Česko přichází změnou času o 180 miliard korun ročně

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

I kvůli neblahým dopadům na zdraví, plyne z analýzy London Schoool of Economics. Přitom úspora ze změny činí jen 84 milionů korun, tedy zhruba 2000krát méně

O víkendu si opět přetočíme hodiny zpět, z letního na zimní čas. Získáme hodinu spánku navíc, a tak se může zdát, že tentokrát jde o příjemnou změnu. Jenže tato drobná úleva zakrývá větší problém. Celý systém střídání času dvakrát do roka je z ekonomického hlediska dávno překonaný a ze společenského spíš škodlivý než přínosný.

Přechodem na letní čas se ještě před pandemií a válkou v Česku ušetřilo elektřiny zhruba za 50 milionů korun ročně. Dnes, kdy je cena energie podstatně výš než před několika lety, se úspora elektřiny přepočtená na koruny pohybuje okolo 84 milionů korun ročně.

Úspora se může zdát na první pohled vysoká, ale v měřítku celé republiky je to ekonomicky bezvýznamná částka. Odpovídá přibližně jedné koruně pro člověka s měsíčním příjmem sto tisíc korun. Takový člověk si sotva všimne, že mu koruna přibyla nebo ubyla.

Přesto se dvakrát ročně posouvají hodiny. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že energetický přínos je zanedbatelný, zatímco společenské a zdravotní dopady jsou hmatatelné – od poklesu produktivity až po zvýšené riziko dopravních nehod či zdravotních problémů v následujících dnech po posunu času.

Výzkum z Londýnské školy ekonomie a politických věd (London School of Economics, LSE) ukazuje, že právě tyto nenápadné změny rytmu snižují životní spokojenost i pracovní výkon. Jen jarní posun o hodinu dopředu podle něj představuje ztrátu blahobytu, kterou lze v podmínkách evropských ekonomik vyjádřit částkou zhruba 754 eur, tedy více než 18 000 korun, na osobu ročně. Pokud bychom tento systém opustili, přineslo by to podle výpočtů pro Evropu celkový přínos v řádu stovek miliard eur. V českém měřítku jde o ekvivalent více než 200 miliard korun ročně.

Vzhledem k tomu, že hrubý domácí produkt Česka v přepočtu na osobu v dosahuje v paritě kupní síly měny zhruba 90 procent průměru zemí EU, získáváme adekvátním snížením uvedené sumy 754 eur částku přibližně 679 eur. Ta je tedy podmínkám v Česku ještě blíže. Odpovídá zhruba 16 500 korun na osobu ročně. To je tedy zhruba 180 miliard korun ročně, o které česká ekonomika a její obyvatelstvo dle London School of Economics přichází. Poměříme-li to s uvedeným údajem 84 milionů korun, ztráta české ekonomiky ze změny času je více než 2000krát vyšší než její zisk z ní.

Letní čas měl původně své opodstatnění. V době první světové války, kdy se šetřilo uhlí, dával smysl. Jenže v roce 2025 už energetiku neřídí budíky, ale technologie. Chytré sítě a moderní řízení spotřeby dokážou ušetřit mnohem víc než mechanické posouvání ručiček dvakrát do roka.

Evropa se už jednou rozhodla se střídáním času skončit. Evropský parlament to schválil v roce 2019, ale členské státy se dosud neshodly, zda ponechat natrvalo čas letní, nebo zimní. A tak vše zůstalo při starém. Mezitím se každý rok zbytečně ztrácí energie, produktivita i zdraví lidí.

Každopádně současný systém umělého střídání je nejhorší možný a měli bychom se ho co nejrychleji zbavit.

Slovensko má vážný problém, kvůli Trumpovým sankcím může být bez ropy a pohonných hmot

Zachránit jej může jedině Orbán

Slovensko se ocitá v prekérní situaci. A Maďarsko s ním. Obě země jsou závislé na potrubním dovozu ropy z Ruska.

Americký prezident Donald Trump totiž vyhlásil nové sankce na ruské ropné podniky Rosněfť a Lukoil. Jsou tedy vážně ohroženy dodávky ropy jižní větví ropovodu Družba, tedy dodávky právě Maďarsku a Slovensku. Maďarský premiér Viktor Orbán už musel připustit, že hledá cesty, jak sankce obejít. Bude ale muset přesvědčit Trumpovu administrativu, aby udělila výjimku. I když má s Trumpem nadstandardní vztah, pro amerického prezidenta nyní může být důležitější za každou cenu ekonomicky zasáhnout Rusko, takže udělaní výjimky není zaručené.

V takovém případě by Slovensku vážně hrozil kritický výpadek v zásobování ropou a palivy, než by našlo alternativní dodavatele. Podobně by na tom bylo i Maďarsko. Dotčeno by ovšem bylo i Česko, zejména jeho východní část, Morava.

Opakuje se situace loňského roku. Tehdy také sankce na Lukoil, ovšem ze strany Ukrajiny, ohrožovaly zásobování ropou a palivy Maďarska a Slovenska, tedy dvě poslední země EU, které jsou závislé na potrubních dodávkách ropy z Ruska.

Trumpovy nové sankce se druhotně vztahují také k finančním společnostem, které jsou s Rosněftí a Lukoilem v transakčním styku. Sankce spočívají v odstřižení obou zmíněných ruských podniků od amerického bankovního systému, což jim znemožňuje provádět transakce v dolarech. Dolar přitom představuje jednoznačně dominující měnu světového obchodu s ropou.

Druhotně by se odstřižení od dolarového finančního systému mohlo týkat také společností, které po finanční stránce zajišťují dovoz ruské ropy do Maďarska, a tedy i na Slovensko. V praxi by to znamenalo, že partnerská banka maďarského petrochemického podniku MOL, který má věcně v gesci dovoz ruské ropy do Maďarska a na Slovensko jižní větví ropovodu Družba, by zřejmě nemohla nést související rizika. MOL by tak prakticky neměl, jak za ruskou ropou legálně zaplatit, a to nejen v dolarech, ale ani v eurech. Právě proto, že banka, kterou MOL využívá, případně další finanční společnosti zajišťující jeho transakce s ruskou stranu, by samy mohly být odstřiženy od dolarového systému, což by pro ně bylo potenciálně likvidační.

Orbánův zmíněný výrok, že hledá způsob, jak nové Trumpovy sankce obejít, je nepřímým přiznáním toho, že pro MOL nové sankce představují závažný problém. MOL nezveřejňuje, od kterých přesně společností ruskou ropu nakupuje. Takže pokud by se jednalo zcela či z drtivé většiny o jiné ruské podniky než zmíněné dva nově sankcionované, například o Tatněfť, Trumpovy sankce by zásobování ropou a palivy Maďarska a Slovenska ohrožovat přímo neměly a Orbán by nemusel hledat způsob, jak sankce obejít. Jenže tak tomu evidentně není.

Jestliže by tedy sankce vedly k zásadnějšímu ochromení dodávek ropy do Maďarska a na Slovensko, nepříznivě může být dotčeno i Česko. Zejména východní část Česka, Morava, je stále z velké míry zásobována ropnými produkty, například motorovou naftou, ze Slovenska. Tu tamní podnik Slovnaft, dcera zmíněného maďarského MOL, sice od letoška musí zpracovávat z neruské ropy, avšak ochromení dodávek ruské ropy by alespoň přechodně vytvořilo citelný tlak na obecný růst cen pohonných hmot nejen v Maďarsku a na Slovensku, ale také v Česku.

Celou situaci by zhoršoval fakt, že nové Trumpovy sankce se mají týkat i německé dcery Rosněfti, podniku Rosneft Deutschland, jež vlastní rafinérie ve východní části Německa, které tedy také palivy zásobuje. Německá vláda nepřistoupila k jejímu znárodnění, i když ji má po ruské invazi na Ukrajinu v nucené správě, takže se Trumpovy sankce vztahují i právě na Rosneft Deutschland. Zhoršení zásobování palivy východní části Německa by představovalo další tlak na růst cen v celém středoevropském regionu, tedy i v Česku. (25.10.2025)