K pardubickému obchodníku K., který tak obětavě shání potraviny pro členy skupiny Silver A, přijde četník z místní stanice. Nejde ho zatknout. Jde varovat.
Z Prahy bylo ostře poukázáno, že v Pardubicích jsou parašutisté a že místní četnictvo proti nim nic nepodniká.
Obchodník s tím běží dál. A všude, kam se jeho zvěst dostane, se vysoce zvednou vlny neklidu. Nervositu už rozesely hned první dny po atentátu, ale teď se již někteří lidé pomalu přestávají ovládat. Ti ze zdejších, o něž v celé věci nejvíc jde, hledají, jak přečkat bouři. Nadporučík Bartoš se teprve před nedávnem postavil na nohy. Využívá toho, aby odjel na týden na Hradecko.
Všechno z jeho nejbližšího okolí se chystá někam zmizet. I manželé Krupkovi, hlavní pardubický záchytný bod, se připravují k odjezdu do Police nad Metují. Ale nejenom tady rozhání lidi úzkost a nutí je k hledání úkrytu.
Paní Moravcová, stejně důležitá v Praze jako Krupkovi v Pardubicích, jedná i v tomto stejně. Před svým odjezdem poslala muže na venkov k příbuzným a syna ke známým do Písku. Byt Moravcových, dřívější rušný tábor parašutistů, se vyprázdnil a ztichl. Kdyby nyní přišlo gestapo, lov by tu už neudělalo.
Krupkovi odjíždějí, Moravcovi odjeli. Je to tušení, je to cit pro blízkost nebezpečí?
Noviny pomáhají uhlazovat víry v duši Karla Čurdy. Dívá se znovu do svého nedělního tisku, přebíhá po slovech nové vyhlášky, která mu už vnikla do paměti.
A znovu a znovu v nich hledá potvrzení, že v sobotu udělal dobře.
I Němci teď říkají, co řekl Moravec. Prohlíží vyhlášku a vidí v ní to, co říká jemu samotnému. Nevidí, nepozná, co poznali všichni ostatní.
Krach, úplný krach německého pátrání, zdrcující vysvědčení pro Frankovo gestapo. A otřepaný pokus o lákání i hrozbu jedním dechem.
Čurda čte, aby se uklidnil.
Dne 13. června 1942.
Na základě § 2 zařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu ze dne 27. září 1941 (VBIR Prot. str. 527) nařizuji na doplnění článku II svého výnosu ze dne 27. května 1942 (VBIR Prot. str. 123):
Na údaje, jež jsou s to přispět k objasnění atentátu na SS-Obergruppenführera Heydricha se nevztahuje pohrůžka zastřelením, jestliže budou sděleny nejpozději do 20 hodin dne 18. června 1942 u některé služebny Tajné státní policie nebo jiného policejního úřadu. Kdo po tomto termínu se doví o okolnostech, které by mohly vésti k objasnění atentátu, musí je oznámiti nejpozději do nejbližších 24 hodin některé ze služeben shora uvedených. Kdo splní tuto povinnost hlášení, dostane přiměřenou odměnu. Kdo naproti tomu se prohřeší proti povinnostem hlášení, bude se svou rodinou zastřelen. Majetek rodiny bude zabaven.
Říšský protektor v Čechách a na Moravě.
V zastoupení: pod. Frank.
To všechno Karel Čurda čte. Neuvažuje o záhadném časovém ultimatu, neusuzuje o ničem, co se netýká přímo jeho.
… dostane přiměřenou odměnu. Kdo naproti tomu se prohřeší…
Matka i sestra chodí se strachem na tváři. Čurda bojuje s tím, co v něm zbylo z vojáka.
Prostřednictvím černých, jako smrt temných písmen komentáře se „příslušná místa“ pokoušejí nalít další dávku jedu do jeho otrávené duše. Čurda se na dlouho zamýšlí nad úředním vysvětlením vyhlášky.
Z toho je tedy jasné, že osoby, jimž jsou známy blížší okolnosti o tom, jak se atentát sběhl, a o okruhu pachatelů, jakož i ostatní poukazy, které jsou důležité pro naprosté objasnění atentátu, se nemusejí obávati, že pro tuto znalost utrpí nějako úhonu, nýbrž naopak budou odměněny. Pokud však, místo aby podaly takové hlášení, budou nadále zatajovat, co jim je známo, a tím ztěžovat další pátrání, naloží se s nimi ovšem bezohledně. Žádoucí je především, aby se přihlásily všechny osoby (nejenom z Prahy, nýbrž z celého Protektorátu), které mohou podati údaje o těchto bodech:
1. Kdo se dne 27. května 1942 zdržoval v době od 10 hodin 30 min. do 10 hodin 45 min. na rohu Kirchmaierovy třídy – Holešovičky, anebo kdo v tuto dobu jel tudy pouliční drahou trati číslo 3 a číslo 14?
2. Zvláště: kdo v tuto dobu jel pouliční drahou číslo trati 14 nahoru po Kirchmaierově třídě směrem do Kobylis, hlavně, kteří zaměstnanci pouliční dráhy? Kteří chodci se v tuto dobu zdržovali na Primatorské třídě – Kirchmaierově třídě? Ti musili zpozorovat pachatele prchajícího na kole, který jel směrem od Kobylis do Staré Libně. Byl nápadný zvláště tím, že v levé ruce držel kapesník a že si jím zakrýval levou polovinu své tváře.
3. Kdo se zdržoval na zastávce pouliční dráhy trati číslo 14 „Bulovka“? Obě, ženy, které na této zastávce zadržely dodávkový vůz jisté firmy, aby se ho mohlo použíti k stíhání pachatele, se vyzývají, aby se neprodleně přihlásily.
4. Kdo viděl před atentátem nebo průběhem činu státi na Kirchmaierově třídě – roh Holešovičky u plotu tamního zahradnictví vedle trafiky dva cyklisty a kdo učinil další pozorování?
5. Obyvatelé Kirchmaierovy třídy mezi třídou Holešovičky a náměstím Chlumčanského, kteří vystoupili ze svých domů, když uslyšeli detonaci, se nepřihlásili ještě v plném počtu k výslechu svědeckému.
6. Pachatel, který prchal pěšky, zahnul z ulic Na Kolínské – Na Zápalčí do třídy Holešovičky a pokračoval v útěku směrem k Trojskému mostu. Kdo tam učinil další pozorování?
Obyvatelstvo Staré Libně v okruhu tříd Primátorská – Na hrázi – Slavatova – Na Žertvách – Lidmilina – může s určitostí podati ještě další údaje o dívce asi 15leté, která dne 27. května 1942 asi v 10 hodin 40 min. odváděla pánské jízdní kolo od filiálky Baťova obchodu na Slavatově třídě a šla s ním směrem k Lidmilině třídě?
Karel Čurda, pro něhož také je tato výzva psána, nepřemýšlí o násilí, s nímž Němci hledají další své svědky.
Myslí-li, pak spíš na záruku, kterou těm svědkům dávají.
***
Mezi ranní poštou, která v pondělí přijde na stůl velitele benešovské četnické stanice je dopis, jehož adresa je psána rukou, těžce ovládající své pero. Podle poštovního razítka přichází dopis z Třeboně.
Zástupce velitele jej roztrhne tak klidně, jako trhá každý jiný. Klid zmizí, když čte zarážející obsah. Ale dopis je anonymní. Takových teď chodí dost, od té doby, kdy Němci povzbudili všechny křivé duše, aby si na účet atentátníků ulevily ve svém osobním záští.
I v takovém případě zní však předpis gestapa stejně ostře: ihned hlásit.
Zničit dopis? To už není dobře možné. Jeho zajímavý obsah se už dozvěděla celá stanice. Ujímá se jej tedy okresní velitel.
Okresní velitel má v Jindřichově Hradci domek. Kdyby si vzal doručení toho dopisu za záminku, mohla by z toho být služební cesta. Kdyby si na tu cestu vzal služební vůz, mohl by jen tak mimochodem zabloudit i do Jindřichova Hradce.
Dnes to nejde. Zítra také ne. Snad pozítří; a snad popozítří.
***
Ve dnech, kdy všechen tisk nápadně zdůrazňuje osudovost chvíle, ve dnech, kdy mezi lidmi se rychlostí požáru šíří zprávy o tom, co Němci zamýšlejí s Čechy provést, nebudou-li do určené lhůty pachatelé atentátu vyzrazeni, se Jindra po druhé ubírá do cyrilo-metodějského kostela.
Co bylo začato, je nutno rychle dokončit. Ve čtvrtek nebo v pátek se má vrátit kostelníkova žena. Před jejím příchodem musí být krypta pod kostelem opět tak prázdná, jak bývala.
Scéna se opakuje. Dr. Petřek jde pro Opálku. Jenom pro Opálku. Protože ti dva, okolo nichž se teď vše točí, nechtějí vylézt z hrobky. Stydí prý se.
A začínají litovat, že při atentátu nezahynuli. Hrůza, která se nahoře rozbíhá po všech koutech země, v nich vyvolala nový úmysl. Chtějí se jít před koncem Frankovi lhůty posadit někam na lavičku v parku, pověsit si na prsa tabulku s nápisem: My jsme atentátníci. A otrávit se.
Ale s tím dr. Petřek nesouhlasí. Řekl jim, že jako kněz nemůže sebevraždu schválit. Věří, že všechno dobře dopadne. Vždyť přišli do kostela v den, který je pro pravoslavné památným. To samo už je dobré znamení.
A dohoda, kterou uskutečňuje Jindra, zní právě tak dobře. Opálka zůstane v Praze, kde na člověka jeho schopností čeká množství práce. Šest parašutistů bude odvezeno do Kladna. Dva hlavní, Gabčík a Kubiš budou po čase převedeni do Ouběnic. Tady vyčkají tak dlouho, až přiletí pro ně z Anglie letadlo. S nimi odletí Jindra jako vedoucí domácí odbojové organisace, aby informoval zahraniční činitele o situaci doma.
A čtyři zbylí zůstanou na Kladně tak dlouho, než se vichřice přežene. Pak budou, po dohodě s moravským velitelem „Jindry“, použití na Moravě jako instruktoři.
To už je jasný výhled do budoucích dnů. To už může každému přinést uklidnění.
