, svou udatností vyrovnala se nejneohroženějším rytířům své doby.

Jeanne Hachettova hájila udatně města Beauvais. Postavila se na hradby a zahnala nepřítele hradby již slézajícího.

Jeanne de Monfort v čele nečetného vojska dobyla několik měst v hrabství Bloisském.

Markéta Anjouská jako slavný vojevůdce a vojín neohrožený dlouho podporovala manžela slabého, dvakráte jeho okovy zpřerážela, svedla dvanácte bitev, byla zajata a snášela odhodlaně zajetí až do té chvíle, kdy Ludvík XI. dal jí svobodu.

Bez ducha a odvahy choti Kateřiny snad Petr Veliký by byl se zastavil na své skvělé dráze.

Francosca, mladá Vlaška, vynikla při obléhání Casalu. Maršálek velící útoku, jsa svědkem její udatnosti, dal jí čtvernásobnou mzdu vojína a vřadil mezi lehké jezdce.

Rita, neohrožená Španělka, zahnala Angličany z la Koruny.

Bonna, dcera rodu prostého, vynikla v několika bitvách, dobyla tvrze Pavanské a hájila Negropontu proti Turkům.

Četné příklady udatnosti a odvahy dané ženami v Řecku a v Uhrách za vpádu tureckých zasluhují naší pozornosti. Při obléhání Rhodu a Malty ženy svou horlivostí podporovaly rytíře; nejevily jen udatnost bouřlivou při útoku, nýbrž klidně vzdorovaly smrti. Při útoku na Lemnos mladá dívka až na samý břeh zahnala Turky, kteří již byli vypáčili bránu. Při obléhání jednoho města na ostrově Kypru ženy v celých davech postavily se do průlomu hradebního, bojovaly a zahnaly útočníky. A tak potomkyně starých Řekyň ukázaly se býti hodnými svých předkyň.

***

V slavné době roku 1793 a za konsulátu mnoho žen, zakryvších své pohlaví, vstoupilo do řad vojsk republikánských a vyniklo se svými slavnými činy. Některé z nich později byly i řádem vyznamenány; některé dosáhly vyšších stupňů důstojnických; a jiné, byly-li poraněny a pohlaví jejich pak poznáno, poslány zpět.

Jedna z těchto žen, jménem Kateřina Figueurova, jejíž životopis byl uveřejněn v listu „Écho Français“, byla skoro ve všech výpravách válečných republiky, konsulátu i císařství. Skvělé její služby dokazují, že byla vždy první v ohni, že zachránila život několika generálů, že byla šestkráte raněna, třikráte šavlí, dvakráte olovem a jednou kopím; a co více, Napoleon jí vyznamenal těmito slovy: „Slečna Figueurova jest velice udatná bojovnice.“

Počet žen, které vzaly na sebe brnění, zacházely lukem, mečem, oštěpem a ručnicí, jest mnohem větší, nežli si kdo myslí obyčejně; obmezujeme se na předcházející citáty, které více než s dostatek dokazují, že odvahy a vlastenectví nikterak ženy nemají nedostatek; že mnohá z nich ukázala se býti tak neohroženou, že postavily se po bok nejudatnějších vojevůdců.

Ale dopovězme, že nikoli silou tělesnou, nikoli mužatskou odvahou žena moc svou upevňuje; naopak v její slabosti a jemnosti, v jejím duchu, v jejich vnadách a krásách leží veškerá její všemohoucnost. Jemnost jest jejím talismanem, stud a skromnost jsou její korunou. Bůh ji stvořil, aby budila lásku a krotila divoký vztek mužů.