Milí návštěvníci webu. Kromě dalších novinek jsme se v letošním rozhodli přinášet každý den text jedné nebo i několika národních a znárodněných písní a říkadel. Důvod je následující. Od mala jsem s rodiči jezdil k babičce do Chorvatska, kde v Daruvaru a jeho okolí žije početná česká menšina. Dodnes tam dodržují naše tradice a se zájmem sledují dění v Česku a na Slovensku zejména prostřednictvím televize. Dechovku, jakou mají například v Končanici, u nás uvidíte jen málokde. Naši krajané se podle mne umí více radovat ze života než my v jejich původní vlasti. Zpěv je doprovází doslova všude. A zpívají tam písničky, které u nás mnohdy upadly v zapomenutí. Dříve i nyní jsem byl nejednou vyzván, abych se přidal. Nad mojí odpovědí, že bych to udělal rád, ale tu či onu písničku neznám, jen kroutili hlavou. Znají totiž mnoho písní, které jejich předky doprovázely za časů Rakouska-Uherska na cestě do nového domova. Není proto od věci připomenout je. Při jejich výběru čerpáme z různých pramenů, za základ jsme zvolili Storchův zpěvní věnec, uspořádal ho Josef Kalenský, Anthologii z národních písní československých (1871), kterou uspořádal František Bartoš a Špalíček národních písní a říkadel, který upravil Jan Siedel. Rád bych na závěr ocitoval ze Špalíčku: „Národní píseň provází člověka celým jeho životem, jde s ním po všech jeho cestách za štěstím, za prací, do nových krajů a míst. A tak se stane, že píseň z jednoho kraje najdeme v mnoho obdobách v krajích jiných, takže je velmi nesnadno někdy bezpečně zjistit pravý domov této písně, žijící bez zápisu a not, jenom v ústech lidu… V národních písních je všude hlavním motivem textu běh celého lidského života, ať je to narození, láska, svatba, stáří i smrt. A nebudeme jistě daleko od pravdy, řekneme-li, že právě toto nejtěsnější splynutí písně s lidským osudem a životem je základem oné kouzelné životnosti národních písní, která jim zaručila, že přetrvaly celá staletí se všemi bouřemi a otřesy a stále při tom zůstávaly výrazem osobní radosti a smutku člověka, který je prožil.“
František Petružalek

Národní zpěvník

Náhrada Šlo děvčátko pro vodu, pro voděnku studenú. Došel pán, rozbil džbán.   Děvče hned nemeškalo a za pánem běžalo: „Když jsi pán, zaplať žbán.“   „Nestaraj sa, děvče ty, škoda sa ti zaplatí, za ten žbán dukát dám.“   Děvče dukát nechtělo, jenom žbána želelo: „Když jsi pán, zaplať...
Navrátilec Synáček do vojny jede a své milé přikazuje:   „Za sedum let zas přijedu, zlatý prsten ti dovezu.“   Sedum let se nevdávala, pořád na něho čekala.   Když už sedmý rok dochází, panna na trávu vychází.   Potkal tě ji v poli jonák, byl to téhož pluku...
Sestra travička Žala holka, žala trávu na tom podviničném stavu.   Jeli tudy cizí páni: „Pojeď, holka, pojeď s námi.“   „Já bych s vámi ráda jela, kdybych jen bratra neměla.“   „Zbav se, holka, bratra svého, dej mu hada jedového.“   Již bratříček z vojny...
Sirotek Osiřelo dítě o půl druhém létě.   Když pak rozum bralo, na matku se ptalo.   „Ach táto, tatíčku! kam ste dal mamičku?“   „Tvá matka tvrdě spí, žádný ji nezbudí.   „Na hřbitově leží, nedaleko dveří.   Jak dítě slyšelo, na hřbitov běželo.   Špendlíčkem...
Rubáš „Kdo to chodí po hřbitově? Šlape trávu na mém hrobě,   šlape travičku zelenou, sráží rosičku studenou.“   „Já jsem to, otec duchovní, který slouží služby boží.“   „Když jsi ty otec duchovní, oznam tam mé mladé paní,   ať mi šije rubáš nový, rubáš nový,...
Zakletá dcera Putovali hudci, tři švarní mládenci.   Putovali polem, rozumovali spolem.   Uhledli tam dřevo, dřevo javorové, na housličky dobré:   „Pojďme my je sťati huslí nadělati   bude dřevo krásné na housličky hlásné.“   Ponejprv zarubli, dřevo zesinalo.   Po...
Zakleté sestry Dole pod Smolenským zámkem přetekává voda jarkem, keď hvězdičky vychádzajú húsky se tam kúpavajú, dve husičky, dve sestřičky zaklnuté od mamičky.   A keď ony vychádzajú tak sa ony shovárajú: Sestro s zlatýma krídlama už sú hvězdičky nad nama, plujme na dol po tom jarku až...
Maria a Alžběta Aj pošla nám panenka Maria, pošla ona z rána do kostela.   Potkala ju svatá Alžbětyja: „Kam ty ideš, sestřičko má milá?“   „A já idu, sestro, do kostela, poslouchat mše, svatého nešpora.“ „Nechoď ty tam, sestřičko má milá, bo jsem já tam včera večer byla.   Lidé...
Žárlivec Na horách na dolách co sa to tam bělá; husy-li to seďá nebo sněhy ležá?   Kdyby byly husy, už by ulétaly, kdyby sněhy byly, už by otajaly.   A to sa tam bělá postelka vystlaná, leží tam šohajek, hlava porúbaná.   Z jednej strany leží z ocela šablenka, z druhej...
Parom a Ratka Nedaleko od Trenčína, pri Uhrovci je dolina, keď ces ňu ludé kráčajú dubkom jim vlasy vstávajú:   Mezi dvoma potokama stojí strašná skala sama, má ludskú tvár i postavu, ruky, nohy, oči, hlavu. Popri něj kameň na zemi jako dieťa zavalený.   Za starých časov cigánka, kterej...
Píseň 3 Přítel si namluví bohatou holku, musí však na cestu světem se dát; uvede nevěstě přítele k spolku, ten prej se bude s ní těšit a hrát; přítel jí těší, a ano, a silně, sedí s ní celé dny, domlouvá pilně, a když chce první pak svatbu již mít – dostane kvinde a může s ním...
Píseň 2 Mnohý vstane sotva z lože, vzdychne si hned: Pane Bože! Potom začne pilně smekat, na ulici třeba klekat, chce pobožným mužem slout; chudého však honí z domu, hází po něm tisíc hromů, nájemníka utiskuje, čeledínu utrhuje, běda, kdyby se chtěl hnout; proto dím: Povrchu se mnoho...
Píseň 1 Peníze jsou páni světa, dukát, to je pravý rek, a co někdy stotka umí, to by člověk sotva řek. Třebas ty byl motovidlo, že bys oslí uši nes: přece najdeš chvály sídlo – jenže to jde do peněz.   Chce-li košťál mladou kůstku, kancelářský správců hlas, chce-li forman čerstva jezdit, musí...
Šampaňská Deset tisíc litých čertů z pekla vyšlo na rozkoš, ale žádný z těch pobertů neměl v kapse ani groš. Vší pomoci jsouce prázdni, jeden skučel, druhý klel, avšak kudy kam, to žádný ze všech čertů nevěděl. Starý Satan smál se tomu, až se za břich popadal: „Bodejž do vás tisíc...
Já mám chaloupku Já mám chaloupku na vršku bez došků otrhanou: až já se opiju, já si ji pošiju hra- hra- hra- hra- hra- hra- hrachovinou.   My jsme sedláci v naší vsi jako psi oškubaní; kdyby byl rychtář pes, kantor pes, šafář pes, bylo by psů, psů, psů, plničká ves.   Já mám...
Útěcha Hejdumdá, hejdumdá! však nás Pán Bůh nezandá: zandá-li nás do bláta, on nás zase vydrápá; hejdumdá, hejdumdá! však nás Pán Bůh nezandá!      Hejdumdá, hejdumdá! však nás Pán Bůh nezandá: zandá-li nás do louže; hejdumdá, hejdumdá! však nás Pán Bůh...
Pevný úmysl Nepůjdeme domů, až ráno, až bude ustláno; nepůjdeme domů, až ráno, až bude den; až bude svítání, půjdeme k snídaní; nepůjdeme domů, až ráno, až bude den.   Nepůjdeme domů, až ráno, až bude dohráno; nepůjdeme domu, až ráno, až bude den; když vyjde dennice, je konec...
Sirotci Ach, my ubozí sirotci! ach, my ubozí sirotci! my pijem, my pijem, my pijem, my pijem, my pijem ve dne i v noci.   Kdyby to pivíčko skonalo, kdyby to pivíčko skonalo, co by nás, co by nás, co by nás, co by nás, co by nás sirotků zůstalo!   Pivo svůj obyčej mívá, pivo svůj...
Zvoneček Slunce se za hory sklání, na nebi měsíček již; zvoneček s věže vyzvání, o den že k hrobu zas blíž. Zvonečku milý, kéž zvučný tvůj hlas všechny nás ze sna libého ku práci probudí zas. V poledne, u večer, z rána k modlitbě, zvonečku, zveš; zvukem svým líbezným Pána Boha...
Adam a Eva Chodil pán Bůh kolem ráje, Adam za ním pospíchaje.   Jak do ráje přichodili, mluvil pán Bůh Adamovi:   „Ze všech stromů požívejte, jednoho jen vynechejte, který stojí prostřed ráje, modrým kvítkem prokvétaje, červeným jabkem zasedaje.“   Učinil se ďábel hadem, svedl Evu i...
1 | 2 | 3 >>