Český Green Deal je tu, Fialova vláda ho chce schválit bez pozornosti médií nyní v čase dovolených

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Jen pohonné hmoty kvůli němu mají zdražit o 10 Kč/l

V příštím týdnu má Fialova vláda na programu projednání opravdové „bomby“, totiž české verze Green Dealu. Ne náhodou během dovolených. Veřejnost má přes léto na starosti jiné, příjemnější věci. Ostatně balíček EU s názvem „Fit for 55“, klíčová složka celounijního Green Dealu, se před třemi lety schvaloval raději také během prázdnin.

Politici čeští i ti unijní jsou si totiž vědomi značné nepopularity opatření, která dané přelomové programy obsahují. Jejich cílem totiž v podstatě je lidem výrazně zdražit celý dosavadní způsob života tak, aby byli nuceni jednat úsporněji, s menším dopadem na klima. To má dláždit cestu k uhlíkové neutralitě roku 2050, což je hlavní cíl celého Green Dealu EU.

Český Green Deal, jejž tedy nyní chce v tichosti projednat a následně schválit Fialův kabinet, čítá 811 stran. Obsahuje řadu konkrétních bodů, od zdražení benzinu přes přísnější normy pro novostavby až k novému pojetí lesního hospodářství (viz https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-cesky-zeleny-plan-je-hotov-zasahne-uhli-auta-domy-i-lesy-255597).

Klíčovým nástrojem uvedeného umělého zdražení má být rozšíření systému emisních povolenek takové, které se blíže dotkne obyčejných lidí. Nyní si musí emisní povolenky pořizovat třeba uhelné či plynové elektrárny, velké podniky typu cementáren či oceláren nebo třeba cukrovary. Běžný člověk tak zdražení pociťuje spíše zprostředkovaně, třeba skrze dražší elektřinu, kterou odebírá pro svoji domácnost.

Od roku 2027 se ale má systém emisních povolenek rozšířit a nově vztahovat i třeba na bydlení a dopravu. Německý think-tank Agora Energiewende spočetl (viz https://www.cleanenergywire.org/news/germany-must-anticipate-fuel-price-jump-2027-eu-emissions-trading-think-tank), že rozšíření systému emisních povolenek právě na dopravu, a tedy i pohonné hmoty, zdraží litr benzínu o 38 eurocentů, což je přibližně deset korun. Podobné, ne-li vyšší, bude zdražení nafty.

Lidem ale také v důsledku české verze Green Dealu zdraží jak méně podstatné věci jako parkování (cílem je vypudit auta z měst), tak ty mnohem podstatnější, jako jsou energie. Energie mají zdražit nad stávající rámec jak v případě elektřiny či plynu, tak pochopitelně uhlí. Dále vzroste cena podstatné části zboží z dovozu, třeba z Číny. Dojde totiž k zavedení uhlíkových cel. Tato cla mají zajistit, že když se uměle zdraží zboží z EU, aby lidé jednali úsporněji, musí se zdražit také zboží vyrobené mimo EU, třeba v Číně, aby zahraniční konkurence ještě více nedecimovala již tak zkoušenou ekonomiku EU.

Rozsáhlé změny obsažené v českém Green Dealu se nakonec týkají i výstavby a renovací budov. Budou muset být využívány nákladnější stavební materiály a technologie, což v důsledku prodraží bydlení jako takové. Porostou ceny nemovitostí a zdraží nájmy – a to ještě nad rámec zdražení, jež by nastalo i bez Green Dealu. Konečně, nutné zásahy v zemědělství a lesnictví, včetně nových norem pro používání dusíkatých hnojiv, zase povedou ke zdražení potravin.

Zdraží zkrátka kdeco, často výrazně, takže se nelze divit, že politici i tak zásadní plán, jenž by zasluhoval zevrubnou celospolečenskou diskusi, chtějí schválit nenápadně. Paradox je to do očí bijící. Vždyť loni schvalovaný konsolidační balíček se v médiích dennodenně přetřásal dobrého půl roku, přičemž jeho dopad na peněženky občanů je v porovnání s dlouhodobým dopadem české verze Green Dealu zcela zanedbatelný.

V reakci na střelbu na Trumpa posiluje bitcoin, na dosavadní maximum stoupají Trumpovy sázkařské šance na znovuzvolení

Zítra, po otevření burz, by se kvůli pokusu o atentát mělo dařit akciím typu JP Morgan, General Motors či provozovatelům věznic, klesnout by mohla Tesla či akcie zelených firem

V reakci na včerejší pokus o atentát na Donalda Trumpa posílila nejstarší a nejrozšířenější světová kryptoměna, bitcoin. Na dosavadní maximum narostly také Trumpovy sázkařské šance na (znovu)zvolení.

Bitcoin se krátce po pokusu o atentát vrátil nad cenovou úroveň 60 000 dolarů (viz graf 1 agentury Bloomberg). Trump se totiž poslední dobou v rámci své kampaně stylizuje do role příznivce bitcoinu a kryptoměn. Takže ruku v ruce s tím, jak těsně po atentátu poskočily jeho sázkařské šance na znovuzvolení (bílá křivka grafu 1), stoupl právě i bitcoin (modrá). Investoři mají nyní pocit, že s růstem Trumpových šancí na znovuzvolení stoupá tedy i pravděpodobnost, že úřad prezidenta obsadí osoba bitcoinu i kryptoměnám nakloněná. Trumpův pravděpodobný rival Joe Biden zdaleka tolik ve prospěch kryptoměn nepromlouvá.

Jde o malou ochutnávku toho, jak budou tradiční burzy reagovat zítra, až se po víkendu otevřou. S bitcoinem či kryptoměnami se obchoduje i o víkendu, na rozdíl třeba od akcií. Lze tedy předpokládat, že zítra zhodnotí například ty akciové tituly, které mohou těžit z návratu Trumpa do Bílého domu. Sázkařské šance na znovuzvolení jsou po pokusu atentát zatím vůbec nejvíce nakloněny v jeho prospěch (graf 2), dosahují dvoutřetinové úrovně. Pozoruhodné je, že své preference po včerejšku nebere ani tak na úkor Bidenův, jako spíše možného alternativního kandidáta typu Kamaly Harrisové.

Mezi akcie, jež by těžily z Trumpova návratu do Bílého domu, patří ty velkých bank, jako je JP Morgan nebo Bank of America. Finanční domy by profitovaly z volnější regulace za Trumpova prezidentování. Naopak během něj mohou trpět společnosti orientované na čistou energii, neboť Trump se staví proti zelené revoluci, tedy i související dotační podpoře. Poklesnout tak zítra mohou akcie společností First Solar či NextEra Energy, potenciálně i Tesla. A to přesto, že šéf automobilky Tesla Elon Musk je Trumpovým příznivcem, ba dokonce významným sponzorem jeho kampaně.  Z nových cel, která by Trump zaváděl, a nejen na čínský dovoz, by těžily tradiční automobilky jako General Motors nebo Ford či výrobci oceli, jako je Nucor nebo Steel Dynamics. V neposlední řadě by zítra mohly zpevnit akcie provozovatelů vězeňských zařízení v USA, jako jsou firmy Geo Group nebo CoreCovic, které by profitovaly z Trumpova slibovaného striktnějšího přístupu k ilegální imigraci.

Investoři budou zítra bedlivě sledovat také vývoj akcií společnosti Trump Media & Technology, v níž Trump přímo drží většinový vlastnický podíl.

Saúdská Arábie se postavila za Rusko a pomohla tak zabránit zabavení jeho devizových rezerv zeměmi Západu

Čína hlásí rekordní přebytek

Zemím Západu se ani za současné napjaté geopolitické situace nedaří snižovat svoji ekonomickou závislost na státech, jejichž postoj k válce na Ukrajině je neutrální, obojaký, ba které se dokonce tak či onak kloní spíše na stranu Ruska. Příkladem je Čína.

Západ zároveň ve stejném okruhu zemí, těch neutrálních, ztrácí své letité spojence. Příkladem je Saúdská Arábie.

Oboje ukazuje na probíhající zásadní přeskupování sil na světové „geopolitické šachovnici“, které pro Západ neznamená nic moc příznivého.

Podle čerstvého zjištění agentury Bloomberg se Saúdská Arábie měla postavit za Rusko a pomoci tak zabránit zabavení jeho devizových rezerv zeměmi Západu. Rijád údajně zemím skupiny G7, tedy nejvýznamnějším západním ekonomikám, pohrozil, že se masivně zbaví jejich dluhopisů, které drží, pokud by na zabavení ruských rezerv došlo.

Saúdská Arábie přitom pohrozila zvláště Francii, resp. tím, že se zbaví velké porce francouzských státních dluhopisů. Pokud by Rijád následovaly další země typu Číny, pak Francie a další předlužené země Západu, jako je Itálie, by se mohly dostat do dluhové krize.

Proto prý pod hrozbou Rijádu „cukly“, takže ruské rezervy za takřka 300 miliard dolarů zůstávají netknuté. Západní země je chtěly použít na pomoc Ukrajině, takto využijí jen výnosy z nich. Výnosy z rezerv však činí jen (spíše nižší) jednotky miliard dolarů ročně.

Celá záležitost tak signalizuje, že Západ se stává kvůli svému masivnímu dluhu geopoliticky zranitelnější. Měl by si ujasnit priority.

Pokud například zelená agenda neboli Green Deal EU mají vést k dalšímu zadlužování, je zřejmé, že Západ snadno může být vůči zemím typu Saúdské Arábie nebo Číny ještě zranitelnější. Ještě bezmocnější.

Vysoké zadlužení Západu nutně znamená, že financiéry jeho finančně nákladných programů typu Green Dealu jsou z nemalé části fakticky Rijád či Peking a další. Nebudou Západu půjčovat nutně jen pro hezký úrok. Západ se tudíž pro své narůstající zadlužení stává zranitelnějším nakonec i vůči Rusku.

Vidíme to v přímém přenosu. Západní země kvůli svému dluhu – tedy i kvůli Green Dealu – nemohou nyní finančně pomáhat válčící Ukrajině, protože si to Saúdská Arábie, dost možná tichý spojenec Ruska, nepřeje.

Západ dává přednost zelené agendě a dluhu před reálpolitikou a geopolitickými ohledy. Jenže tím nahrává Rusku. Nebo alespoň: nemůže být vůči Rusku tak razantní, jak by chtěl.

Zmíněná Čína, další z neutrálních zemí, současně i za napjaté geopolitické situace nynější doby dokonce svoji mezinárodní pozici upevňuje, i vůči Západu.

Vždyť čínský přebytek zahraničního obchodu byl letos v červnu historicky rekordní. Dosáhl takřka 100 miliard dolarů, neboli 2,3 bilionu korun. I když už několik let s Čínou obchodně válčí Spojené státy, jejich schodek z obchodu s ní se drží historicky vysoko. Dále postupně narůstá schodek EU z obchodu s Čínou.

Zatím tedy Západ na vzestup říše středu nenalézá recept. Cla evidentně příliš nefungují.

Západ se musí vrátit ke kořenům a nekopírovat čínský model centralizované, ochranářské ekonomiky, v níž prim hraje stát a úředník, až potom podnikatel. V Číně takový model funguje, protože je s ním dějinně srostlá.

Země Západu ale vyrostly ze svobodné tržní konkurence, z administrativně nespoutávané podnikavosti, z podnikatelského zápalu, z minima regulací a bez dotací.

Dokud se k tomu nevrátí, budou země Západu na Čínu ztrácet dále. A patrně ještě propastněji. Což má své potenciálně krajně neblahé vojensky-bezpečnostní konsekvence…

Západ přichází o své letité spojence typu Saúdské Arábie a roste mu zásadní vyzyvatel v podobě Číny z jednoho prostého důvodu: přestal být Západem.

Čínská státní automobilka SAIC zvažuje Česko pro svoji první evropskou továrnu, informuje páteční španělský tisk

Česko by tak Číně pomáhalo obcházet nová cla EU

Čínská státní automobilka SAIC postaví svoji první evropskou továrnu na výrobu elektroaut. Jako místo této rozsáhlé investice zvažuje čínský podnik Českou republiku, informuje španělský ekonomický list Expansión, jejž cituje agentura Bloomberg (viz níže). Kromě Česka je prý ve hře několik míst ve Španělsku a Maďarsko.

Od tohoto měsíce čelí čínské automobilky v EU navýšenému clu. V případě elektrovozů SAIC jde konkrétně o 37,6 procenta. Budování závodů přímo na území EU čínským automobilkám umožní se clům EU vyhnout. V Maďarsku už buduje závod jiný čínský výrobce elektroaut, BYD.

Pozoruhodné v dané souvislosti je, že zatímco tedy čínské automobilky expandují do EU, ty evropské se v EU spíše chystají „vyklízet pole“.

Nejnověji německý Volkswagen zvažuje to, co v celé své historii – píšící se od roku 1937 – ještě nikdy neudělal. A sice, že by zavřel továrnu na auta v Evropě. V tomto případě jde konkrétně o závod na elektrická SUV v Belgii. Volkswagen stejně jako mnohé jiné automobilky čelí ochabnutí zájmu o elektrovozy, včetně právě i toho o elektrická SUV.

Volkswagen navíc musí šetřit na pokuty. Podle včerejší analýzy největší švýcarské banky UBS mu už v příštím roce hrozí finanční újma v přepočtu až zhruba 50 miliard korun, související s možnou pokutou Evropské komise. Ta Volkswagenu penále uloží v tom případě, pokud se automobilce nebude dařit dostatečně rychle přecházet na elektromobilitu. Což je podle UBS poměrně pravděpodobné.

Nejde jen o to, že o elektrovozy německé automobilky není valný zájem. Volkswagen naráží i na vysoké náklady práce. V Belgii, kde zvažuje zavření továrny, jsou tyto takřka trojnásobné v porovnání s těmi v Maďarsku, kde tedy elektrovozy bude vyrábět zmíněná čínská BYD, úhlavní čínský rival Volkswagenu.

Zatímco Peking čínské automobilky hýčká, Brusel ty eurounijní bude vysoce pokutovat. Ani to automobilkám EU konkurenceschopnosti nepřidá. Pokud bude Čína více a více svých elektrovozů vyrábět přímo v EU, jak se to nyní chystá činit i státní automobilka SAIC, konkurenceschopnost automobilek typu Volkswagenu dále klesne.

Důchodci si v příštím roce pohorší

Důchody mají stoupnout méně, než by odpovídalo inflaci

Penzisté se v příštím roce dočkají navýšení důchodu, které však podle všeho zaostane za celoroční průměrnou inflací. Ministerstvo práce a sociálních věcí k tomu uvedlo, že průměrný důchod stoupne v roce 2025 na 21 094 korun, a to z letošní hodnoty 20 701 korun (viz graf MPSV níže). Obě čísla představují celoroční průměry. Jedná se tedy o navýšení o zhruba 1,9 procenta. Takový nárůst však podle všeho zaostane jak za letošní celoroční průměrnou inflací, tak za tou roku příštího.

Podle dubnové prognózy ministerstva financí má letošní inflace činit 2,7 procenta, zatímco v příštím roce má jít o 2,4 procenta. Podle aktuální prognózy Česká národní banky má inflace letos dosahovat 2,3 procenta a v roce 2025 klesnout na rovná dvě procenta. Z prognóz obou institucí plyne, že oznámené navýšení důchodů zaostane za inflací jak roku letošního, tak příštího.

Ani v jednom z případů ovšem nejde o propastný rozdíl. K zásadnějšímu zhoršení životní úrovně důchodců by tedy dojít nemělo.

Daří se vládě ozdravovat veřejné finance? Detailní pohled na čísla

Hospodaření státního rozpočtu – tedy to, za které odpovídá vláda – bylo letos v prvním pololetí nejlepší od roku 2019. Pololetní schodek vládního hospodaření je totiž nominálně nižší než v letech 2020 až 2023, necelých 180 miliard korun. Přesto veřejný dluh narůstá za vlády premiéra Petra Fialy zhruba stejně rychle jako za covidu. I když mezitím stouply daně a odvody, nejen v rámci konsolidačního balíčku. Jak to jde dohromady? A plní současná vláda svůj předvolební slib konsolidace veřejných financí?

Ještě při svém nástupu k moci vytýkaly strany vládní koalice předchozímu kabinetu Andreje Babiše rozhazovačnost, jež měla veřejné finance dokonce rozvrátit. Například vládní straně ODS začátkem roku 2022 vadilo, že, co se týká zadluženosti na hlavu, Babišův kabinet zemi „extrémně zadlužil“. Nesnižoval se prý dluh, ale jen jeho poměr k hrubému domácímu produktu, který ale podle ODS snižoval spíš růst HDP než jakákoli aktivita vlády.

Je tedy zřejmé, že ODS kritizovala i nárůst samotné absolutní výše zadlužení, ne pouze vývoj poměrového ukazatele dluhu k HDP. Pak je tedy ale možné uplatnit stejně přísné hodnotící kritérium i na ni, resp. na vládu, v níž má klíčové slovo.

Přitom od nástupu Fialovy vlády na samém sklonku roku 2021 absolutní veřejný dluh ČR narostl, a to výrazně. Do konce letošního března, kdy činil zhruba 3332 miliard, o zhruba 770 miliard korun. To je nominálně přibližně ta samá částka, o kterou veřejný dluh ČR narostl během covidových let 2020 a 2021. Vždyť na samém začátku roku 2020 činil veřejný dluh ČR přibližně 1740 miliard korun. Během dvou covidových let tedy narostl o necelých 830 miliard korun.

Tempo absolutního zadlužování se tedy za Fialovy vlády snížilo, ale nikterak významně. Za dva roky covidu dluh narostl o 830 miliard, za dva roky a jedno čtvrtletí k tomu, kdy vládl Fialův kabinet, se dluh zvýšil o nominálně srovnatelných 770 miliard. Přičemž v posledním čtvrtletí tohoto období, od ledna do března 2024, už platila podstatná část konsolidačního balíčku, který zvyšuje příjmy veřejné kasy například z důvodu nových či vyšších daní nebo odvodů (byť je pravda, že ne všechna opatření balíčku se stihla projevit již během prvního čtvrtletí 2024).

Nutno ale také připomenout, že Fialova vláda si už v roce 2023 a dále pak letos navyšuje příjmy zavedením daně z neočekávaných zisků zejména energetických společností či mimořádnými odvody výrobců elektřiny, stejně jako třeba loňskou historicky bezkonkurenčně rekordní dividendou ČEZ.

Na druhou stranu Fialova vláda realizovala mimořádné výdaje související zejména s pomocí domácnostem a firmám s úhradou drahých energií. Mimořádné výdaje – ty související pro změnu s covidem – ovšem uskutečňovala také předchozí Babišova vláda během dvou kritických let pandemie. Ta navíc tedy daně v letech 2020 a 2021 spíše snižovala, ať už se jednalo o snížení DPH na řadu druhů zboží a služeb v květnu 2020, zrušení daně z nabytí nemovitosti v září téhož roku nebo hned počátkem roku 2021 o (trvalé) snížení spotřební daně z motorové nafty, a zejména o takzvané zrušení superhrubé mzdy, které fakticky znamenalo výrazné snížení daně z příjmu zaměstnanců.

Navíc, a to je podstatné, v roce 2020 se česká ekonomika kvůli covidu a souvisejícím restrikcím a omezení výroby, u nás i v zahraničí, propadla o rekordních 5,5 procenta. Takový propad předčil dokonce i její pokles z kritického roku 2009, kdy na Česko udeřila světová finanční krize. Historicky rekordní pokles HDP by pochopitelně navyšoval poměrový ukazatel zadlužení, i kdyby k žádnému navýšení samotného veřejného dluhu jako takového nedošlo. Jenže, pochopitelně, došlo. A dojít vlastně muselo, pokud měla být udržena extrémně nízká nezaměstnanost. Když fabriky kvůli covidovým restrikcím nebo úbytku odbytu v zahraničí zčásti či úplně stály, když musely být ze zdravotních důvodů zavírány obchody či restaurace, nevytvářely se hodnoty. Když se nevytvářejí hodnoty – zboží a služby –, musí zaměstnance platit místo firem stát, jinak budou propuštěni. A již tak převážně deficitně hospodařící stát je nemohl platit nijak jinak než na nový dluh.

Hovoříme zde tedy vesměs o nominální výši dluhu. Tato nominální výše – na rozdíl od reálné – zahrnuje i mimořádný nárůst míry inflace zejména v letech 2022 a 2023. Tato inflace ze samé její definice „přifukuje“ nominální veličiny, takže i zmíněný údaj 770 miliard do určité míry odráží právě i výrazný nárůst inflace v letech 2022 a 2023. Dopad inflace je nejednoznačný, neboť sice přispívá k nominálnímu navyšování výdajů vlády, ale zároveň nominálně zvedá její příjmy – když například při výrazné inflaci výrazně zdražují potraviny, roste pochopitelně i příslušné inkaso DPH, a to právě už jen z důvodu onoho vlastního výrazného navýšení cen potravin. Celkově je ale zřejmé, že inflační znehodnocování měny vlastně znehodnocuje i dluh. Takže reálně – po zohlednění inflace – je pokles tempa zadlužování výraznější, než odpovídá poklesu z hodnoty 830 na 770 miliard.

Ovšem inflace „přifukuje“ všechny nominální veličiny, tedy i nominální hodnotu HDP. Ve vyšší hodnotě HDP se dluh pochopitelně snáze rozpouští, pokud tedy dluh nenarůstá ještě rychleji. Takže konsolidace veřejných financí, kterou deklaruje vláda, tedy stabilizace poměrového ukazatele veřejného zadlužení k HDP, do značné míry odráží odeznění pandemie, post-covidové obnovení ekonomického růstu a mimořádnou inflaci. A odráží samozřejmě také zmíněná navýšení daní či odvodů, případně tedy zavedení daní a odvodů nových. Jen z malé části je za stabilizací skutečná konsolidace, tedy škrtání veřejných výdajů a obecně zeštíhlování státu. Právě to měla ale být podle předvolebních slibů cesta – a to vlastně cesta výhradní – k ozdravení veřejných financí.

Jestliže se tedy podařilo poměrový ukazatel zadlužení k HDP alespoň stabilizovat, pak – vyjdeme-li tedy z této metriky – je ale třeba připomenout, že před covidem se dokonce snižoval. Státní dluh klesl mezi lety 2012 a 2019 ze 40,5 na 27,9 procenta HDP, aby pak za covidových a post-covidových let vystoupal zpět nad 40 procent HDP, kde se tedy nyní stabilizuje.

Jak už víme, současná vláda při svém nástupu k moci naznačovala ambici dluh snížit, a to nejen jeho poměrový ukazatel, ale dokonce jeho absolutní výši. Zejména to druhé se tedy ani vzdáleně nepodařilo. Byť je pravda, že vláda nemohla počítat s invazí Ruska na Ukrajinu a jejím dopadem na výkon české ekonomiky a její veřejné finance. Stále však platí, že ekonomické dopady invaze nesnesou srovnání s dopady covidu. Vždyť v prvním roce covidu česká ekonomika spadla o zmíněných 5,5 procenta, zatímco v prvním roce invaze rostla, a to ještě navíc poměrně výrazně, o 3,5 procenta (i když je pravda, že zčásti za tímto solidním vzestupem stojí ponížená srovnávací základna roku 2021 – ponížená právě kvůli dopadům covidu).

Sečteno, podtrženo, v absolutním vyjádření se Česko nadále zadlužuje tempem stovek miliard ročně. Bude tak tomu i letos (i přes uvedený nominálně nejlepší pololetní výsledek od roku 2019), kdy k tomu objektivně není příliš důvod – ani v podobě covidu, ani v podobě dopadů invaze. Takto viděno se tedy veřejné finance ozdravit nepodařilo a v nejbližších letech zřejmě ani nepodaří. Dluh k HDP bude stále nad úrovní čtyřicet procent, tedy citelně výše než před rokem 2020. Dobrou zprávou je ale alespoň stabilizace tohoto ukazatele, byť na poměrně vysoké úrovni. Stabilizace je navíc ovšem dosaženo i z důvodu inflace a zvýšení daní a odvodů, což ve volebních slibech rozhodně nebylo. (14.7.2024)