Třicatero krás ženy 35. Láska III

Trvání našich vášní tak málo na nás závisí, jako trvání našeho života.

Ačkoli není posud rozhodnuto, milují-li ženy upřímněji nežli muži, nezvratno jest přece, že dovedou ženy milovati lépe.

Muž přestává obyčejně milovati v té chvíli, kdy dosáhl, po čem toužil; naopak žena cítí, že láska její roste a vzmáhá se pro toho, komu přízeň svou věnovala.

Ve všech případech žena poddává se spíše lásce nežli penězům; u muže bývá pravý opak toho.

Žena, která si dá zaplatiti svou lásku, prodává, čeho ani nemá; jest to krádež, která přináší v zápětí větší opovržení nežli krádež peněz.

Dvě vášně toliko, vítězí nad láskou, totiž ctižádost u mužů a koketnost u žen.

Srdce, do něhož se vplíží ctižádost, nemá již místa pro lásku, poněvadž ctižádost vyhání lásku jako překážku, nebo ji užívá jako svého prostředku.

Bytost lhostejná, ledová, která nikdy nepoznala zahřívajícího paprsku lásky, jest pařezem, zaobleným v tělo lidské.

Síla životní jeví se v lásce, lhostejnost poukazuje na úpadek této síly.

Žena rovna jest muži schopnostmi rozumovými, ale liší se od něho srdcem a převyšuje jej láskou.

Muž upřímně milovaný ženou nemá lepšího přítele, ale také nemá horšího a ukrutnějšího nepřítele, je-li ženou nenáviděn.

Když láska (mluvíme jen o pravé lásce), jest vítězem, dědí všecky síly, které stud stavěl proti ní.

Láska jest pro ženy tím, čím voda květinám; květina vody postrádající usychá, a žena lásky zbavená nyje a vadne.

Nemožno jest milovati po druhé to, co jsme jednou přestali opravdu milovati.

Obyčejně milujeme hezké ženy z náklonnosti, ošklivé ze sobectví a ctnostné z rozumu.

Žena měla by býti soudcem čistoty v lásce podle stupňů ctností u muže. V lásce jemnocitné se smysly se nakládá jako se služebníky, a jen cit jest pánem.

Láska jest celými dějinami života ženského, a v životě mužů bývá toliko episodou. Dobré jméno, čest, úcta, vše závisí na chování našem k ženám, kdežto nespravedlivé veřejné mínění odpouští muži i jeho poklesky v lásce.

Láska mužů slábne a uhasíná, jakmile došli svého cíle, kdežto láska ženy z toho čerpá nové síly.

V hovorech o lásce muži rádi se vypínají dlouhými řečmi, ženy jen na polovic napovídají; tj. tím, že muži chtějí přesvědčiti a ženy odmrštiti.

Muž obyčejně zapomíná na svou první lásku, ale žena nikdy.

U muže nevzdělaného láska bývá hrubá; na opak u ženy očišťuje city, povznáší duši a zjemňuje její způsoby.

Rozličný a zcela opačný má láska účinek na oboje pohlaví; u muže jeví se rozčilenost, u ženy vše soustřeďuje se ve snění.

Mezi láskou muže a ženy tento jest rozdíl: muž touží toliko po dosažení ženy, jest sobcem; naopak žena čerpá nový oheň ve štěstí, kterého muži poskytuje.

V lásce rozeznávej dobře dvě stránky; jedna odnáší se k rozkoši smyslné, druhá k radovánkám duševním. Krutí muži vidí v lásce jen stránku smyslnou; srdce citlivé opět jen stránku sentimentální.

Láska poskytuje tisícerých odstínů podle letor, národností a podnebí.

U sanguinika láska bývá lehká, povrchní, prosta žárlivosti, nenávisti a pomsty. Sanguinik jest milování hoden, ale nestálý, těkavý a zvláště velmi často prostořeký.

U cholerika láska jest palčivou horečkou, podrobenou silným záchvatům. Cholerik bývá sice mlčenlivý a upřímný, ale také prudký, zlostný, žárlivý a despotický. Jeho láska jest samá bouře; u něho vášeň zanechává v srdci hluboké jizvy.

Láska lymphatika jest něžná, klidná a ve svém chodu stejná. Dalek jest onoho žhavého opojení, zžírajícího život; zřídka žárlivost zkalí klid jeho smyslů a jas jeho duše. Tato láska velice se podobá klidné vlně, zvolně plynoucí a povrchu nerozčeřující.

U Francouzů láska jest marnivá; rádi vidí, zbožňována-li jest žena, kterou si zvolili, zničili by se pro klenoty a oděv, jen aby žena jejich byla nejkrásnější; chvástají se pocitem, který zakouší žena v jejich náručí; a čím obecnější jest podiv, tím více lichotí to jejich samolibosti. Toť dětinská stránka povahy francouzské.

Angličan vidí v mladé dívce toliko nastávající svou manželku; přeje si ženu jen pro sebe a vyhýbá se všem příležitostem uvésti ji do veřejnosti. Přeje si matky pro rodinu a nikoli ženy, která by si libovala v zábavách a společnostech; v tom jest Angličan vážný a zcela logický.

Španěl trápí se a dráždí odmítnutím své lásky; vzdychá pod balkonem své krásky, čekaje na rozhodnou chvíli.

Italové po lásce jsou posedlí; vyčerpávajíce své síly v rozkošech lásky, nepomýšlejíce na následky; v mnohé příčině stýkají se s Francouzi.

Němci vyznají se v lásce teoreticky spíše nežli prakticky; jejich výlevy lásky na venek málo se jeví; soustřeďují lásku v nitru svém, ale jsou proto přece jen upřímnými milenci a dobrými manžely.

U národů východních láska jest choutkou; kupují a prodávají ženy jako zboží; láska zbavena tu jest vší poesie, a pro ně láskou jest jen chvíle tělesného obcování.

Shrneme-li vše, vidíme, že láska jest ohniskem života, že jest nezbytnou podmínkou života ve dvou říších přírodních, v říši zvířecí i rostlinné. Až láska zmizí z naší oběžnice, zmizí s ní také život; pak nebude žádných sladkých zpěvů, žádného bzučení hmyzu, žádných květin a žádných vůní; jen jedna říše rozkládati se bude po celé zemi; totiž říše ledu a kamení.

O mocná lásko! kdo by tobě mohl odporovati? Kdo by mohl se chrániti před tvými střelami vždy vítěznými? Pod střechou nízké chatrče i pod zlatými nebesy, kde králové dřímají, hlasu svého pozdvihuješ. Ptáci, ryby i plazi sklánějí poslušně svou šíji pod všemohoucí jho tvé. Hmyz oku našemu nepozorovatelný, cedr do výšin nebeských se pnoucí, květiny a kvítka nejkřehčí, slovem vše, co žije ve všemíru, ve výšinách nebeských i v hlubinách vodních, věčnými zákony na lásku jest poutáno.