.jpeg?s3=1)
Ve všech dobách krása svou něžnou vládu nade všemi smrtelníky rozestírala. Básníci vypravují o ní, že sestoupila s nebes jako bohyně. Za našich dob jako minulých dob lásky rozpaluje i nejlhostejnějšího; podmaňuje svým zákonům mudrce i blázna, silného i slabocha. Ze všech vlastností ženiných vyniká krása u ní nejvíce, ale jest také nejkřehčí. Před krásou mudřec zapomíná své moudrosti, bytost nejdivočejší se zjemňuje, a nejpyšnější se pokořuje. Achilles zapomněl na svůj hněv u nohou Polyxeniných a veliký Condé zapomněl na svou slávu, kleče před Ninonou de Lenclos.
Apssie, Lais, Rhodope, Thais a mnoho jiných žen, proslavených svým duchem a svou krásou, vidělo klečeti u svých nohou krále, knížata i nejvážnější mudrce. Byly slávou a okrasou svých věků, a dějiny na věčnou upomínku jména jejich uchovaly.
Krása jest pro ženy drahocenným darem přírody; kdo jí jsou obdařeny, libují si a hledí ji pěstovati; komu se jí nedostalo, rmoutí se, touží po ní a právem hledí své nedokonalosti zakrýti všemi možnými prostředky.
Oni domnělí mudrci, kteří se domnívají, že tělesná krása jest malicherností, které nemá se věnovati žádná pozornost, podobají se kazatelům, kteří o hojné a tučné tabuli hlásají lidem: „Postěte se a opovrhujte statky vezdejšími.“ Co na nás jest, pokládáme krásu právě tak za ctnost vnější, jako ctnost samu za krásu vnitřní.
Krása ženina jest pro pokolení lidské tím, čím slunce pro celou přírodu. Krása jest jarním kvítkem života; její lesk nás oslňuje, a její vůně nás opojuje; ale vadne při vánku vášní a opadává pod prsty času.
Aby sis zachovala krásu, hleď se stříci před každou výstředností všeho druhu a hleď žíti životem pravidelným.
Nejrozsáhlejší říše má své hranice, ale říše krásy hranic nezná.
Vnady u ženy jsou pružinou krásy; a nikdo nedovede odporovati kráse, prodchnuté vnadami.
Kdybys nevěděl si rady, co mysliti si máš o půvabech ženiných, i nejmenší čepeček rozhodne záhadu ve svůj prospěch.
Mnoho žen klame se o své kráse.
Ženy, které si na tom zakládají, že jsou v bocích na přeštípnutí, a proto, aby se silně stlačovaly, užívají šněrovačky, že sotva v ní dýchají, dokazují, že nejsou pranic duchaplny; nejen že si kazí zdraví, ale také ničí krásu přírody, hledíce se přizpůsobiti vose, což uráží zrak a budí zármutek u lidí rozumných.
Ačkoliv krása u ženy má tu přednost, že vábí k ní hold a hromadné lichocení zbožňovatelů, má také vadu, že kde kdo jí krásy závidí; a jestliže žena jen něco málo si zakládá na své kráse, jiné ženy se spřáhnou proti ní a zlatými zoubky ji pocuchávají.
Povídačka hrozná brzo se smyslí, utrhační jazykové a žárlivost vrhají se na ni tak horlivě, že krása vždy obávati se musí, aby neupadla v léčku nastrojenou, a proto musí se také míti na pozoru, aby vystříhala se všech příležitostí pokořovati jiné ženy přednostmi, které jí získává její krása.
Krása má přirozené právo panovati mužům, kdežto cena má toliko právo nabyté mocí.
Krása zjemňuje srdce sebe tvrdší, povahy nejdivočejší; nutí ku pokoře lidi nejpyšnější a nejhrdější, způsobuje tak každým dnem zázračné přeměny.
Achilles, Pyrrhus, Themistokles zapomněli na svá proslulá jména a na svou slávu u nohou žen.
Herakles předl u nohou Omfaliných.
Alexander, Caesar, Augustus, Antonius, Severus, Theodoros, David, Šalomoun a jiní a jiní přinesli svůj hold kráse.
Hannibal přese všecku svou nenávist k Římanům podlehl kouzlům dívčiny z Kapue.
Attila, tento tigr krvežíznivý, zkrotnul jako beránek před zajatou dívkou, kterou zbožňoval.
Alarich, král gothský, vítěz nad celou Evropou, přemožen byl sám krásou Pinthiinou, a aby se jí zalíbil, cídil její botky.
Máme množství podobných příkladů, ale stačí, budeme-li citovati verše básníka Ducisa:
O ženy! Jakou moc máte nad námi!
Rodíme se jako vaši milenci a umíráme jako vaši manželové.
Okouzleni jsouce jediným pohledem, jedinou slzou z očí vašich,
přijímáme své štěstí a vaše rozkazy u vašich nohou.
Jediná naše myšlénka jest býti stále u vás;
toť naše poslední přání, toť naše poslední radost.