Třicatero krás ženy 24. Pověrečnost jest zhouba ducha

Myšlénky, zásady a úvahy, týkající se žen, vzaté částečně z rozličných děl a částečně z vlastního nitra spisovatelova.

Vycházejíce ze zásadné mozkové totožnosti a stejnosti u obojího pohlaví, po většině filosofové a fysiologové uznávají, že žena duševně jest právě tak ke všemu schopna jako muž; z toho jde, že žena může řádně vyplniti všecka místa a úřady, mimo ty, které jsou v odporu se slabou její tělesnou povahou. Ale jest nám ihned připojiti ve prospěch ženy, že vyniká nad muže živou svou chápavostí a rychlým pojímáním všeho; učí se snadně a bez námahy, co muž jen po namáhavé práci si osvojuje. I myslíme, že by bylo zbytečno připomínati, že ne všecky ženy, právě tak jako ne všichni muži, jsou schopny pěstovati vědy a umění; ale při stejných schopnostech u obou, kdyby žena byla podporována na dráze umění, jako bývá podporován muž, jest pravdě podobno, že by byla žena při nejmenším právě tak zručna jako muž. Jestliže tedy ženy stojí v tomto oboru za muži, třeba tu stěžovati si jen na obvyklou výchovu, které ženě se dostává, a nikoli na nedostatečnou schopnost. Hleďte jen, zda-li v ústavech a školách pro dívky nehledí se více k tomu, vyvinouti ducha pověrčivého, nežli naučiti dívky volně mysliti. Od nejútlejšího věku dusí a tlumí se rozum a pěstuje skoro výhradně paměť a obrazotvornost; přecpává se mozek fakty zázračnými a nemožnými; vnucují se mu nesmyslné povídačky, a za to soudnost jest odsouzena k věčnému spánku; tím, a to pro celý život další, vysoké schopnosti duševní jsou zachváceny neplodností; neboť víra v divy a zázraky čili jinými slovy pověrečnost jest zhouba ducha.

Je-li oprávněna výtka lehkomyslnosti a nestálosti, která se činí ženám? Ano, odnáší-li se k jistým věcem a předmětům, jako stužkám, šperkům, okrasám, módám, plesům, divadlům atd.; ale co se týká citu a vášní srdce, tu odpovídáme: Není! A vskutku, nechť jen si dá někdo práci a prohledá kroniky lásky, něžnosti dětské i mateřské, oddanosti manželské, nabude zajisté jistoty, že na jednu ženu nestálou a sobeckou připadá na tisíce mužů, poskvrněných těmito vadami. Nevděk dcery k rodičům jest věcí velmi řídkou, za to s nevděčnými syny bohužel setkáváme se až příliš často. Nevšímavost ženy k dětem svým je takovou výjimkou, že pokládá se za ohavnost, a zda-li možno něco podobného říci o pánech mužích? Slovem, je-li žena nestálá a hledáme-li toho příčinu, objevíme obyčejně, že vinen jest muž, jenž bývá skoro vždy příčinou podnětnou. A právě totéž platí také o žárlivosti. Žárlivých žen jest po skrovnu; ale není snad muže, aby nebyl pocítil alespoň jednou ve svém životě, kterak jed žárlivosti otravuje mu srdce.

Víme, že mozek u žen jest docela totožný s mozkem u mužů; ale v srdcích žen jest o stranu více, totiž cit.

Co se citu týká, jsou ženy neocenitelny, a cenu jejich něžnosti nelze ani stanoviti.

 Žena bývá pudem svým vábena ke všemu, co jest krásné, elegantní a pečlivě upraveno. Od svého dětství ráda se strojí a krášlí; vkusu jejímu pro okrasu s léty jen přibývá; přizpůsobuje se rychle a velice snadno zvykům společenským; osvojuje si záhy ty příjemné a elegantní formy, ty jemné a uhlazené způsoby, které tak nekonečně vnadnými u ní se stávají; slovem, žena jest okrasou společnosti již ve věku, kdy mladí páni jsou ještě obyčejně neotesaní a plni rozpaků, hraničících s nemotorností.

Vláda ženy jest vládou něhy a lásky, jejími rozkazy jest laskání, jejími hrozbami jsou slzy; na ní jest vládnouti v domě, jako vládne ministr ve státě.

Ženy jsou nejjemnějšími nádobami pokolení lidského; jsou příliš křehky, třeba jest s nimi šetrně zacházeti a neukládati jim příliš těžké zkoušky.

Žena jest neocenitelným pokladem něžnosti a lásky, jest květem pučícím z radosti, jehož kalich chová v sobě štěstí.

Jako muž jest nejkrásnějším kvítkem z celého tvorstva, tak žena jest jeho vůní.

Žena jest božskou manou, oplozujícím a oživujícím paprskem lásky; jest jemným světlem, jehož odraz zlatí život mužů.

Mezi nejdokonalejšími věcmi na světě není ničeho, co by se líbilo více očím mužovým nežli pohled na krásnou a hezkou ženou.

Vnady ženy mají tak jistý účinek, že filosof jeden právem takto se vyslovil: Dejte roztomilé a milování hodné ženě muže sebe lhostejnějšího, sebe pánovitějšího, udělá z něho co a jak se jí zlíbí, jen je-li poněkud duchaplna, dosti krásná a trochu zamilovaná.

Proč by byl dal Bůh ženám roztomilost, vnady a krásu, kdyby nebyl chtěl, aby oblažovaly muže?