Seriál Zeměpis hladu, který jsme publikovali v 65 pokračováních, vzbudil u našich čtenářů velký zájem. Budeme proto v tomto trendu pokračovat. Přineseme, počínaje dnešním dnem, na pokračování pasáže z knihy prof. Františka Jílka – Oberpfalcera Jak žili naši otcové, která vyšla s podtitulem Mezi písmáky pod Krkonošemi v roce 1946. Autor v ní přibližuje život a tradice v Podkrkonoší v 19. století, jak je ve svých zápiscích zaznamenali místní písmáci. Pisatel knihy na jejich adresu říká: „Horská příroda nedělá lidem jen starosti. Ona také jejich mysl povznáší svou jedinečnou krásou. Východ slunce i jeho západ provázejí takové záplavy barev, že je oko ani vnímat nestačí. A v tahu svěžích větrů bystří se i myšlenky. Pod horským nebem rodí se častěji než v rovinách mudrlanti, kteří své zkušenosti, výsledky svého přemýšlení také zaznamenávají. Říkáme jim písmáci. Je to výraz do jiného jazyka nepřeložitelný, protože se u druhého národa typ písmáka nevytvořil.
Přečetl jsem množství zápisů, jež podkrkonošští písmáci zůstavili, a často mě zaujal jejich postřeh i způsob podání. A protože je nyní velký zájem o nedávnou minulost, vybral jsem z rukopisů, co by mohlo obecně zajímat, a seskupil výňatky podle obsahu. Při tom se ukázalo, jak se jednotliví vypravěči doplňují a potvrzují.“
V knize jsou zejména citováni: Věnceslav Metelka (1808-1867), Josef Kramář (1814-1859), Antonín Zeman (1821-1912), který měl deset synům, z nichž nejstarší se proslavil jako spisovatel Antal Stašek, po něm zdědil zápisky svého děda spisovatel Ivan Olbracht, na zachování starých pamětí se podílel i jeho desátý syn Jan Zeman (1862-1945), František Rón (1848-1931), František Housa (1861-1922), Josef Dlask (1782-1853).
Prof. Oberpfalcer na závěr úvodu knihy dodává: „Písmáci mají dar věcně a názorně vyložit své zkušenosti. Píší jazykem spisovným, jen občas jim proklouzne nějaký provincialismus. Některý si libuje v dlouhých, málo přehledných souvětích, jiný zase dává slovům nezvyklý pořádek. Ponechal jsem jejich textům všecky typické znaky; jen slohově jsem celou knihu zladil, aby se i formou projevil jeden společný duch všech těch drobných vyprávění.
Kniha tato byla pro tisk hotova už r. 1940, ale Němci třikrát odmítli povoliti její vydání.“      

Jak žili naši otcové

Kdo s námi byl účasten besed se starými pamětníky, poznal, co změn nastalo v životě našeho horského lidu. S tím ovšem šel zánik mnohých řemesel a zaměstnání. Když přestalo lnářství, vymizeli přezáci, kteří obchodovali s přízí, vozili ji do pohraničních měst a tam ji prodávali....
Mezi našimi písmáky je truhlářský mistr Fr. Rón, a proto můžeme tento oddíl doplniti obrázky ze života tovaryše, z řemeslného vandru do cizích krajů a z jednání cechů. I tu všude se velmi mnoho změnilo. Léta ubíhala a já se učil již tři a půl roku u otce truhlářství. Byl jsem hodně...
Když se v Podkrkonoší nastavěly továrny na zpracování bavlny, byla pracovní doba 15 hodin denně; teprve od r. 1870 snížena byla na 12 hodin. Horáci vyzáblí a shrbení se belhali z práce, těžko se žilo pod horami. R. 1868 se začaly po domácku sekat skleněné rafiky na korale. Faktor koupil...
Až do 70. let se horská pole modrala květy lnu a v každém domě hrčely kolovraty. Obšírně o tom vykládá lékárník Kramář: Předení bylo v horách krkonošských zeměstnáním velmi důležitým a hlavní výživou rodin chudších; proto nebylo ani mužské osoby, která by nebyla uměla přísti. Byloť to...
Polní práce je hlavní živitelka lidu pod horami. Proti jiným krajům má posud v mnohém zvláštní ráz a těch zvláštností přibývá, čím dále hledíme do minulosti. Osmdesátiletý kmet Jan Zeman se vrací ve vzpomínkách k tomu, jak to ve Stanovém vypadalo za jeho dětství. Vlastní Zemanovo...
Hned po tolerančním patentu se na Jilemnicku přihlásila desítka všeho obyvatelstva k evangelictví. Tento vysoký poměr překvapil úřady. Správce panství, po něm královéhradecký biskup a nakonec vybraný děkan, který byl znám osvícenským smýšlením a uměl s lidmi jednati, horlivě usilovali,...
V 80. letech minulého století se v Podkrkonoší začal šířit spiritismus. Hnutí vyšlo z Trutnovska, kde továrník Etrich konal pro své dělnictvo týdně seance neboli zasedání, stánky. Rychle pronikalo do celého kraje pod horami a na Vysocku byl jeho propagátorem staroveský zahradník...
Nebyli bychom ani mezi písmáky, kdyby se neozvaly tóny kritické ještě zřetelněji, než je to na předešlých stránkách. Pokrokovost je nutná složka písmáctví a bylo dost podnětů, projevit soud o institucích i o jejich představitelích. Jsou to zvláště zástupci církve, jejichž slabé stránky písmáci...
Prostou a mnohdy až mile dojemnou víru našich otců provázely stíny. Věřilo se ve strašidla. Výborný povídkář českého Podkrkonoší Josef Šír píše v povídce „Pašerák“: „Co se napovídalo o raráškoj, jak sedlákům kolo od vozu vzal a vozil se na něm po městech, nebo přízi z rance někomu vytáh a...
Církev se duší českého lidu zmocnila pronikavě. Dala mu modlitby pro každou dobu denní, byla se svými obřady při všech význačných situacích životních a pro všecko měla zvláštní světce i světice. Stavěla kříže při cestách a kapličky na návrších. I selské domácnosti byly zcela prostouplé rozmanitými...
1 | 2 | 3 | 4 >>