Čištění chemické – čištění šatů za mokra

Při chemickém čištění (cídění) se součástky oděvu perou v ústrojném rozpouštědle – u nás to bývá trilen (trichlorethylen)nebo benzin – ve zvláštních pracích strojích, které brání, aby rozpouštědlo ze stroje prchalo vypařováním. Protože se nepere vodou, tedy „za mokra“, nýbrž rozpouštědlem rychle se odpařujícím, říká se tomuto způsobu čištění někdy „praní za sucha“. Benzin i trilen snadno rozpouštějí mastnotu všeho druhu, a protože je špína většinou na mastnotu nalepená, pouští z vláken textilie, jestliže se mastnota v rozpouštědle rozpustí. Trilen kromě mastnoty rozpouští i skvrny od pryskyřice, od některých laků, od asfaltu a dehtu aj. Při chemickém čištění nepouští však prášková špína za sucha zatřená do vláken, nepouštějí skvrny od barvených roztoků (vína, ovoce, inkoustů) ani skvrny od krve. Je tedy chemické čištění méně účinné než praní za mokra, které odstraňuje i většinu skvrn nemastných, za to je méně nebezpečné textiliím i barvě textilií; šaty, které pouštějí barvu ve vodě nebo v pracích roztocích, lze obyčejně beze škody prát chemicky – benzinem nebo trilenem.
Chemické čištění je vhodné pro čištění normálně nošením zašpiněných obleků vlněných, po případě tmavších nepracích šatů hedvábných. Vyskytnou-li se na světlých hedvábných šatech skvrny benzinem nebo trilenem nepouštějící, musí se ještě po chemickém čištění zvlášť dočišťovat. Skvrny od krve je však radno odstraňovat již před chemickým čištěním, protože se chemickým čištěním naopak utvrzují a špatně tak pouštějí.
V domácnosti větší kusy oděvů chemicky čistit nelze. Především by se na to vyplýtvalo mnoho rozpouštědla, které se rychle vypařuje. Horší je však nebezpečí z výparů rozpouštědel: u trilenu je nebezpečí otravy z omamných par, u benzinu pak nebezpečí ohně a výbuchu. Většinou se podceňuje hořlavost a výbušnost benzinových par – četné zprávy o neštěstích při čištění benzinem v domácnosti jsou toho dokladem. Nutno si pamatovat, že stačí již poměrně malé množství benzinových par ve vzduchu, aby vznikla tzv. výbušná (třaskavá) směs vzduch-benzin, která s ohromnou prudkostí vybuchuje, jakmile se zapálí. Zapálí ji samozřejmě každý otevřený plamen od zápalky, svíčky, vytápěných kamen, ale i jiskra v polouhaslých kamnech, žhnoucí drát elektrického vařidla, ba i nepatrná jiskřička, která vznikne při stlačení elektrického zvonku nebo spínače v elektrické pračce. Protože jsou benzinové páry lehké, mohou slabým průvanem nebo tahem pod nepřiléhajícími dveřmi přejít do druhé, po případě do dalších místností a tam se teprve zapálit. Dojde pak k výbuchu, který prošlehne až do místnosti prvé.
Benzinem se můžeme doma odvážit čistit jen drobnější předměty: kožené rukavice, obuv, klobouk apod., ale i zde musíme postupovat velmi opatrně neboť i to malé množství benzinu, kterého použijeme, stačilo by za příznivých okolností k výbuchu nebo ke vzniku požáru. Buď čistíme vůbec venku, mimo byt, nebo v nevytápěné místnosti u otevřeného okna, aby páry benzinu mohly unikat oknem. Upotřebený benzin nevléváme do vodovodu, nýbrž do klosetu a ihned spláchneme vodou.
Obleky a větší součástky oděvu svěřujeme tedy k čištění chemické čistírně, kde je perou trilenem nebo benzinem. Benzin zaručeně neškodí ani vláknům textilií (ani neškodí synthetickým vláknům), ani barvě textilií, ani různým ozdobným doplňkům šatů. Jedině při delším působení poněkud nabobtnává, až změkčuje gumové (kaučukové) předměty a rozlepuje předměty slepované gumovým lepidlem. Protože se však k ozdobě šatů neužívá gumového materiálu (výjimečně mohou být slepovány gumovým lepidlem kožešinové ozdoby), můžeme považovat benzin pro čištění šatů za zcela neškodný. Ne tak jisté je to s trilenem. Čistý za chladu sice vláknům neškodí, teplý však může porušit některé druhy barev. Hlavně však může změkčit až rozpustit různé barevné ozdoby z umělých hmot (knoflíky, přezky, spinadla, imitace kůže a kožešin), což je provázeno vznikem barevného roztoku, který zbarvuje ostatní části oděvu, způsobuje barevné obtisky knoflíků aj.
Protože nevíme, zda chemická čistírna bude čistit benzinem či trilenem, doporučuje se raději všechny barevné ozdoby se šatů odstranit a pak teprve dát šaty čistit.
Je-li nutno čistit látkový potah kožichu, je dobře vypárat kožešinovou podšívku i kožešinový límec a čistit dát jen látkový potah. Kožešinu dáme vyčistit, po případě opravit kožešnickému závodu.
Ještě jedna dobrá rada, jejíž uposlechnutí nás uchrání před mrzutostmi s čistírnou a které nám jen prospěje: Před odevzdáním oděvu do čistírny obratíme všechny kapsy na ruby a vysypeme všechny drobty. Může být mezi nimi i úlomek inkoustové tužky, zbytky tabáku a různé úlomky pouštějící barvu. Kdyby v čistírně ve spěchu opominuli prohlédnout také kapsy, mohly by být zbytky v kapsách příčinou nových skvrn nejen na vlastním oděvu, ale i na oděvech ostatních.
Mají-li šaty skvrny, které chceme mít vyčištěny, a známe-li původ těchto skvrn, oznámíme to ve sběrně. Ve sběrně to poznamenají na lístek a v čistírně nejen usnadníme detašérům práci, ale pomůžeme jim zvolit nejsprávnější způsob, jak skvrny vyčistit.
Čištění šatů za mokra
Velmi zašpiněné šaty a různé součástky oděvu, u nichž by bylo chemické čištění nedostačující, tj. šaty s mnoha skvrnami, jež bylo by nutno stejně čistit vodnými roztoky, šaty, u nichž skvrny vyžadují delší namočení (na příklad u skvrn od krve), dámské šaty silně propocené (chemickým čištěním se pach potu neodstraní), čistí se nejlépe „za mokra“. Od praní se „čištění za mokra“ liší hlavně tím, že se oděv nepere v prací lázni, nýbrž že se čistí rozprostřen na stole kartáčovaním s bohatě pěnícím roztokem. Při tomto způsobu čištění je hlavní zásadou, že se styk šatů s vodou má omezit na nejkratší dobu. Ostatní podmínky správné práce jsou: teplota pěnícího roztoku smí být jen 40-60 oC (tedy roztok smí být jen teplý až mírně horký), pěna musí být hustá, neopadávající a kartáč musí být spíše měkčí než tvrdší. Čisticí roztok má být neutrální nebo jen nepatrně alkalický.
Úkol pěny při čištění je velmi důležitý, důležitější než při obyčejném praní, neboť pěna při „čištění za mokra“ nahrazuje prací lázeň. Pěna do sebe pojímá špínu, a je-li dostatečně hustá, nedovolí, aby se špína znovu usadila na šatech. U látek, jež z jakékoli příčiny mírně pouštějí barvu, přijímá pěna i barvivo a zadržuje je, aby nepustilo na látku nebo aby nezapustilo do bílé půdy barevného vzorku látky. Hustá pěna působí také jako pružný polštář, který mírní mechanický účinek kartáče, a chrání tak látku před poškozením.
Pro čištění za mokra v domácnosti zachovávejme jednu zásadu: čistit jen to, co zaručeně nemůžeme poškodit, nebo kde nezáleží na tom, když k malému poškození dojde. Zvlášť opatrně se musí pracovat s látkami pestrobarevnými a s potiskovaným vzorem, zvláště jsou-li látky hedvábné; na ty by se měl pracovník odvážit, až když získá dostatek zkušenosti s čištěním jednoduchých součástek vlněného dámského a pánského oděvu. Naučí se tedy nejdříve zacházet s obnošeným sportovním oblekem, s kalhotami do zaměstnání, se sportovní sukní, s obnošeným pláštěm do deště atd.
Raději se vyhneme čištění jemných dámských látek, látek s efektní, např. krepovou vazbou, látek se světlými módními barevnými odstíny, se vzorem „moaré“, jemných látek sametových aj. Nejlépe se můžeme cvičit na vlněných a polovlněných látkách hrubě tkaných, které čištění za mokra snášejí obyčejně dobře.
K čištění za mokra je zapotřebí většího těžšího stolu s dřevěnou nenatíranou vrchní deskou. Na vodu k oplachování je třeba mít dva kbelíky nebo větší hrnec. Kartáč má být měkký, fibrový, nikoli „rýžák“.
Výhodný je teplovzdušný sušič (fén), kterým můžeme urychlovat schnutí vyčištěného obleku. Nejlépe se čistí v prádelně, protože při oplachování můžeme vodu svádět na zem blíže odpadu. Rovněž improvisované čištění na zahrádce, dvorku apod. je dobré.
Čistí-li se mýdlem, má být voda měkká, aby se tvrdou vodou mýdlo nesráželo. Srážení vápenatého mýdla by způsobovalo na tmavších šatech světlé skvrny. Je-li voda tvrdá, může se ovšem změkčovat, na příklad sodou, ale musí se tak činit opatrně, aby se nadbytkem sody voda nestala alkalickou; taková voda by mohla poškodit barvu látky. Změkčená voda se musí nechat vyčeřit a opatrně odlít od sraženiny, protože také stržená úsada by způsobila skvrny. Měkčení tvrdé vody tak, aby voda ztratila většinu tvrdosti a při tom se nestala alkalickou, není však vždy tak jednoduché. Proto je lépe řídit se pravidlem: mýdlem čistit jen tehdy, máme-li možnost používat přírodní vody měkké (dešťové, sněhové, vhodné potoční, říční aj.) nebo jen nepatrně tvrdé. Je-li voda tvrdá, použijeme raději saponátového přípravku. Použijeme-li neutrálního saponátového přípravku (Persaponu), máme jistotu, že se neuškodí ani barvě látky. Zároveň můžeme použít jako ustalovače barev octa, což je u mýdla nemožné.
Mýdlo, kterého používáme, má být ve vodě snadno rozpustné. Nejlépe vyhovuje speciální mýdlo olivové (marseillské, benátské), dobré jsou i mýdlové vločky, můžeme použít i zbytků mýdla toaletního a holicího. Obyčejné mýdlo k praní, ať v kostce, nebo mleté se pro čištění za mokra nehodí. Mýdlový roztok se připravuje tak silný (záleží na použitém mýdle), aby při kartáčování látky dával bohatou hustou pěnu.
Saponátové roztoky se musí připravovat značně koncentrované, protože dávají o něco řidší pěnu, i když bohatou. Čistíme-li značně špinavé obleky, můžeme neutrální saponátový přípravek sypat na ovlhčenou látku přímo. Z neutrálních saponátových přípravků můžeme používat Persaponu, z mírně alkalických Pracího Rychlíku; kde to neublíží barvě a je-li oděv špinavější, můžeme používat alkalického Syntonu, pouze však rozpuštěného ve vodě.
Před čištěním za mokra musíme vždy vyzkoušet, zda je barva šatů ve vodě nebo v používaném čisticím roztoku stálá, zda nepouští. Zkouška na stálobarevnost látek ve vodě a v praní se dělá takto: někde na skrytém místě šatů, pod ohrnutou záložku, pod záševkem apod., podložíme suchou dříve sepranou bavlněnou tkaninu nebo složený bílý pijavý papír a na zkoušenou látku kápneme teplý silný mýdlový roztok nebo saponátový přípravek, které budeme používat; druhým kouskem bílé tkaniny nebo bílého pijáku místo pokryjeme a prstem tkaninu nebo piják pevně na 15 vteřin přitiskneme na stůl. Objeví-li se pak na tkanině nebo na pijáku barevná skvrna, znamená to, že látka pouští v pracím roztoku; pouští-li v mýdlovém roztoku, opakuje se pokus ještě s roztokem Persaponu, po případě ještě jednou s roztokem Persaponu s přidáním octa (ustálení barvy). Pouští-li vzorek barvu i pak, znamená to, že látka buď zásadně ve vodě pouští, nebo že obsahuje ještě něco volného barviva (které vlákno při barvení již nepřijalo), jež bylo po obarvení textilního zboží nedostatečně vypláchnuto (zboží bylo krátce mácháno). Abychom to zjistili, stačí malý odstřižek látky důkladně promnout v malém množství teplého mýdlového roztoku a pak v tekoucí vodě pod vodovodem proprat. Ústřižek se osuší v utěrce a praní v mýdlovém roztoku se opakuje, nejlépe v mělké porcelánové misce nebo v knoflíku, aby se mohlo pozorovat zbarvení roztoku. Nepouští-li již vzorek barvu, bylo původní pouštění barvy zaviněno skutečně jen špatným vypláchnutím barviva. Šaty z takové látky se pak mohou čistit za mokra, protože pěna do sebe nadbytečné barvivo přijme a barva do bílé půdy vzorku nevnikne (neobarví tedy trvale bílá vlákna). Jestliže však ústřižek pouští i při druhém praní, barva „pouští“ opravdu; čištění za mokra je v tom případě riskantní. Pouští-li barva i saponátovým roztokem, nelze vůbec látku za mokra čistit a lze ji čistit pouze chemicky.
Stejně jako vrchní látka šatů se musí zkoušet na stálobarevnost v praní i podšívka a všechny ostatní barevné látky na šatech, mají-li se čistit společně s látkou šatů; pouští-li barvu, musí se odpárat. Právě tak se musí odstranit všechny drobnější ozdoby podezřelé z pouštění barvy a také ozdoby kožené, které by se vodou rozmočily a vyschnutím ztvrdly. Nejožehavější je vyprání vycpávek. Při správném postupu čištění by se měly vycpávky vypárávat, protože bývají zhotoveny z nečistého materiálu, který v mokru sám špínu pouští a ta zatéká do čistých částí látky. Při sušení na ramínku se z ramenních vycpávek voda vytlačuje do okolí ramen a tvoří nevzhledné „mapy“. Kdo chce vycpávky ponechat, nesmí je promáčet, musí okolní látku skutečně čistit jen na povrchu pěnou čisticího prostředku; pěnu musí ihned stírat. Je-li látka značně špinavá, dokonalého vyčištění se ovšem takto nedosáhne.
Skládá-li se oděv z několika kusů (kabát-kalhoty, sukně-žaket), je radno čistit za mokra každý kus, jinak se musí počítat s tím, že kus čištěný za mokra bude světlejší nebo bude mít i jiný barevný odstín než kus nečištěný. Značně špinavý oděv, platí to zvláště o pánských kalhotách, čistí se nejprve po rubu, pak po líci.
Při čištění za mokra se může postupovat takto:
1. Čištěný kus (po případě na ruby obrácený) se rozprostře na stůl (sukně se navleče na prkno bez podložky), kartáč se namočí do čisticího roztoku. Začnou se kartáčovat nejvíce špinavá místa, tedy obrácené kapsy, okraje kapes, klopy kapes, kraje rukávů, límce, záložky nohavic (i ohrnutých), látka kolem knoflíkových dírek: kartáčem se látka přetírá, do látky se kartáčem klepat nesmí. Pak se přejde na rovné části oděvu nejdříve vzadu, pak napřed; čistí se přetíráním kartáčem dlouhými tahy, stále jedním směrem (i kabátů, plášťů, šatů od límce dolů; u sukní, kalhot od pasu dolů). Pěna se takto s šatů stále kartáčem stírá, nenechává se však hromadit na stole, nýbrž se skartáčovává na zem (v prádelně) nebo se vytírá hadrem.
2. Při kartáčován se má tvořit hustá pěna. Je-li pěna příliš špinavá, stírá se ihned vyždímanou houbou, po případě vlhkou utěrkou, aby nebyla dlouho na čištěné látce. Oděv se při kartáčování nemá příliš umáčet – špína má přecházet do pěny a ne do vody. Řídká špinavá pěna se nesmí nechat zatékat do spodní části oděvu (do podšívky, do druhé poloviny sukně jestliže se nečistí na prkně). Protože se něco špinavého roztoku hromadí při kartáčování v přeložených krajích oděvu, narovná se tento okraj tím, že se oděv přeloží o tři prsty dále. Nové kraje se několika tahy kartáče znovu přečistí. Stejně se postupuje, jestliže se náhodou při čištění na látce utvoří záhyb; ihned se narovná a přečistí.
3. Stejným způsobem jako na rubu se čistí i na líci látky oděvu.
4. Mýdlo nebo saponát se z látky po čištění vyplavuje stejným postupem jako při kartáčování. Kartáčuje se však vlažnou až teplou vodou (nejvýš 40 oC) tak, aby se roztok dostal co nejrychleji z látky, po případě nahromadí-li se voda, pomůžeme si utěrkou, kterou roztok ihned utřeme. Totéž se opakuje s chladnou vodou, až při kartáčování již nevzniká ani nejméně pěny. Pak se oděv vytírá utěrkou, obrací se při tom a voda se vyždímá, takže nakonec je oděv už jen mírně mokrý. Může-li se čištěný kus máchat, vloží se nejprve do vlažné vody, krátce se promáchá a pak se bez ždímání dvakrát po sobě vloží do vody chladné. Potom se kus vyjme, na chvíli se volně zavěšen nechá odkapat, mírně se vymačká, avšak neždímá, a buď se vyvěsí, aby schnul, nebo je-li z tlustší látky, přenese se na omytý a utřený stůl. Zde se odstříknutým kartáčem a pak utěrkou ovinutou kol dlaně uhladí vlas a kus se dá schnout.
5. Pro schnutí se navléknou kabáty, pláště, dámské šaty na ramínko tlustě obalené ručníkem, kapsy a rukávy se zprvu obrátí na ruby. Kalhoty, sukně a p. se nechají nejdříve schnout obrácené na rub a položené na utěrkách; teprve když částečně vyschnou, obrátí se na líc a upnou do věšadel, rozpínek aj. U kabátů, plášťů a šatů s rukávy se rukávy po proschnutí opět obrátí na líc a vycpou utěrkami. Celkově proschlý oděv se pak žehlí, dokud je ještě mírně zavlhlý.
Od popsaného postupu se někdy můžeme nebo i musíme odchýlit. Tak na příklad pláště do deště, jsou-li příliš zašpiněné, se mají namáčet půl hodiny až hodinu v slabém roztoku saponátu, zalkalizovaném přídavkem práškové sody. Na 10 litrů namáčecího roztoku vezmeme buď jednu lžíci Persaponu a lžičku práškové sody, nebo jednu lžíci syntonu. Roztok smí být jen vlažný.
Kabáty s podšívkou se musí čistit nejprve na líci a pak se podšívka čistí zvlášť, avšak velmi měkkým kartáčem. Je také možno napárat podšívku a mezi látku a podšívku vsunout čisté prkénko a pak teprve podšívku čistit – zabrání se tak přecházení špinavého roztoku z vrchní látky na podšívku.
Manšestrové kalhoty se musí čistit jen po líci, protože z rubu by se mohly vytrhat svazečky vláken, jež tvoří vlas sametu. Musí-li se značně ušpiněné kalhoty namáčet, pak jen zcela na krátko.
U dámských šatů se použije co nejměkčího kartáče. Čistí se vždy najednou celá partie mezi jednotlivými švy. Máchat se musí důkladně v máchací lázni. Nepatrně pouštějící barevné šaty se čistí roztokem Persaponu, do něhož se na 5 litrů přidá asi 1/16 litru světlého octa, aby se poněkud ustálila barva šatů; ocet se přidá i do máchací vody. Dámské šaty se vysoušejí tak, že se vyválejí v třecí utěrce, pak se rozloží na vzduchu a nakonec vyvěsí na ramínko.
Inž. R. Farský, Naše domácnost, Nakladatelství Práce 1959