.jpg?s3=1)
Nápoje umělé studené a teplé
O jednotlivých druzích nápojů pojednáváme ve zvláštních článcích. Zde chceme promluviti o jejich významu pro zdraví konsumentů. Počet umělých nápojů studených a teplých je nepřehledný; v různých zemích připravují se rozmanité nápoje, všude však rozšířeny jsou a hojněji se pojí zvláště pivo, pálenka, víno, káva, čaj, čokoláda a limonáda.
Dobrý zdravý nápoj má býti roztokem snadno ztravitelných látek beze všech škodlivých příměsí a s dostatečným množstvím vody, aby bylo lze nápojem uhasiti žízeň. Zároveň je žádoucí, aby nápoj v přiměřené dávce byl neškodný. Vlastní a nejdůležitější úkol nápoje jest ukojiti žízeň: ostatní vlastnosti jsou podřízeny a slouží jen ku zlepšení chuti, vůně, barvy nebo ke všelikým lékařským účelům, např. povzbuzení neb upokojení nervstva, k odstranění dráždidel atd. Jediný přirozený, zdravý, nápoj je čerstvá voda, ale u všech téměř národů byla voda zatlačena nápoji uměle připravovanými. Oni národové kulturní, u nichž voda ustoupila nápojům umělým a kteří nejvíce takovýchto přípravků spotřebují, odcizili se nejvíce přirozenosti a zároveň stali se vzdálenějšími ideálnímu zdraví. Zasluhuje však pozornosti ta okolnost, že i kmen méně civilizovaný znenáhla odstupuje od čisté vody a hledá ukojení žízně v připravovaných nápojích, zvláště v lihovinách, kterým se nejsnáze přivyká a nejtíže odvyká. Snaha zpříjemniti si život co nejvíce, třeba to vybočovalo z hranic normálností, učinila nápoje lihové velmi oblíbenými. Příjemný účinek jich brzy zmizí, snažíme se co nejdříve opět ve stav takový se uvésti, takže zvykáme velmi záhy a snadno.
Nápoje umělé lze roztříditi ve dvě skupiny. Do prvé náležejí nápoje získané nálevem, odvarem, extrakcí nebo pouhým rozpuštěním (káva, čaj, čokoláda, limonáda), ve druhou řadíme kvašením vzniklé tekutiny (víno, pálenka, pivo, vůbec lihoviny). Nápoje jsou buď úplně tekuté a čiré, anebo chovají součástky nerozpuštěné, pročež vypadají více méně kalné. Všecky čiré, zbarvené nebo bezbarvé nápoje nazývá lid všeobecným jménem voda; tak mluví se např. o malinové vodě. Nápoje rostlinné nazývají se thé (čaje), jsou-li nálevem neb odvarem; nakyslé nápoje slují limonády.
Studené nápoje neměli bychom nikdy píti hltavě, ve velikých doušcích, a lihovinám neměli bychom vůbec přivykati, nýbrž radno jich jenom někdy, výjimkou, jako léku užívati. I při kávě, čokoládě a čaji je zapotřebí střídmosti, hojného pohybu a vydatného dýchání; jinak způsobují po čase slabé trávení a chabost výměny látek; při časté horké kávě podléhají mladé dívky trudovitosti obličeje, kdežto při střídmém pití čaje kůže bývá čistá. Stejně jako se zneužívá piva a lihovin vůbec, přehání se také pití limonád; příliš mnoho nakyslých nápojů zřeďuje krev, seslabuje trávení a způsobuje bledost tváří. Jenom osoby krevnaté, živé, nebo nervosně rozčilené naleznou v nápoji nakyslém ukojení, ač ani tu není radno zvykati si na to. I sodovky v létě se pije příliš mnoho, ač to je vždy menší neštěstí, než mnoho piva.
Také není prospěšno zvykati si na některé thé, např. heřmánkové, bezové, lipové atd., neboť záhy se organismus otupí, účinek jejich je pak nespolehlivý a v případu potřeby selže. Jakmile zvykneme si na nějaký nápoj, znamená to tolik, jako bychom řekli, že ho pijeme příliš mnoho.
Každý rozumný člověk měl by dáti přednost čisté, čerstvé vodě přede všemi umělými nápoji. Kdo tvrdí, že při pivě nebo víně po leta nepil vody, přiznává se k pošetilosti, která se vždy na zdraví mstí. Každá lihovina, i ušlechtilé, aristokratické víno, pijeme-li ji denně, stává se škodlivou; ovšem je na místě v krajinách, kde je špatná voda, kde se víno daří, a kde lze obdržeti lehké, neporušené víno, Při tom nutno je píti střídmě, při náležité práci a pohybu. Lihoviny mají a smějí býti jenom lékem k osvěžení; kdo se otupil jednou, potřebuje stále větších dávek, cítí se záhy vysíleným a ochablým.
Vzduch. Větrání. Průvan
Vzduch jest prostředí, v němž žijeme a které obklopuje naší zemi do značné výše (70-90 000 m). Vzduch vdechujeme, potřebujíce nezbytně k životu jednu z nejdůležitějších součástí jeho – kyslík; ve vzduchu vydechovaném jest o 5,5 % méně kyslíku nežli ve vzduchu vdechovaném. Mimo kyslík (21 %) obsahuje vzduch asi 79 % dusíku, který nemá důležitosti pro náš organismus a pouze jaksi zřeďuje kyslík. Na březích mořských, v lesích apod. obsahuje vzduch ozon (kyslík aktivní), jenž pouze svým molekulárním složením (3 atomy kyslíka) liší se od obyčejného kyslíku. Ve velkých městech není pravidelně ozonu; v místnostech obytných schází úplně. Vedle kyslíku a dusíku ve vzduchu nejvíce nalézáme kyseliny uhličité, která povstává při pochodech tlení a hnilobných, při pochodech dýchacích a při spalování. V 10 000 částech vzduchu jsou obsaženy asi 3 – 5 částí kyseliny uhličité; nahromadí-li se ve vzduchu, jest to lidskému ústrojí velmi škodlivé. Ve vzduchu je dále vždy přítomna voda ve způsobě vodních par. Obsahuje-li vzduch tolik vlhkosti, kolik může za teploty, kterou právě má, vůbec pojmout, říkáme, že je vzduch „vodní parou nasycen“ a mluvíme o různých stupních vlhkosti vzduchu. V létě stoupá vlhkost od východu slunce asi do 10 hodin, kol 3 – 4. hod. odpolední klesá a roste na to až do 8 – 9 hodin.
Vlhkost vzduchu má značný vliv na lidské ústrojí. Čím vzduch je sušší, tím více tekutiny ztrácí tělo (potem, dechem); jakýkoli úbytek vody z těla (při velkých suchých větrech, ale i průjmech apod.) jeví se jako žízeň. Suchý, horký vzduch tělo snáší snáze, nežli horký vzduch vlhký, jenž působí tím, že podmiňuje hromadění se tepla v těle, pocit dusna a nevolna, kdežto teplý vzduch suchý nedovoluje, tím, že se voda čile odpařuje, podobnému hromadění (parní lázně). Studený vzduch vlhký studí (následkem zvýšené vodivosti a vyzařování) více, než-li suchý vzduch téže teploty.
Vzduch zvláště v obytných místnostech, bývá často znečištěn pobytem, stykem a zaměstnáním člověka. Znečištění to je podmíněno jednak zmíněnými plyny (kys. uhličitou, sirovodíkem aj.), jednak prachem, který obsahovati může hojně drobnohledných zárodků nakažlivých, které při dýchání do plic vnikají a mohou přivoditi nebezpečná onemocnění (souchotiny). A tu větrání (ventilace) má za úkol, zkažený, nebo silně zahřátý vzduch nahraditi čistým, svěžím. V průmyslu má mimo to ventilace odstraňovati jedovaté a zapáchající plyny nebo prach. Při tom však vždy musí se díti výměna vzduchu nepozorovaně, bez všelikého obtěžování člověka (průvanem).
V létě větráme nejjednodušeji a nejlépe tím, že otvíráme okna; chceme-li vypustiti rychle všechen nečistý vzduch, otevřeme všecka okna i dveře. Tuto ventilaci můžeme jednoduchými pomůckami nahraditi; do oken zasazujeme ventilační klapky nebo kolečka, která pohybují se větrem, anebo již při stavbě staráme se o zvláštní otvory pro přivádění a odvádění vzduchu. Otvory, jimiž vzduch proudí do místnosti, mají býti umístěny tak, aby vcházející vzduch nebudil pocit chladu nebo průvanu. Za tím účelem vede se čerstvý vzduch zvláštními průduchy ke kamnům, kdež se ohřívá a vystupuje ku stropu, odtudž proudí směrem dolů a vdechuje se. Otvor, odvádějící vzduch znečištěný, musí se nalézati nízko nad podlahou místnosti větrané, poněvadž čistý vzduch vůbec je nahoru veden anebo do místnosti proudí se shora. Kdyby otvor odváděcí byl také nahoře, ucházel by čistý, oteplený vzduch otvorem tím přímo z místnosti; obyvatelé její nalézali by se v jakési nádržce se stojatým, špatným studeným vzduchem, kdežto nad jejich hlavami proudil by proud vzduchu dobrého, otepleného, ale nedosažitelného.
Takovou umělou ventilaci (při níž případně zvláštními přístroji vhání se čistý vzduch do místnosti) nutno zaváděti v místnostech, kde se shromažďuje mnoho lidí (školy, divadla, hostince). V příbytcích obyčejných postačíme s uvedenými pomůckami jednoduššími (otvírání oken, ventilační klapky, kolečka, násadce Wolpertovy). Vůbec vzduch v příbytcích našich se stále, samovoně vyměňuje; i když okna a dvéře jsou zavřeny, vniká vzduch zvenčí do příbytku skulinami ve zdech a štěrbinami v oknech a dveřích. Příčinou tohoto ustavičného proudění vzduchového jest nestejná teplota vzduchu venkovského a vzduchu v příbytcích.
Pro tuto přirozenou ventilaci je důležitý i nátěr stavení; zdi, opatřené nátěrem olejovým, propouštějí vzduch špatněji, než-li zdi pouze obílené. Také zdmi suchými prochází vzduch lépe, nežli skrze zdivo vlhké.
Vliv vzduchových součástí, jakož i tlaku vzdušného na zdraví lidské jeví se rozmanitě; v různých stupních teploty i tlaku (sníženého neb zvýšeného) bývá ho zhusta používáno jako prostředí k lázním všeho druhu. Jsou to hlavně horké lázně vzduchové (římsko-irské), jakož i lázně v pneumatických, zhuštěným vzduchem naplněných apparátech (komorách), jichž zhusta se užívá k účelům léčebným.
K methodám těmto možno přičísti snad i léčbu sluncem (heliotherapie) a světlem (fototherapie); jsou to nejmladší haluze na stromě věd lékařských, jimž zvláště v poslední době věnuje se v odborných kruzích pochopitelná pozornost pro obdivuhodné účinky a nezbádané dosud schopnosti vzduchu, světla a tepla, trojnásobného to kapitálu, přírodu samou nám podávaného.