.jpg)
Nařízení o hlášení nepřátelského majetku ze dne 3. listopadu 1939, Říš. Zák. I, str. 2141.
Na základě zákonného zmocnění se nařizuje se souhlasem generálního zmocněnce pro hospodářství a vrchního velitelství branné moci pro území Velkoněmecké říše:
Článek 1.
Ohlásiti jest majetek příslušníků zemí uvedených v příloze, jakož i osob, jež z těchto zemích mají své bydliště, který jest na území Velkoněmecké říše. Bližší ustanovení o hlášení vydá říšský ministr financí, pro Protektorát Čechy a Moravu říšský protektor.
Článek 2.
(1) Majetkem podléhajícím podle článku 1 ohlašovací povinnosti nesmí býti až do další úpravy nakládáno. Nakládání právním jednáním stojí na roveň nakládání v cestě exekuce, zvláště výkon obstávky (Arrest) nebo prozatímního opatření (einstweilige Verfügung).
(2) Pokud nakládání podléhá již omezením podle zákona o hospodaření s devisami ze dne 12. prosince 1938 (Říš. Zák. I, str. 1734) a jeho prováděcích předpisů, zůstane při tom; pokud určité nakládání podle prováděcích předpisů k zákonu o hospodaření s devisami je vyňato z omezení tohoto zákona, neplatí ani omezení odstavce 1.
(3) Odstavec 1 neplatí až na další pro nakládání, jež na území Velkoněmecké říše
1. je potřebné v rámci běžné správy podniku nebo nemovitosti nebo k vedení domácnosti;
2. se děje se svolením soudu se strany poručníka, opatrovníka nebo jiného správce, ustanovených německým soudem.
(4) Z nakládání, jež se událo s majetkem podléhajícím ohlašovací povinnosti podle článku 1 po 2. září 1939 a před počátkem účinnosti tohoto nařízení, nemohou býti až na další uplatněna práva; odstavce 2 a 3 platí přiměřeně.
(5) Výjimky z odstavců 1, 3 a 4 může připustiti nebo naříditi říšský ministr spravedlnosti v dohodě s říšským ministrem financí, pro Protektorát Čechy a Morava v dohodě s říšským protektorem.
Článek 3.
Článků 1 a 2 jest použíti také na společnosti a ostatní podniky.
Článek 4.
Říšský ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby vydal právní a správní předpisy potřebné ku provedení nebo doplnění tohoto nařízení.
Příloha k článku 1 předchozího nařízení o ohlášení nepřátelského majetku.
1. Spojené království Velké Britanie a Severního Irska s nesamostatnými državami, koloniemi, protektoráty a mandátními územními;
2. Egypt;
3. Francie včetně jejích držav, kolonií, protektorátů a mandátních území.
Vládní nařízení ze dne 21. prosince 1939, č. 317 Sb. o rozpuštění bývalé česko-slovenské branné moci.
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.:
§ 1.
Vzhledem k ustanovení čl. 7 výnosu Vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března 1939, č. 75 Sb., o Protektorátu Čechy a Morava, vstoupila bývalá česko-slovenská branná moc do stavu likvidace. Tuto likvidaci třeba po osobní stránce provésti tak, aby byla dokončena nejpozději dnem 31. prosince 1939.
(1) Příslušnost k bývalé česko-slovenské branné moci zanikla:
a) u osob, které byly dne 17. března 1939 vojenskými osobami mimo činnou službu, tímto dnem:
b) u osob, které byly uvedeného dne vojenskými osobami v činné službě, dnem propuštění z činné služby, nejpozději dnem 31. prosince 1939.
(2) Za propuštění z činné služby se pokládá též převedení do některé státní nebo jiné veřejné služby podle části II vládního nařízení ze dne 6. června 1939, č. 139 Sb., o umisťování a jiném zaopatření zaměstnanců vojenské správy a déle sloužících.
§ 3.
(1) Zánikem příslušnosti k bývalé česko-slovenské branné moci zanikají – s výhradou ustanovení odstavců 2 až 4 – práva a povinnosti, které dotčeným osobám náležely jako vojenským osobám v činné službě nebo mimo činnou službu.
(2) Poživatelé vojenských zaopatřovacích platů, kteří byli v bývalé česko-slovenské branné moci vojenskými osobami z povolání, jsou i po zániku příslušnosti k branné moci podle odstavce 1 disciplinárně odpovědni a to, pokud nebyli převedeni do občanské státní nebo jiné veřejné služby, ve stejném rozsahu jako občanští státní zaměstnanci ve výslužbě. Disciplinární řízení přísluší provésti, pokud není podle platných předpisů příslušným jiný občanský disciplinární orgán, disciplinárním komisím, jež se zřídí při ministerstvu sociální a zdravotní správy; při složení těchto komisí třeba přihlédnouti k poživatelům vojenských zaopatřovacích platů, podléhajícím těmto komisím. Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
(3) Příslušníci bývalé česko-slovenské branné moci mohou uváděti své dřívější vojenské služební označení jen s předchozí doložkou „bývalý česko-slovenský……“.
(4) Ustanovení odstavce 1 se netýká práv a nároků, kterých osoby tam uvedené nabyly ze svého vojenského služebního poměru pro sebe i pro své rodinné příslušníky. Rovněž zůstává nedotčena jejich odpovědnost podle zákona ze dne 6. června 1887, č. 72 ř. z., o účincích a o zrušitelnosti nálezů na náhradu, jež úřady stálého vojska, válečného loďstva a zeměbrany vynesly cestou správní, a zák. čl. XXXV z roku 1887. Vláda určí, na které úřady (orgány) se přenáší působnost, kterou zákony uvedené v předcházející větě a platné právní předpisy, vydané k jejich provedení, přiznávají velitelstvím sborů a ministerstvu národní obrany.
§ 4.
(1) Odvodní povinnost podle branného zákona republiky Česko-slovenské ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n. zanikla dnem 17. března 1939.
(2) Tímto dnem zanikla i všechna omezení a povinnosti, jež podle branného zákona a branných předpisů vydaných k jeho provedení postihovaly osoby podléhající odvodní povinnosti nebo osoby nepodléhající branné povinnosti.
§ 5.
Dnem 17. března 1939 zanikla i povinnost k zvláštním úkonům za mobilizace a ve válce podle § 3 branného zákona č. 193/1920 Sb. z. a n.
§ 6.
Branný zákon č. 193/1920 Sb. z. a n. se všemi pozdějšími změnami a doplňky, jakož i všechna prováděcí nařízení k němu, zejména pak vládní nařízení ze dne 15. září 1927, č. 141 Sb. z. a n., jímž se vydávají nové branné předpisy, se všemi změnami a doplňky k těmto předpisům pozbývají účinnosti, bez újmy ustanovení § 4 vládního nařízení ze dne 25. července 1939, č. 216 Sb., jímž se zřizuje vládní vojsko Protektorátu Čechy a Morava.
§ 7.
Tato nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou je ministr vnitra a ministr sociální a zdravotní správy v dohodě se zúčastněnými ministry.
Vládní nařízení ze dne 23. listopadu 1939, č. 311 Sb., o likvidaci materiálních a finančních věcí bývalé vojenské správy.
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.:
§ 1.
Likvidaci materiálních a finančních věcí bývalé vojenské správy ukončí ministerstvo národní obrany v likvidaci do 31. prosince 1939.
§ 2.
Pokud věci materiální a finanční likvidace mohou nezbytně býti vyřízeny teprve po 31. prosinci 1939, pověřuje se tím počínajíc dnem 1. ledna 1940 ministerstvo financí s výjimkou ustanovení § 3.
§ 3.
Likvidací stavebních a ubytovacích věcí, včetně opevňovacích prací, bývalé vojenské správy, které nezbytně mohou býti vyřízeny teprve po 31. prosinci 1939, pověřuje se počínajíc dnem 1. ledna 1940 ministerstvo veřejných prací, které ji provede v dohodě s ministerstvem financí.
§ 4.
(1) Spisový materiál týkající se věcí, jichž likvidaci bude prováděti podle ustanovení § 2 ministerstvo financí, převezme ministerstvo financí.
(2) Spisový materiál týkající se věcí, jichž likvidaci bude prováděti podle ustanovení § 3 ministerstvo veřejných prací, převezme ministerstvo veřejných prací.
§ 5.
Zaměstnanci potřební k provedení likvidace podle ustanovení §§ 2 a 3 budou převedeni do služeb ministerstva financí a ministerstva veřejných prací podle § 2 vládního nařízení ze dne 21. prosince 1938, č. 379 Sb. z. a n., o úpravě některých personálních poměrů ve veřejné správě, a podle vládního nařízení ze dne 6. června 1939, č. 139 Sb., o umisťování a jiném zaopatření zaměstnanců vojenské správy a déle sloužících.
§ 6.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je předseda vlády a ministři financí a veřejných prací v dohodě se zúčastněnými ministry.
Vyhláška o potřebních orgánech SS disposičních oddílů, SS svazů umrlčích hlav a policejní divise, jež jsou oprávněny k požadování plnění podle zákona o říšských plněních, ze dne 2. prosince 1939, Říš. Zák. I, str. 2348.
Podle § 2, odst. 2 zákona o říšských plněních ze dne 1. září 1939 (Říš. Zák. I, str. 1645) byly stanoveny dále uvedené orgány SS disposičních oddílů, SS svazů umrlčích hlav a policejní divise a jejich nadřízené orgány jako potřební orgány pro požadování plnění z dále uvedených paragrafů zákona o říšských plněních s tím, že jim příslušejí oprávnění v stejném rozsahu jako obdobným orgánům branné moci podle vyhlášek o potřebných orgánech branné moci ze dne 15. července 1938 (Říš. Zák. I, str. 897) a ze dne 20. října 1939 (Říš. Zák. I, str. 2064).
.jpg?s3=1)
